Valentýnka - Denisa - soutěž 2020

16.02.2020 16:00

Je páteční odpoledne, sluníčko se snaží hřát, ale sníh mu to komplikuje. Naštěstí náměstí je posolený, takže lidé na kočičích hlavách nemohou podklouznout. Sice bych měl v tuhle dobu spát po noční, ale proč prospat tak „pěkný“ den. Je přece čtrnáctý únor, Valentýn, svátek zamilovaných. Jenže mě žádná valentýnová nálada nepřepadla, jelikož jsem už delší dobu sám. Můj jediný vztah s Monikou se po sedmi letech zhroutil a od té doby jsem nebyl schopný se znova zamilovat. Ani holku jsem si nenašel a neřekl bych, že by se mělo něco v nejbližší době změnit. Jsem asi v nějakém blbém rozpoložení a ženy to poznají.

Ale to je jedno, moje chyba a nějak se s tím smířím. Naštěstí jsem spíš ojedinělý a spousta zamilovaných párů, co se tu prochází okolo, je toho důkazem. Nejsem závistiví, a přeju jim to, jejich lásku a tak.

Taky se snažím sledovat, jací jsou dnešní muži, jestli galantní, originální, nebo klasika. A je toho od všeho kousek, ale jakmile měli svoji polovičku, vždy byly hodní. Ženy se usmívali a div se nerozplývali z pozornosti, která se jim dostávala. Škoda, že tenhle svátek, je v tak blbý den v roce, v únoru. Být v létě, myslím, že by kreativita žen i mužů byla mnohem větší.

Zvedl jsem tedy svou línou zadnici z lavičky a šel se projít okolo řeky parkem.

Všude růže a zamilovaný pohledy s polibky.

Já se snad taky někdy dočkám, a budu tu jednou se svou milou se takhle objímat. Je to blbý, ale jsem prostě romantik, co se dá dělat.

Po hodince jsem se vrátil na náměstí. Jsou tam desítky laviček a přesto na mojí oblíbený, na sluníčku s výhledem, seděl mladík, tak lehce přes dvacet, růže, víno a asi bonboniéra ve tvaru srdce. Rozhlížel se na všechny strany, smutný, nebo spíš zklamaný.

Divná nálada na tak pěkný den. Sedl jsem si tedy jinam a dál pozoroval lidi. Ale ten mladík mi nedal spát. Pořád jsem ho po očku pozoroval. Hodina utekla a on tam pořád seděl a rozhlížel se. Nesledoval hodinky, nekoukal do mobilu nebo tak, jen seděl a rozhlížel se. Jeho výraz byl plný očekávání. Jeho milá si dávala na čas protože stále nikde nebyla. Vím, že žena umí být nedochvilná, když se snaží nachystat, ale hodina mi přišla dost.

Jenže ani za další hodinu se nic nedělo. Pomalu se sluníčko chystalo zalézt za kopce a on pořád trpělivě seděl.

„Zdar chlape.“ Pozdravil jsem ho. Musel jsem to udělat, jinak by tu asi snad usnul

„Dobrej.“ Pozdravil mě slušně.

„Martin.“ představil jsem se mu.

Mladík se na mě nechápavě podíval.

„Aleš.“ Představil se.

„Promiň, že jsem takový, ale seděl jsem támhle na lavičce, kochal jsem se pohledem na okolí a všiml jsem si, že tu už hodně dlouho posedáváš s tím vším.“ Řekl jsem mu mile a poukázal na jeho valentýnskou výbavu.

„Bohužel zbytečně.“ Řekl smutně a sklopil hlavu.

„Klid chlape, třeba ještě přijde.“ Snažil jsem se ho povzbudit.

„Tomu už nevěřím.“ Pokračoval ve špatný náladě.

„A na kolikátou má přijít?“ zeptal jsem se ho.

„No už je hodina a půl po.“ Řekl smutně.

Mě došlo, že asi dostal na tenhle slavný den kopačky.

„Hele, jestli nevadí, pozvu tě na pivo, bereš? Támhle je bar a je sem vidět. Kdyby se dostavila, uvidíš ji.“ Nabídl jsem mu.

Bylo mi ho líto, vím, jaký to je na valentýna takhle pohořet, dva roky zpět jsem taky prožil smutného valentýna.

Aleš se postavil, se sklopenou hlavou k zemi. Pak se nadechl.

„Dobře.“ Řekl a vyrazil. Dohnal jsem ho a předešel. Byl to sportovní typ, a na mladší vzhled slušně oblečený. Žádné volné mikiny nebo tak. Rifle, svetr, kabát.

Otevřel jsem mu dveře a ukázal kam si sedneme. Sedli jsme si a pak si objednali. Nemluvili jsme, jen jsme počkali na pivo.

„Tak na šťastný konce. A myslím tím tebe. Naděje umírá poslední chlape.“ Řekl jsem mu a ťukli jsme si.

První pivo bylo spíš takový tichý. Při druhém už to bylo lepší.

„A co že ty nejsi někde s nějakou milou.“ Zeptal se z ničeho nic Aleš.

„Ale, to je dlouhý příběh, ale vlastně s jednoduchým výsledkem, nemám žádnou, které bych mohl tento den věnovat.“ Řekl jsem mu upřímně.

„Aha, to mě mrzí.“ Odpověděl smutně.

„Nesmutni, pořád je naděje. No já na tom ani moc nepracuju. Myslel jsem, že budu už dávno s jinou, ale nejde mi to, asi holky moc nezajímám.“ Řekl jsem trochu se smíchem.

„To já asi taky ne. A takovou dálku sem jedu a pak zklamání.“ Pokračoval ve špatný náladě.

„To je mi líto. A odkud jsi?“ zeptal jsem se ho.

„To nebudeš znát, je to asi osmdesát kilometrů odtud.“

„Cože?“ podivil jsem se.

„A jak tu jsi?“ zeptal jsem se ho.

„Autem.“

„Sakra chlape, to si mi měl říct. Vždyť piješ druhý pivo.“ Zděsil jsem se.

„V pohodě, zavolám do hotelu a objednám si někde pokoj na přespání, a nebo se vyspím v autě, stejně už mě nic dobrého nepotká.“ Dodal sklesle.

Ten kluk má děsně smutnou náladu.

„Takže pojedeš až ráno?“ zeptal jsem se ho.

Jen pokýval hlavou. Já mávnul na číšníka a donesl další piva.

Tohle musí být fakt krutý, když sem jede takovou dálku a pak se nedočká.

„A jak se jmenuje?“ zeptal jsem se ho.

„Kdo?“ podivil se.

„No ta na kterou čekáš.“

Aleš se na chvilku zamyslel a přemýšlel. On nevěděl jak se jmenuje ta, na kterou čeká?

„Denisa.“ Řekl pak nejistě, jak kdyby se mě ptal.

„Neříkáš to zrovna přesvědčivě.“

„Já vím. My se ještě nikdy neviděli, mělo to být rande.“ Řekl smutně.

„Aha. Tak to je docela odvaha, takhle naslepo.“ Řekl jsem trochu drsně.

Tohle mi přišlo hodně bláhový, takhle vyrazit. To si z něj nějaká káča utahovala a on chudák dorazil a nic. Teď už mi bylo jasný, že nemá smysl na nějakou ženu čekat. Ten tu byl úplně zbytečně.

„Já vím, ale věřil jsem.“

„To tě šlechtí, ale doba je jiná, slušný chování se nenosí.“ Řekl jsem mu realitu.

„Ale ty jsi slušný, pozval si mě na pivo a přitom sis mě nemusel ani všimnout.“ Řekl odhodlaně.

„Aleši, já jsem stará škola, to za prvé a za druhé, na tom nic není. Prostě jsem ti chtěl jen pomoct si zkrátit čekání. To se sice ukázalo, že bude zbytečný ale i tak. Hele, jestli chceš, půjdeme ke mně domu, já se převleču a vyrazíme někam mezi lidi. Půjdeme ti najít jinou Denisu do některého z klubů. Bereš?“ řekl jsem mu svou nabídku. Zkusím ho přivést na jiné myšlenky, pokusím se mu najít holku a konečně se taky dokopu mezi lidi. Kdo ví, třeba taky najdou svoji milou a konečně budu zase šťastný. Ne že bych nebyl, ale takhle by člověk neměl být sám.

„Vážně?“ podivil se.

„Jo. Bydlím tady kousek u náměstí a znám tu pár klubů, kde určitě bude milá a hodná holka pro tebe.“ Zkusil jsem ho nakopnout.

On nic neříkal, a přes stůl mě objal. Nebyl jsem nadšený, ale hřál mě pocit dobrého skutku. Třeba se mi to vrátí.

Dopili jsme třetí pivo a objednali další.

Aleš tím nápadem trochu ožil a začal o sobě povídat. Byl čerstvě po škole, bylo mu dvacet dva let, automechanik. Bydlel v nějakém Žďáru u rodičů, ale má plány se odstěhovat a nebo postavit dům. Byl trochu za vodou, protože rodiče měli peněz dost. Byl hodný a slušný a podle mě až moc důvěřivý. Kluk z vesnice co všemu věří. Taky jsem takový byl, než jsem se odstěhoval z venkova do města a poznal krutou realitu. Holky nejsou tak hodný, jak se všude dělají. Umí být mrchy a Aleš se o tom přesvědčil. Na druhou stranu, neházím je všechny do jednoho pytle a pokusím se Aleše znova nabýt dojmu, že i hodné ženy existují.

Po čtvrtém pivu jsem teda nabídnul, že půjdeme ke mně abych se osprchoval a nachystal. Pak vyrazíme prohledávat kluby.

Zaplatil jsem za něj a šli jsme ke mně. Aleš ji měl už poměrně solidní ale to bylo dobře, už měl lepší náladu a trochu se odvázal.

Když jsme došli ke mně, dovedl jsem ho do obýváku a pustil mu televizi. Pak jsem si došel do ložnice pro nějaké slušné oblečení a šel do sprchy.

Je to takový risk, nechat cizího kluka u sebe v bytě, ale věřím, že není takový typ, co by mě vykradl. Bál jsem se zbytečně, i přes dveře jsem slyšel, jak pustil kino a písničky. Alespoň že má dobrý vkus, elektronická hudba, to je best.

Asi po dvaceti minutách jsem se osprchoval a tak jsem se ještě oholil, hodil na sebe kalhoty a triko. Pak jsem vylezl a šel do obýváku.

Aleš seděl na pohovce a poslouchal písničky.

„Promiň. Dovolil jsem si pustit si písničky a když už jsem měl lepší náladu, načal jsem to víno. Co jiného s ním.“ Vysvětloval hned a poukázal na dvě skleničky s vínem na stole.

„No já jsem spíš pivař, ale dám si.“ Řekl jsem mu a natáhnul jsem se pro skleničku.

„Víno je okno do duše chlape.“ A přiťuknul si.

„Na to, že dobří kámoši ještě nevymřeli.“ Řekl pak nadšeně.

„Díky.“ řekl jsem mu upřímně. Potěšilo mě, že je takový.

Pak jsem si došel do ložnice pro zbytek věcí a nachystal jsem plán, ten jsem pak řekl Alešovi.

„Super.“ Řekl nadšeně.

„Možná jsem neměl potkat ženu ale tebe chlape. To byl třeba celou dobu její plán.“ Řekl podiveně.

„Jaký plán, koho plán?“ podivil jsem se.

„Víš, já jsem trochu mlžil, protože bych si připadal trapně.“ Řekl trochu tiše.

Já se jen nechápavě podíval.

„Byl jsem u kartářky a ta mi řekla, že mám dneska s tímhle vším být v tvém městě na náměstí a čekat, že moje vyvolená se dostaví v ten čas a zažiju nádherný večer a zamiluju se.“ Řekl snad ještě víc nejistě než předtím.

Já na něj zíral s otevřenou pusou.

„Takže ty sem jedeš osmdesát kiláků protože ti to řekla kartářka?“ podíval jsem se na něj nedůvěřivě a nevěděl jsem, jestli se smát nebo mu vynadat.

Nakonec zvítězil úšklebek, protože nadávat nemá smysl. Mě to je vlastně jedno, že lhal.

„Naivní já vím, ale já jsem prostě trochu jiný a neumím se tak snadno seznámit s holkou.“

„Hodně naivní chlape. Ale máš štěstí, jsem tu já a snad se mi to podaří nějak za tu kartářku vymyslet a dokončit.“ Řekl jsem mu vesele.

Tohle byla nakonec vlastně sranda.

„Díky.“ Řekl a podal mi skleničku.

Já si ji vzal a přiťuknul jsem si s ním.

„Škoda že nejsi ty ta žena. Byla bys milá, hodná a chápavá a myslím, že i hezká.“ Začal zmateně a pak si mě prohlédnul. Trochu jsem znejistěl. Určitě byl v pořádku, o holkách se bavil a určitě byl na holky. Teď by neměnil orientaci snad.

„Ale nejsem. A promiň, na kluky taky nejsem, jestli ti jde o to.“ Znejistěl jsem a raději jsem to na něj vyklopil.

Aleš na mě koukal zmateně a nechápavě, pak mu to došlo.

„Promiň, tohle vyznělo blbě! Já nejsem gay, kluci mě fakt nepřitahují!“ řekl vyděšeně.

„Už jsem se lekl, protože to předtím bylo hodně divný.“ Ulevil jsem si.

„Jo to bylo, já jen kdybys byl žena.“ Řekl trochu zmateně.

„Jako žena bych asi byl na kluky, ale to fakt nejsem.“ Řekl jsem rázně abych ukončil tuhle debatu.

„Jasný a omlouvám se, že jsem to takhle vybalil na tebe. Já jen, že se mi s tebou fajn povídá a jsem spokojený. Jsi fakt děsně hodný.“ Řekl mile.

„V pohodě Aleši.“ Snažil jsem se to už nějak zapíchnout.

„A jaká by ta tvoje vyvolená měla být?“ zkusil jsem trochu víc vyzjistit.

„No milá, hodná, nebát se venkova a práce. Když bude hezká, bude to bonus. Zahrnul bych ji plným servisem a postaral o ni. Taky bych rád, kdyby měla ráda děti. Já bych chtěl hodně dětí. Jsem jedináček a vím, že to není dobrý.“ Začal se svěřovat. No nemá zrovna nízké nároky, ale to bych nechal na potom.

„A jak by měla vypadat.“ Zkusil jsem z něj dostat spíš tuhle stránku.

„Černovláska, dlouhé vlasy, štíhlá, o kousíček menší jak já.“ Popisoval.

„No a dál?“

„A nebudeš se smát?“

„A proč?“

„No líbí se mi když má holka opravdu velký prsa a větší zadeček.“ Řekl trochu nejistě.

Já se jen pousmál.

„Tak to promiň, ale neznám chlapa, co by to chtěl jinak. Každý toužíme po kozatý a prdelatý holce.“ Řekl jsem se smíchem.

„No když já jsem extrémista. Nahoře klidně kopačáky a prdel jak kobyla.“ Řekl trochu hrubším stylem.

„Klasika. Neboj, to jsou normální požadavky. Sice nereálný, ale není na tom nic špatného. Já bych taky takovou chtěl být.“ Řekl jsem mu vážným hlasem.

„Vážně?“ podivil se.

„Jo, to je prostě klasika.“ A usmál jsem se.

„Kéž by to tak bylo.“ Zasnil se.

Nechápal jsem ty jeho slova teď, proč by toužil, abych byl s ženou s velkými prsy a zadkem.

Aleš se pak na mě zamilovaně podíval jako by si mě představoval. Nebylo mi to zrovna příjemný a tak jsem raději vstal. Chtěl jsem si dojít pro věci a raději vyrazit, protože to s Alešem začalo být zmatený.

„Co se to děje?“ podivil jsem se, když jsem procházel okolo zrcadla a všiml si, že se koukám z jiného úhlu. Byl jsem menší, o dost. Měl jsem přes metr osmdesát, ale teď mám určitě míň, ne o moc, ale je to míň.

Když jsem se otočil zpět do obýváku, zjistil jsem, že na mě oblečení trochu visí. Bylo mi to velký a i v pase kalhoty dost povolili.

„Co to kurva.“ Řekl jsem zmateně.

Ale to se mi do očí nahrnuli černý vlasy. Moc dobře jsem věděl, že tam neměli co dělat. Když jsem je nabral, měli snad půl metru a když jsem se podíval pořádně, měl jsem je tak do půlky zad.

„Já snad sním.“ Říkal jsem si.

„Jsi v pohodě?“ podivil se Aleš z obýváku

„Jo.“ Zalhal jsem mu. Ale i můj hlas byl jiný, vyšší.

Chytil jsem se za pusu a nechápal, co se děje. Jenže pak jsem zase ucítil, jak mi kalhoty zase svírají boky. Ale víc než předtím, zařezávali se a bolelo to. Pak ale prasknul knoflík a rozjel se zip. Podíval jsem se dolu, odhrnul vlasy, co se mi nahrnuli do výhledu a viděl, jak se mi z kalhot derou boky a hlavně obří zadek. Trenýrky byly na maximu a právě to hodlali zabalit. Jenže najednou začali měnit střih a než jsem se nadál, mou prdel obepínali kalhotky.

Nechápal jsem co vidím, nemohl jsem tomu uvěřit. Prohlížel jsem se a viděl jen obří prdel, se širokými boky a stehny.

„Ne ne ne ne.“ Začal jsem panikařit, když mi došlo, že v těch kalhotkách něco chybí. Nebyla tam žádná boule ale rovina, tedy spíš kráter.

„Já jsem holka!“ vyjekl jsem dívčím hlasem.

„To je sen?“ podivil jsem se.

Pak ale můj výhled začínali zakrývat dvě rostoucí boule na hrudi. Zmateně jsem na ně koukal, jak šponují triko a marně se je snažil zatlačit zpět, byly jak voda a protékali mezi prsty. Pak ale tvrdli a začali nabírat kulatější tvar.

„Prsa jak kopačáky a prdel jak kobyla.“ Zbystřil jsem.

A bylo to tak. Prsa naštěstí neměli velikost kopačáků, ale byly jim hodně blízko a prdel byla opravdu velká, ale ne nějak ukrutně, jinak štíhlé tělo a dlouhý černý vlasy, přesně podle představ.

Mezi tím moje triko změnilo účel a staly se z něj dlouhý, červený šaty do půlky stehen s volnějším střihem. Ve výstřihu se pohupovala obří prsa, která nutila úzká ramínka se nepříjemně zařezávat do ramen. Z kalhot se staly semišový kozačky na podpatku, které doplnili můj outfit. Zmateně jsem koukal na tu holčinu v zrcadle. Dělala stejné pohyby jako já a taky měla vyděšený výraz ve tváři. Nechápal jsem to, jak se to mohlo stát, jak jsem se mohl změnit do takové holky, do takové sexy holky. Vypadala mladě, přesto byla vyvinutá, obdařená jako pornoherečka s mladičkým obličejem, tak nevinným. Na dokonalém obličeji s černou ofinkou a pramínky vlasů lemujícími hladkou tvář, vykukovala obří modrá kukadla, plné líce a malý nosánek pod kterým byly plné rty v tmavém odstínu. Na holých ramenech napnutá ramínka mířící k dekoltu, ve které se dmula obří prsa. Hned pod prsy se ale šaty stáhli k úzkému pasu a dali tak vyniknout jejich velikosti. Z úzkého pasu pak přecházeli k širokým bokům a zadku. Ten byl na pohled kulatý a pevný. Když si po něm přejela, bylo to příjemný, ten tvar srdce se nedal přehlédnout. Z boků se pak šaty stáhli ke stehnům, kde končili mírným rozparkem. Krásně hladká stehna pak přecházela ke kolenům s elegancí. Nohy pak pokračovali a ztratili se v kozačkách, zvýrazňující jejich štíhlost.

„To mě poser.“ Řekl jsem nahlas.

„Kdo jsi?“ ozval se mi Aleš za zády.

„Kdo asi, Martin!“ řekl jsem mu šokovaně.

Aleš se jen ušklíbnul a díval se za mě a něco hledal.

„Jsem to já sakra!“ řekl jsem trochu vyšším, sametovým, hlasem. Zněl jsem tak hezky, alespoň jsem ho tak vnímal. 

Aleš trochu zvážněl.

„Lavička, náměstí, hospoda, kytky, víno, pivo!“ řekl jsem mu ve zkratce.

„Martine?“ podivil se.

„Jo!!!! Sakra, tohle je snad zlý sen.“ Vztekal jsem se.

„Jak pro koho zlý.“ zamyslel se Aleš a jeho zrak sklouznul do míst, kde jsem rozhodně neměl oči.

„Jo jasný, promiň, právě tu stojí tvoje vysněná Denisa, která se stala z neznámého muže z náměstí.“ Připomněl jsem mu.

„Promiň. Snažím se to vstřebat.“ Vysvětloval.

„Tak si mě tak neprohlížej.“ Řekl jsem mu už klidnějším hlasem.

„Když to nejde. Jsi tak krásná, přesně jak tě popsala ta kartářka.“ Řekl skoro zamilovaně.

„Ona ti řekla jak budu vypadat?“ podivil jsem se.

„Ne, řekla mi, jak bude vypadat má nastávající žena, kterou poznám v tvém městě, ve svátek zamilovaných.“ Řekl mile a konečně se mi zase díval do očí.

Měl je tak tajemný, hluboký a zelený. Jeden by řekl že skoro magický. Nikdy jsem zelený neviděl. Vím, že je mají hodně zrzavé holky, ale Aleš zrzek není.

„Ale já nejsem tvá nastávající. Vždyť jsem byla mužem. Byla jsem šťastná, alespoň si to myslím, nevím. Chtěla jsem mít rodinu, krásnou ženu po svém boku. Ale teď mi to přijde jako utopie. Nevím jestli bych chtěla být ženou po tvém boku. Dej mi čas.“ Začala jsem koktat zmateně. Nechápala jsem, co se děje. Už jsem nebyla vzteklá, ale jen zmatená.

„Mě to nevadí že jsi byla muž. Byla jsi laskavá a hodná a doufám, že tohle v tobě zůstalo.“ Řekl mi s klidem.

Marně jsem chtěla bojovat s tou změnou. Místo toho jsem raději přijala svoji novou roli ženy. Přišlo mi to jako snazší způsob.

Když jsem se trochu vyrovnala, šla jsem do obýváku a posadila se na pohovku.

Aleš se posadil vedle mě, ale v dostatečné vzdálenosti, aby mi nepůsobil nějaké potíže a nechal mě dál zpracovávat změnu.

„Asi si budu chvilku zvykat.“ Řekla jsem na svá prsa, když jsme se na ně podívala. Líbili se mi ženy s velkými prsy a teď se na jedny koukám, ale z jiného úhlu než jsem si kdy představovala.

„Máš je krásná.“ pochválil je Aleš.

Podívala jsem se na něj a lehce pousmála.

„Nikdy holce nechval její prsa.“ Dodala jsem s úsměvem.

„To až budeme spolu v posteli.“ Řekla jsem a pak jsem se chytila za pusu.

Aleš se na mě nechápavě podíval.

„Vážně jsem to řekla? Jak nějaká coura!“ řekla jsem naštvaně.

„V pořádku. Já to tak neberu. Jsi nová, zmatená a trochu se v tom ztrácíš. Choval bych se stejně. Věř, že to taky nemám snadný. Vidím sice nádhernou ženu, ženu, kterou mi bude každý závidět, ale taky pořád vidím toho slušného chlapa, který se o mě postaral, i když nemusel. Míchá se to ve mně a cítím, že tohle bude něco jedinečného.“ Řekl mile, až mi tím nahrnul slzy do očí.

Neváhal, a opatrně mi je otřel, jako v nějakým romantickým filmu.

Musela jsem mu to oplatit úsměvem, který se mu zjevně líbil.

Pak mi nalil víno a podal mi skleničku.

„Na nejúžasnější ženu pod sluncem, kterou jsem kdy viděl. Na ženu, kterou znám velice krátce a přesto už teď vím, že když řekne ano, bude mou ženou.“ Řekl a ťuknul si se mnou.

„Děkuju.“ Řekla jsem mu mile a upila jsem víno.

„Myslím, že když mi dáš čas, to ano ti řeknu.“ Řekla jsem mu pak vzápětí. Nevím, ale cítila jsem to tak. Chci být jeho ženou. Ještě chvilku zpět jsem váhala, ale teď už vím, že to chci.

„Nebudeš litovat.“ Řekl mile a pohladil mě po tváři.

Pak vstal, obešel stůl, chytil mě za ruku a zvednul.

Teď jsem zjistila, že s podpatky jsem stejně vysoká, možná o kousíček menší.

Pak vzal ze stolu povadlou kytici růží a bonboniéru.

„Deni, chtěl bych ti popřát vše nejlepší k valentýnu.“ Řekl mile a podal mi kytici a srdce.

Mohla jsem to čekat a přesto mě to dojalo. Neváhala jsem a dala mu pusu.

Bože, dala jsem pusu svému prvnímu chlapovi. Bože, mě se to líbilo! A tak jsem mu dala druhou a pak ho políbila. Polibek to byl dlouhý.

„Děkuji ti za toho nejlepšího valentýna, co jsem kdy měla.“ Řekla jsem mu po polibku.

„Jsem rád, že jsem tě potkal.“ Řekl zasněně a znova mi dal pusu.

„A teď bych tě chtěl pozvat na večeři, souhlasíš?“ řekl vážným hlasem.

„Ano, docela bych si něco dala.“

V chodbě jsem si vzala teplý kabát a kabelku. Nevím, kde se to tam vzalo, ale jsem za to ráda. Zkontrolovala jsem si peněženku a telefon. Pak jsem se podívala na doklady, Denisa Světlá, dvacet let, svobodná. Takže jsem mladice. Jen doufám, že to svobodná se co nevidět změní. Pousmála jsem se nad tou informací a přijala nabídnuté rámě.

„A kam zajdeme?“ zeptala jsem se ho při procházce večerním městem.

„Já myslím že někam na známé místo, odkud je výhled na místo, kde jsme se poprvé setkali.“ Řekl s úsměvem a podržel mi dveře do baru, kde jsme se posadili na naše místo u okna.

Aleš pak objednal víno.

„Nebo chceš pivo?“ zeptal se mě.

„Kdepak, teď už jen víno. Pivo se k ženě nehodí.“ řekla jsem mu mile.

Pak jsme si objednali večeři. Dala jsem si něco lehčího. Už jsou pryč doby smaženého sýra a hranolek. Krůtí maso a zeleninový salát. Nechci aby můj nastávající musel koukat jak přibírám. Chci se pro něj udržet krásná a štíhlá. Nemusím přibírat ani na určitých partiích, tam už mám dost.

Po jídle pak odešel ale po chvilce se vrátil s úsměvem na tváři. Po pár minutách pak dorazil číšník se šampaňským ve skleničkách. Podal Alešovi a pak mě.

Když jsem si pak s Alešem ťukla, nemohla jsem si nevšimnout předmětu ve skleničce. Byl to prstýnek. Srdce se mi zastavilo a pak se rozbušilo v neskutečným tempu. Aleš pokynul, abych pila a tak jsem ho poslechla a vypila. Pak jsem si z pusy vyndala prstýnek ale Aleš mi ho hned sebral a začal utírat.

„Jak se to mohlo stát?“ divil se.

Byl vtipný a musela jsem se smát.

Pak se zvedl a před mou židlí si kleknul. Bylo mi jasný, co bude následovat. Rozzářila jsem se jak sluníčko a čekala na ten okamžik, až se zeptá

„Vezmeš si mě milá Deniso za svého muže? Odpověď si řádně promysli, ale ne moc dlouho, bolí mě koleno.“ dodal vtipně a já nevěděla jestli brečím smíchy nebo dojetím.

„ANO!!!“ řekla jsem mu rázně a srozumitelně a nechala si nevléknout prstýnek na prst, poté vstal, objal mě, chytil mě za tváře a já věděla že bude následovat dlouhý polibek.

Bar začal tleskat a já byla radostí bez sebe. Byla jsem pyšná na sebe i na Aleše.

„Ještě že si se nezeptal odpoledne, to bych asi nevěděla co odpovědět.“ Řekla jsem mu se smíchem. Svoji proměnu jsem už naplno přijala. Vím, že jsem byla Martin a měla jsem plány, ale tohle je mnohem lepší a jsem teď šťastná, že jsem Aleše potkala.

„Odpoledne bych se bál tě na to zeptat.“ Odpověděl.

Já ho chytila za ruku

„Víš Aleši. Myslím, že už bychom měli jít domu.“ Řekla jsem mu pak mile.

„Už?“ podivil se.

„No víš co jsem ti řekla, než jsme sem šli.“ Naznačila jsem mu.

Aleš začal vzpomínat, ale pak zavrtěl hlavou.

„No řeknu ti to tajemně, chci abys mi pochválil prsa.“ Naznačila jsem mu a myslím, že nemusí dlouho přemýšlet.

Aleš se na mě podíval a pak mávnul na číšníka.

Já už si začala pomalu představovat jaký to asi bude, až budeme nazí v posteli, až mu nabídnu svá prsa, aby si s nimi hrál, laskal. Až mu nabídnu svůj zadeček. Z těch myšlenek a představ jsem myslela, že exploduju.

Když jsme pak odešli, div jsem neutíkala domu. I na Aleše jsem měla rychlý krok a ten skoro utíkal.

V chodbě jsem odhodila kabát a šla do ložnice. Pak dorazil Aleš. Byl poprvé v mém království. Posadila jsem se na postel a pomalu začala rozepínat kozačky.

Aleš neváhal, pokleknul a dokončil sundání. Pak mi začal přejíždět po lýtkách, poté pokračoval výš až na stehna. Pak opatrně zajel pod šaty a zastavil se u kalhotek.

„Víš, nikdy jsem ženu neměl, jsem v tom nový.“ Omlouval se.

„Já taky nikdy neměla chlapa, jsi můj první. Myslím, že ale oba víme jak na to.“ Řekla jsem mile a pobídla ho, ať pokračuje a položila se.

Aleš tak mohl kalhotky z pod šatů stáhnout. Byla jsem pod šaty nahá a myslím že Aleš musel poznat jak moc jsem byla chtivá. Cítila jsem, jak jsem byla mokrá. Pak jsem si vyhrnula šaty a opatrně si je sundala. Teď jsem byla celá nahá a konečně jsem viděla ty svoje prsa v plné kráse. Ještě že je Aleš na ty velký, protože hezčí pohled se mi naskytnout nemohl. Takový kopce se jen tak nevidí.

Aleš neváhal a začal mi je líbat. Bylo to neskutečný, ten pocit jazyka na bradavce, jak si s nimi hrál. Pak to zkusil prsty a lehce svíral. Bylo to boží a já vlhla snad ještě víc. Když pak začal líbat bříško, tušila jsem kam míří a nemohla se dočkat. Opatrně jsem roztáhla nohy aby mohl zabořit hlavu a použít jazyk jak nikdy předtím. Na to, že jsme v tom oba nový, šlo nám to na výbornou. Když jsem pak dosáhla vrcholu, bylo na čase to Alešovi oplatit. Vstala jsem a přitiskla mu na hruď prsa a začala ho líbat. Rukama jsem mu začala rozepínat kalhoty abych mu je mohla stáhnout. Poté jsem mu stáhla trenýrky a bylo na čase pokleknout. Poprvé jsem viděla jeho penis, poprvé jsem si prohlížela penis takhle z blízka a musela jsem uznat, že to není nejhorší představa, když víte, kam pak patří.

Začala jsem mu po něm přejíždět nosem a sledovala, jak v něm cuká. Pak jsem mu dala pusinky a začala ho dráždit jazykem. Věděla jsem, že budu muset hlouběji a tak jsem otevřela pusu a než se nadál, byl uvnitř. Po kapkách mě začal zásobovat svým životem, ale to hlavní se teprve chystalo. Když jsem pak ucítila, že se to blíží, přestala jsem a rozklekla se na posteli. Tenhle dárek totiž patří jinam a ne do pusy. Aleš neváhal a pomalu se za mě usadil. Pak to přišlo a zaklepal na moji branku. Bez váhání jsem ho pustila dovnitř aby mě mohl zbavit mého panictví. Byl něžný a opatrný, ale jakmile věděl, že už je uvnitř, rozhoupal moje prsa tak, že jsem blahem sténala. Byl jak zvíře, taková jsem nebyla ani já jako muž.

„Bože, já tohle miluju!“ vykřikla jsem mezi sténáním.

Aleš pak přitvrdil hru a než jsem se nadála, cítila jsem teplo uvnitř. Musel toho mít hodně v zásobě, protože mě plnil dlouho. Na první sex byl hodně dobrý, to se muselo nechat. Po krátké pauze a něžném mazlení jsme si to zopakovali v jiné poloze. Když jsme se nabažili, spokojeně jsme v objetí usnuli.

Když jsem se pak ráno probouzela, motala se mi hlava. Matně jsem vzpomínala, co se v noci stalo. Pak jsem ucítila něčí ruku na svém boku.

Otevřela jsem oči a odhrnula vlasy. Pak jsem si všimla obřích boulí na hrudi a lekla se jich.

Pak mi došlo, co se stalo. Z počátku jsem se znova lekla, ale pak jsem se uklidnila, podívala se na ruku a prohlídla prsten. Pak jsem se podívala za sebe, kde si spokojeně spal můj nastávající.

„Budu hodná manželka.“ Řekla jsem si pro sebe a opatrně jsem vstala. Natáhla jsem si kalhotky a šla do kuchyně nachystat kafe a snídani.

Když jsem to nachystala, došla jsem ho vzbudit.

„Dobré ráno miláčku.“ Zašeptala jsem mu do ucha.

Aleš se pomalu probudil a pak se mě lekl. Chvilku koukal ale pak se pousmál.

„Neboj, taky jsem se lekla, než jsem si to uvědomila.“ Řekla jsem mu mile.

„Takže se na mě nezlobíš?“ zeptal se mě.

„Za co, za to že jsi ze mě udělal ženu? Za to, že jsi mi dal konečně smysl života, že jsem konečně měla nejhezčí valentýn v životě? A že jsem si užila ten nejbáječnější sex? Tohle bych jako muž nikdy neměla miláčku. Takže jsem moc ráda, že jsi tam včera byl a stalo se tohle. Nevím jak se to stalo, ale děkuji bohu, že se to stalo.“ Řekla jsem mu mile s nadšením a pak mu dala pusu.

Zavrtala jsem se vedle něj pod peřinu a dala si s ním snídani a kafe v posteli.

„Víš, včera jsem něco zapomněl.“ Řekl při pití kafe.

Podívala jsem se na něj a čekala, co z něj vyleze.

„Máš přenádherná prsa.“ a začal se smát.

Šťouchla jsem ho do ramene a taky se smála.

„Dneska tě chci vzít ke mně domu a představit tě našim.“ Řekl pak vážnějším hlasem.

„Aha. A nebudou mě nějak proklepávat?“ znejistěla jsem.

„Neboj, to nehrozí.“ řekl mile.

„Tak dobře. Ale pak musíme i k našim a nějak jim oznámit, že jejich syn se bude vdávat.“ Řekla jsem trochu veseleji.

„No ty budou mít radost asi co. Ale nemusí se bát, veškerý náklady na svatbu hradím já.“ Řekl vážně.

„No to asi není to, co by naše překvapilo.“ Řekla jsem vesele.

A tak jsme se se po snídani oblékli. Já zvolila teplejší kamaše, které krásně obepnou zadeček, delší triko a mikinu. Nízké kozačky s kožíškem a péřovou bundu s chlupem.

Pak jsem si poladila make-up a konečně řekla nedočkavému Alešovi, že jsem nachystaná. Musí se hošánek trochu obětovat, nehodlám cestovat neupravená.

Když jsme dorazili k jeho rodičům, byla jsem nervózní, ale ukázalo se, že zbytečně.

„Takže kartářka nekecala synu.“ Řekla Alešovo mamka, když mě poprvé uviděla.

Usmála jsem se a objala ji.

„Teda synku. Nevím co na to říct, ale máš sakra štěstí a myslím, že bys měl být sakra pokorný k takovému daru.“ Řekl jeho táta, objal mě a dal mi pusu.

„Já jsem tati. Ani si nedokážeš představit jakou oběť musela Denisa přinést, abych byl ten nejšťastnější muž na světě.“ Řekl Aleš vážným hlasem a pak se na mě podíval.

„Miluju tě!“ řekla jsem mu před jeho rodiči a myslela jsem to upřímně.

„Já tebe taky. A ještě jedno překvapení. Denisa řekla ANO na moji nabídku.“ Řekl hrdě Aleš, když se pochlubil s žádostí o ruku.

To už rodiče nic neříkali a znova nás objali.

„Tak to tě vítám do rodiny. A co na to rodiče?“ zeptal se mě jeho táta.

„Tam jsme ještě nebyli.“ Odpověděla jsem mu.

Ten se podíval na Aleše přísným pohledem.

„Kde je tvoje slušné vychování. Ty ses nezeptal jejího otce, jestli ji můžeš požádat?“ zlobil se na Aleše.

„To je v pořádku. Táta na tohle není.“ Snažila jsem se to napravit a zklidnit jeho tátu.

Ten to uznal a tak jsme se mohli usadit ke stolu protože bylo akorát vařeno.

Po jídle jsme se posadili do obýváku a začali si povídat.

Dozvěděla jsem se, že Aleš vede rodinný autosalon spolu s tátou.

„Ses ani nepochlubil.“ Pousmála jsem se na něj.

„Nechtěl jsem, aby ses rozhodovala podle mého konta.“ Řekl mi upřímně a já to chápala.

Pak jsem se s Alešem dohodla, že nebudu jen přítěž a i přes námitku jeho rodičů jsem prosadila, že budu na prodejně a budu vyřizovat půjčky a leasing. Jako muž jsem dělala na pobočce v bance, takže mi to není cizí.

Pak byl čas vyrazit k našim.

Když jsme dorazili k mému rodnému domu, poprosila jsem Aleše, aby chvilku počkal v autě.

Zaklepala jsem na dveře a počkala až mamka otevře.

„Přejete si?“ zeptala se mě.

„Ahoj mami. To jsem já, Martin, teď Denisa“ Řekla jsem trochu nejistě a doufala, že to mamka pochopí.

Mamka na mě chvilku koukala a bylo vidět, jak si mě prohlíží a marně se snaží pochopit, co se děje, ale pak se pousmála.

„Ahoj Denisko. To jsem ráda, že jsi doma.“ A pobídla mě ať jdu dál.

„Táto, Denisa je doma.“ Zavolala pak na tátu. Dlouho se nic nedělo, ale pak zmatený dorazil a objal mě.

„To je dost holka, že si nás taky přijela navštívit. Se ti asi nechtělo z města na venkov co.“ Rýpnul si táta a já si uvědomila, že jako Martin jsem tu už dlouho nebyla, jen jsem volala.

„Ne ne, ale mám pro vás novinu.“ Napjala jsem je.

Pak jsem došla ke dveří a řekla Alešovi, ať jde dovnitř.

„Mami, tati, tohle je Aleš, můj přítel.“ Sdělila jsem jim novinu.

Naši chvilku váhali ale pak Aleše přijali.

„A ještě něco.“ A pak už jsem jen ukázala prstýnek. Mamka se rozbrečela a objala mě.

„Konečně tu naši káču někdo přivedl k rozumu.“ smál se táta na Aleše a pak ho objal.

„A to bylo řečí, že se nikdy nebudeš vdávat.“ Smála se brečící mamka.

Pak jsme to společně zapili a naplánovali svatbu. Táta rázně zamítl možnost, že by svatbu platil Aleš. Líbilo se mi to jeho nadšení, jak mě povede k oltáři. Byla jsem nadšená z toho, že to všechno takhle dopadlo a nemohlo být už líp. Tenhle život už nemůže být lepší.

Ale chyba lávky.

Po několika měsících jsem seděla na záchodě a čekala, jak dopadne test.

„Prosím, ať jsem těhotná!“ modlila jsem se k testu.

Byla jsem. S radostí jsem opustila záchod a utíkala za Alešem.

„Jsi táta!“ volala jsem na něj přes celou halu v salónu. Návštěvníci na mě koukali a pak začali tleskat. Doběhla jsem k Alešovi, který zrovna ukazoval staršímu páru výhody auta pro rodinu, skočila mu okolo krku a dala obrovskou pusu.

Od té doby začala nová etapa mého života. Jak jeho tak i moji rodiče to přijali s nadšením a muselo se to zapít, teda kromě mě, já jsem si dopřávala už jenom džusy.

Takže svatba se musela trochu popohnat, naše dítě jsem chtěla přivést do úplné rodiny.

Nebylo to nic, s čím by Aleš nesouhlasil a tak, když jsem stála v bílých šatech u oltáře, koukala jsem zamilovaně na Aleše a rukou se hladila po bříšku. Byla to obrovská radost a po svém ANO, kdy jsme si slíbili věrnost jsem si mohla ulevit a už si, jako Alešova manželka, počkat na svůj den.

Ten přišel pár měsíců potom. Aleš netrpělivě přešlapoval v nemocnici a čekal, až mu řeknou, že má přijít. Čekala jsem zatím v místnosti, kde se rodičky chystali. Chvíle nadšení střídali chvíle bolesti a vzteku. Tohle mu nedaruju, s tímhle jsem nepočítala, že to bude bolet. Na tohle mě nikdo nepřipravoval.

Když to pak ale přišlo, byl Aleš se mnou a podpořil mě, jak jen mohl a tak jsme se po pár hodinách mohli všichni tři sejít na pokoji.

„Miluju tě lásko.“ Pošeptal mi Aleš, když na nás koukal. Na mě a naši dceru, Martinu.

„Taky tě miluju.“ Odpověděla jsem mu.

„Ale je ti jasný, že chci velkou rodinu.“ Pousmál se Aleš.

„Já vím, já taky. Ale potřebuju pár týdnů volno než mi zase pochválíš prsa.“ Řekla jsem mu se smíchem.

Aleš pak vyndal několik růží.

„Mimochodem, krásného valentýna lásko!!“

Pak přišel dlouhý polibek, opravdu dlouhý, ze kterého nás vyrušil pláč. Je na čase plnit své povinnosti, povinnosti matky.