Vzpomínaní - Pave

04.04.2022 22:00

1.část

Když jsem nastoupil do prvního ročníku střední školy, a přestěhovali jsme se mámou na jaře následujícího roku z rodinného domku na předměstí do činžáku ve městě, byl jsem nešťastný jako „šafářův dvoreček“, protože jsem tam zanechal všechny své kamarády, respektive kamarádky, protože v mém okolí byly jen holky a dobře jsem si s nimi rozuměl.

Je pravda, že naproti nám v bytě na poschodí bydlelo s matkou také jedno děvče, ale hodně dlouho jsme kolem sebe chodili jako naprosto neznámí lidé a jen se zvědavě okukovali. Zvrat nastal až ke konci školního roku, když Lenka zjistila, že mám počítač a internet.

Chtěl bych ještě předeslat, že jsem se měl narodit jako holka a máma pro mě měla dokonce vybrané i jméno – Petra, a tak se mě proto snažila „poholčičit“. Z toho důvodu mi dávala od mala alespoň kalhotky a punčocháče, a ty jsem dostával až do mých dvanácti let naprosto samozřejmě každý den. Pak se mě zeptala, zdali mi to tak vyhovuje a když jsem přisvědčil, že ano, měl jsem je každé ráno nachystané i nadále. Zvrat nastal až na střední škole, kdy si mámu zavolala zástupkyně ředitele školy a přesvědčila ji, že se nehodí, aby mi dávala „holčičí oblečení“. Marné byly mé námitky a argumenty, že se v kalhotkách cítím nejlépe, svůj boj jsem prohrál.

Když ke konci školního roku již byly známky zapsané, zavolala si mne do kabinetu profesorka chemie a podala mi papíry se slovy, že jsou to otázky jednoho testu z chemie a když je přes víkend bez chyby vypracuji, že mi změní známku na vysvědčení tak, aby mi to vyznamenání neuniklo. Doma jsem pak sedl k učebnicím chemie a probíral jednu otázku za druhou, když přišla máma, že mám návštěvu, nevrle jsem se na ni podíval, když jsem za jejími zády uviděl vykukovat Lenku. Řekla mi, že má CD na které by se potřebovala podívat a poslechnout, a protože nemá počítač, obrátila se na mne. „A umíš vůbec s počítačem pracovat?“ zeptal jsem se. Pokývala hlavou na souhlas, že umí. Nachystal jsem jí sluchátka a věnoval jsem se svému testu z chemie.

Po nějaké chvíli mi to nedalo a podíval jsem se na Lenku sedící před monitorem a viděl, že si vyhrnula sukni a jednu ruku má pod kalhotkami. „Že se dívá na ten pornofilm, jež jsem si stáhl z webu,“ pomyslel jsem si. Potichu jsem vstal a nakoukl ji přes rameno. Taky že ano. Že se na ten film dívala mi nevadilo, jako to, že máma byla doma a každou chvíli se mohla přijít podívat, co tu provádíme a jaká kárná opatření by mohla následovat. Samotný film byl velmi naivní a pojednával o tom, že se kluk, aby se mohl setkávat se svou holkou, převlékal se do dívčích šatů a na internátním pokoji onoho děvčete a pak se se oddávali radovánkám podle kámasutry. Když jsem Lence vysvětlil, o co mi jde, souhlasila, že se na pokračování toho filmu přijde podívat, až má máma nebude doma. „Ale stejně,“ povídala, takové polohy bych zvládla také.“ „To bychom museli vyzkoušet, jestli bys je dokázala udělat, to za prvé a za druhé, již jsi byla s klukem?“ „To jsem ještě nebyla, ale ty polohy bych zvlá

dla, o to bych se mohla vsadit. – Ty bys byl ochotný se k vůli holce také převléknout do holčičího?“

„Jestli bych se dokázal převlíknout?“ ušklíbl jsem se. „Musel bych o tom pouvažovat, ale myslím že ano. Nezamlouvej to, rád bych tě viděl v takové jóginské poloze, ale docela by mi stačilo, kdybys mi ukázala, že dokážeš alespoň, šňůru‘.“

„Předvedu ti ji, ale o co se vsadíme?“ „Co já vím?“ „Tak dobře, když říkáš, že bys dokázal nosit dívčí šaty, tak já se spokojím, s tím, že budeš nosit dvakrát po deseti dnech kalhotky; deset teď v létě, a deset s punčocháči na podzim, když ti to předvedu. Platí?“ „A kde ty kalhotky vezmu?“ „Já ti na tu dobu půjčím moje. Tak platí?“naléhala.

„Platí, ale svlékneš si šaty, abych viděl, že tu šňůru uděláš pořádně.“ Lenka bez zaváhání si přetáhla přes hlavu šaty a já jsem viděl na jejich kalhotkách skvrnu. Když uviděla, kam jsem se díval, jen se usmála a v tu ránu udělala šňůru jako by ji vyšila. „Stačí?“ zeptala se. Jen jsem pokýval hlavou a představil si, co mě čeká a jak budu případně vysvětlovat mámě, že zase nosím kalhotky.

„Ty kalhotky ti donesu v neděli večer a v pondělí ráno, než půjdeš do školy, zkontroluji, jak plníš sázku.“ „Leni, ale mimo úterka a čtvrtku, to máme tělák a musím mít na sobě červené trencle.“ „Dobře, ale o ty dva dny se ti to ale prodlouží,“ a hned si zase oblékla šaty, zrovna včas, protože do pokoje nakoukla máma.

Poslední školní dny začínaly pohodově, až do pátku ráno. Protože jsem hned v pondělí paní profesorce odevzdal písemný test a ona naznala že je bezchybný, řekla, že tu známku mi spraví. Toho dne jsem si natáhl Lenčiny kalhotky, v pořadí třetí, a odešel do koupelny se umýt. Za malou chvilku přišla máma a nevěřila svým očím.

„Jak to, že máš na sobě kalhotky?“ „To jsou Lenčiny a musím je mít na sobě až do úterka, protože jsem s ní prohrál sázku.“ „Jakou sázku?“ „Že udělá šňůru, já ji nevěřil a prohrál jsem.“

Co té sázce předcházelo, jsem si samozřejmě nechal pro sebe. „Copak jsi nevěděl, že Lenka chodila do baletu?“ „Ne, nevěděl, jinak bych se s ní nevsázel o to, že tu šňůru udělá a já budu dvakrát po deseti dnech nosit její kalhotky a na podzim navíc i punčocháče. Ale ne, že by mi to vadilo, že jsem tu sázku s ní prohrál, mami.“ „Já vím,“ povzdechla si, „ty jsi fakt měl být raději holkou.“

„Mami, já si skutečně kolikrát představuji, že jsem holka a že spolu jdeme třeba na zmrzlinu a že tak jako Lenka si půjčuji od tebe třeba ty krajkové kalhotky a vzorované punčocháče.“

Máma se na mne podezíravě podívala zeptala se: „Ty jsi je zkoušel?“ „Ne, neměl jsem odvahu si je vzít, ale skutečně by se mi líbilo, kdybych je mohl nosit. A nebýt ty ženský ve škole, tak bys mi kalhotky a punčocháče dávala dál. Viď?“ Hned neodpověděla, podívala se znovu po mně řekla: „Tak se obleč a běž do školy, zbytek mi povíš, až se vrátíš.“

Jen jsem cosi zakoktal a vyšel ze dveří, tam již na mne čekal Lenka aby si mne zkontrolovala, jak plním naši sázku. „Dnes ti to ale trvalo,“ konstatovala. „Ale, vysvětloval jsem mámě, proč mám na sobě tvé kalhotky a určitě se tě zeptá na to, čí to byl nápad.“ Neodpověděla a jen pokrčila rameny a zamumlala něco v tom smyslu, že jsem se neměl vsázet.

Když jsem se po poledni vrátil ze školy, byla již máma doma. „Petro, pojď sem a posaď se vedle mne a pověz mi něco o té tvé sázce Lenkou.“ Máma mi říká Petro jen výjimečně a zřejmě ji k tomuto oslovení přimělo mé ranní přiznání. „Řekni mi pravdu, čí to byl nápad – tvůj nebo Lenky?“ „Mami, na mou duši, na psí uši, že byl to nápad Lenky,“ řekl jsem, ale uvědomil jsem si, že jí nemohu říci, co ji k té sázce přimělo. „Však se jí zeptám, jak to všechno bylo. Předpokládám, že sis zase za těch několik dní na nošení kalhotek zase zvykla, že?“ Když jsem přikývl na souhlas, pokračovala. „To jsem si myslela a tak jsem ti nachystala prozatím nějaké prádlo – kalhotky – abys nemusela nosit cizí než něco vymyslíme,“ přešla do oslovení ve femininu.

„Mami, za chvíli přijde pro mne Lenka protože jsme se domlouvali, že půjdeme k Mlýnskému rybníku se koupat.“ „Vezmete mne sebou? Já jsem si na dnešek vzala volno a to koupání by mi také přišlo vhod,“ zeptala se máma. „Samo, že tě vezmeme sebou, tak se nachystej, Lenka tu bude coby dup,“ a také jsem si představil, jak se bude Lenka divit. Jen jsem dořekl, zazvonil domovní zvonek a ve dveřích stála Lenka s kabelou přes rameno. Když jsem jí řekl, že k rybníku s námi půjde i má máma, trochu se zarazila a zašeptal mi do ucha. „Už těším, až ti obleču své opalovačky jako plavky, protože podle sázky nesmíš na sobě mít nic klučičího.“ Samozřejmě, že se máma drobet zarazila, když mi Lenka u rybníka podala kalhotky od opalovaček, a dodala: „Sázka,“ale nijak to nekomentovala, jen zakroutila hlavou. Když jsme se vpodvečer vrátili domů, máma řekla: „Holky, tak vám děkuji, že jste mě vzaly k vodě sebou.“ Když se Lenka na ni nechápavě podívala, máma podotkla, že neví o tom, že by kluci veře

jně nosili kalhotky, i když jsou od opalovaček, takže tudíž musím být holka.

V úterý byl konec školního roku a když jsem přišel domů a ukázal jsem vysvědčení mámě, pověděla mi: „Něco pro tebe za to vysvědčení mám. Pojď se mnou.“ Zvědavě jsem jí následoval do mého pokoje. Na pohovce ležely černé krajkové kalhotky a tmavé vzorované punčocháče. „Tak co, jak se ti líbí?“ Ani jsem nemukl a přikývl hlavou na souhlas. „Tak na co čekáš? Obleč se.“ Třesoucíma rukama jsem oblékl a máma si mě přeměřila a řekla: „Ještě to není ono,“ vzala mne za ruku a odvedla do svého pokoje, otevřela skříň a z prádelníku mi podal košilku, riflovou halenku a riflovou sukni. „Nikdy jsem pořádně nevěděla, proč to pořád schovávám, když jsem z toho vyrostla. Teď to vím, že jsem to schovávala pro tebe. Něco ti v té halence sice chybí a dole zase přebývá, ale nemůžeš mít všechno. A nakonec jedna má kolegyně je z halenek také pěkně nešťastná. Ale jinak ujdeš.

Ještě si zkus tyhle letní šaty,“ a jedny mi hned dala. „Když budeme doma samy,“ přešla zase do feminina, můžeš je doma nosit a do školy tě budu oblékat, jak jsi byla až do nedávna zvyklá, jen mi musíš slíbit, že nebudeš zbytečně dráždit profesory. Tak a nyní půjdeme dodělat oběd a vařit budeš ty, protože to holky musejí umět a ještě spoustu dalších věcí, ale to se naučíš časem.“ Byl jsem tak překvapený, že jsem přikývl a společně odešli do kuchyně.

Po obědě máma řekla, že koupila zmrzlinu jak jsem si o ni v pátek ráno řekl. Překvapením ale ten den neměl být konec. Ještě dlouho potom, co jsme snědli zmrzlinu jsme seděli v pokoji a povídali si tak jako nikdy předtím.

„Já jsem skutečně chtěla, aby se mi narodila holka, ale když to tak dopadlo, musím být ráda, že mám alespoň děvče se šulinkem.“ Náhle se mě máma podívala na ruce a řekla, „že když jsem jako holka, měl bych mít i ruce a nehty v pořádku a ty je máš jako bys skály lámala“ a přinesla si manikúru.

Pojednou tu byl večer a než jsem si šel lehnout, přiměla mne máma, že jako holka bych si měl přeprat alespoň punčocháče. „To víš, když chceš být jako holka, tak je to jiné než když jsi mužský. Aspoň vidíš, že my ženský to nemáme jednoduchý.“

Druhý den, když se máma vrátila z práce, řekla mi, že musí odjet na služební cestu, asi tak na tři čtyři dny. „Doufám, že mi tu za ty dny, co nebudu doma, nezvlčíš. Vařit si budeš pochopitelně sama.“ Zase to femininum, pomyslel jsem si a zřejmě to bylo na mne vidě tak dodala: „Co se divíš, když sedíš u počítače jen v kalhotkách a tričku?“

To ráno, když máma odjela na služebku a zůstal jsem sám doma, sedl jsem si k počítači. Jen jsem jej zapnul, někdo zazvonil. To bude Lenka, pomyslel jsem si. Když mně uviděla v triku a v kalhotkách, zalapala po dechu a řekla: „To přece nejsou mé kalhotky, nebo ne?“ „Ne, nejsou, tyhle mi dala mamka, abych je nežandal od tebe, ale pojď, dál, předpokládám, že se chceš dodívat na ten film.“ „To chci,“ ale stále nemohla spustit ze mne oči. „Pustím ten film přes televizor,“ navrhoval jsem. „Počkej, chtěla jsem tě ještě poprosit…“ najednou nevěděla jak dál a já jsem vyčkával, co po mně vlastně chce. „Víš, minule jsem se tě ptala, jestli bys byl ochotný se k vůli holce převléknout do holčičího… a tak jsem si myslela, když jsi pak měl mé kalhotky, jestli bys to pro mě také neudělal,“ řekla váhavě. „A co za to?“pro změnu jsem vydíral Lenku já. „Můžeme se při tom dívání na ten film mazlit se, mě se ten kluk v těch dívčích šatech moc líbil a přemýšlela jsem, jak ti to mám říci, ale když

tě vidím v kalhotkách, je to pro mne jednodušší.“

Již jsem jí chtěl povědět, že mi mamka dala kromě kalhotek a také riflovou sukni a halenku a další její věci, ale chtěl jsem vědět, co mi Lenka navrhne tentokrát. Znovu se na mne podívala a řekla: „Myslela jsem si, že půjdeš k nám a tam ti něco vyzkouším svého.“ „Tak platí, jdeme.“ Znovu se na mne podívala, jako by nevěřila svým uším. „Takhle?“ A co si mám podle tebe obléknout? Je to jen přes chodbu a zpátky již přece půjdu oblečený, nebo oblečená?“ Krátce se zachichotala, vzala mne za ruku a šli ke dveřím. Vykoukla z nich, přeběhla ke svým a otevřela je a pokynem ruky mne pozvala dál.

U ní v pokoji pak otevřela skříň a vytáhla několik sukní a šatů a přikládala mi ji k pasu až naznala, že jedna z nich by byla vhodná. Pak se jí ale nelíbilo triko a tak vzala ze skříně halenku a podala mi ji abych si vyzkoušel. „Tady ti něco chybí“, řekla a ukázala si na prsa. „Mamka mi to také říkala, že nahoře se mi něco nestává a dole zase přebývá.“ Zase zasmála a řekla, že v tom filmu to vyřešili tak, že mu podprdu vycpala kalhotkami a vatou a že to udělá také tak. Teprve po této proceduře byla spokojená. „Tak se mi to líbí.“ Podíval jsem se na hodinky a zjistil jsem, že na této módní přehlídce, utekl čas velice rychle a také jsem to Lence řekl. „Pospícháme někam? Máme před sebou celé prázdniny a toto všechno musíme ještě vyzkoušet,“ a ukázala na svůj bohatě vybavený šatník. „Já tady kromě tebe žádnou holku poblíž za kamarádku nemám abychom to zkoušely a navíc se mi jako modelka moc líbíš.“ „Měla by tě slyšet má máma, zajímalo by mě, co by ti na to řekla.“ Mám dojem, že

by se ke mně přidala.“ A zase jsem si vzpomněl na pátek, kdy máma byla s námi u rybníka a to úterý, kdy skončil školní rok a jen jsem povzdechl. „Máš pravdu, asi by se k tobě přidala.“

Přeběhli jsme zpět ke mně do pokoje a pustil jsem onen film. Posadili jsme se na pohovku a Lenka se pohodlně uvelebila mezi polštáře a vpila se do obrazovky a já jsem ji vzal do náruče a po chvíli jsem ucítil, jak se nepokojně vrtí a ruka směřuje pod kalhotky. Právě probíhala scéna jak si protagonisté navzájem svlékají šaty, kus po kuse aby nakonec zůstali v kalhotkách, které v pomalém rytmu hudby si stáhli, aby zaujali jednu z pozic kámasútry.

Předběhl jsem ji a vklouzl rukou pod sukni a poodhrnul nohavičku a pod prsty jsem ucítil její jeskyňku, která jí již stačila zamokřit kalhotky a má druhá ruka zamířila pod halenku a vyhrnul ji podprsenku někam pod krk abych se dostal k ňadrům.

Ještě to chvíli vydržela, ale pak řekla, že to tak nemá cenu a stáhla sukni napřed sobě a pak mně a následovaly kalhotky a v zápětí i zbytek. „A dělej to pořádně, ať z toho něco mám.“ Ten film prožívala dost intenzívně a když jsem ještě chvíli masíroval vystouplý poštěváček, dostavil se jí orgasmus společně se závěrečnými scénami filmu.

Lenka mi chvíli poloseděla, pololežela v náručí s očima zavřenýma a pro změnu jsem si hrál jejími bradavkami a za malou chvilku s ní milostná křeč proběhla znovu. Jen já jsem jaksi přicházel zkrátka. Abych to napravil, lehl jsem si na záda a posadil na sebe Lenku. Jen jsem ucítil jak se můj ocas otřel o její pičku, nastal výbuch a sperma ji celou postříkalo. Překvapilo jí to, ale hned si věděla rady vzala jedny pohozené kalhotky a utřela nás. Pak si vzala do ruky teď už trochu zvadlého ptáka a poposedla si trochu níže a žaludem si přejížděla přes spodní rtíky, což mělo za následek, že se ocas znovu postavil. Chtěl jsem se obrátit a položit se mezi její nohy, ale odmítla to, že chce zkusit tu polohu z Kámasútry, jež viděla v tom filmu. Nebránil jsem se a nasměrovala mne do jakési podivné polohy ne nepodobné ásaně. Nepočítala však, že jí uklouzne noha po přikrývce a rázem jsem se ocitl v ní, jen mi blesklo hlavou, že Lenka povídal, že ještě to s klukem nezkoušela. Byl to ale j

en okamžik a Lenka mi hned sdělila, že je to daleko lepší, než když si s holkami hrály s robertkem a nějak se mi ulevilo a vzápětí jsme našli společný rytmus a s každým naším pohybem jsem pociťoval stoupající rozkoš, jež byla náhle přerušena pronikavou bolestí v noze. Trhl jsem sebou a okamžitě jsem z Lenky vyklouzl, právě včas a znovu jsem pokropil semenem.

Nezvykle unaveni leželi jsme vedle sebe a mazlili a hladili se, když se Lenka pojednou zeptala: „Kdy se ti má mamka vrátí domů…?“

2.část

Sešel se rok s rokem a byl tu poslední školní den, byly čtyři hodiny ráno a za okny svítalo a já měl oči, jak se říká, jako vejr. Hlavou mi přelétaly myšlenky jedna za druhou a před očima jsem měl příhody jež se udály během onoho roku a jež mne utkvěly v paměti.

Předně, mamka v zaměstnání povýšila a dostala k dispozici služební auto, které mohla používat i k soukromým účelům. Zítra nastupujeme s Lenkou na letní brigádu do firmy, kde je zaměstnána máma, já budu k ruce správci počítačových sítí a ona jí bude dělat osobní asistentku.

Ale raději to vezmu po pořádku. …Než jsem to domyslel, znovu jsem usnul a zdálo se mi, jak s Lenkou spolu ležíme v jakési pozici Kámasútry a jsme oba blízko vrcholu, když v polosnu-polospánku jsem zaslechl: „Petro, ty nebudeš vstávat? O kterépak se ti zdálo? O Lence, viď?“

Pomalu jsem otevřel oči a nade mnou se skláněla máma. Odhrnula mi přikrývku a podávala mi kalhotky, abych se oblékl.

V ten okamžik jsem se pro změnu ocitl na začátku uplynulého letošního školního roku, kdy se tato scéna odehrála poprvé. A určitě si na ni vzpomněla i máma, protože řekla: „Jak na začátku, tak na konci.“ To už jsem se úplně probudil a pak jsme se s mámou nasnídali, ona odešla do zaměstnání a já do školy s tím, že po poledni už bude určitě doma zvědavá na vysvědčení nás obou, moje i Lenky, protože ona chodila do stejné školy jako já, ale do prvního ročníku.

Jak jsem již řekl, začátek loňského školního roku začal tím, že mne máma musela vzbudit, a když se to vezme kolem dokola, tak vlastně i obléci. Když jsme pak vyšli z domovních dveří, Lenka již na mne čekala a mámě povídala, že má chuť mne zkontrolovat jako to dělala loni před prázdninami, když jsem prohrál s ní sázku a musel jsem nosit její kalhotky. „Lenko, to nemusíš, má je, sama jsem ji musela obléknout, protože naše Petruška zaspala, a já vás chci, protože je prvního září, do školy doprovodit, tak už konečně pojďte,“ před domem nás naložila do auta a odvezla do školy. Když odjížděla, kladla mi na srdce, abych nedráždil profesory svým holčičím oblečením, že je to jen mezi námi. Ubezpečil jsem ji, že to nemám v žádném případě v úmyslu. Takže ten školní rok pro mne začínal příjemně.

***

K podzimu, když se ochladilo, přišla v pátek po poledni za mnou Lenka a přinesla mi své kalhotky a punčocháče, abych od pondělka plnil druhou část mé prohrané sázky. „Již jsem si myslel, žes na tu sázku zapomněla.“ „Copak bych mohla? Tady je máš a v pondělí ráno tě chci v nich vidět. Zkontroluji si tě, než odejdeme do školy.“

Kalhotky s punčocháči jsem položil na pohovku, že je později uklidím do skříně, protože už jsem je nemusel před mámou skrývat jako tomu bylo loni v červnu, a odešel jsem na odpolední vyučování IT, které pro nás pořádala škola. Když jsem se v podvečer vrátil domů, u nás ve dveřích jsem potkal Lenku v obličeji celou rudou. Zeptal jsem se jí, co se stalo, odpověděla, že mám skvělou mámu a padla mi do náruče a vlepila mi dlouhou pusu. No, on to byl vlastně francouzák, pak se otočila a zmizela ve svém bytě. To již do předsíně nakoukla máma a já jsem se zmatený ptal, co se jí stalo. „Peťulko, nemusíš všechno vědět, víš,“ a také jsem od ní dostal pusu. Pak jí to nedalo a pozvala mě k sobě do pokoje.

„Něco ti přece jen povím. Ptala jsem se Lenky, proč ti donesla ty kalhotky a punčocháče, co jsem našla položené na tvé posteli. Řekla mi, že je to druhá část sázky, a že si tě těmi kalhotkami již v loni v červnu chtěla ,poholčičit‘ protože se jí jako holka líbíš, ale jako kluk moc ne. Vysvětlila jsem jí, že jsem ti i já od mala také dávala kalhotky a punčocháče, protože jsem si tě taktéž chtěla poholčičit jako ona. Také jsem jí řekla, že ty punčocháče, které ti nachystala, by ti byly malé a navrhla jsem jí, že ti dám nějaké jiné abys tu sázku mohl splnit. A to další je už jen mezi mnou a Lenkou. Ještě bych tě chtěla upozornit, abyste si daly pozor a nezkazily jste si holky život,“ přešla, jak to měla v poslední době ve zvyku do feminina. Následujících deset dní probíhal ranní rituál kontroly jak naplňuji sázku.

Tato příhoda měla později své pokračování, když máma zjistila, že jsem rozbil zcela nové punčocháče. Když jsem přišel ze školy z odpoledního vyučování, byla již máma doma a první co jí uhodilo do očí, byla díra na punčocháčích. „Svleč je a ukaž mi nohy,“ poručila mi, „to jsem si mohla myslet, máš kopyta jako starý cap,“ konstatovala. Vzala telefon a komusi volala. „Tak na kdy se domluvíme? Hned na zítra odpoledne? Dobrá, budeme tam,“ a zavěsila. Byl jsem zvědavý, komu telefonovala a kam že vlastně máme přijít. „Kdo je zvědavý, bývá brzy starý. Zítra tě počkám u školy,“ zněla odpověď. Druhý den odpoledne jsem mámu uviděl jak postává u výkladu. Jen jsem k přišel hned jsme sedli na tramvaj a jeli kamsi mimo střed města. Když jsme vystoupili, zavedla mne ke kosmetickému salonu a já se zeptal, co tam budeme dělat. „Uvidíš,“ řekla s úsměvem, ale to již jsme vstoupili dovnitř: „Maruško, tak jsme tu,“ oznamovala komusi za plentou. „Běžte vedle,“ ozvalo se v odpověď, „h ned za vámi přijdu.“

V šatně, jsme si odložili kabáty, já tedy bundu a vešli do vykázané kóje. „Tak kdo půjde první na řadu?“ zeptala se Maruška, když přišla za námi a já jsem si vzpomněl, že již byla u nás několikrát na návštěvě. „Petra,“ rozhodla. „Já myslela, že máš kluka a ne holku.“ „Víš, Maruško, ono se nám to nějak zamotalo,“ chtěla ještě něco říci a namísto toho podotkla, „že ty Petřiny tlapky potřebují pedikúru, protože trhají punčocháče.“ Maruška se na ni tázavě podívala a máma už to víc nerozváděla, stáhla si sukni a jen v punčocháčích se posadila vedle do křesílka aby vyčkala, až přijde na řadu.

„Tak si svleč kalhoty a ponožky, Petro,“ vybídla mě s povzdechem Maruška. Podíval jsem se po mámě a ta se jen ušťuřovala a mne nezbylo, než si sundat kalhoty a zůstal jsem rovněž jen punčocháčích pod kterými prosvítaly kalhotky. Maruška to překvapení sotva ustála. „A ty punčocháče také, jak ti mám tu pedikúru udělat?“ řekla dosti pohoršeně a očima čas od času zalétla k mým kalhotkám. Samozřejmě to mámě neuniklo a pobaveně řekla: „Maruško, vždyť víš, že jsem vždycky chtěla holku a tak mi nezbylo, než si trochu poholčičit Peťu.“

Šly na mně mrákoty a byl jsem rád, když Maruška končila s úpravou mé maličkosti a do mého křesílka zasedla máma. Já jsem zatím přesunul na její místo a oblékl si zpět punčocháče a zjistil jsem, že nikde již nedrhnou. Po chvíli byly upraveny i máminy tlapky a konečně jsme se dostali domů.

***

Přišly Vánoce s nimi i tato příhoda a starosti, jaké dárky koupit. Vždy jsem mámě kupoval nějakou knihu a později parfém či voňavku. Jakou? Nebyl problém to zjistit z jejího toaletního stolku. Nyní k tomu přistoupil požadavek koupit něco Lence. Ale co? Nakonec jsem to vyřešil, tím, že jsem koupil jako oficiální dárek manikúru. S tím neoficiálním jsem měl ale trochu potíže. Věděl jsem, že Lenka čas od času má potřebu se podívat na nějaké porno, nejlépe sapfó. To nebyl problém, na webu je možností dost a dost. Ten nastal až jeho doručením domů. Vyřešil jsem to až krkolomným způsobem poste restante.

Na Štědrý den odpoledne mě máma poslala pro Lenku, že má pro ni dárek k Vánocům. „Máš pro ni také něco?“ zeptala se mně. Přikývl jsem na souhlas.

Lenka se tvářila se velice překvapeně, když jí máma podala malý balíček. „Tak se podívej na dárek, nebo se nám Petra rozpustí zvědavostí.“ Podívala se po mně a pak po mámě a jaksi váhavě balíček rozdělala. V balíčku našla soupravu – dvoje bílé krajkové kalhotky a košilku. „Líbí se ti ta souprava, Lenko?“ zeptala se máma a ta jen pokývala hlavou a padla jí do náruče.

„Lenko, a ode mne máš zase toto,“ a podal jsem jí zabalenou manikúru a zašeptal jí do ucha: „Ještě něco pro tebe mám, ale to ti mohu dát, až budeme sami.“ „Já vím, však to dostaneš, mě to už to také moc chybí.“

Pak se máma zeptala Lenky, budou-li na večeři samy doma. Když přisvědčila, že ano, zeptala se jí, zda-li by její máma souhlasila s tím, kdyby je pozvala k nám na posezení po štědrovečerní večeři. Lenka zavrtěla hlavou, že neví a tak máma vzala do ruky kytici a vyzvala Lenku aby jí doprovodila, že se její mámy zeptá sama. Vrátila se až po hodné chvíli, ale pravila, že nebýt Lenky, která jí řekla, že by to byl pro ni nečekaný vánoční dárek, souhlasila. „Ty se zatím vykoupej a připrav stůl, a po večeři, když přijdou, stejně půjdete s Lenkou k tobě do pokoje, protože byste nám vy dvě tu jen překážely a naše dospělé ženské řeči by vás stejně nezajímaly.“

V poslední době jsem si všiml, že jí čas od času dělá potíže se rozhodnout jak mě oslovovat – v maskulinu nebo ve femininu a pomyslel jsem si, že dřív nebo později to může být pro mou maličkost zábavné. Bylo. Když jsem přišel otevřít, poslala nás máma do mého pokoje se slovy: „Vy dvě běžte vedle do pokoje, protože nepotřebujeme abyste nám tu překážely a pletly se pod nohy – máme si Janou co povídat.“ Lenka na byla na mou mámu zvyklá že mě často oslovuje ve femininu, ale ne její máti zůstala, jak se říká „celá paf“.

Mamka si to uvědomila, co řekla: „Pojďme do obýváku, tam ti všechno vysvětlím, však nám trvalo dosti dlouho, než jsme se seznámily.“

Lenka měla více rozumu, než já a tak mne vzala za ruku a odvedla mne do mého pokoje. Jen za námi zaklaply dveře, pověsila se mi na krk. „Peťulo, já už to déle nevydržím,“ a zajela mi rukou pod kalhotky. Objali jsme se a dali si pusu – takový štědrovečerní francouzáček. „Leni, počkej, něco pro tebe ještě mám, ten neoficiální dárek.“ „Peťo, vždyť naše mámy jsou v obýváku a mohou každou chvíli přijít.“ „To nemám na mysli, Leni.“ ??? „Podívej se,“ a podal jsem ji zabalenou videokazetu. „Co to je?“ „Podívej se,“ vyzval jsem ji.

Zvědavě roztrhla papír a vytřeštila oči a koktavě četla: „Když Ruth a Jane zůstaly samy doma.“ „Páni, to je pro mně?“ „A pro koho jiného? Já přece video nemám, jen v pokoji máme přehrávač DVD a samozřejmě tady mám jen comp, takže si tu videokazetu můžeš přehrát až doma.“ „To je škoda,“ řekla zklamaně. „Nezoufej, něco se tu v archivu nebo na webu najde a pustil jsem počítač a za malou chvilku jsem našel loňský film z toho dívčího internátu. „Ty ten film ještě máš?“ „A proč bych ho mazal, když vím, že se ti tak moc líbil?“ „Líbil a moc. Pomůžeš mi?“ zeptala se. Přikývl jsem na souhlas a Lenka si hned vyhrnula sukni, stáhla si kalhotky, a motýlci na nich vytištění je odnesly pod polštář v mé posteli a posadila se vedle mne, pustil jsem film a začal jsem laskat Lenčinu jeskyňku, která s postupujícím dějem, byla čím dál vlhčí a já na oplátku jsem cítil tlapku její. Ledva film skončil, ze dveří volala Lenčina máma že si již všechno řekli, a že nás chtějí mít v&n bsp;ten štedrovečerní čas také u sebe. Lenka mi zašeptala do ucha: „Doufám, že si ty kalhotky vezmeš na sebe, když už jsem si je nestačila znovu obléci, jen doufám, že si toho nevšimne máma, že je nemám.“

Když jsme seděli v pokoji a dívali se na televizní štědrovečerní program, navrhla Lenčina máma, že když ony byly na Vánoce u nás, tak na oplátku bychom mohli strávit konec roku na Vysočině na chalupě její sestry, tedy já a Lenka, a Šárka, moje máma, by nás tam odvezla. Na Silvestra bychom za vámi přijely a na Nový rok se vrátili společně domů.

„Původně jsem si myslela, že bych tam na chalupě zůstanu po celou dobu svátků s Lenkou, ale onemocněla jedná má kolegyně a šéf mne odvolal z plánované dovolené, a Lenku jsem tam nechtěla nechat zůstat samotnou, protože neteř jela na jakési sportovní soustředění a sestra má také své pracovní povinnosti. Oba jsou již dost staří na to, aby se dokázali o sebe postarat.“

Máma to nechala bez komentáře a raději řekla: „Tak dobrá, souhlasím, a když chceš, Jano, jet? „Na Štěpána někdy po poledni.“ „Třeba.“ „Tak jsme dohodnuty.

Lenka se po mně podívala a já jsem porozuměl jejímu pohledu, který říkal: „Konečně se dočkáme a já tě z postele po ty dny, co ,budeme doma samy holky, nepustím‘,“ a pocítil jsem, že mi kalhotky jaksi zvlhly ještě víc a nedalo mi to, abych se přesvědčil, jak je na tom Lenka. „Peťulo, já taky jsem mokrá,“ zašeptala.

Na Štěpána dopoledne začal ten známý odjezdový rituál a chystala se batožina jako na polární výpravu na mnoho měsíců. Máma si nedala vymluvit, že jedeme jen na pár dní a ne na celý měsíc a tašku balila sama a jen se zeptala co chci na spaní. Když jsem řekl, že pyžamo, stejně mi dala noční košilku, jak jsem zjistil, když jsme přijeli na chalupu a podobně na tom byla i Lenka.

Na chalupě nás již čekala její teta Káťa a pozvala nás dovnitř a řekla, že Lenka bude spát v Lídině pokoji, a já zase v obýváku. Ty tři pak vedly řeči na téma, jež zajímalo jen je a tak jsem se vytratil za Lenkou do jejího dočasného království a rozhlížel jsem se kolem. Přišel jsem k názoru, že se asi holčičí pokoje od sebe až tak moc neliší, až na nějaké maličkosti, když jsem to řekl Lence, ušklíbla se a řekla: „Co bys po nás chtěl? Abychom si hrály na vojačky? I když některé z nás si na ně hrají. Já tedy, si raději hraji s panenkami, ale výjimka přece jen existuje a někdy si hraji s jedním panáčkem.“ „Tak to já si nejraději hraji s jednou panenkou, protože mi stačí.“ „Já vím, ale comp má přednost.“ „Leni, jak kdy.“

Než mi stačila Lenka odpovědět, volala máma, že ji pojedou domů, ale ještě že mi chce pomoci rozestlat lůžko. To Lenka nezapomněla okomentovat slovy: „Aha, naše Petruška potřebuje do kalhotek plínku, neboj, večír se přijdu podívat, jestli se holčička nepočůrala místo maminky.“ „Petruška mokrá je už teď“, řekl jsem, „ale zajímalo by ji, jak je na tom Lenka.“ Ta se jen zašklebila a mávla rukou.

Máma pospíchala domů, protože se brzy stmívalo a nerada jezdila za tmy. Když odjela, pak se hovor nesl v dialogu Lenka a její teta, a já tam byl jen na přívažek, jež odpovídal na případné dotazy ano, ne. Většinou hovořily o lidech o nichž jsme neměl nejmenší ponětí a tak jsem se raději podíval do jednoho časopisu, jež tam měla její sestřenka. Naštěstí přišla doba hlavního večerního programu v televizi jako na povel se teta Káťa věnovala jednomu romantickému filmu na komerční stanici. Nudil jsem se a Lenčin pohled mi říkal: „Vydrž, prosím, tě.

Před koncem filmu jsem prohlásil, že se jdu umýt a jdu si lehnout a ještě něco si přečtu. Jak film skončil, řekla Lenka tetě, že i ona se půjde umýt, zastaví se za mnou do pokoje pro nějakou knížku, kterou jsem vzal sebou. Když se Lenka objevila ve dveřích pokoje v krátké noční košilce a vhupla ke mě do postele, se potichu zeptala: „Ty nemáš pyžamo?“ „Ne, mamka mi dala noční košilku s tím, že je to pohodlnější.“ „To je,“ souhlasila Lenka aniž vysvětlila, co je pohodlnější a vzala si do ruky můj ztvrdlý penis. Řekla, že musíme být hodní, protože teta ještě nespí a dodala: „Ráno tě přijdu vzbudit,“ dala mi pusu na dobrou noc a zase potichu odběhla.

Dost dlouho jsem se převaloval než jsem usnul. Zdálo se mi, že mám vedle sebe Lenku a ten sen byl příliš živý. Cítil jsem její vůni a otevřel oči. Ne, nebyl to sen. Lenka ležela vedle mě a hned řekla: „To ti ale trvalo, než jsi ses probudil,“ a pokračovala ve včerejší večerní činnosti, to je, že si hrála s pyjem. Nedalo jí to moc práce, protože se mi okamžitě postavil. „Nezdá se ti, že nám ty košilky moc překážejí,“ řekla hned s ji přetahovala přes hlavu, a mne samozřejmě v ní nenechala a posadila rozkročmo na mně, aby se penis jen lehce dotýkal její jeskyňky a já si mohl hrát s jejími kůzlátky jež měl ztuhlé. Již jsem si ji chtěl navést na koníčka, když zavrtěla hlavou a řekla, že tahle ne, protože chce z toho všeho něco mít. Sklouzla ze mne a odkudsi vyčarovala krabičku s kondomem. „Odkud jsi jej vzala?“ udiveně jsem zeptal. „Víš kdo? Tvá mamka, již před Vánocemi, když jsem ti dala k tý sázce moje kalhotky a punčocháče. Tehdy mi řekla, že moc dobře ví, že se spolu nemodlíme, a že by nás stejně neuhlídala a tak raději ať s e milujeme bezpečně a dala mi krabičku s kondomy. Vysvětlila, že si z toho máme udělat rituál a že máme určitě dost fantazie, jaksi to zpestřit, aby to nám nevadilo. Tak si lehni a já ti ho natáhnu.“ Chvíli jsme s tím zápasili ale povedlo se a lubrikační gel jsme nepotřebovali a další šly už jakoby samy. Teprve po obědě jsme se šli na chvíli na běžky a se setměním jsme se vraceli a dny mezi svátky uběhly jako voda. Když máma na Silvestra přijela, neušla mi její poznámka k Lence, když se zeptala, jestli jí něco zbylo. Kdybych nevěděl, na co se ptá, asi bych to přešel bez velkého zájmu.