Vlaďka a Pavel, a neb co způsobil ranní autobus 3.díl - Pavel
Neděle nás uvítala krásným podzimním dnem. Ráno, hned po snídani, Pavel navrhl, abychom celý den strávili v přírodě. Měla jsem ráda když mi organizoval můj volný čas. Vymyslel pro mě vždycky něco zajímavého, i když jsem se musela někdy v duchu smát, protože kolikrát jsme se vlekli celé dopoledne na nějaké pro mě tajné místo, tajně jsem doufala že to bude nějaká výletní restaurace, ale místo toho jsme zpravidla dorazili na nějakou planinu v lese, a Pavel mi hrdě oznámil, že třeba zrovna tady stávalo nějaké hradiště, nebo že zrovna na tomto místě operovala nějaká partizánská jednotka kterou němci rozprášili. Ze začátku jsem pochopitelně dělala že mě to ohromně zajímá, ale postupem času se mi ty jeho výlety začaly opravdu líbit. Dnes navrhl, že půjdeme hledat základy hradu Tetín, o kterém se neví kde vlastně stál. O jídlo a pití jsem se nikdy nestarala. Jak on říkal prošel tak tvrdou školou života, že se o sebe uměl v přírodě postarat, vyřezával mi kořeny bodláků a ukazoval že jsou k jídlu, jedl různé bobulky. A měl velkou radost z toho, když jsem je ochutnala i já. I dnes jsme prožili nádherný slunný den v přírodě, Vyprávěli jsme si co kdo prožil přes týden v práci, obdivovali krásu Černolických skal, a tématu Pavlova ženství jsme se oba vyhýbali. Večer jsme pak krásně unaveni opětovali jeden druhému lásku, milovali jsme se jako před tím…..
Tak běžely další dny a týdny. Pavel, snad na doklad své mužnosti, se přestal holit. Jeho tváře pokryl hustý porost krásně prošedivělých vousů. Docela se mi to líbilo, ale v duchu jsem si říkala, že to vlastně dělá jenom kvůli mně aby mi dokázal, že jsem se seznámila s chlapem. Taky jsem si všimla, že se přede mnou vyhýbá komentářům různých obrázků v časopisech. Před tím mi vždycky říkal, že třeba ta nebo ona herečka má na sobě něco příšerného, společně jsme si třeba listovali v ryze ženských časopisech, a on mi pak říkal které šaty se mu líbí a které ne. Všimla jsem si, že se vlastně vyhýbá jakékoli konverzaci o ženských záležitostech. To se mi moc nelíbilo, znamenalo to, že ho něco trápí. Ke konci listopadu jsem to už nevydržela, a i když mezi námi bylo všechno relativně jako před tím, zavolala jsem Jitce.
„Jitko, je možné, aby s tím, no víš jak jsme to probírali, aby s tím Pavel přestal?“ zeptala jsem se jí narovinu po úvodních pozdravech,
„No, výjimky existují, ale jsem přesvědčena, že nejspíš pokud jsi ho zahnala do kouta, tak teď přežívá, abstinuje, ale počítej s tím, že je to prostě v něm.“
„Tak ty si myslíš, že se teď tím nějak trápí?“ ptala jsem se protože jsem se chtěla vžít do Pavlových pocitů.
„No, trápí, já jsem ti přece říkala, že se musíš rozhodnout ty! Buď se s tím srovnáš, a nebo jdi od toho! On tah udělal, přiznal se ti, a ber to od něj jako projev ohromné důvěry! No a teď jsi na řadě ty, prostě mu řekni ano nebo ne.“ Po těch upřímných větách jsem jí poděkovala, a zůstala sedět nad haldami spisů a nedokázala jsem se absolutně soustředit, na to co v nich čtu.
Doma jsem si před sebou po dlouhé době rozložila Pavlovi fotografie v dámském oblečení a začala jsem si sama sobě pokládat otázky a i na ně odpovídat.
„Máš Pavla ráda? Miluješ ho?“
„Ano.“
„Vadí ti to co vidíš na fotkách? Jsi ochotna to tolerovat?“
„Vlastně on mi toleruje taky hodně věcí, třeba můj věk, ano chci si ho udržet, budu mu to tolerovat!“
„Ale jak na to půjdeš? Jak to uděláš?“
Tak na poslední otázku už jsem si nedokázala jednoznačně odpovědět. Při pohledu na ty fotografie jsem si uvědomila, že pokud mám mít doma občas ženu, tak by měla vypadat opravdu jako žena. Jako opravdová normální ženská, a ne jako nějaká z Perlovky. No a tak se mi začal v hlavě postupně rodit plán. Jasně, nejnutnější je začít parukou. Vlasy jsou základem.
Druhý den už jsem stála před obchodem ve Zlatnické ulici. Hair Union – svět paruk. Obchod mi jednou doporučila jedna moje klientka, kdybych prý někdy něco potřebovala.
„Přejete si madam?“ vítá mě mile prodavačka za pultem. Tak teď se trochu zarazím, jasně že nemůžu říct, že je to paruka pro mého přítele! Ale vlastně kupuji takovou, aby se líbila mě!
„Ano, chtěla bych nějakou paruku, střední délka, spíš kratší, ale rozhodně kvalitní materiál, no a barva spíš tmavší.“
„Aha, tak jestli tomu rozumím, tak vám mohu nabídnout naši novinku, celopoutkovou paruku z pravých vlasů,“ vychrlila na mě prodavačka a začala je vykládat přede mě na pult. „Jen vás musím upozornit, že jejich cena začíná okolo osmi tisíc.“
Stojím před pultem, a v duchu se usmívám nastalé situaci, nikdy bych nevěřila, že svému příteli budu někdy kupovat dámské věci! Jednoznačně mi padla do oka tmavší hnědá paruka. Nebude tak nápadná, není zase až tak krátká. Po zaplacení devíti tisíc korun odcházím s pocitem, že když bude nejhůř, tak si ji budu od Pavla půjčovat.
Listopad se přehoupl do prosince. V něčem je Pavel jako malý kluk, třeba v tom, jak prožívá přípravu na Mikuláše a na Vánoce. Omotal balkónové zábradlí žárovkami, nastěhoval na něj smrček a taky ho celý nazdobil. Taková ta předvánoční atmosféra se přenesla postupně i na mě. Na Mikuláše se scházíme v centru Prahy. Oba jsme bez auta, a tak si dáváme na Staroměstském náměstí u stánku svařené víno a pozorujeme rej andělů, čertů a Mikulášů.
„Chtěla bych si dnes večer zase krásně hrát,“ šeptám nečekaně Pavlovi do ucha a zároveň ho do něj jemně koušu. Bylo to před tím naše smluvené heslo, kdy jsem k němu přišla tak jak to měl rád, v černém prádle, a podvazkách.
„Vladěnko, lásko moje,“ chytí mě v pase a políbí.
„Ano, chci to, ale mám jednu podmínku,“ pokračuji ve svém plánu „a to že se dnes do postýlky oholíš!“ dokončuji se smíchem
„Oholím?“ úplně se zakuckal „oholím a kde? Jak jsi to myslela?“ směje se, přitiskne se na mou tvář a škrábe mě fousama.
„No, prostě si oholíš fousy, chci abys vypadal zase jako dřív,“ hladím ho po zarostlé tváři a vidím, že se do jeho očí vrací jiskra štěstí.
Domů jedem taxíkem, a celou dobu se pevně k sobě tiskneme, a já už se nemohu dočkat jakou mu udělám radost.
I po příjezdu domů se k sobě chováme jako dva milenci. Pavel se ke mně pevně přitiskl hned jak za námi zabouchly hlavní dveře. Cítím jeho ruce všude, na tvářích, na prsou, jak mi hladí bříško..
„Je podívej, už tady byl Mikuláš,“ zašeptá mi do ucha a vede mě ke dveřím na balkón. Vůbec nevím kdy to tam dal, ale na podlaze balkónu je opravdu krásně zabalený balíček.
„Vidíš, holčička byla hodná a tak nedostala uhlí, ale nechali jí tady dáreček,“ směje se a podává mi balíček do ruky. Když jej rozbalím, málem omdlím štěstím, je v něm můj oblíbený parfém od Versaceho.
„Pavle moc ti děkuju,“ vrhám se mu kolem krku „ale já mám pro tebe překvapení až v postýlce, ale před tím jsi mi slíbil, že se oholíš!“
„Vladěnko jistě, sliby se maj plnit o vánocích,“ žertuje ale už spěchá do koupelny. Tak, a to je chvilka pro mě jak stvořená. Rychle připravuji vše potřebné. Do svého nočního stolku dávám paruku, podvazkový pás, punčochy, vše pochopitelně v jeho oblíbené černé barvě, a navíc vybírám jednu ze svých nočních košilek a přidávám jí taky do stolku. Tak, malování budu mít s sebou z koupelny. Tak a teď rychle do kuchyně, na tác krájím šunku, tvrdý sýr, přidávám k tomu olivy a slané tyčinky. Vše stěhuji k posteli do ložnice. Máme to tak zařízené, já se starám o jídlo, a vím, že až se vrátím z koupelny já, Pavel mezitím připraví něco k pití.
„Tak co líbí?“ slyším za sebou. Přikryje mi zezadu oči. „Hádej kdo tu je?“
„No přece můj Pavel!“ Když se otočím, vidím zase jeho tvář bez vousů. Sluší mu to i tak, i když vypadá najednou zase o hodně mladší.
„Tak, a teď tady budeš můj hodný chlapeček, a počkáš tady hezky na Vladěnku! A ne abys tady usnul!“ dodávám ještě žertem a mizím do koupelny. Tady už mám ve své skříňce vše připravené pro mě. Rychle se sprchuji a nějak na sobě cítím, jak mě celá příprava na setkání se s novou ženou v mém životě začíná vzrušovat. Musím ale spěchat, protože tentokrát se musím nalíčit já sama. A maluji se opravdu výrazně a důkladně, říkám si, že když už tak ať to stojí za to. Vzala jsem si na sebe podprsenku která má jenom takové půlkošíčky. Jenom prsa nadzvedává, ale nezahaluje, v kombinaci s podvazky a černými síťovanými punčochami vypadám opravdu jak nějaké děvka do filmu. Pohled do zrcadla na moje odhalené bradavky mě tak vzrušil, že mnou projela horká vlna až jsem sykla slastí, ruce se neudržely a promnuly hroty prsou. Na nohy se nasazuji svoje postelové jehly a vycházím z koupelny.
„Vladěnko, ty jsi tak nádherně krásná,“ vítá mě Pavel v ložnici. Jak jsem předpokládala, na servírovacím stolku je připravená lahvička Bohemky, a kolem zapálené svíčky. Pavel vyskakuje s postele,bere mě do náručí a opatrně mě pokládá na postel.
„No ale Vladěnko, koho teď budu malovat?“ ptá se, když vidí že mám v ruce kosmetickou taštičku. Posadím se na posteli vedle něho, a jemně na něj zatlačím aby si lehnul na záda.
„Mám pro tebe dárek miláčku, budu malovat tebe, Pavlínku.“ Tak a bylo to ze mě venku. Při vyslovení jeho ženského jména jsem ucítila i nějakou úlevu, přijala jsem to jako hru, přijala jsem to jako něco co můj Pavel prostě občas potřebuje. Přijala jsem to taky proto, že jsem se těšila, až z něj tu holku udělám já, a ne někdo jiný!
„Lásko, opravdu to chceš uděla…“ začal nevěřícně na mě koulet ty jeho hluboké černé oči, a já jsem mu jemně přitlačila ruku na ústa.
„Už jsem se rozhodla, je to můj dárek tobě k Mikuláši, tak a teď už se nevrť a hezky drž když chceš být krásná.“ Bylo to poprvé kdy jsem ho oslovila jako ženu. Podložila jsem mu hlavu ručníkem, a pustila jsem se do jeho přeměny. Po půl hodině práce jsem hotová. Celou dobu jsem mu jen říkala kam má natočit hlavu, které oko přivřít nebo naopak otevřít, sevřít rty a podobně. Pavel celou dobu mlčel a odhodlaně prováděl všechny moje pokyny.
„Tak a teď zavři oči a nadzvedni hlavu,“ sčesávám mu vlasy dozadu, a nasazuji mu paruku kterou jsem vytáhla ze stolku. Neodváží se otevřít oči.
„Pořád zavřené oči!“ přikazuji „zase si lehni a zvedni jednu nohu.“ Opatrně mu navlékám jednu a potom i druhou punčochu, přichází na řadu podvazky a moje krajkové kalhotky.
„Pořád oči zavřené a sedni si,“ přikazuji a oblékám mu svoji noční černou košilku. Chtěla jsem aby měl pořád zavřené oči, protože naproti naší společné postel jsou vestavné skříně, které mají zrcadlové dveře.
„Tak miláčku, teď už se můžeš podívat, to je zase můj dárek pro tebe,“ dávám mu pusu na tvář, a sedám si tak, aby na sebe viděl v zrcadlech. Musím připustit, že změna jeho vzhledu je opravdu ohromná. Bude to chtít ještě trochu oholit hrudník, ale co se hlavy týče, jsem na svoji práci hrdá.
„No tedy lásko…“není schopen dalších slov a jen se na sebe dívá do zrcadla, hladí si paruku rukou, a snaží se odsunout neposedné vlasy z čela.
„Ne, tak to ne Pavlíno, musíš si zvyknou na to, že ti vlasy občas zakryjí výhled, že se ti občas nalepí na rtěnku nebo na lesk na rtech, potřebujeme přece taky trochu maskovat obličej, ale jinač jsi dokonalá!“
„Vladěnko, děkuji moc a moc, je to od tebe nejhezčí dárek jaký jsi mi mohla dát!“ Vidím, že má slzy na krajíčku, a tak ho jemně líbám na ústa. Zvláštní pocit zase pro mě. Uvědomila jsem si, že jsem snad nikdy nikoho nelíbala na ústa natřená rtěnkou a leskem. Rty se nám žádostivě lepily k sobě a oba jsme se opatrně políbily.
„Počkej miláčku, ať mi tu krásu nerozmažeš,“ šeptá Pavel. Natahuje se k lahvi sektu, a nalévá nám do skleniček.
„Tak ne tebe miláčku, a děkuji ti za krásný dárek.“ Je na něm vidět, že má ohromnou radost, že se v něm uvolnila nějaká zábrana. Taky si všímám, že tu svoji holku nijak nepřehrává, prostě se opravdu chová přirozeně, jen jeho oči pořád bloudí k jeho obrazu v zrcadlech.
„Tak na zrození naší Pavly,“ zvedám skleničku pokojem se nese tiché cinknutí skla.
Ten večer byl opravdu nádherný a krásný. Nikdy jsem neprožila tak krásné milování, zjistila jsem, že mě Pavla i svým způsobem hodně vzrušuje a přitahuje. Ano, zjistila jsem, že mě přitahuje Pavla která je na první pohled žena, ale tam dole je mužem….
Jarda procházel nenápadně jednotlivými patry obchodního centra. Když byl v oddělení obuvi všiml si zajímavé věci. Kolem regálů s kozačkami procházela nápadně hezká ženská. Fakt by do ní šel, a stála by o sekuriťáka? Divné na ní bylo, že její partner seděl na lavici, a ona ty boty nosila k němu. Rychle zamířil do svého kumbálu, a nejel kamerou na tu povedenou dvojku. Kamera umožňovala velké přiblížení, byl pomalu schopen přečíst i kolik je hodin na hodinkách zákazníků.
„No to je věc!“ vykřikl si pro sebe a spustil nahrávání. Tak von ten frajer má pod ponožkami silonky a zkouší si dámské kozačky! To zas jednou bude v hospodě středem pozornosti, až to bude chlapům vyprávět…..
Recepční Fanda se ospale nudil u svého pultu. Byl už skoro konec zimní sezóny a sníh pomalu ustupoval zelené trávě. V hotelu na Horské Kvilně bylo jen pár hostů. Z nudy ho vytrhl příchod dvou žen.
„Máme tady rezervaci na jméno Bínová, Vlaďka a Pavla“ říká ta starší a podává mu občanská průkaz. Bude to asi matka s dcerou, ale kruci to jsou fešné baby. Opisuje její bydliště do knihy hostů, no jo Pražandy, ty by si o mě ani neutřely ani nohy. Divné je, že ta mladší se drží tak vzadu, asi jí máti vládne pevnou rukou. Ale za pokus by stály, hergot ta moje stará ta by řvala kdyby jí někdo donesl že tady obskakuje Pažandy. Když večer předával službu, šel si ještě pro jídlo do kuchyně. Když procházel restaurací tak si všiml, že ta starší Pražanda sedí s nějakým chlapem u stolu. Zarazilo ho, že se drží za ruce, a když prochází kolem slyší jak ho oslovuje Pavle! Tak to se budou znát už dýl, ale kde se tady vzal? A kde nechala dceru?
Když ráno zase nastupoval do služby viděl už zase matku s dcerou jak vyrážejí na pěší tůru. Musel přiznat, že jim sportovní oblečení fakt slušelo, no jo, ale kde nechala matinka toho frajera? Toho Pavla?......
A tak se mě už Pavel nemusí ptát jaký je to pocit prožívat den v dámských šatech, jaké to je když mě tíží moje prsa. Dnes už má svoje silikonové epitézy, už ví jaké to je, když je má celý den přilepené na svojí hrudi, už teď ví jak se pohybovat v sukni a šatech na veřejnosti, jak se chodí na vysokých podpatcích, už ví co pro ženu znamená její vzhled, a já jsem ráda, že jsem ho udělala šťastným…..
