Znovu 20 - Klára
1.,
Dnes se stalo něco velmi zvláštního,vždy jsem o tom víceméně snil,ale netušil jsem,co vše je možné.
Vše začalo ranním pohledem z okna a myšlence,že bych si dnes mohl po čase,, zaholčičit‘‘.V tom slyším řinčení skla a plechů a jsem očitým svědkem ošklivé bouračky dvou aut.Starší muž nezvládl řízení a přímo naboural do vozu mladší blonďaté ženy,která jela sice v luxusním AUDI,ale není připoutaná a náraz jí katapultoval z auta.Běžím tedy rychle dolů pomoct,je velmi brzo ráno,takže nikde nikdo,muž pomalu vystupuje z auta a je evidentně v šoku, já spěchám k mladé ženě.Zjištuji její zranění a v tom slyším slabé – ,,Vyměň si to‘‘.Nechápu a pokračuji v pomoci.V tom znova -,,Vyměň si své tělo‘‘,říká tentokrát.Neznám jí a netuším,jak může vědět o mé zálibě v převlékání?Vyruší mě znova sotva slyšitelná slova - ,,Vyměň si své tělo za mé,stačí mi dát polibek‘‘.Myslím si,že je také v šoku ,hůře dýchá a tak uvažuji o umělém dýchání.Jak jsem se však dotkl jejích rtů,svět se se mnou zatočil a upadl jsem sám do bezvědomí.Po chvilce se znovu probírám,pomalu vstávám,ale co to?Na silnici zůstává ležet mé tělo padesátiletého muže a pomalu vstává krásné štíhlé dvacetileté tělo atraktivní blondýnky v přiléhavé minisukýnce a tričku s výstřihem,ze kterého se derou na svět krásná pevné prsa. Chci promluvit a ozve se příjemný skoro dívčí hlas- ,,Tomu už není pomoci,nedýchá‘‘.V tom zvoní můj mobil ,automaticky to beru a slyším-,,Ahoj Klárko,kde jsi,že to nebereš ?‘‘-ptá se hlas na druhé straně.Odpovídám,že zachraňuji u autonehody a popisuji ,co a jak.Dozvídám se,že volá Petra a že jdeme brzo dopoledne spolu na koupaliště,prý mě vyzvedne.Jako
omráčená pomalu odcházím do svého bytu,ale ani tady není vše v pořádku.Na schránce je jméno Klára Nová,vcházím do bytu,klíče všude pasují,ale zařízení je mnohem jiné a šok mě čeká při otevření šatní skříně – je nabitá pouze dámským oblečením,většinou značně výstředním.Jdu se opláchnout do koupelny a další šok ,tolik šminek,parfémů,….nemají snad ani v krámu.Rychle se svlékám a v zrcadle vidím krásné mladé tělíčko dlouhovlasé blondýnky,pomalu se otáčím a prohlížím si získané tělo.Zjišťuji,že vypadá přesně jako v mých ,,převlékacích‘‘ snech,nikde ani chloupek,krásná pleť,opálené,na hrudi pěkná prsa – odhaduji tak 3-4,dlouhé nohy,….Nikde žádná chybička.Pomalu mi začíná docházet celá skutečnost – jsem krásná mladá žena,značně movitá podle všech těch věcí.Provedu lehkou spršku a v tom slyším z ulice hlahol.Kouknu z toho samého okna jako ráno a vidím záchranku,policii a skupinku přihlížejících lidí. Ihned vidím,že nesouhlasí další věci –vůz AUDI nikde,celá situace vypadá jako sražení chodce.Přichází tam také naše domovnice a ihned volá -,,To je přece p.Smutný,ten podivín z posledního patra‘‘.Hledám rychle doklady a chci jít vše vysvětlit.Nacházím je až v kabelce na chodbě,kouknu do nich – vše na jméno Klára Nová,narozena 24.2.1991 v Praze,… .Dole mezitím kontroluje totožnost ležícího muže policie,vše je v pořádku a tak povolují pohřební službě odvoz ,,mého‘‘ těla.Hoši ho nakládají a pomalu odjíždí.A já si uvědomuji nastalou skutečnost - JSEM UŽ NAVŽDY ŽENA !!!
Z prohlížení a zjišťování nových věcí mě vytrhuje opět zvonění mobilu - ,,Ahojky,tady Petra,ráno jsi byla nějaká divná,tak volám radši znova,co se děje?Platí to koupálko?Ráda bych šla,chybí mi Tvé mazlení.Co Ty?‘‘ I když jsem Petru vůbec neznal/a (musím už mluvit žensky v tak krásném těle),měla nádherný hlas a evidentně to byla spíše přítelkyně než kámoška.,,Jo jo,platí to,jen jsem ráno viděla,jak porazilo auto nějakého chlápka a on zemřel.Ale to bude dobrý.A co si vůbec vezmeme na sebe?Jak ty půjdeš?‘‘- ptám se Petry.
,,Já ty bílé plavky od Tebe sebou,jinak teď jen ty džínový propínací šatičky a půjdu na ostro,je tam nádherně,kalhotky si vezmu do tašky,kdybychom pak někam razily.Co Ty?‘‘- ptá se natěšeně Petra.,,Nevím ještě,co třeba ty květované minišaty?
