Ahoj holky nevíte zda bude ještě pokračovaní?

Mám to brát jako cenzuru, že nejdříve zmizí má povídka a poté i můj komentář?

škoda, povidka vypadala zajimave

Ahoj jaká povídka to byla jedna minut furt chybí a nemohu přijít na to jaká jedná se mi moc líbila a čekala jsem na pokračování a nic děkuji za odpověď

Díky všem za hlasování k možnostem, opravdu, protože to znamená dočíst to až do konce :-)

Ale jinak nevidím moc velký rozdíl mezi tím psát si do šuplíku, nebo to někam dávat... Jo, neříkám, že odezva není žádná a díky za ni, ale na psaní příběhu na pokračování jsou prodlevy moc dlouhé. Nemluvě o obrázcích. Ale v situaci, kdy AI "udělá" z jistého úhlu pohledu "lepšé" obrázek za okamžik, zatím co já to kreslím několik hodin i dní... to celkem chápu. Jasně, šlo by pokračovat jak chci, ale když už tam to hlasování je, přišlo by mi to hloupé... Možná byla chyba právě v těch možnostech, nebo přesněji v čekání na výsledek hlasování. Tak se to nedá psát dopředu, což tu prodlevu ještě prodlužuje...

A vracet se po delší době k pokračování, to není zrovna nejlepší způsob psaní. Píšu to sice hlavně kvůli odreagování, ale pokud se to už zveřejní, tak i odezva je důležitá. A vzhledem k tomu, že je to jak to je... říkám si, jestli tady pokračovat. Nečekám, že mi někdo odpoví (myslím někdo jiný než Altheia :) Ale pokud by byl zájem, uvažuji o jediné možnosti, která někdy měla nějaký přínos pro příběhy... Totiž posílání textů na mail... někomu, kdo dokáže číst a reagovat, přijít s nějakým nápadem...

Dievka

Dej si časový limit na hlasování. Třeba počkat týden a pak hlasování ukončit a začít dál s tím, že je jedno, jestli hlasuje pět lidí nebo pět set.
Já když psala hlasovací povídku, tak jsem ji psala naráz. S tím, že jsem v další kapitole svedla děj z obou větví zase do jednoho. Mělo to za následek, že jsem v každé kapitole několik odstavců zahodila. Daň za to, že jsem se udržela v tempu psaní.
O absolutním hlasování jako máš ty taky uvažuju, ale je nutnost stanovit si ten časový limit.

Esme

Díky za reakci...

Limit by byl řešení, pokud by prodleva ve zveřejnění další části byla jenom o tom, jak dlouho mi trvá napsat pokračování...

A další věc je, že by mi limit stejně moc nepomohl, pokud je v hlasování plichta, tak jako byla naposledy...

Dievka

Já tam tehdy nakombinovala ještě slovní hlasování, protože když ti k tomu člověk něco napíše, tak jsem to ocenila, že mu to dalo víc práce. A mám pocit, že jsem případnou plichtu nechala rozhodnout Janě, že ona s tím má práci tak by byla rozhodující. U sebe to můžeš rozštípnout sama, nebo to nechat třeba na Altheie, ta mi přijde, že je u tebe nejpilněji diskutující. Tenkrát jsem to hlasování pojala takhle:
https://www.jsemholka.cz/news/rozpaky-truhlare-svatopluka-uvod-esme-ww/

Esme

povídka - Elixír krásy

Velice rád se toulám noční Prahou, cítím tu atmosferu historického města, dá se říct že bezcílně bloumám. Při jedné takové vycházce jsem uviděl na zemi ležet tvarově zajímavý skleněný flakonek ve tvaru srdíčka , hrdlo bylo zavoskované a na malé polepce byl nápis - ELIXÍR KRÁSY.Uvnitř byla vidět tekutina světle růžové barvy- jednoduše řečeno velice mne ta lahvička svým způsobem přitahovala. Vzal jsem jí sebou zpět do auta a do přihrádky u spolujezdce jsem jí uložil. Úplně jsem na ní časem zapomněl až do doby, kdy jsem vezl sebou na kontrolu do nemocnice jednoho kamaráda, který se nabídl že pojede se mnou pro případ že bych tam musel třeba zůstat tak aby odvezl auto domů.
U nemocnice jsem zaparkoval a kamarád mi řekl, že počká v autě do mého zavolání až budu hotov . Jak vše u doktorů skončilo tak jsem mu hned volal na mobil , bylo však divné¨, že to vůbec nebral. Až po chvilce mi zavolal zpět. Jeho hlas ovšem zněl nějak zvláštně, jako bych mluvil spíše se ženou. Prosil mě at přijdu co nejdříve do auta že mi vše řekne, měl v hlase takový strach, prý se stalo něco zvláštního, prý budu překvapen. Pospíchal jsem k autu a už zdálky vidím že v autě sedí nějaká dlouhovlasá blondýna. Co tady děláte a kde je Jirka - ptám se jí. Ona vyděšeně špitla - Vše vám vysvětlím, jen nikoho nevolejte, to já jsem Jirka. A začala mi popisovat, co v autě po mém odchodu dělala. Po krátkém podřimování jí došlo, že si musí vzít své pravidelné léky a že si nevzala sebou nic na jejich zapití. Všimla si malé lahvičky s nějakou tekutinou a rozhodla to tím zapít. Jen to udělala a polkla dva doušky tak jí najednou obklopila růžová mlha a hned usnula. Po probuzení nevěřila vlastním očím, ze zrcátka ve stínítku na ní zírala nádherná blondýnka. Jirko, jsi to vážně ty ? - zeptal jsem se opatrně. Jsem , ale přestávám si pomalu pamatovat svou minulost, jmenuji se Klára a musím ti říct, že se mi moc líbíš, mám na tebe ohromnou chut, jed prosím rychle domů, chci se s tebou milovat.
Jirka už si nikdy nevzpoměl na svou minulost, já jsem získal nádhernou partnerku a zbytek flakonku uchovávám doma v trezoru - co kdyby byl ještě potřeba !!!

Kdepak jsou?