VÁNOČNÍ SENZACE - 2.díl - Martina

31.07.2022 23:13

„A…“ pokračuje vzrušeně, „můžu vám všem říct, že naše Rosemary nenosí jen tetiny nádherné šaty. Zahlédla jsem naši stydlivou krásku, když se převlékala, a mohu potvrdit, že má také na sobě to nejluxusnější ženské spodní prádlo.“ Místností se ozve zalapání po dechu a zejména muži se na svých sedadlech předkloní, jako by čekali na výsledek koňského dostihu. Cítím, jak mi rudne obličej a koutkem oka si všimnu, jak začínají otékat slabiny mého nevlastního otce. "Je to tak hezké vidět a věřím, že by to roztavilo každé horké zkrvavené mužské srdce."
Nepříjemně šoupu nohama a mám pocit, jako bych se potácel v nějakém podivném kostýmním dramatu.
Zachichotám se jako dívka a zatřepu sukněmi, hraji svou roli, jako bych doufal v Oscara. Pak bez přemýšlení zvednu sukně, zatočím se a ukážu všem své spodní prádlo.
Každý přítomný přihlížející se prudce nadechne. Jejich šokované vzdechy se rozléhají po stěnách obývacího pokoje. Následuje střídavá pauza. Všichni na mě jen udiveně zírají.
"Rosemary, právě jsi... Ukázala jsi kalhotky?" říká Julie konečně.
Zírám jako přimrzlý.
Co jsem si myslel? Bylo to víno, likérové čokolády nebo koláče namočené v brandy. Budou si myslet, že čůrám. Tady je můj skřípající obraz. Zdvořilé dámy nevystavují drze své kalhotky. Tohle není nějaký evropský porno film, je to rodinný vánoční večírek.
Pořád se na mě koukají. Musím něco říct. "Julie mi půjčila nějaké své pěkné spodní prádlo a už mi to vlezlo do hlavy." Přihlouple se zachichotám: „Cítím se tak žensky a sexy. Jsou tak luxusní a extravagantní, že věřím, že ve mně uvolnily něco, o čem jsem si nemyslel, že mám.“ Tváře mě brní. „Omlouvám se, jestli jsem někoho urazila. Už to neudělám.“
Ale proti tomu se strýc George naklání stále více dopředu, oči má celé pošramocené. Zamžoural na mě, jako by se mě snažil odhalit.
Musí být v šoku, já musím přemýšlet. Po zdánlivých minutách promluví.
„Líbí se mi to,“ pronese nakonec a spokojeně pokývá hlavou. „Ano, líbí se mi dívka s jiskrou. Hezká dívka ochotná potěšit. Kdykoli mi můžeš ukázat kalhotky.“
Co? Co můžu dělat? Můj strýc, který ví, kdo doopravdy jsem a že mám penis, rád vidí moje kousky hedvábí a krajky. Nadechnu se - když ho máma píchne do žeber. To je jedno. Není to skutečné. O Vánocích bych se mohl blýsknout kalhotkami. Pokud to nemůžeš udělat teď, kdy to můžeš udělat? Usměju se na strýčka George a mimovolně si provokativně olíznu rty.
Na pomoc přichází teta. „Jak vypadají tvoje nové šaty, sedí dobře?
"Moc pěkné, velmi dobře, děkuji, teto," odpovídám ostýchavě.
'To je dobře!' Teta se na židli houpe sem a tam. Zdá se, že je trochu trapná. Ve skutečnosti všichni vypadají trapně. Pod podpůrnými komentáři a šťastnými úsměvy se zdá jen náznak nejistoty. „Očekávám, že mě odteď budeš navštěvovat u mě doma. Žádné výmluvy. Musím tě ukázat všem ošetřovatelům."
Sladce se usměju a na krátkou chvíli si představím sebe (z nevysvětlitelného důvodu) v zjevně ženských hedvábných šifonových krajkových vyšívaných šatech, jak se vrtím mezi postarší obyvatelkou tetiččina domova pro seniory k radosti mužských ošetřovatelů. "Samozřejmě," přistihl jsem se, že říkám, "ráda bych tě navštívila... Nemůžeš mě držet dál od muže v uniformě." Okamžitě se začervenám a myslím, že moje role zachází možná trochu daleko. Rozhodnu se sednout na zadní sedadlo - pokud je to možné.
Poté, co nechám tetu ohmatat různé materiály, spočítat spousty spodniček, prostudovat si třpytivé flitry a obdivovat moje nohy, počáteční vzrušení opadne a já se začnu uvolňovat. Opravdu mě baví nosit šaty. Zvykám si na podivnost podprsenky, kalhotek, punčoch, podpatků a šatů a cítím se neobyčejně pohodlně. Dokonce by mě zajímalo, proč Julie nenosí častěji šaty než džíny a tričko. Cítím se normálně, šťastně a jako doma. Bylo to, jako bych poprvé v životě mohl lehce dýchat. Pokud je to jako být dívkou, byla jsem nadšená. Přešla jsem na kalhotky a šaty - už jsem nikdy nechtěla nosit kalhoty. Každá maličkost, o které jsem snil, byla pravda. Proč bych ještě někdy měl nosit ošklivé pánské oblečení. Chodím po místnosti, pohazuji si vlasy, třepetám řasami a švihám boky, až se mi sukně točí do spirály a snažím se vypadat, jako bych věděl, co dělám.
Julie zaujala jediné volné místo, protože kupodivu se všichni nahoře rozložili a obsadili všechna místa. Na okamžik stojím a přemýšlím, kam se schovat. Nebyla jiná možnost, než si dřepnout uprostřed místnosti, blízko ohně, na koberec. Podpatky mi znepříjemňovaly klečení, takže jsem si opatrně sedl na bok a pokrčil nohy pod sebou na jednu stranu, jak jsem viděl modelky v módních časopisech Julie. Jak jsem ostýchavě seděl, zkušeně jsem si kolem sebe rozložil sukně. Rozprostřely se jako obrovský ventilátor a zabíraly značné množství podlahové plochy. Bylo to nádherné jako princezna. Cítila jsem se jako nevěsta ve svatebních šatech v jedné z těch tradičních svatebních póz. K dokreslení obrázku jsem potřebovala jen poezii květin. Když jsem tak seděla, uprostřed místnosti na úrovni podlahy jsem se cítila jako malá holka. Moje šaty se zdánlivě třpytily v souladu s vánočním stromečkem.
"Nevypadá pěkně," opakovala teta a občas si utřela další slzu. "Připomíná mi, když jsem byla mladá dívka." Máma souhlasila a dokonce se mnou mluvila, jako bych byl její dcera a s Julií byly vřelé a přátelské, povídaly si jako dávno ztracené sestry. Ani jednou neudělala srandu, nezesměšnila mě nebo nechala být. Hráli jsme normální vánoční hry, které vycházejí každý rok, ale letos o Vánocích jsem byl jiný. Místo toho, aby se mi sevřelo srdce, když moje sestra vytáhla karaoke CD, byl jsem nadšený. Moje ztvárnění "Britney" a "J Lo" bylo, pokud to tak mohu říct, pozoruhodně realistické, zvláště když jsem předvedl sexy taneční rutinu pro větší realismus. Sexy pohyby, hedvábný hlas, to vše přišlo tak snadno, jako bych to dělal už mnohokrát. Dokonce jsem vyhrál šarády. Strýček George trval na tom, že jsme hráli "Twister", což vypadalo nanejvýš nevhodné vzhledem k našemu věku. A aby toho nebylo málo, když na něj přišla řada, podařilo se mu dostat svou tvář pevně nahoru k mé sukni. Jsem si jistý, že to bylo úmyslné, ale nikdo jiný si toho nevšiml, tak jsem ho ignoroval.
Později jsme maminka, Julie a já pomáhali v kuchyni připravovat čaj. Nosila jsem nabíranou zástěru, abych si neušpinila šaty a Julie mě poprvé škádlila, dokud se máma pořádně nezlobila. Opravdu nechtěla, aby teta objevila pravdu, zvláště když do dnešního dne šlo všechno jako naolejovaný stroj.
Po čaji jsem pomohla uklidit věci a všichni jsme hráli další hry, pili více vína, klábosili, smáli se a okusovali obrovskou tabulku čokolády. Nakonec jsme všichni začali být unavení a s určitou úlevou jsme společně sledovali v televizi starý film o Jamesi Bondovi. Strýček George si sedl vedle mě a položil mi ruku na koleno. Zašeptal mi do ucha, aby to nikdo slyšel. "Takže R-o-s-e-m-a-r-y, ráda nosíš šaty?"
Podívám se na něj a jeho ruku na mém koleni. "Samozřejmě že ne," lžu. To přichází při první příležitosti. Dělám to jen pro tetu. Znáš ji, nechtěl jsem ji urazit. Je evidentně psychicky labilní a její zdraví balancuje na ostří nože. Nechci být tím, kdo posouvá její zdraví do spirály dolů.“ Podíval se mi do očí a viděl jsem, že pochybuje o každém mém slovu.
"Ale, Rosemary, tvá pokožka je tak jemná, nohy tak hladké a make-up tak dobře nanesený, že jsi přirozená." Stiskne mi koleno a jeho obrovská ruka pomalu klouže po mém štíhlém stehně. Sotva si toho všimnu, dokud ji nemám pod sukní. Hrůza, mým tělem víří záchvěv vzrušení, když mě svírá přes hedvábné punčochy.
"Udělala to Julie." říkám stroze.
„Je to velmi dobré, ale musíš uznat, že to nosíš dobře... Možná až příliš dobře. A neřekla jsi, jestli tě baví být ženskou dívkou a nosit hezké společenské šaty.“
"Ne," řeknu znovu, "jak jsem řekl předtím - po téhle šarádě to přijde hned."
"Ach ano, a ty jsi tak dobrá v šarádách, že?" řekl. „Ale řekni mi, až si ty šaty svlékneš, budeš mít na sobě další šaty, možná trochu roztrhané jako minišaty a síťované punčocháče nebo přiléhavou tužkovou sukni a průsvitnou halenku? Ještě jsme neviděli tvoje prsa.“
Ano, přemýšlím. Ve tvých snech. Zírám na něj naštvaně a otráveně, že mi kazí zážitek. Zdá se, že si nevšímá mého rozrušení.
„Nebo máš chuť na nějakou kůži. Přiléhavá černá minisukně, která sotva zakryje tvůj sexy zadek! Pokud se mě zeptáš, vsadím se, že jsi správná sexy nymfa, která se nemůže dočkat, až shodí kalhotky. Coura, koláček, děvka'
"Ne," křičím a snažím se dostat z pohovky, aniž bych ukázala příliš mnoho pro něj. "Nemýlím se." Teta se rozčileně podívá a gestem kývne, abych si sedl vedle ní. Přejdu místnost a posadím se na opěradlo jejího křesla. Špatně – strýc George mi zírá na nohy. Jeho oči na stopkách, nedokáže odvrátit pohled a já cítím, jak se do mě vpalují, jako by viděl moje kalhotky. Složím ruce do klína a snažím se vyhnout tomu, aby mi boule na sukni trčela nahoru.
"George tě urazil," zašeptá teta, "umí být tak hrubý. Jsem si jistá, že je trochu zvrácený. Ty nejsi perverzní, že ne?“
'Promiň?' Říkám.
Teta se směje. "Nevšímej si toho, co George říká." Nic neví. Mluvila jsem s tvojí mámou a ona souhlasí, že vypadáš krásně. Navíc teta ví... Můžu jí říct tvé lásce každou minutu.“
To, co řekla, mě zasáhlo jako rychlík. Najednou se cítím slabý, smutný a ubohý. Zmateně se na ni podívám. 'Maminka?' Říkám. "Řekla jsi mamice? Pokud jsem Rosemary, není to moje máma.“ Teta se opravdu tiše zasměje a nakloní se, aby mi zašeptala do ucha. "A já jsem kmotra víly."
Vypadám zmateně. 'Co tím myslíš?' Říkám.
Teta se hrdě usměje. "Udělala jsem ti laskavost." Dala jsem ti ten nejlepší dárek. Nejsem psychicky labilní. Jsem nejostřejší nůž v krabici. Dobře vím, kdo jsi a co chceš. Vím o tobě víc, než víš ty sám.
'Cože!' Brečím.
"Psst!" přiloží si prsty ke rtům, "utiš svůj hluk." Nechť je to naše tajemství.“
"Chceš říct, že víš, kdo jsem, a přesto jsi mi koupila tyhle ultra ženské šaty?"
"Proč? Ano..." řekne hrdě. „Kdybych čekala, až uděláš první krok, byla bych mrtvá a pohřbená. Stáří mi řeklo, abych jednala hned a přemýšlela později. Chceš, abys byla šťastná a abys byla šťastná v těch šatech s Juliinými botami a spodním prádlem, že?“
"Já, já, myslím," říkám opatrně.
Teta si otře nos "Omlouvám se, jestli ty šaty nejsou úplně podle tvého vkusu, ale doufám, že si půjdeš koupit i něco jiného."
"Jo," řeknu a to je můj další problém, nemám práci. Nemám peníze. Jsem úplně závislý na mámě. Nemohl jsem si dovolit nakupovat, i kdybych chtěl. Toto je první nová věc, kterou jsem měl na sobě za několik měsíců.
Teta se konejšivě usměje. "Proč v čem je problém?"
"Zdá se, že nemůžu najít práci." Říkám.
Teta se usměje a já vidím, jak se její falešné zuby chvějí. "Ach miláčku, mám pro tebe další překvapení." Znáš kamarády maminek, Davea a Trish, kteří vlastní obchod s dámskou módou na hlavní ulici.
"Ano" řeknu nervózní, co může říct dál.
"Mám pro tebe domluvený pohovor." ona se hihňá. Zírám na Davea a Trish a oba se vědoucně ušklíbnou.
"Ale, ale, ale," koktám. "Nemůžu pracovat v dámském butiku."
"Ne jako muž, ale jako Rosemary ano?"
Má ústa zůstala otevřená, jako bych chytala mouchy.
"Můžeš mi poděkovat později, drahoušku." Potřebuješ práci a já myslela, že prodej je správná věc. V šatech vypadáš úžasně a tvé tělo prodá cokoliv, i když jsi špatné pohlaví.
Zírám s otevřenou pusou a vidím, jak Dave a Trish povzbudivě přikyvují.
"A pokud se mnou nesouhlasíš, podívej se do zrcadla." Vypadáš úžasně, ale myslím, že potřebuješ nějakou aktuální módní radu. Jsem stará dáma a můj vkus možná není podle aktuální módy.“ Směje se.
"Nevím, co říct," zamumlám
"Řekni ano," říká. Mluvila jsem s Davem a Trish, když jsi byla v kuchyni a oni už měsíce hledali hezkou prodavačku, jako jsi ty. Budeš se muset oblékat každý den jako krásná dívka a budeš potřebovat kompletní nový šatník.“
Její slova způsobila, že můj penis znovu ztuhl a musel jsem se omluvit a jít na záchod. Juliin krém na ruce byl vítanou úlevou. Tentokrát to nebylo potřeba, protože jsem byl tak nadržený, když jsem uvažoval o svém novém životě jako Rosemary.
Když jsem se vracela Trish mluvila s tetou. Volala ke mně. „Právě jsem probírala ujednání s tvým novým zaměstnavatelem. Pohovor je pouhá formalita. Chtějí jen vidět, jak vypadáš další den. Ber to jako nový začátek.“
Jsem ohromen.
Trish mě objala a jemně mě políbila na tvář.
'Jsi nádherná. Přijď do obchodu 3. ledna. Výprodej zahajujeme 4., můžeme ti vybrat nějaké aktuálnější outfity a až budou nové zásoby, získáš padesátiprocentní slevu. Mám pro tebe jen tyto věci. Mám krásnou bavlněnou sukni a halenku, jen pro tebe. Nebo mým osobním favoritem jsou bílé tylové sukně poslední sezóny s hedvábným šifonovým topem. A neboj se o boty, máme je také.“
Oči mi slzí a chce se mi brečet. Jsem tak šťastná. To se ukazuje jako úžasné Vánoce.
Později sedím vedle Julie. "Ty jsi o tom věděla?" ptám se.
Usměje se, jako by rozbila okno míčem. Ona přikývne.
"Těšíš se?" říká nakonec
"Nevím," říkám.
Julie přikývne. "Myslím, že tvůj "debut" je jedním z nejmódnějších obchodů mimo Londýn."
Když jsme si povídali, přišla k nám máma.
„Doufám, že ti ten trik nevadí. Teta je moudrá stará dáma. Měla jsem pochybnosti, ale nikdy bych to neuhádla.“
"A tobě to nevadí?" Zamumlám v slzách, které se mi tvoří v očích.
'Vůbec ne. Tvoje štěstí je pro mě důležité. Julie a já uděláme vše, abychom ti pomohly usadit se ve tvém novém životě a práci.“ usměje se a konejšivě se mě dotkne. "Těším se, až sbalím tvoje strašná trička a džíny." Povzdechne si, že je samozřejmé, že jako Rosemary budeš muset s domácími pracemi taky pomáhat.“ Objímá mě a já začnu brečet.
Tu noc jsem se v posteli cítila božsky, hýčkaně a elegantně. Julie mi pomohla se odlíčit a půjčila mi čisté kalhotky. Jejím překvapením byl vánoční dárek úžasně sexy noční košilky kanárkově žluté barvy. Nosila jsem ji do postele. Má hluboký výstřih, drobnou mašličku v dekoltu a pruhy hedvábného materiálu, které se ovinou kolem mého smyslně živého těla. Bylo to úplně zbytečné, ale cítila, že potřebuji pamlsek, když jsem všechno tak dobře vzala.
Spala jsem dobře? Myslíte, že ne? Jo a o týden později jsem stále vděčná za tetu a 10krát jsem volala, abych jí poděkovala. A požehnala jí.