TRPASLÍK A SEDM SNĚHUREK- Luděk (soutěž 2.ročník)

  Na začátku svého vyprávění se musím trošku představit, je mi čtrnáct let a tím představování končí, jméno byste stejně do konce mého vyprávění zapomněli a v těch změtích barev by se stejně ztratilo.

Můj příběh začíná výletem, nebo procházkou do lesa ve kterém jsem hledal kousky pařezů a jiných kusů větví, ze kterých jsem pak s tátou dělal lampičky a nebo svícny. Už jste taky pochopili, že jsem kluk. Ale opět jméno zůstane tabu.

Procházel jsem po lese, který jsem znal už z předešlých procházek, když jsem před sebou viděl strom, který tam nepatřil.Byl moc, no moc, byl hodně nezvyklý. Naproti mě stály dva kmeny, které se asi v pěti metrech spojovaly v jednu korunu. Nikdy před tím jsem ho v těchto místech neviděl. Obcházel jsem kolem něj dokola a nevěřil vlastním očím. Pak mě napadlo něco, čeho jsem pak litoval. Projít mezi kmeny pod jeho korunou.

No stalo se, prošel jsem a najednou stál před nějakou chaloupkou, která s naším dvacátým stoletím neměla nic společného. Vešel jsem dovnitř a čekalo mě překvapení. Přede mnou stálo šest holek v šatičkách s krajkama a hned se na mě vrhli se slovy, že jsem jejich zachránkyně. Nevěřil jsem svým uším, ale ony mě mačkali a líbali jako tetičky o vánocích.Trvalo mě dlouho než jsem se vyprostil a myslel si, že jsem se ze všeho dostal. Má muka měla teprve přijít. Holky mě pustily a já stál uprostřed pokoje před nějakým stvořením, které jsem nikdy před tím neviděl. 

Pohladil mě po vlasech a roztočil mě kolem dokola až se mi motala hlava. Když jsem se zastavil nevěřil jsem svým očím.Měl jsem na sobě růžové šaty se stejnými volánkami jako ty holky, které mě vítaly. Jednotlivě se mi pak představily jako Modřenka, Fialka, Bělka, Červenka, Zlatka a Zelenka. Já jsem byl Růženka. Vůbec jsem nechápal, proč tam jsem a co budu dělat a už vůbec mě nenapadalo co mě čeká. 

Ten skřítek, nebo skřet či trpaslík nás odvedl do sálu ve kterém byl dlouhý stůl bohatě prostřený jídlem. Holky mě navedli k mému místu a pustili jsme se do večeře. Vedle mě seděla Bělka a Modřenka zeptal jsem se jich co to má znamenat, proč mám ty dívčí šaty a kdo jsou oni. Bělka se mě zeptala, jestli jsem taky prošel mezi kmeny v lese. Když jsem přitakal tak jen vzdychla. No a už cestu na svět nenajdeme. Proč zeptal jsem se. No už je nás sedm a trpaslík bránu za týden zavře. Nevěřil jsem vlastním uším, ale nedalo mi se nezeptat. Bělko, Ty jsi kluk? Jo jsem a všechny holky tady taky. Byl jsem stejně zvědavý jako ty a nečekal jsem co se z toho vyklube. Z našeho hovoru a z večeře nás vyrušil trpaslík a rozkázal, že je čas jít spát. Zeptal jsem se, to se nebudeme mýt? O to se nestarej, poznáš sám. Najednou jsme se všechny roztočily a stály jsme po zastavení u rozestlaných posteli ve stejných barvách jaké jsme měli celý den.Noční košile mě toho dne neminula, ale byla růžová. Doma bych měl modrobílou. Snažil jsem se zjistit, jak se dá bránit trpaslíkovi. Trvalo mi to dva dny, než jsem za pomoci Červenky a Zlatky prohlédl zvyklosti trpaslíka a dostal se tak alespoň  na chvíli z jeho dosahu. Trpaslík se na mě moc zlobil, ale už jsme věděli, že můžeme na jeho kouzla vyzrát. Navíc nás už jeho bály, při kterých jsme museli tančit s chlapcema, kteří se hned po tanci rozplynuli a na další tanec se zjevili jiní nebavilo. Navíctaky proto, když jsme všichni byli kluci.

Při jednom bálu, kterých denně bylo i pět jsem chytil místo kluka Modřenku a začal s tím chlapcem tancovat. No trpaslík se rozvztekal a hned se snažil ukončit bál. To jsme potřebovali a Zlatka vzala trpaslíka dokola.Když se točil proti směru hodinových ručiček tak se vše měnilo. S tancováním s trpaslíkem jsme se pak všichni střídali.Postupně jsme se dostávali do svého oblečení, ve kterém jsme prošli stromovou branou. Když jme po tom celém tancování všichni proběhli branou zpátky do našeho světa tak jsem byl rád, že se můžu těšit z toho, že jsem chlapcem. Přesto mi dal kluk Fialka pusu a řekl mi že mě MILUJE A DAL MI PŘED STROMOVOU BRANOU DALŠÍ PUSU   stromová brána se pak rozpadla