Zloděj - Carley (soutěž 2017)

07.03.2017 00:02

16.5.2016

Milý deníčku. Jo, hloupý začátek, ale nějak se začít musí. V poslední době se toho děje nějak moc, a tak jsem se rozhodl začít si psát deník, možná měsíčník, podle toho, jak se mi bude chtít psát, abych si věci zaznamenal a nesnažil se je držet v hlavě. A vezmu to hodně od začátku, třeba ten deník jednou po mojí smrti někdo najde a bude z toho bestseller, ale kdo ví. Silně pochybuju. Tak tedy začněme.

Jmenuju se Merlin Novák. Měřím zhruba 170 cm, takže podprůměr. Mám hnědé vlasy většinou ostříhané spíš nakrátko a temně hnědé oči. Je mi 23 let. Byl jsem jako každý průměrný Čech. Občas zanadávat na politiku, nějaký to pivo si taky dám a dobrého jídla nemám nikdy dost. Po gymplu jsem šel studovat marketing. Tam jsem hned vyletěl, tak jsem šel na VŠE, kde jsem taky nebyl zrovna hvězda, a nakonec jsem taky vyletěl, nicméně až po dvou letech. Teď mám práci, která mě moc nebaví, ale účty platí a občas zbyde i na nějakou fajn videohru. Dělám údržbáře pro budovu, kde sídlí několik modelingových agentur. Téměř každý den kolem mě projde několik nafoukaných modelek, které mi vždy věnují pohrdavé pohledy. Však já jim jednou ukážu. Sice nemám takový tělo, ani neberu spoustu prachů jen za to, že se nakrucuju před foťákem, ale nejsem falešný jako jejich prsa.

Dnes jsem měl docela dobrý den. Na údržbu byly spíš lehčí věci a celkově mě dneska nikdo moc neprudil. Když jsem zrovna stál na štaflích a vyměňoval zářivku, vešla do chodby poměrně stará paní. Vešla do místnosti, kde zrovna probíhal konkurz, ale brzy ji vyhnali ven. Modelky, které zrovna procházely kolem se jí vysmály a nešetřily urážkami. Některé z nich jí vytrhly z ruky kabelku a vysypaly její obsah na zem. „Podívejte, holky, ani rtěnku s sebou nemá, tak co tu dělá?“ Znělo chodbou, zatímco se klapot jejich podpatků vzdaloval. Zadělal jsem kryt u spadlého světla, slezl ze štaflí a šel jsem paní pomoct sesbírat její věci. Zahlédl jsem, že jí z očí tekly slzy. Podal jsem jí její věci a chtěl jsem se vrátit k práci. Paní mi poděkovala a strčila mi do ruky malý kamínek. Prý pozná, co chci a v pravý čas mi to dá a rozpadne se. Jasně, klasický povídačky, kdyby to fungovalo, určitě by to už použila pro sebe. Strčil jsem kámen do montérek a pokračoval v práci. Večer, když jsem se převlíkal jsem si na něj vzpomněl a vzal ho domů. Doma jsem ho položil vedle televize a během večeře zapnul zprávy. Zase tam dávaly něco o Alexovi Bradišovi, ministrovi financí. Zase se mu podařilo prolobbovat si nový zákon, díky kterému si nahrabe spoustu peněz a odneseme to my, běžní občané. Přál bych mu, aby ho taky někdo okradl tak, jako on okrádá náš stát, zmetek jeden. V tom se kámen vedle televize zeleně rozzářil a rozpadl se na prach. Asi nějaký laciný pouťový trik.

 

23.5.2016

Tak dneska to byl mazec. Od minulýho záznamu se nic zvláštního moc nestalo. Až dnes. Zrovna jsem se snažil přišroubovat kryt od ventilace skoro u stropu, kde ale nebylo moc místa na žebřík, a tak dalo docela práci se dostat do správné polohy. A když jsem se tam dostal, vypadl mi z ruky šroubovák. S povzdechem jsem si pomyslel, jak bezva by bylo, kdyby se mi šroubovák teleportoval do ruky. Už jsem se chystal slézt, když v tom se mi najednou opravdu v ruce objevil. Zkusil jsem s ním pracovat, jestli se mi to jen nezdálo, ale byl to fakt on, na zemi nikde nic. Hned po práci jsem šel ven a zkoušel, jestli to dokážu zopakovat. Zezačátku to moc nešlo, ale nakonec se mi podařilo „vytáhnout“ dvoueurovku z kašny, za kterou jsem si koupil zmrzlinu.

15.6.2016

Od minula se moje schopnosti docela zlepšily. Asi to funguje jako sval – pokud se trénuje, je čím dál tím lepší. Trénuju teď každý den, jak jen to jde. Začínal jsem tím, že jsem rozházel po zemi koruny a pak se je snažil „sesbírat“. Pak to šlo i s většími předměty. Dnes už jsem kontrolovaně zvládnul i kladivo.

 

19.9.2016

Dnes jsem zase udělal pokroky ve své schopnosti. Zjistil jsem, že jak ji trénuju, dokážu postupně cítit, detekovat, skoro jako vidět různé předměty zájmu na druhých lidech a přemístit je třeba k sobě do batohu nebo kapsy. Zatím jsem se nikomu v okolí nesvěřil, doufám, že na to nikdo nepřijde. Už jsem si vydělal pěkných pár korun „výlovem“ peněz z kašen a fontán. Taky jsem díky svému novému šestému smyslu všimnul okolo popelnic nebo třeba někde ve škarpě věcí, které se daly docela slušně prodat.

 

30.10.2016

Sice je chladno a nerad chodím mezi lidi, ale dnes jsem udělal výjimku a šel jsem na Staromák. Začal jsem detekovat i majetek získaný neprávem. Zvlášť na některých lidech to doslova zářilo. Tak jsem okradl několik zlodějíčků a podvodných prodejců. Docela dobře to vynáší. Koupil jsem si kvalitní 4K kameru a pár knížek o natáčení. Zatím mě to docela baví.

 

24.12.2016

Na Vánoce jsem sám, ale mám se skvěle. Za peníze, co jsem díky svým schopnostem získal jsem si koupil nový Xbox a pár skvělých her. Svátky jsem skoro celé strávil hraním. Schopnosti se stále zlepšují a jsem zvědavý, jestli to někdy skončí, nebo to půjde do nekonečna. Každopádně mi přijde, že to jméno Merlin se ke mně teď docela hodí.

 

10.1.2017

Zjistil jsem, že moje schopnosti přeci jen nějaké hranice mají. Třeba nejde nic přemístit na vzdálenost větší než 50 metrů, a i to vyžaduje poměrně velké soustředění. Bohatě to ale stačilo na to, abych se pohyboval v dostatečné vzdálenosti od Alexe Bradiše a vytáhl mu z peněženky pěkný balík zrovna když měl platit v restauraci. Aspoň jsem ho trochu ztrapnil před jeho společníky.

 

25.1.2017

Už dokážu i tahat peníze z účtu. Nějaký ten milión jsem z účtu toho mrchožrouta Bradiše poslal jako anonymní dar pro charitativní agenturu. Udělal jsem další objev. Zjistil jsem, že to, proč některým předmětům trvá dýl, než se u mě objeví, je způsobeno jejich velikostí a taky vzdáleností ode mě. Ale jak se zdá, i to se postupně s tréninkem zlepšuje. Natáčení mě pořád dost baví, a tak jsem si vzal na konci týdne dovolenou a odjel jsem natočit pár pěkných záběrů v Krkonoších. Byla inverze a to, jak se mraky valí přes vrcholky hor bylo opravdu kouzelné.

 

4.2.2017

Tak včera jsem udělal blbost a nechal se od šéfa ukecat, abych jim pomohl při jedné módní přehlídce. Měl jsem pomoct s technikou a taky něco natočit v momentu, kdy se toho dělo moc naráz a jejich kameramani by nestíhali. S kvalitou mojí nahrávky byl šéf spokojený, na to jsem byl docela hrdý. Ale moje schopnost mě až moc rozptylovala a taky jsem měl po krk nafoukaných modelek. Ne všech, některé se normálně chovaly docela slušně, ale jiné byly fakt příšerné. Párkrát jsem jim v šatně pomíchal boty nebo oblečení. Nic moc jiného se mi nepodařilo, jen pro mě bylo těžké přijmout to, jak tyhle mrchy všichni žerou. Když už byl skoro konec, na molo vstoupila jedna úplně nová slečna, kterou jsem u nás v agentuře nikdy nezahlédnul, asi to byla její první přehlídka. Byla opravdu nádherná, nejkrásnější bytost, co jsem kdy viděl. Skoro jako bohyně před všechny nakráčela a všichni se prali o to, kdo bude mít víc fotek. Také jsem s kamerou nezahálel a snažil se chytit několik hezkých záběrů. Navíc všechno na ní, ona celá v mém šestém smyslu zářila zeleně – čistě. Žádná špína, špatnost nebo falešnost. Žádná umělá prsa, žádné podvody, nic. A všichni jí milovali. Přál jsem si, aby mě s takovou mohli taky mohli všichni milovat, abych mohl být jí. Samozřejmě jí to moje oblíbené mrchy nechtěly jen tak darovat a chovaly se k ní hnusně. No, nechtěl jsem to dělat, ale někam se jim ztratily podprsenky, a tak musely jít v tenkých poloprůsvitných šatech na ostro. No a dnes je mi celý den nějak špatně a unaveně. A to jsem chtěl tu novou holku pozvat na rande. Sice by asi mě, zlodějíčka a failmana nechtěla, ale stejně jsem to chtěl zkusit.

 

10.2.2017

Pořád mi je špatně a cítím se vysílený. V práci jsem se omluvil na nemoc a jen ležím v posteli a svíjím se v křeči. Večer mi bylo trochu líp, tak jsem si mohl aspoň trochu zahrát na xboxu. Taky se mi podařilo zjistit, že ta hezká nová holka se jmenuje Nikola a prý chce skončit, protože jsou na ní ostatní holky hnusný. Ach jo, a já tam nejsem, abych jí mohl pomoct. Jsem tu na gauči, cítím se mizerně a asi na něm přespím, protože nějak nemám sílu vrátit se do postele.

 

11.2.2017

Zdál se mi divný sen. Ať jsem byl kdekoliv, všichni mě milovali a mohli se přetrhnout, aby se ke mně mohli dostat. A nosili mi dárky. Měl jsem super auto. A vlastního agenta. A bylo mi dobře.

Probudil jsem se, ale stále jsem měl zavřené oči a moc nevnímal okolí. Bylo mi příjemně, což mi celý uplynulý týden moc nebylo. Znovu jsem zavřel oči a za chvíli jsem usnul.

Podruhé mě probudilo vlhko. Asi se mi zase stala ta věc, co se klukům občas stává, když mají nějaký až moc krásný sen. Sluníčko mi svítilo do oken, a tak jsem zavřel oči a poslepu se snažil dojít na záchod. Dělal jsem to už mnohokrát, a tak mě překvapilo, když jsem místo toho, abych došel ke dveřím, v půlce cesty prásknul do zdi a spadl na zem. To mě docela probralo. Když si moje oči zvykly na silné světlo, rozhlédl jsem se. Tohle nebyl můj pokoj. Byl moc čistý, krásný a voňavý. A taky menší a měl dveře jinde. Pak jsem se kouknul na sebe. Tohle jsem nebyl já. Výhled na krásné nohy mi zakrývala krásná pevná prsa jen v tílku. WTF?

Doběhl jsem do koupelny a podíval se do zrcadla. Byl jsem přesně jako ta nová modelka Nikola akorát s boulí na čele. Bylo toho na mě moc, a tak jsem si dal sprchu abych se uklidnil. Pak jsem našel šatní skříň a snažil se vybrat něco na sebe. Kalhotky byly brnkačka, podprsenku jsem nakonec taky nějak zvládnul, a nakonec jsem zvolil tričko a sportovní tepláky. V její kuchyni, která byla mimochodem, krásně zařízená jsem zapnul kávovar a s šálkem voňavé kávy jsem se usadil k jejímu pracovnímu stolu. Její mobil měl naneštěstí gesto, u notebooku však žádné neměla, a tak jsem otevřel prohlížeč a snažil se vymyslet k čemu mi to je. Vzhledem k tomu, že já jsem teď ona, ona bude asi mnou. Bylo by dobré se sebou nějak spojit. Pevnou jsem neměl, mobil můj i její měl gesto a můj počítač měl heslo taky. Na mobilu jsem měl ale skype, který na svém počítači také měla. Přidal jsem sám sebe do jejích přátel a pak už jsem volal. Bylo docela zvláštní slyšet svůj hlas z druhé strany. Zdálo se, že jsem ji probudil, tak jsem hned zavěsil a zavolal znovu za pár minut, aby měla chvilku se s novou situací smířit. Prvních několik minut hovoru jsme mluvili jeden přes druhého, a nakonec jsme se dohodli, že Nikola přijde ke mně, tedy k sobě, na návštěvu a tam se pobavíme. Po zavěšení jsem došel na balkón a kochal se pohledem na dopolední Prahu. Venku bylo nádherně a na sluníčku už ani nebyla taková zima. Došlo mi, že se poprvé po dlouhé době konečně cítím fajn. Ze zasnění mě probral zvonek. Běžel jsem ke dveřím otevřít a konečně jsem viděl sebe, tváří v tvář. Chvíli jsme na sebe jen tak tupě zírali, a nakonec jsme vešli do bytu a posadili se s hrnkem čaje.

Zjistil jsem, že Niki je ve skutečnosti moc fajn holka, což jsem vlastně tak trochu předpokládal, a že k modelingu se dostala nedávno, když hledala práci ke studiu a zatáhla ji do toho kamarádka. Důvod naší výměny nebyl jí ani mně moc jasný, nicméně přišlo mi, že je pořád nějaká smutná. Den jinak ubíhal docela příjemně. Jeden druhého jsme seznámili s naším aktuálním životem, ačkoliv se mi zdálo, že jak jsem některé věci viděl, jako bych měl flashback a pomalu se mi vracely některé její zažité věci. Pořád to pro mě bylo všechno nové, ale věděl jsem jak na to. Večer jsme se rozloučili a Nikola, která usoudila, že mě naučila všechno potřebné se vydala směrem ke mně domů.

 

12.2.2017

Byla neděle ráno a mě bylo fajn. Po probuzení jsem se zase opět lekl, než jsem si vzpomněl na předchozí den. Došlo mi, že k přeměně došlo asi kvůli mým schopnostem, vlastně dost možná je to tím, když jsem si na přehlídce přál být jí. Napadlo mě, že bych mohl zajít na návštěvu k Nikče pokusit se zjistit, jestli má moje schopnosti a zkusit to napravit, a tak jsem se vydal vybrat vhodný oděv. Netáhl jsem si černé kalhotky a zapnul podprsenku. Pak jsem si na nohy navléknul silonky, a nakonec si přes hlavu přetáhl běžnější šaty. Přidal jsem svetřík a namaloval si obličej. Vlasy jsem trochu učesal a nechal jen tak volně. Obul jsem si kozačky na podpatku a oblékl její velmi elegantní kabát. Na ulici jsem přitahoval pohledy lidí, zvlášť chlapů. Docela mě to těšilo. Ani mi tolik nevadilo, že od výměny vlastně nemůžu používat svoje schopnosti. Zazvonil jsem u sebe doma a čekal. Když se nic nedělo, zazvonil jsem znovu, ale pořád nic. Došel jsem ke schránce, kde jsem měl tajnou skrýš s planžetami na lockpicking, kdybych zapomněl klíče, a nakonec se mi podařilo se do bytu dostat. Klíče byly vedle dveří, takže musela být doma. Zul jsem si boty a vydal se dál do místa, které mi bylo tak známé, ale i tak mi bylo nějak vzdálené. V obýváku byla slyšet televize, tak jsem se k ní vydal. Byly zatažené žaluzie, takže v místnosti byla docela tma. Posadil jsem se na gauč vedle Nikoly a snažil se rozpoznat na co kouká. Byla to zapnutá hra na xboxu, ve které právě prohrávala. Chtěl jsem jí poradit, když jsem se na ní ale otočil vyjeknul jsem. Měla v sobě zabodnutý nůž. Jednou rukou držela ovladač a druhou se snažila zabodnout do sebe nůž hlouběji. Ihned jsem zavolal záchranku, a pokusil se jí dostat co nejblíže ke dveřím. Obul jsem si boty, vzal klíče a snažil jsem se ji udržet při životě. Její oči na mě smutně koukaly a jen těžce oddechovala. „Proč jsi to udělala? Určitě by se povedlo vrátit nás zpátky!“ Ptal jsem se jí. Těžce ze sebe vysoukala: „Už tak jsem pro nikoho nebyla důležitá a teď ještě míň.“ „Pro mě jsi důležitá.“ Vykřiknul jsem. Odpověděla: „Takhle ti aspoň můžu dát moje tělo. Já už tu dál žít nechci.“

Když přijela záchranka, okamžitě jí naložili do sanitky a snažili se ji ošetřit. Držel jsem její ruku a neustále jsem jí šeptal do ucha ať bojuje a nevzdává to, když už pro nikoho, tak pro mě. Ještě naposledy se na mě podívala tím svým upřímným pohledem, usmála se a pak vydechla a znovu se nenadechla. Netušil jsem, že to v sobě mám, ale přes slzy jsem skoro neviděl a skoro jsem ani nic nevnímal. Dal jsem jí poslední pusu a pak mě záchranáři odtáhli, posadili do křesla a dali mi dečku. Když jsem se uklidnil, doktor už mi jen sdělil verdikt. Vydal jsem se na cestu domů a vzal jsem to přes park, abych si vyčistil hlavu. Bezduše jsem minul pár lidí, když mi došlo, že můžu zase využívat svoje schopnosti. Rozhlédl jsem se a viděl jsem opět zeleně ty čisté a červeně ty neprávem získané majetky. A občas už jsem dokonce viděl, kdo je původní majitel. Nic moc jsem s tím toho dne nedělal, jen jsem objednal pizzu a fláknul sebou na gauč.

 

25.2.2017

Právě jsem se vrátila z vlastního pohřbu. Po „mojí“ smrti jsem si doma vzala některé svoje věci, třeba sbírku amiibo figurek nebo tenhle deník a začala si zvykat, že takhle zůstanu už napořád. A snažila jsem se žít tak, aby na to Nikola mohla být hrdá. Přestala jsem krást svojí schopností a radši jsem ji využívala na navrácení věcí původním majitelům. Pracovala jsem jako modelka a všechny příjmy bohatě pokryly moje výdaje, obzvlášť když jsem svým chováním a vystupováním, ale údajně i krásou předčila ostatní holky. Život jako dívka jsem si zamilovala a tohle tělo od Nikoly byl opravdu skvělý dar. A asi na tom má vliv můj nyní ženský mozek, ale všechny ty možnosti, jak být krásná mě naplňují štěstím pokaždé, když je vyzkouším. Náušnice jsou tak super, nebo make-up, jak s tím se dá vyhrát. Silonky skvěle doplňují lecjaké šaty. A podpatky, ty miluju snad úplně nejvíc. Jak krásně vytvarují nohu, dodávají chůzi šmrnc, a to jejich klapání… A těch krásných šatů a sukní, co Nikola měla v šatníku. Dnes jsem navíc na sobě měla úplně nový kousek oblečení, co mi předevčírem přišel poštou. Korzet. To jeho stažení je tak vzrušující, a navíc tak hezky vytvaruje tělo a zvedne prsa. Nemůžu tomu uvěřit, jaké štěstí mě potkalo. Z nešťastného zlodějíčka se stala naprosto krásná a šťastná modelka.

Jestli mě slyšíš, Niki, mrzí mě, že jsi zemřela, to se nemělo stát. Ale děkuju, že jsi mi umožnila stát se tebou. Díky za tenhle život a za všechny ty věci, cos mi tu nechala (zvlášť ty černý Louboutinky). Doufám, že i ty se teď máš lépe, než ses měla tady.