Vlaďka a Pavel, a neb co způsobil ranní autobus - Pavel
Stojím v koupelně před zrcadlem a pozoruji svůj obličej. Na střešní okno koupelny dopadají velké kapky podzimního deště, které ale nemůžou narušit moji dobrou náladu. Vím, že už je Pavel v ložnici, a čeká na mě až k němu přijdu. Hlavou mi běží zrychlený film našeho seznámení. Seznámili jsme se před pár měsíci v autobuse, tedy seznámili, po jeho nesmělých začátcích jsem si ho prostě vzala pro sebe. Tenkrát mě překvapil svoji galantností, slušností, jemným chováním, a taky v něm bylo něco zvláštního. Nevím jak bych to řekla, ale prostě jsem se rozhodla, že to bude ten pravý, ten můj. Život si se mnou trochu pohrál, a já jsem skončila už ve vyšším věku bez dětí a bez manžela. Děti jsem mít nemohla, a ten můj bývalý měl pro mě v alkoholovém opojení jenom samé nadávky typu že jsem neplodná kráva a podobné.
Pravda je, že Pavel byl mladší než já, a navíc ještě na svůj věk vypadal mladě. Ale chtěla jsem být moderní žena, a tak jsem zahodila všechny předsudky za hlavu. Rozhodla jsem se myslet jen na sebe, a udělala jsem dobře. No, a dnes jsem se rozhodla, že ho zase překvapím. Že si zase uděláme ten náš večer. Několikrát do měsíce jsem se pro něj udělala do postele prostě krásnou, měl rád když jsem na sobě měla černé krajkové prádlo, podvazkový pás, punčochy a krásnou černou podprsenku. Pomalu jsem si na sebe oblékala ty drobné kousky oblečení které v dotyku s mým tělem ve mně vyvolávaly lehké vzrušení. Obličej jsem si jen lehce natřela krémem, a zkontrolovala jsem si svou kosmetickou taštičku. Ta je totiž nezbytnou součástí našich hrátek.
Miluji ten okamžik když se před ním objevím, miluji ten jeho překvapený výraz tváře, miluji jeho do široka rozzářené černé oči. Vidím na něm, že mu tento okamžik nikdy nezevšední. Jemně si mě přitahuje k sobě, převrací mě na záda, a zasypává moje tělo polibky, které tak rozpalují mojí kůži, že cítím každý jeho dotek, vnímám jeho ústa na svých prsou, cítím jeho ruku jak mi hladí moje nejtajnější kouty mého těla. Moje tělo je napnuté očekáváním a touhou přijmout ho do sebe. Když je ve mně, začíná jeho oblíbená hra. Bere z nočního stolku moji kosmetickou taštičku a opatrně mi začíná nanášet stíny na moje zavřené oční víčka, rtěnku na rty, a řasenkou mi maluje řasy. Po celou tu dobu je ve mně tvrdý jako skála, a já cítím jak je celý vzrušený, žádostivý. Když mi na závěr nanáší na tvář zdravíčko, jemně na něj zatlačím, a převracím si ho pod sebe. Ví, že tak to mám zase nejraději já. V této pozici si ho můžu vychutnávat nekonečně dlouho. Když cítím příchod jeho vyvrcholení, chvilkami se mi zatmí před očima, cítím brnění v podbřišku které se rozlévá do celého mého těla.
„Řekni že jsem tvoje děvka!“ slyším z dálky svůj hlas a cítím, že už to na mě zase přichází. Dál už nejsem schopna slova, zuby mi drkotají, tělo se mi zalévá potem a vypíná se v křeči. Zároveň stačím vnímat horký proud jeho lásky který do mě proniká. Zalehávám ho celým tělem, tisknu se k němu.
„Chyť mě, drž mě prosím…“slyším z dálky opět moje prosby. Tiskne mě na svoji hruď, a já pomalu přicházím k sobě, cítím jak mi opatrně rukou sčesává vlasy s tváře, a přisává se k mým rtům. Zůstáváme do sebe zaklesnuti nekonečné minuty, svoji jeskyňkou nu jemně svírám jeho mužství. Občas stisk povolím a zase sevřu, chci aby ještě vydržel být silný. Rukama přes nás přetahuji deku a oba si vychutnáváme právě prožité chvíle.
„Vladěnko,“ slyším jeho šeptající ústa u své hlavy a cítím jemné kousnutí do ucha „Vladěnko, jaký je to pocit milovat se v těch punčochách, kalhotkách…..“ Musím přiznat, že mě jeho otázka nijak nepřekvapila. Občas se ptal na pocity které žena prožívá v různých situacích, jaké je to když mě tíží moje velké prsa a podobně.
„Víš co Pavle,“ napadl mě takový bláznivý nápad „můžeš si to vyzkoušet,“ nadzvedla jsem se na loktech a pozorovala jeho reakci.
„Ty myslíš že bys mi teď půjčila svoje oblečení?“ ptal se překvapeně, ale v jeho hlase jsem dobře poznala žádostivý tón. Rozhodla jsem se dohrát tedy hru do konce.
„Tak počkej, zůstaň klidně ležet, já si tě tedy pro sebe obleču.“ Postupně jsem mu oblékla všechno to, co jsem měla na sobě před chvíli já. Když jsem mu nakonec natáhla kalhotky, byl už zase tvrdý jako skála. Pavel celou tu dobu trpělivě držel a spolupracoval se mnou.
„No a teď ještě obličej,“ zašeptala jsem a pro změnu jsem ho lehce kousla do ucha a nasedla na něho. Nevím jak to bylo možné, ale cítila jsem ho v sobě tak hluboko, jako nikdy před tím.
Začala jsem mu líčit obličej. Dávala jsem si záležet, a tak to trvalo podstatně déle než jemu. Celou dobu byl napnutý jako v transu.
„Tak a teď jsi ty moje děvka,“ zašeptala jsem a jemně masírovala jeho prsní bradavky. Takový výbuch lásky který jsme pak prožili jsem nikdy nečekala. Myslela jsem si, že už všechno znám, ale to co předváděl bylo ohromné. Prostě se opravdu choval jako děvka, a mě to ohromně vzrušilo.
„Vladěnko, nevadí ti, když v tom budu spát až do rána?“ zeptal se když už jsme byli oba unaveni láskou k padnutí.
„To víš že ne, ty moje Pavlínko…“ ani jsem pořádně nevěděla co říkám, jak jsem byla příjemně unavená. On hrál dál roli holky, otočil se ke mně zády a stočil se do mého klína. Normálně jsem tak spávala v jeho objetí já, ale já tu hru přijala, pevně jsem se k němu přitiskla a propadla se do bezedného spánku.
Pomalu jsem začínala vnímat kalné ráno. Pavel vedle mě ještě spokojeně oddychoval, ale při pohledu na něj jsem se musela usmát. Moje líčení bylo sice dokonalé, ale ráno už se mu trochu vpilo do tváří. Nevím ani co mě to napadlo, ale opatrně jsem vzala polštář, a naaranžovala jsem ho na jeho hlavu jako paruku, a překvapeně jsem na něj zůstala hledět. On nic netušil, spokojeně si oddychoval, ale já jsem viděla i přes rozmazaný make up, že v jeho tváři jsou trochu ženské rysy. Nebylo to právě to, co mě na něm tak přitahovalo? Nedokázala jsem si na to odpovědět. Nechtěla jsem ho ale přivádět do rozpaků, a tak jsem se pomalu vytratila s postele do koupelny.
„Ahoj, Vladěnko,“ uslyšela jsem za sebou když už jsem v kuchyni pro nás chystala snídani, a ucítila jeho horká ústa na svém krku. Když jsem se otočila abych jeho polibek opětovala, všimla jsem si, že už má na sobě svoje slipy.
„Ale to muselo Pavlínku v noci tlačit“ pokračovala jsem dál ve hře, protože na jeho ramenou byly dost silně znát otlačené ramínka mojí podprsenky.
„No, tlačilo, ale krásně, moc hezky se mi spalo.“ Políbil mě na ústa, a už jsme se věnovali našemu klasickému rannímu kolotoči.
Zase nás pohltily naše pracovní povinnosti, a já na události toho večera pomalu zapomněla. Uběhl pomalu celý týden kdy jsme byli oba pracovně hodně vytíženi a potkávali jsme se prakticky jenom pozdě večer u nás doma.
„Vladěnko, jak jsi na tom v práci zítra kolem poledne?“ zeptal se mě Pavel u večeře. Zítra byl pátek, a to jsem to jako notářka měla v práci volnější. Klienti byli objednaní většinou na dopoledne.
„Zítra kolem poledne?“ dělala jsem překvapenou „a co se bude dít?“ Věděla jsem, že odpoledne musí jet ke svým rodičům na chalupu, už v týdnu jsme se domluvili, že tam zůstane celou sobotu a nařeže jim dřevo na zimu.
„Chtěl bych tě lásko pozvat na oběd, mám pro tebe překvapení,“ zatvářil se tajemně.
„Tak dobře, sejdeme se jako obvykle? Tak kolem jedné?“ navrhla jsem, a on nadšeně souhlasil. Trošku mi vrtalo hlavou, co pro mě má za překvapení, ale už jsem na něj nenaléhala.
Dáma má nárok na nějaké to zpoždění, tak když pět minut po jedné vstupuji do naší oblíbené restaurace Na paloučku, vidím Pavla už sedět u stolku vedle okna, přesně na tom místě, kam jsem jej sem vlastně poprvé pozvala já.
„Ahoj Vladěnko,“ vyskakuje od stolu a líbá mě na tvář. Vždy je velmi galantní, pomáhá mi s oblečením, odsouvá mi židli a pak se vrací na svoje místo. Objednáváme si náš oblíbený tatarský biftek pro dva. Pavel říká, že se na mě vždycky rád dívá, když ho míchám na talíři, a pak před něj servíruji namazané topinky. Já mám zase takový příjemný pocit, že mu vlastně jídlo připravuji já. Objednává mi dvojku bílého, a sám si dává nealkoholické pivo. Ano, to je na něm taky prima, všimla jsem si totiž za tu dobu co se už známe, že nepatří mezi klasické konzumenty alkoholu. Klidně pije celý večer nealko, nebo si dává nealkoholické pivo, aby mě pak mohl odvést domů, Tvrdí vždy, že nikomu nevěří, jenom sám sobě.
„Tak jaké máš pro mě překvapení,“ ptám se když jsme už dojedli. Všimla jsem si totiž že na stole celou dobu leží nějaká obálka, a já tak nějak podvědomě tuším, že souvisí z jeho překvapením. Že by nějaký poukaz na zájezd za teplem? Nevím, ale začínám být zvědavá.
„Víš Vladěnko, nevím jak bych ti to řekl,“ začíná nějak zeširoka „víš jak jsme si posledně spolu hráli, jak jsi mi pak říkala Pavlínko, chtěl bych ti něco ukázat.“ Začínám tušit, že to asi zájezd nebude, ale co by mi chtěl ukazovat?
„Tak už mě nenapínej, dám se podat, ano na ten večer moc ráda vzpomínám,“ natahuji se přes stůl a políbím ho lehce na ústa. To byl asi signál na který čekal. Rychle sáhl po obálce a podal mi jí.
„Vevnitř je něco co jsem ti chtěl už dávno ukázat.“ Mozek mi začíná vysílat varovné signály, že by měl Pavel někde potomka a teď se mi k tomu chce přiznat? Nebo tam bude nějaká cizí ženská, a on mi řekne že se mnou končí! Netrpělivě beru obálku do ruky. Ano, jsou v ní nějaké fotky. Jednu podruhé vyndávám před sebe na stůl. No jasně, je v tom ženská! Na každé fotce byla jedna a ta samá! Ne, tady má jiné vlasy! Ale počkat, je až moc nápadně podobná Pavlovi! Jasně, je to Pavel!
„Prosím tě, co to má znamenat?“ snažím se o normální tón hlasu, ačkoli nevím jestli mám brečet nebo se smát. Hlavu mám v ten moment úplně prázdnou.
„Chtěl jsem ti ukázat ty fotky….víš svoje fotky,“ trošku se zajíkl „tedy to jsem já…tady na fotkách..“ hlas se mu vytratil do ztracena. Nevěřícně zírám jak je na jedné fotce zmalovaný jak štětka do Perlovky v krátké mini, na druhé je v nějakých večerních šatech a v jiné paruce.
„Kdo to fotil,“ prolomuji ticho které zavládlo po jeho přiznání „a kde? Kdo tě maloval?“ Hlavou mi začalo vířit desítky otázek!
„Víš, myslel jsem si, no jak jsme si naposled hráli..“ zase se zajíkl „víš mě se to líbilo, tedy mě se to líbí už delší dobu….“
„Co se ti líbí, ty se tak miluješ ještě z někým jiným?“ srdce se mi zastavuje a do očí se mi tlačí slzy.
„Ne, neplakej Vladěnko, chtěl jsem ti jenom říct, že se mi líbí se občas obléct jako žena, no a doma u tebe jsem si to netroufl. Tyto fotky vznikly v takovém ateliéru který se na to specializuje…“
„Specializuje na co? To se tam oblečeš, namaluješ a potom si tam spolu hrajete? Ale kdo? Kluci? Holky? Vysvětli mi to už prosím…..“ hlas se mi nějak podivně zlomil, sevřelo se mi hrdlo, a jenom jsem cítila jak nemůžu zastavit slzy které se mi draly z očí. Pavel vytáhl kapesníček a opatrně mi utíral slzy s tváře.
„Ne lásko moje, to jsem tak nechtěl, prosím nech mě domluvit, já ti všechno vysvětlím, hlavně prosím neplakej…“ jeho hlas se mu taky tak nějak podivně zalomil a v koutku jeho očí se objevily slzy jako hrachy.
„Vladěnko, lásko moje, věř mi, že to ze sexem nemá nic společného, nejsem ani buzerant, ani úchyl prostě si občas myslím, že jsem měl být holkou!“ Teď už i jemu stékají slzy po tvářích.
Trochu se mi ulevilo, ale stejně jsem moc nechápala, co tedy vlastně je? Miluje se se mnou, má rád ženy! Nevím, tady to asi stejně nedořešíme.
„Podívej Pavle, proměnili jsme to tady tak trochu v slzavé údolí,“ beru situaci do svých rukou „už je dost hodin a ty musíš jet k vašim. Probereme to v sobotu večer v klidu doma, až se vrátíš.“ Je na něm vidět, že se mu hodně ulevilo. V jeho očích vidím zoufalství ale i naději, dívá se na mě těmi svými hlubokými černými studněmi, a mě až zabolí u srdce, ne nechci ho ztratit. Miluji ho, a budu o něj bojovat! Když platí účet, nenápadně beru obálku s fotkami a dávám si jí do kabelky.
V autě vládne netradiční ticho, a jako naschvál se z reproduktorů rádia ozývá písnička od Julio Iglesiase při které jsme se poprvé milovali. Vidím jak mu po tvářích stékají slzy a jen s nejvyšším vypětím je schopen se věnovat hustému pátečnímu provozu. Vjíždím mu rukou do vlasů, a opatrně ho hladím. Naklání hlavu a tiskne se k mé dlani. Vidím, jak je opravdu nešťastný.
„No tak Pavle, už neplakej,“ uklidňuji ho „až přijedeš, tak mi všechno vysvětlíš.“ Před naším domem se sním loučím dlouhým polibkem, a ještě mu utírám slzy.
„Tak pozdravuj vaše, a budu se na tebe těšit…“ Stojím najednou sama na ulici a mávám za odjíždějícím autem.
Doma, v klidu obývacího pokoje si před sebou rozkládám ty jeho fotografie. V hlavě se mi roztáčí kolotoč myšlenek. Co vlastně je? Kdo je? Samozřejmě z časopisů vím, že jsou chlapi, co se nechávají přeoperovat na ženy, ale chce on být žena pořád? A nebo co když je opravdu nějaký úchyl a bude mě chtít nakonec zabít? Ale ne, blbost, to by mi můj Pavel neudělal. Otevírám si sedničku vína a s tím jak ubývá hladina vína v lahvi začínám vidět situaci růžověji. Třeba je nešťastný a potřebuje pomoc! Znovu před sebou vidím ty jeho zoufalé oči! Pohled na který nikdy nezapomenu. Ne, musím mu pomoc, ale jak? Najednou mě napadá moje jedna známá psycholožka, Jitka, pro kterou jsem vyřizovala dědictví v zahraničí. Pomohla mi už jednou, když jsem se rozváděla. Neřeší situace hned naordinováním Tramalu, ale snaží se opravdu pomoc.
„No ježíš ahoj Vlaďko,“ slyším ji v mobilu po vytočení čísla, a její hlas je pro mě rajskou hudbou.
„Prosím tě Jitko, potřebuji s něčím pomoc, poradit, můžu za tebou někam zítra přijet?“ snažím se o normální hlas, ale nějak mi to nejde. Nejspíš vycítí moje zoufalství, reaguje okamžitě.
„Podívej, jsem s tím svým bláznem na chatě, zítra chce provádět nějaký podzimní řez zahrady, tak přijeď hned ráno, budu ráda že tady nebudu trčet sama.“ Věděla jsem, že mají chatu kousek od Prahy, ve Svinařích, kde její manžel vášnivě sadařil. Pořád ořezával jabloně a snažil se z nich vypěstovat nějakou zvláštní odrůdu. Jitce jsem poděkovala za nabídku a ubezpečila jsem jí, že zítra ráno dorazím. Dlouho jsem nemohla usnout, pořád jsem si prohlížela ty fotografie. Ne, nebylo na nich nic vulgárního ani oplzlého, no jistě, ke kvalitě paruky bych jisté výhrady měla, a taky bych volila jistě jiné variace oblečení…ale o čem to vlastně přemýšlím? S fotkami v ruce jsem se nakonec v posteli propadla do bezedného spánku………
