U sousedů - 1.díl - Bláža

23.01.2023 00:09

Tak jsem se konečně dočkal, v práci mi po dlouhém čekání umožnili navštívit odborné školení, o které jsem dost dlouho usiloval. Ale není vše tak jednoduché, školení je v pobočce mého zaměstnavatele na druhém konci republiky a navíc rozdělené na dvě části do dvou týdnů, mezitím je volno od čtvrtka do neděle. Ubytování je v privátu a tak si raději doplatím pár nocí, abych nemusel cestovat sem a tam. Překvapení bylo, když jsem přišel na adresu ubytování. Bylo to ve vilové čtvrti na okraji města. Majitelka domu byla docela hezká a upravená paní, věk šel těžko odhadnout, každopádně byla příjemná a představila se jako Věra. Vše vypadalo velmi dobře a těšil jsem se na klidný víkend a příjemný odpočinek. Po návratu z první části školení ve čtvrtek odpoledne jsem potkal paní Věru a ta mi nabídla lístek do dovadla na páteční večer, má dva a kamarádka, s kterou počítala, má nějaké problémy a nemůže s ní proto jít. V divadle jsem už docela dlouho nebyl a času mám na rozdávání, tak proč ne trochu kultury. Bohužel jsem ale musel odmítnout z jednoduchého důvodu, nemám co na sebe, prostě na školení nevozím společenské oblečení. Paní Věra mé slušné odmítnutí pochopila a řekla, že to zkusí vymyslet. V pátek ráno při snídani se opatrně zeptala, zda bych šel, kdyby mi půjčila vhodné společenské oblečení. Když jsem odpověděl, že pak určitě můžu, ale nemám ani vhodné boty. S úsměvem odvětila, že počítala i s tím a až se nasnídám, ať se zastavím u ní v privátní části domu. Po snídani jsem lehce zaklepal na dveře v části domu, kde bydlela. Otevřela a šli jsme do šatny. Nejdříve zkusíme boty, řekla a podala mi dámské lodičky na nižším podpatku. Trochu jsem váhal a nakonec souhlasil, že to zkusíme. Nic jiného jsem nenašla a ani nevymyslela, ale doufám, že to bude docela zajímavé řešení, řekla a dodala, že se musím dobře oholit a během dne nacvičíme roli kamarádky do divadla. Boty mi padly jako ulité a dokonce byly i relativně pohodlné. Prošel jsem se párkrát sem a tam a uznal, že boty jsou v pořádku. Místo džínových kraťasů jsem oblékl džínovou sukni a konstatoval, že to není skoro žádný rozdíl, pak to ale začalo. Paní Věře se nelíbil můj zadek v sukni. Musíme ho vylepšit, rozhodla. Z bloku molitanu vystřihla ovály, které vložila do elastických kalhotek, celé jsem to pak oblékl na správná místa pod sukni. Po několika úpravách jsem měl objem přes boky o několik centimetrů větší a kulatější než obvykle a to byl teprve začátek. Budeme pokračovat od pasu nahoru, řekla a podala mi podprsenku. Zapněte si ji vepředu, pak přetočte zapínání dozadu a natáhněte kšandy, radila. Tak jsem to tak vykonal a ona mezitím přinesla silikonové prsní protézy. Postupně jsme je vložili do podprsenky a začalo další ladění, utahování ramínek, zapínání vzatu přitaženo na další řadu háčků, vlastně až na doraz, urovnání prsních svalů do tvaru prsního žlábku. Paní Věra byla spokojená a konstatovala, že je to lepší než čekala a že si můžu dovolit i větší výstřih. Růžové tričko potvrdilo její slova. Předek vypadal opravdu dost dobře, dokonce se rýsovali i bradavky na protézách. Ještě drobná úprava, jedno prso bylo výš než druhé, teda bradavka. Znovu jsem se prošel sem a tam, mám v tom takhle být do odpoledne, abych si zvykl na nové vnější rozměry. Že je to potřeba, to jsem zjistil hned v prvních dveřích. Drncnul jsem se levým ňadrem o futra, ještě že jsou silikonová, jinak by to asi docela bolelo. Dáme ještě něco na hlavu, aby to bylo komplet a nasadila mi lehkou čepičku tělové barvy a stáhla mé vlastní vlasy do ní. Na to nasadila krátkou rezavou paruku. Lehce přejela obličej pudrem, hnědou řasenkou a tužkou velmi nenápadně nalíčila oči. Celek doladila řetízkem s křížkem, který opravdu jako náhodou navazoval na žlábek ve výstřihu. Na uši cvakla stříbrné kruhy na klipsech. Cestou do pokoje jsem se zastavil na chodbě u velikého zrcadla. No nepoznal jsem se, stála tam ženská….. Mezitím přišla i paní Věra a zeptala se, jak se budu v této roli jmenovat, napadlo mně Bláža. A jako holky si můžeme i tykat navrhla. Další 2-3 hodiny musí zařídit pár věcí ve městě, můj úkol byl jednoduchý – „aklimatizace“ a vžití se do role kamarádky Bláži. Ještě něco chybí – vůně. Věra to napravuje a před odchodem na mně ještě aplikuje parfém. Venku je

docela hezky, tak beru pár časopisů, knížku a jdu si číst na zahradu u domu. Asi bych měl i trochu chodit a něco dělat abych si zvykal na předek a zadek. Ale začtu se do knížky. Z děje mně vytrhne až zvonek u branky, je tam pošťačka. Zvedám se a jdu se zeptat, co potřebuje. Po druhém kroku cítím, jak se mi houpe předek, jasně – jdu trochu rychleji než předtím a také důrazněji došlapuji. S každým krokem se prsa přirozeně pohupují. Toto zjištění mi upozorňuje, že jsem Bláža a musím hrát svoji roli. Přicházím k brance, pošťačka potřebuje nechat u nás zásilku pro sousedku. Přebírám zásilku, čmárnu podpis a zjišťuji, že zřejmě nic nepoznala. Poděkuje a rozloučíme se pozdravem. Jdu dál číst. Za 5 minut znovu zvonek, nějaká paní. Mává papírkem, že má u nás zásilku, takže sousedka. Paní je velmi komunikativní, odevzdávám jí zásilku a už se ptá, Vás jsem tu ještě neviděla, nechcete zajít na kávu… Chvilku vzdoruji, ale paní se nedá, tak jdu zamknout dům, nechávám vzkaz, kde jsem a odcházím na návštěvu naproti. Je to zkouška, pozná nebo nepozná, cestou kontroluji odraz v okně, dobrý, vidím tam ženskou, klapu podpatky a hraju tělem. Naproti mají venkovní posezení ve stínu. Sedáme si do ratanových křesel a paní jde uvařit kávu, slyším kávovar a během několika okamžiků přináší dvě kávy a popelník. Směje se, že ke kávě potřebuje cigárko a společnost, samotné jí ani káva ani cigareta nechutná. Neodmítnu nabízenou cigaretu – normálně nekouřím, ale Bláža zřejmě ano. Pijeme kávu a „babsky krafeme“, ani nevím o čem. Najednou se paní ptá: jestli mi není zima. Vidím, že mi kouká na prsa a zřejmě se jí zdají bradavky trochu zvýrazněné. No zima ani né, odpovídám, jsem jen trochu nervózní z nového účesu. Což je sice pravda, ale ani nevím, proč to říkám. Následuje pochvala, že mi to opravdu sluší a že podobný účes nosila jeden čas i Věra. V duchu si říkám, no jasně, vždyť je to její paruka. Naštěstí právě přichází Věra, našla můj vzkaz a budu snad vysvobozen. Ahoj dámy zdraví nás obě. Jak jste si popovídali a co na ní říkáš, ptá se Věra sousedky. Ta trochu váhá. No ona jde místo Tebe večer se mnou do divadla, upřesňuje Věra. Sousedka na to, ale Ty jsi říkala, že vezmeš toho nájemníka co je tady na školení. Ano, to je on.

Sousedka chvíli na mně kouká a pak se všichni začínáme smát. Vlasy jsem odněkud znala, připouští sousedka, ale na druhou stranu je to běžný účes a navíc ta paruka je opravdu hodně realistická a ani mně nenapadlo, že to je ta Tvoje. Jinak Bláža byla vtipná a milá a opravdu mně nepřišlo, že je to maškaráda, dokonce i voní jako ženská. Hlavně ten výstřih hraje, pokračuje sousedka, můžu si sáhnout?