ZÁMĚNA - 1.díl - SEZNÁMENÍ- Andy (soutěž 2.ročník)

29.11.2017 22:27

Ahoj,
jmenuji se Honza, vlastně dneska už Iva. Bylo mi 20 let a právě jsem ukončil Střední policejní  školu zde v Praze. Taky jsme to šli s klukama zapít a rozloučit se, protože, každý z nás nastupoval k PČR někde jinde. Bylo už pozdě večer, kolem 24:00 hod., když jsem čekal na příjezd posledního metra, abych se dostal na ubytovnu kam jsem cestoval i s báglem, ve kterém jsem měl naskládány své uniformy. Na nástupišti jsem byl Já a v blízkosti tunelu přešlapoval ještě nějaký kluk, který se choval dost divně, protože stále nakukoval do tunelu, odkud měl přijet vlak a stál dost nebezpečně blízko kraje nástupiště. Jelikož jsem pojal podezření, že chce spáchat sebevraždu skokem pod vlak, tak jsem se pomalu přesouval za něj, abych mu v tom mohl zabránit. Když přijížděl vlak a Já viděl, že chce skutečně skočit, tak jsem po něm vystartoval a strhl ho na zem. Až na zemi jsem si všiml, že to není kluk (i když tak vypadal), ale na krátko ostříhaná holka. Hned jsem se jí ptal co blbne a říkal ji, že má život ještě před sebou (byla stará asi jako Já – 20 let), a že žádný kluk jí za to nestojí. Ona se na mne nevraživě podívala a začala mi nadávat a vyčítat, že jsem jí překazil sebevraždu. Já jsem jí říkal, že nic není tak těžké a složité, aby se to muselo takto řešit. Ona mi pak řekla, že v tom případě vím o životě ještě málo. Pomohl jsem ji vstát a zeptal se jí zda si o tom teda nechce popovídat, že víc hlav, ví víc a svěřená starost, je poloviční starost. Ona mi řekla, že by mne to její povídání asi moc nezajímalo, protože se jedná o dost osobní věc. To už jsem si ale všiml, že je to docela hezká holka, i když spíš vypadala jako kluk, což dělal hlavně ten její krátký sestřih a oblečení, co měla na sobě.  Já jsem jí řekl, že mám dost času, že jsem právě skončil školu a než nastoupím do práce, tak si musím vybrat 14 dní dovolené. Pak jsem se jí  zeptal, kde bydlí a jestli má doma někoho z rodiny. Ona mi řekla, že bydlí kousek od metra a bydlí sama, protože táta i máma pracují na naší ambasádě v USA. Já jí řekl, že teda můžeme jít k ní a ovšem si tam v klidu popovídat a aby nám to povídání šlo líp, že si k tomu můžeme koupit něco na pití. Ona s tím po chvilce souhlasila, a proto jsem hned zaběhl do blízké večerky a koupil tam 3 láhve šampáňa a 2 lahve bílého vína. Potom jsme šli opravdu kousek, když řekla, že jsme na místě. Stáli jsme před novějším panelákem, ona odemkla dveře čipem a pak jsme vyjeli výtahem do nejvyššího 15 patra, kde se nacházely pouze jedny dveře, které odemkla. Vstoupili jsme do celkem velké haly, kdy mne hned upozornila, že vlevo je velká šatna a tam, že si mohu odložit svůj bágl a dát si věci na ramínko. Ona udělala to samé a Já si všiml, že i pod svrchním oblečením měla na sobě spíš klučičí oblečení. Pak mi ještě ukázala, kde je v bytě WC a koupelna, která byla velká (byla tam sprcha i vana, hodně skříněk, velká toaleta se zrcadlem, pračka a sušička), abych se mohl umýt ruce. Potom jsme se z haly přesunuli do obývacího pokoje, který byl obrovský a byl spojen s kuchyní, kterou od obývacího pokoje, který dělila přepážka, u které byl větší jídelní stůl. Sedli jsme si do sedačky oproti velké ultratenké televizi, která byla zavěšena na zdi, Já otevřel šampáňo a jí jsem řekl, že může začít povídat. Ona mi pak začala povídat, že se jmenuje Iva, ale že ji táta od mala vychovával jako kluka. Táta byl policajt a když měl volno, tak ji bral na střelnici, kde ji učil střílet, chodili spolu na fotbaly, hokeje, na ryby a jezdili spolu i na trempy. Proto chodila hlavně ve sportovním oblečení a ráda nosila klučičí oblečení, protože se cítila víc jako kluk než holka a klučičí oblečení se jí víc líbilo a prý i hodně vyhovovalo. Prostě si na něj tak zvykla, že  když jí máma chtěla obléknout do punčocháčů, sukýnek nebo šatiček, že to odmítala, vzpírala se tomu, brečela a vyžadovala pouze klučičí oblečení. Také nesnášela dlouhé vlasy a jaké koli úpravy, které by z ní holku dělaly. Táta se tomu jen smál a máma z ní prý byla vynervovaná, ale po čase, když to nebylo divné ani nikomu z blízkých, okolí ani ve škole, tak  se s tím trošku smířila, ale i přesto jí stále ty holčičí věci kupovala. Pak mi vyprávěla, že nejhorší pro ní bylo, když si musela na tělocvik vzít místo zamilovaných klučičích slipů a trenek, které prý moc ráda nosila, ty ošklivé holčičí kalhotky, trikot nebo další holčičí věci. Po škole nebo o víkendech pak prý chodila hrát s rukama fotbal a různě s nimi blbla nebo hrála klučičí hry. Doma si pak místo s panenkami hrála s autíčky, nebo na PC různé klučičí hry (fotbal, válečné, auta apod.), kdy ji v tom táta podporoval a některé hry sní také hrál. Jak byla ale starší a dostala první menstruaci, tak začala své tělo strašně nenávidět. Jejím jediným přáním prý bylo, aby se z ní stal kluk. K menstruaci se po čase přidaly prsa, která se jí zvětšila (i když prý na štěstí ne o moc - u toho se trošku usmála), měla však za to větší bradavky a prsní dvorce. Proto si také tělo začala stahovat obinadlem, aby prsa nebyla vidět. Slipy a trenýrky si začala vycpávat ponožkami, aby si připadala víc, jako kluk, protože jim záviděla jejich pinďoury a později, když jim začalo růst ochlupení na rukou, nohou, mezi nohama nebo i fousy. V té době už skutečně své  tělo hrozně nesnášela a jejím jediným přáním bylo být kluk a mít klučičí tělo. V té době také nesnášela, když jí mamka oslovovala Ivuško nebo Ivanko  a vyžadovala, aby na ni máma volala normálně jako táta „Ivoši nebo jen Ivo či Ivane“. Ještě víc pak nenáviděla, když musela s mámou chodit nakupovat po těch holčičích krámech s oblečením, holčičím spodním prádlem, které z duše nenáviděla a nesnášela, parfumerkách a ještě víc ji deptalo, když si musela navíc ty věci zkoušet. Také ji vadilo, když musela jen vkročit do dámského kadeřnictví, nebo když si musela vzít na sebe šaty a pak absolvovat taneční, kde se musela tvářit jako holka. Nejlepší čas pro ní nastal až v době po střední škole, kdy mamka s taťkou dostali práci v USA na naší ambasádě. Mamka tam pracovala jako vedoucí kanceláře našeho velvyslance a táta tam měl na starost ochranu objektu. V té době jí také potkala pro ni hodně smutná záležitost a to, kdy jí zemřel dědeček, který ji miloval a který s ní vždy mluvil jako s klukem, jako kluka jí také oslovoval, což jí vyhovovalo a měla ho proto také moc ráda, protože ji bral jako vnuka a ne vnučku. Říkal jí Ivošku, až jednou umřu, tak ti všechno odkážu a ustanovím tě svým jediným nástupcem mé firmy, kterou mám v Německu. Tam byl skutečně majitelem opravdu dosti velké, prosperující a známé firmy. Po jeho smrti také firmu skutečně zdědila, ale dohodla se s radou, že bude pouze dohlížet na chod firmy, ale o její celý chod se bude starat pověřené představenstvo. Proto si také mohla dovolit tento byt celý zrekonstruovat, i když tam musela na žádost rodičů některé prvky ponechat. Jelikož má však zahraniční konto a na to české, kde má také hodně peněz, jí posílají peníze zase rodiče, si mohla dovolit provést rekonstrukci bytu dle svých představ.  Pak mi ukázala svou ložnici a vysvětlila mi, že si jí zařídila v klučičím stylu a má ji výhradně vybavenou klučičím oblečením, protože jiné ani nenosí. Pak mne hned požádala, abych jí výslovně oslovoval Ivoši nebo Ivane a mluvil s ní jako s klukem. Potom mi položila řečnickou otázku „ jsem divnej co??“ nevadí ti to?? Já jí na to řekl, že každý jsme nějaký a že nemám žádný problém s ním mluvit jako s klukem, protože jsem na tom skoro jako on. Ivoš se na mne tázavě podíval a Já jelikož jsem byl už připitý, jsem mu začal povídat svůj příběh. Řekl jsem mu, že jsem jedináček jako on a od mala jsem vyrůstal pouze s mamkou, která byla a stále je moc hezká. Jelikož jsem se od mala pohyboval pouze v ženské společnosti, mezi máminými kamarádkami, neboť k nám žádný chlap nesměl vkročit, tak mne pro změnu máma vychovávala od malička jako holku. Od mala jsem nosil proto pouze dívčí oblečení - kalhotky, punčocháčky, sukýnky, šatičky, střevíčky, měl jsem dlouhé kadeřavé vlasy, které mi mamka ráda česala, pletla mi je do copů, dělala culíky a různě mi je upravovala a zdobila sponkami, mašlemi, čelenkami apod. Prostě jsem byla její Janička, Jana, Janinka a její kamarádky mne také jako holčičku braly a oslovovaly mne také tak. Také mi kupovaly různé panenky, kočárky, nádobíčko pro panenky, oblečky a další holčičí hračky, nebo mi nosily věci po nich samotných a to jak hračky, tak i různé prádlo a oblečení a Já jsem z toho měla vždy velkou radost. Nejhorší pro mne bylo, když jsem musel nastoupit do základky a musel začít nosit klučičí oblečení. Zde jsem se na chvilku odmlčel a řekl Ivošovi, že mu proto moc dobře rozumím jak mu je i jak se cítí, a že já jsem to měl naopak. Ivoš mi na to řekl, že mi nevěří, že se ho prý snažím jen uklidnit, že v tom není sám. Já mu na to řekl, že to není pravda a proto jsem pokračoval dál ve svém vyprávění. Ve škole jsem záviděl holkám, že ony mohly chodit v sukýnkách, šatičkách, střevíčkách, načesané a podobně. Je fakt, že po příchodu domů si ze mne mamka tu svou holčičku zase udělala, za což jsem jí byla moc vděčná. Do spaní jsem nosila svá dívčí pyžamka, noční košilky a usínala jsem se svou nejoblíbenější panenkou. Jednou jsem šla na záchod a tam překvapila mamku. Viděla jsem jak má staženy své kalhotky, ve kterých měla něco bílého na čem byla krev a proto jsem se jí hned zeptala, co se jí stalo a zda nepotřebuje pomoc. Mamka se na mne usmála a pak mi vysvětlila, že u  dívek a žen je to normální, že se jedná o menstruaci, teda krev, která jednou za měsíc po nějakou dobu z každé dívky a ženy vytéká a tak se jim čistí jejich lůno. Já se mamky zeptala, kdy to budu mít Já. Ona mi pak smutně řekla; víš Janičko, ty menstruaci bohužel mít nikdy nebudeš, protože jsi bohužel kluk a kluci menstruaci nemají. Toto je bohužel jen výsada dívek a žen. Toto sdělení mé maminky mne hodně ranilo a nemohla jsem to pochopit a smířit se s tím, jako s tím, že nikdy nebudu mít prsa a pipinku, jako mamka a ostatní holky, které jsem jim vždy tolik záviděla. V této době jsem pak hodně zahořkl a řekl jsem si, že když nemohu být dívkou se vším všudy, tak budu klukem a mamce jsem řekl, že jsem se rozhodl a půjdu na Střední policejní školu, což jsem tímto svým rozhodnutím mamku hodně šokoval a ranil. No a vidíš, dneska jsem školu už ukončil a po dovolené mám nastoupit na Místní oddělení, kam jsem byl přidělen.
       Když jsem Ivošovi dovyprávěl svůj příběh, tak tomu stále nechtěl věřit, že i Já jsem jiný, vlastně jiná, protože jsem si díky Ivošovi zase uvědomila kým opravdu jsem, a kým chci skutečně být. Ivoš se pak na mne dlouze podíval a řekl; dnes jsem bohužel dostal menstruaci, kterou mám vždy první dny silnou, pokud mne chceš skutečně přesvědčit, že se cítíš být holkou a že to na mě nehraješ žádnou levotu, tak si teď oblékneš mé kalhotky se zakrvácenou vložkou, které mám na sobě a oblékneš se celkově jako holka, tak ti pak uvěřím to, co jsi mi vyprávěl. Já jsem s návrhem Ivoše hned souhlasil a docela se těšil na to, že po dlouhé době budu zase holkou a že budu mít i menstruaci. Ivoš mne odvedl do koupelny, kde jsem se musel svléknout do naha. Tady mi také řekl, že jako holka se budu jmenovat Jana nebo Janička, budu o sobě mluvit v ženském rodě a Ivoš mne tak bude také oslovovat a mluvit se mnou jako s dívkou. Při tom jsem si všimla, že má Ivoš hezkou postavu, že jsme skoro stejně velcí (Já byla asi o 5 až 10 cm vyšší), ale jinak jsme měli oba skoro stejné postavy (Já měřil 180cm a Ivoš cca 175cm),  až pouze na ty pro nás oba dosti podstatné rozdíly. Ivoš mi pak podal své kalhotky s vložkou, kdy jsem viděl, že jeho vložka je hodně zbarvená menstruační krví a Já si je na sebe s láskou oblékla. V té chvíli mne polilo příjemné teplo a Já se začala pomalu cítit po dlouhé době opět jako dívka. Pak mne ivoš vzal za ruku a odvedl ke dveřím jiného pokoje, který odemkl a vstrčil mne dovnitř. V pokoji mi řekl, že pokud přistoupím na jeho návrh, tak toto bude můj pokoj se vším všudy, co se v něm nachází a pak rozsvítil světlo. Já viděla moc hezky zařízený dívčí pokoj a na můj údiv mi hned Ivoš řekl, že toto byl jeho původní pokoj, který měl zařízen od mamky. Dále mi  řekl, že ve skříních a komodách najdu určitě spoustu věcí, které mne snad potěší, neboť jak mi řekl, tak pokoj je plný samého holčičího oblečení, prádla a že tam určitě najdu i nějakou paruku. Také mi pak ukázal toaletku plnou líčidel, kosmetický kufřík a další holčičí propriety. Já jsem byla v údivu, pak mi Ivoš jen řekl, že si mám z toho něco na sebe obléci, upravit se a přijít zpět do obývacího pokoje a pokud by mi to nevadilo, že by si rád vyzkoušel mou uniformu, s čímž jsem hned souhlasila.
     Poté, co Ivoš odešel z pokoje, tak jsem hned zkoumala, kde co je, ale v prádle byl hroznej zmatek a tak mi chvilku trvalo než jsem si tam našla hezkou krajkovou podprsenku s vycpávkami, krajkovou, bavlněnou košilku, samo držící punčochy, oblékla si modré úpletové šaty u krku do roláku, aby nebyly vidět mé chlupy na hrudi. Mezi věcmi jsem našla středně dlouhou, světle hnědou paruku s vlnitý vlasem, kterou jsem si nasadila a u toaletky ještě upravila, lehce se nalíčila (to mi moc nešlo) a ozdobila se jemným náhrdelníkem, náramkem, náušnicemi na klips a prstýnky. Pak jsem si ve skříni našla lodičky k šatům, které mi padly jako všechno oblečení i s podprsenkou jako ulité a jako by mi patřilo.Když jsem se pak uviděla v zrcadle, tak jsem ani nemohla uvěřit, že jsem to Já. Pomalým krokem jsem potom došla zpět do obývacího pokoje, kde na sedačce seděl Ivoš v mé uniformě, která mu padla a seděla jako by byla šitá přímo na něj a také bylo na něm vidět, jak si to užívá. Ukázal mi, že si mám k němu přisednout, podíval se na mne a pak řekl, že mi to docela sluší, ale v tom líčení, že se budu muset ještě trošku učit, ale ať si s tím nedělám hlavu, že mne naučí vše,co umí nebo co se musel jako dívka naučit i s lakováním nehtů a podobně. Také mi řekl, že budeme muset udělat něco s mýma ušima a zeptal se mne, jak se cítím v tom holčičím oblečení. Na to jsem řekla Ivošovi, že moc hezky, že si už ani nepamatuji, kdy mi bylo naposledy tak hezky. Ivoš mi skřekl, že jsem ho přesvědčil a oba jsme se shodli na tom, že to byla opravdu náhoda se takto potkat a že bůh musí existovat, když vyslyšel naše touhy a dal nám možnost se seznámit.
     Pak mi Ivoš řekl, že pokud s tím budu souhlasit, že s ním mohu bydlet, že ten pokoj, co jsem byla bude jen a jen můj i se všemi věcmi, co tam jsou a nebudu muset ani platit žádný nájem. Já jsem s tím hned souhlasila a on ještě dodal, že se budeme plně respektovat a chovat se k sobě jako žena a muž, kdy Já budu samozřejmě žena a on bude muž, což bylo samozřejmé. Pak mi ukázal koupelně místo na mé holčičí věci a řekl, že mne naučí jak se líčit, co používat, jak se starat o své tělo (jak se mám holit, jaké mám používat krémy na tělo, jaké masky používat a podobné věci, protože jak mi Ivoš řekl, tak jediné co mu nevadilo bylo líčení, ale někoho jiného než sebe, že má i kurz vizážisty i další a že mi v tomto bude plně nápomocen. Pak mi řekl, že mou jednou z povinností však bude, že vždy při jeho menstruaci budu nosit jeho kalhotky s již po něm použitou vložkou jako dnes. S tím jsem velice ráda souhlasila. Potom jsme se vrátili zpět do obývacího pokoje a na naší úmluvu se spolu napili. Pak jsme si ještě chvilku povídali, když v té chvíli blízko domu uhodil blesk a ozvala se velká rána. Potom vše ztichlo a také zhaslo. V celém bloku vypadlo světlo, protože blesk uhodil do trafostanice. Oba jsme se v té chvíli tak lekli, že jsme se k sobě přitiskli. Tedy spíš Já k Ivošovi, který mi řekl „přece by ses Jani nebála??, jsem tu s tebou“. V té chvilce mne polil po celém těle příjemný pocit i divné mrazení a pak jsme oba asi na chvilku zabrali a usnuli spolu na pohovce.