Svatba z milosti - 3.díl - Světlana

14.07.2019 21:19

Když jsem se ráno probudil, spali jsme už každý na své půlce postele.

Protáhnul jsem se a pomalu si uvědomil, co se předešlý den událo. Opatrně jsem probudil Lenny polibkem na tvář. Otevřela oči a podívala se na mě a pak o kousek níž a pousmála se.

„Pořád tam jsou co.“ Rýpnul jsem si.

„To je dobře. Ale chtějí poupravit, trochu se ti odlepili.“ A pohmatala mi po krku.

„Stejně je musím sundat, cítím, jak se pod nimi potím a rád bych si dal sprchu.“ Vysvětlil jsem jí.

„Taky dám sprchu. Tak pojď, pomůžu ti.“ A naznačila, ať se přesunu k ní.

Chvilku nám to trvalo, ale pak se nám podařilo je opatrně odlepit a sundat. Byl jsem vrásčitý jak ty kočky bez srsti.

„Není dobrý nápad to mít na sobě takhle dlouho.“ Zamyslel jsem se.

„Zeptáme se pak Beky, jestli má nějaký jiný řešení.“ Přidala se.

„Uvidíme. Teď to nechám dýchat a pak se uvidí.“

Pak jsem se konečně nasoukal do sprchy. Po chvilce se pak přidala i Lenny a užili jsme si ranní mazlení. Hladil jsem jí po bocích a zadečku, ona si mě pěkně přitiskla a můj rozkrok se hlásil k jejímu.

Než jsme se nadáli, držel jsem jí za zadek, opřený o stěnu a Lenny začala sténat. Ještě že to není nějaká těžká mamina a podržel jsem ji. Když jsem dosáhl vrcholu, Lenny ještě chvilku řádila, ale pak přestala a tak jsem ji zase postavil na nohy.

Když jsme se pak opláchli a zjistili jsme, že se nemám do čeho obléct protože tu byly jen šaty z večera.

„Jsi docela sexy s tou hřívou na hlavě.“ Smála se mi Lenny, když jsem chodil nahý po pokoji a přemýšlel, jak to vyřešit.

„No taky je to nezvyk. Nikdy jsem netušil, vlasy můžou být tak těžký když jsou mokrý.“

„To tak bývá.“ smála se.

„Tohle bude dlouhý rok.“

„Bude v pohodě. Zavolám klukům, jestli by něco neměli.“ Řekla pak a zavolala jim.

Chvilku si povídala a pak dorazili. Mezi tím jsem se zabalil do županu.

„Dobré ráno.“ Pozdravili nás Matt a Ros.

„Ahoj kluci.“ Pozdravili jsme je spolu.

„Tak jak se spalo?“ začali se vyptávat.

„Dobře, ale raději bych si povídal oblečený.“ Řekl jsem trochu neslušně, než začnou.

„No to bude trochu problém.“

„Jak problém?“ podivila se Lenny.

„Od rána je tu služebnictvo.“ Oznámil mi Ros.

„A?“ podivil jsem se.

„A to neví, že jsi muž. Musíš tu být jako Jenny.“ Doplnil ho Matt.

„Co? To ale pak budu pořád žena!“ podivil jsem se.

„No nejsou tu jen večer.“ Doplnil ho Ros.

Podíval jsem se na Lenny.

„Takže žádná zábava!“ řekl jsem naštvaně.

„Ale miláčku, to zvládneme.“

„Moc se omlouváme, ale vůbec nám nedošlo ti o tom říct.“ Omlouvali se kluci.

„Jo. Mělo mi dojít, že si sami jídlo neuděláte a neuklízíte si.“ Řekl jsem naštvaně.

Kluci jen pokrčili rameny.

„Tak musíme zavolat Beky, aby Jenny nachystala. Není totiž ve své kůži.“ Řekla Lenny trochu tajemně a poukázala na prsa hozený na posteli.

„Aha. Tak jí zavolejte a mi vám doneseme snídani zatím.“ Řekl Matt a s Rosem odešli.

„Já to nevydržím tak dlouho.“ Řekl jsem Lenny, když vytáčela Beky.

Ta ale jen naznačila, že už volá a chvilku s Beky mluvila.

„Vydržíme to miláčku, bude to dobrý.“ Utěšovala mě, když típla hovor.

„Každý den se v tom pařit. Každou volnou chvilku myslet na to, že mám být ženou. Jediný, kdy si odpočinu bude, když budu spát.“ Řekl jsem smutně.

„Tak určitě to nebude každý den.“ snažila se mě povzbudit.

„To asi ne, ale i tak to bude častěji než jsem počítal.“

Na to neměla co říct.

Když pak kluci donesli snídani, bylo mi trochu líp. Sice to byla taková lehká snídaně, ale byla příjemná.

„Nějaký maso by se mi snídalo lépe.“ Pronesl jsem lehkou kritiku.

„No kuchař má za to, že by naše manželky měli jíst zdravě.“ Smál se Ros.

„Asi si s ním promluvím.“ Řekl jsem vážným hlasem.

„Neboj, mi snídáme jen smažený vajíčka a slaninu.“ Doplnil ho Matt.

„To bych taky bral.“

„Mě to nevadí.“ Podivila se Lenny.

„Protože jsi žena.“ Rýpnul jsem si.

„Ty taky, tak nevím co si stěžuješ.“ Usadila mě se smíchem.

Kluci se jen pousmáli. Pak se ozvalo klepání.

Ros došel otevřít. Byla to Beky a s ní i Lisa. Když pochopili, co se bude dít, odešli.

„Ahoj. Jsem ráda, že sis udělala chvilku.“ Řekla Lenny nadšeně a došla se s holkama pozdravit.

„A ty nic?“ smála se Beky, když viděla, že pořád sedím.

„Ahoj.“ Řekl jsem chladně.

„Promiň. Teď se dozvěděl, že bude holka častěji, než měl v plánu. Mají tu služebnictvo a to se nesmí nic dozvědět.“ Vysvětlovala.

„Aha. To se chápe. Taky jsme klukům slíbili mlčení.“ Řekla Beky.

Beky si pak došla pro prsa a začala je ošetřovat. Lisa si zatím vzala do parády Lenny. Usušila ji vlasy a začala ji malovat. Po chvilce byla zase krásná jako večer.

Beky jí pak nachystala šaty, volnější žluté, které se hodili na běžné nošení.

„Prsa jsou nachystaný tak pojď.“ Řekla Beky.

Došel jsem k ní a stáhnul župan do pasu. Beky mi pomohla s prsy a než jsem se nadál, zase jsem je měl na hrudi.

„Vím, že to bude znít divně, ale nechtěl by sis nechat udělat prsa?“ nadhodila, když rovnala lemy.

„Nějaký na zakázku?“ podivil jsem se.

„Myslím implantáty.“ Šokovala mě.

„To je vtip?“ podivil jsem se.

„Ne. Proč ne. Budeš to mít lepší, nebudeš muset řešit pocení, čištění a mnoho dalšího.“ Řekla s klidem.

„A to by někdo udělal?“ podivila se Lenny.

„Jakákoliv plastická chirurgie. Navíc je žena, nikdo by neměl problém.“ Pokračovala.

„No vůbec.“ Zamítl jsem.

„A proč ne, pak si je necháš zase odstranit. Nikdo nic nepozná. Znám jednu kliniku, kde opravdu makají slušní lidé a odvádí skvělou práci. Klidně tě tam objednám.“ Uzemnila mě.

„No ne!“ řekl jsem rázněji, protože mi přišlo že Beky neposlouchá.

„A to nezanechá jizvy nebo tak?“ vyzvídala Lenny.

„To je jedno, tohle fakt neudělám.“ Řekl jsem znova nahlas.

„Ale mě by to nevadilo.“ Řekla Lenny a tajně na mě mrkla a já si vzpomněl na uplynulou noc, kdy chtěla, abych si prsa nechal.

„To je jedno. Já nechci mít prsa.“ Řekl jsem rázně, když jsem tu představu vyhnal z hlavy.

„Ale stejně je máte, jen falešný. Dali by ti taky falešný, jen bys měl hromadu starostí z krku.“ Mluvila Beky dál s klidem.

„Jo teď prsa a za měsíc si budu dělat ženský rozkrok ne!“ řekl jsem zamítavě.

„Ten ne, ale tohle není nic, co by se nedalo zase vrátit.“ Pokračovala.

„Ne!“ zkracoval jsem odpovědi.

„V klidu, jen jsem prostě podala návrh, který by ti podle mě usnadnit tu tvoji službu u kluků.“ Omlouvala se Beky.

„Promiň, nechtěl jsem být tvrdý. Ale jde i o další věci. Co třeba rodiče? Nebo snad myslíte, že se s nimi rok nebudeme stýkat? To by asi nepřežili, kdyby mě viděli s prsy.“ Řekl jsem už klidnějším hlasem.

„Tak vaši jsou v pohodě. Dokážu si představit tvého tátu jak si z tebe utahuje. Navíc bys byl jeho první dcera mezi syny.“ Smála se Lenny v narážce na mé mužské sourozence.

„To asi jo.“ A pousmál se při té představě.

„Naši by spíš byl problém, ty tě nikdy pořádně nemuseli, vždycky mysleli, že mám na lepšího.“ Posteskla si.

Já to ale nikdy neviděl tak černě, s jejími rodiči jsem vycházel v pohodě.

„No tak to budou nadšení, že máš bohatého muže a z tvého nápadníka je manželka miliardáře ne?“ zamyslela se Beky.

„A jo.“ Zasmála se Lenny.

„Oni by z toho měli vlastně radost.“ Řekl jsem naštvaně.

Podíval jsem se na Lenny a pak jsme se začali smát.

Když mě Beky pak dokončila, byl jsem zase ta „báječná“ Mattovo manželka. Bílé šaty maskující můj pas a zadek.

„K těm prsům bych přiobjednala liposukci, úpravu žeber a zvětšení zadku.“ Řekla Beky když si mě prohlížela.

„Jasný a pak už opravdu jen ten rozkrok.“ ušklíbl jsem se.

„Ale slušelo by mu to viď.“ Přidala se k nim Lenny.

„Jasně, to jsem si mohl myslet, že ty si neodpustíš se k nim přidat.

„Promiň, jen jsem si tě představila nahého v posteli s těmi úpravami.“ Smála se Lenny.

„Lenny!“ okřikl jsem ji.

Beky a Lisa se na ni podívali.

„No co, s těmi prsy to bylo dneska v posteli báječný.“ Řekla bez okolků a já se červenal i přes makeup.

Beky se pak začala smát. Jen Lisa to trochu nepobírala.

„No, tohle snad nemusíme řešit ne? Chudák Lisa je teď nesvá.“ Zkusil jsem se vymluvit na zmatenou Lisu.

„Na mě nekoukej, Já se jen zkouším vžít do Lenny situace a představit si tě s těmi prsy v posteli.“ Smála se.

„CO!“ řekl jsem šokovaně.

„Vítej v dámském zvrhlém klubu zlatíčko.“ Smála se Lenny.

Takže jsem byl nakonec jediný zmatený.

„V klidu Jenny, tohle je u holek normální. Před chlapama jsme jiné, ale tohle jsme teprve my." Řekla upřímně Lenny.

„A to že to víš ukazuje jak jsme tě přijali za svou.“ Doplnila ji Beky.

Já se jen posadil na židli a kroutil hlavou zatím co se ty tři smály. Pak si sedli různě okolo mě.

„Miláčku v klidu. Vždyť víš, že ráda vtipkuju.“ Řekla Lenny mile.

„No a my jen pomáháme ti to brát s nadhledem.“ Dodali Lisa a Beky.

„Chceme, abys to měl co nejsnazší a nakonec si to i užil. Rok je poměrně dlouhá doba a byla by škoda jí celou protrpět. Možná to zjednodušuji, ale být holka přece není trest?“ pokračovala Beky.

„Já vím, že ne.“ Řekl jsem v klidu.

„Tak vidíš.“ Řekla Lenny.

„Tak jo, hurá do nového světa.“ Zkusil jsem si dodat odvahu a postavil se.

Holky na mě zírali.

„Ale budu potřebovat pomoct.“ A podíval jsem se na Lenny.

Ta se rozzářila a stoupla si.

Došel jsem k ní a políbil ji.

„Tak nevím, ale asi budu taky lesbička.“ Smála se Lisa, když se na nás museli s Beky koukat.

„Moc se omlouvám.“ Řekl jsem stydlivě a pak jsme se začali smát.

Bylo to nakonec fajn být takhle „přijat“ do klubu. V klučičím světě jsem moc kamarádů neměl, a ani holek.

Pak mě holky objali a vyrazili se mnou z ložnice. Na schodech jsme se rozloučili a šli jsme hledat kluky. Lenny odchytila uklízečku a ta nás navedla do zahrady, kde kluci seděli a něco probírali.

Když nás zahlédli, hned vstali a šli k nám.

„Dneska ti to sluší.“ Pochválil mě Matt.

„Víš, nebýt holek, asi bych ti na tohle řekla svý, ale teď ti za to řeknu děkuji.“ Šokoval jsem Matta. Ros se podíval na Lenny.

„Jenny se rozhodla jít do našeho klubu.“ Řekla s klidem.

„Jo. Nechci se rok trápit, ale užít si to. Bude to sice zvláštní, ale zkusím z toho vytěžit jen to nejlepší.“ Řekl jsem odhodlaně.

„Teda já zírám a neskutečně tě obdivuju.“ Řekl Matt, když to zpracoval.

„Díky. Ale pořád platí moje podmínky.“ Řekl jsem pak ale rázně.

„Jasný.“

„A jaký je teda život miliardářovo ženy?“ zkusil jsem je rozptýlit.

„No to by mě taky zajímalo.“ Přidala se Lenny.

„Doprovodit své muže na tiskovou konferenci a veřejné focení!“ ozval se za námi hromový hlas Boba.

„Ahoj Bobe. Co ty tady?“ podivil se Ros.

„Co asi. Včera jste se oženili a je potřeba to oznámit vedení firem, zaměstnancům, novinářům. A připravte si příběh, protože nechci aby se v novinách psalo, že jste si našli holky ve svatebním salonu pár hodin před svatbou.“ Šokoval všechny.

„Co koukáte? Myslíte, že nemám lidi? Hele, mě je to jedno, já jsem s vámi. Jsem rád, že jste se konečně oženili a je mi jedno, že Matt má trochu jinou ženu. Což se vlastně musí dořešit. Jenny musíš dořešit tu změnu pohlaví. Lidé se budou šťourat ve všem. A taky by bylo fajn navštívit matku a sdělit jí tyhle zásadní informace.“ Pokračoval Bob.

„Takže Vás teď naložím, odvezu na úřad, kde vyřeší Jenny své záležitosti. Poté všichni čtyři požádáte o změnu stavu a příjmení a pak se pojede do sídla firmy, kde Ros s Mattem podají oficiální prohlášení.“ Dodal na závěr.

Pak přišel ke mně.

„Jenny, tady máš potřebné papíry na tvoji změnu. Ty dva jsou tak rychlí, že na tohle zapomněli. Jsou to papíry od doktora a tak, je tam i vyplněná žádost abys to měla co nejsnazší. Jo a mimochodem, máš můj obdiv do toho jít.“ Řekl Bob, předal mi papíry a šel za Rosem.

Já tam jen stál s otevřenou pusou. Vím že věděl, že jsem „předělaný“ muž, ale netušil jsem, že zjistí jak vlastně. A bylo mi to záhadou. Beky se dušovala, že je to tajemství a po dnešním ránu ji věřím. Bob musí mít informace odjinud.

„Ukaž.“ Škemrala Lenny a dožadovala se papírů, které jsem dostal.

Rozbalila je a začala si je pročítat.

„No jo, jsi holka, oficiálně.“ Pousmála se.

„Koukám na to. Během jednoho dne jsem přešel ze stavu svobodný muž na vdanou ženu.“ Řekl jsem rezignovaně. Lenny to ale pobavilo.

„Hustý.“ Snažil jsem se rozveselit.

„Moc se omlouvám, další z nečekaných věcí.“ Dodal Matt smutně, když se utrhnul od Boba a Rose a šel ke mně.

„Co se dá dělat. Akorát se bojím, že celý ten příběh praskne a všichni se dozví, že nejsem žena, ale předělaný chlap. Vlastně ani nejsem předělaný.“ Řekl jsem naštvaně.

„Mě to nevadí. Je mi jedno co jsi byla. Teď tu přede mnou stojí nádherná žena, moje žena a já se za ni nestydím.“ Řekl mi Matt mile, až mě tím zaskočil.

Je mi jasný, že tuhle hru teď budu muset dohrát.

„Díky. Snad budu dobrá manželka.“ Řekl jsem už normálně.

„Teda, já zírám. Jsi tak dospělý najednou.“ Pochválila mě Lenny.

„Tak jak jste říkali, nemá smysl ten rok protrpět. Ale musíme co nejdřív tohle říct našim a vašim, než se to dozví z novin.“ Řekl jsem Lenny.

„Rosi? Matte?“ zavolala hned na kluky a když přišli, vysvětlili jsme jim naše požadavky.

„Bobe?“ houkli ty dva na Boba a šli za ním.

„Tak je to zařízený. Nejdřív vyřešíme úřad, poté rodiče a pak teprve konference a novináři.“ Oznámil mi Matt.

To by šlo a tak jsme se dali do zařizování.

Už když jsme vyjížděli ze sídla, bylo jasný, že svatba miliardářů bude hlavní titulek dne. Včera to bylo v poklidu, ale dneska se to novináři hemžilo.

„A to jsem myslela, jak si to jen odstojím u oltáře a za pár hodin to budu zase já.“ Posteskl jsem si při pohledu z okna.

Pak mě Lenny chytila za ruku.

„Spolu to zvládneme.“ Utěšovala mě.

Když jsme pak přijeli na úřad, bylo to klidný. Nikdo nevěděl, kam pojedeme, takže tu nebyl nikdo.

Když jsem pak předával papíry o změně pohlaví, byl jsem nesvůj protože tam byla žena.

„Takže doklad už jsme vám vystavili včera. Teď je to oficiální.“ Řekla naučenou frázi.

Pak přišel Matt.

Ta žena ho poznala a vyloudila na tváři úsměv. Matt ji pozdravil a podal ji papíry a oddací list. Ta žena si ho pročítala a pak se překvapeně na mě.

„No to víte, zamilovali jsme se. Láska na první pohled a tak jsem musela uspíšit nevyhnutelné.“ Vsvětloval jsem. Musel jsem nějak inteligentně, protože mi bylo jasný, že jen u ní to nezůstane, že to někde vykecá.

„Není úžasná?“ hrál tu hru se mnou Matt.

Takže jsem svůj nově nabitý doklad zase odevzdal a vyzvedl si nový s novou, aktuální fotkou.

Jméno: Jenny Franklinová

Stav: Vdaná

Pohlaví: ŽENA

Stálo v novém dokladu, který mi bude dělat rok společnost. Jak z toho potom ven nevím, začíná se to trochu moc uzavírat.

Když jsme měli hotovo, pustili jsme situaci dořešil Lenny a Rose.

Pořád jsem si prohlížel ten nový doklad a pročítal ho. Z fotky tam na mě koukala krásná, mladá žena se šťastným výrazem ve tváři, což mě děsilo, ten šťastný výraz.

„Neboj, všechno dobře dopadne Jenny.“ Snažil se mě Matt uklidnit a chytil mě za ruku jako Lenny v autě.

„Doufej, jinak z toho bude ostuda jak hrom.“ Řekl jsem vážněji.

Pak jsem vzal telefon a napsal zprávu Beky.

Když vyšli ti dva, protlačila nás ochranka přes už dotírající fotografy do auta. Odtud na letiště a vrtulníkem jsme odletěli k našim. Bylo to poprvé, co jsem seděl ve vrtulníku a nebyl jsme ve své kůži.

„Zvykej si. Vrtulníkem létáme poměrně často. Je to lepší než autem, moc novinářů nemá vrtulník, takže je to lepší.“ Vysvětloval mi  Matt.

„Je to daň za slávu.“ Řekl Ros.

Když jsme přistáli na malém letišti na venkově u našich, nemohl jsem vystoupit ven a jít do auta. Nervy mě drželi přikovanýho k sedačce.

„Jenny, jsem tu s tebou.“ Snažila se mě Lenny povzbudit.

„Já vím, a vím že to bude v pohodě, ale prostě se bojím. Hlavně co bráchové.“ začal jsem panikařit.

„Kašli na ně. Kam to dotáhli oni a kam ty, oni makají někde ve fabrikách a ty jsi ženou miliardáře.“ Smála se Lenny, v domnění, že je to vtipný.

„Tohle nepomáhá.“ Ohradil jsem se, ale konečně jsem se zvedl a Matt mi mohl pomoct vystoupit z vrtulníku.

„Moc se omlouvám za zdržení.“ Omluvil jsem se mu.

„Neblázni.“ Uklidňoval mě.

Pak jsme nasedli do přistavené limuzíny, která nás odvezla k našich domu.

Bylo zvláštní jet okolo míst, kde jsem si hrával jako kluk s bráchama a dalšíma klukama. Jako bych už nikdy neměl být mužem. Rozhodně ne tady.

Cestou jsem si s dovolením dal pár panáků na odvahu.

„Kluci, nevadí, když půjdeme s Lenny sami? Pak si pro vás dojdeme.“ Řekl jsem jim.

Jen pokývali hlavou a zatím koukali na televizi.

Chytal jsem Lenny za ruku a šel po chodníku k vchodovým dveřím.

Zaklepal jsem a počkal. Po chvilce přišla máma. Chvilku na mě koukala a pak se podívala na Lenny.

„Ahoj Lenny, vůbec jsem tě nepoznala.“ Řekla nadšeně.

„Jacku, je tu Lenny s?“ a podívala se na mě.

„Ahoj mami.“ Řekl jsem stydlivě.

Máma na mě koukala s otevřenou pusou a nechápavým výrazem ve tváři.

„To jsem já, Johny. Můžeme dovnitř? Všechno vysvětlíme, ale nechci to řešit ve dveřích.“ Poprosil jsem ji.

Máma trochu váhavě uhnula a my šli dovnitř. Zavřela za námi dveře. Já šel rovnou do obýváku.

„Marto, slyšel jsem dobře? Lenny je tu? A Johnny?“ slyšel jsem tátu v dálce.

„Jsem tu tati.“ Houknul jsem jeho směrem.

To už se u nás posadila máma a nevěřícně si mě prohlížela.

„Tak kde ho mám kluka zatracenýho.“ Smál se táta, když přišel do obýváku ale viděl jen tři ženy.

„Tady tati.“ A poslušně jsem sklopil zrak k zemi.

Ten se posadil do křesla a šokovaně na mě koukal. Pak se podíval na Lenny. Ta jen pokývala hlavou a objala mě za ramena.

„Asi bych měl něco vysvětlit.“ Začal jsem zkroušeně a pokorně.

„Oba musíme něco vysvětlit.“ Pomohla mi Lenny.

Naši mlčky koukali a čekali a tak jsme se pustili do vyprávění příběhu vybírání svatebních šatů. Po mém převlečení do svatebních šatů jsme jim dali prostor na zpracování informací. Jen tiše koukali a máma měla slzy v očích. Tátův výraz byl nečitelný.

„Pak si nás Ros a Matt vyzvedli a……..“ pokračovala Lenny ve vyprávění.

Další přestávku jsme jim dali než jim řekneme, že je to na rok.

Ale naši věděli, že to není všechno a tak čekali.

Odvyprávěl jsem tedy zbytek příběhu až po moje vystoupení z auta před barákem.

Pak jsem Lenny chytil ještě pevněji za ruku.

„Tak tohle je síla!“ řekl táta po chvilce. Máma jen plakala.

„Moc se omlouváme.“ Odpověděl jsem.

„Nemůžu tomu uvěřit.“ Říkal táta pořád dokola.

Vytáhl jsem z kabelky doklad a podal mu ho.

„Je to jen na rok mami. A peníze se hodí, zaplatím opravu domu!“ snažil jsem se, aby viděla pozitivně.

Táta si zatím prohlížel doklady a prohlížel si mě.

„Lenny, já myslela, že jsi rozumná holka, ale tohle je zklamání.“ Řekla jí mamka.

Lenny to trochu zarazilo.

„Lenny z toho vynech, tohle je jen moje rozhodnutí.“ Omlouval jsem ji před mámou.

Táta si přesedl k mámě a objal ji aby se cítila klidněji.

„Jsem zklamaný.“ Přidal se táta.

„Moc se omlouvám tati.“ Řekl jsem smutně.

„Jsem zklamaný, že jsem svou jedinou dceru nemohl doprovodit k oltáři.“ Řekl trochu s úsměvem.

S Lenny jsme na něj vytřeštili oči. Pak se na něj podívala máma.

„No co, je to na rok a není to skutečný, náš kluk je pořád klukem, jen hold bude hrát holku tak proč bych měl být naštvaný. Teda pokud mi neřekne, že je těhotný, to by mě dostal.“ A začal se smát.

Máma tátu praštila do ramene.

„Ty prostě musíš všechno zlehčovat!“ okřikla ho.

„Vždyť je to vlastně sranda. Náš syn je manželkou miliardáře.“ Smál se.

Máma se na něj mračila.

„Takže ty dva chlapci jsou venku?“ začala mamka trochu vstřícně.

„Jo.“ Řekl jsem poslušně.

„Máme pro ně dojít?“ zeptala se Lenny

Máma chvilku přemýšlela a pak pokývala hlavou.

Zvedli jsme se tedy a šli ven. Lidé venku zatím potají zkoumali, co to stojí za limuzínu a čekali, kdo se u ní objeví.

Otevřeli jsme dveře a pokynuli klukům, aby šli dovnitř.

Když jsme pak vstoupili do obýváku, představili jsme je.

„Mami, tohle je Matt.“ Řekl jsem s klidem

„A tohle je Ros.“ Představila Lenny Rose.

Kluci se pak hned uvítali, mámě dali pusu a s tátou si potřásli rukou.

„Takže ty máš tu mojí holčičku?“ zeptal se Matta.

Ten na něj šokovaně koukal.

„Ano. Jsem její manžel.“ Řekl pak trochu zmateně a máma zase začala brečet.

Matt se na mě podíval a nechápal.

„To bude v pohodě. Dejte Mary chvilku.“ Omlouval ji táta.

Já to pochopil a raději jsem Lenny a kluky vzal na zahradu.

„Táta se zdá být v pohodě.“ Podivil se Ros.

„Jo. Teda pokud mu nehráblo.“ Řekl jsem trochu zaraženě.

„Tátovi nikdy.“ Uklidňovala mě Lenny.

„Zjistil, že nemá smysl z toho dělat vědu.“ Doplnila.

Po chvilce pak přišla máma.

„A zdržíte se alespoň na oběd?“ zeptala se máma.

„Já nevím. Dneska mají kluci tiskovku a……“

„Není problém, tiskovka počká.“ Řekl Matt a zavolal Bobovi.

„Tohle je důležitější.“ Doplnil ho Ros.

„Díky kluci.“ Poděkoval jsem.

Naštěstí mámino obědy byly spíš opožděný snídaně a tak už měla něco rozděláno.

„Neměla bys jít mamce pomoct.“ Řekl táta, když přišel na zahradu.

Já na něj koukal jak blázen.

„Jestli jsi poslušná dcera tak půjdeš.“ Pokračoval.

Kluci a Lenny se pak začali smát.

Zvedl jsem se tedy šel za mámou do kuchyně. Nikdy jsem to neudělal jako kluk tak jsem ani nevěděl jak začít.

„Táta mě za tebou posílá, že chceš pomoct.“ Řekl jsem poslušně.

„Celý on, ze všeho si dělá srandu!“ řekla trochu naštvaně.

„Na tátu se nezlob, to je moje vina.“ Sypal jsem si popel na hlavu.

„To taky. Proboha, jak vás tohle napadlo. Víte jaká to bude ostuda pro nás? Syn se změnil na ženskou a vzal si milonáře!“ mluvila zrychleně a něco míchala.

„Moc se omlouvám.“ Řekl jsem pokorně.

„Teď už to nemá smysl řešit. Chápu, že to je za dobrou věc a ne nějaký rozmar. To schvaluju. Kluci vypadají fajn, nezdají se být nafoukaný.“ Mluvila už klidněji.

„Jsou hodní.“ Řekl jsem a čekal.

„Chceš s něčím pomoct?“ zeptal jsem se vzápětí.

Máma se na mě koukla nechápavým výrazem.

„Vím, že tohle slyšíš poprvé, protože jsi měla samé syny. Ale teď máš dceru, a ta by ti chtěla pomoct.“ Řekl jsem a pousmál jsem se.

Chvilku to mamce trvalo to zpracovat, ale pak mi ukázala s čím mám pomoct.

„Hlavně si neušpiň šaty.“ Varovala mě.

To jsem přešla mávnutím a tak jsem začal pomáhat. Když bylo hotovo, vrátila jsem se na zahradu. Táta byl už samý šprým a bavil kluky s Lenny. Samozřejmě nechyběl alkohol.

„Tak co máma.“ Zeptala se mě Lenny.

„Já myslím, že bude v pohodě a táta jí pomůže. Slíbil jsem, že až se to zklidní, že se zastavíme na delší dobu a pozveme i bráchy.“ Řekl jsem s klidem.

„A to nebude problém?“

„Já to vydržím. Mě bráchové nerozhodí.“ Řekl jsem statečně.

„Tak tady tě mám. Pojď si dát panáka. Když jsem tě nemohl doprovodit k oltáři, tak si dám a s tebou alespoň tanec.“ Smál se táta.

Já na něj šokovaně koukal. Možná mu fakt hráblo. Jenže než jsem to mohl promyslet, už mě objímal a tančil se mnou.

„Nevykládej si to špatně, ale myslím, že máš teď největší prsa z rodiny.“ Řekl se smíchem.

Já na něj vytřeštil oči a kluci s Lenny se začali smát, a pak i já.

„Ty koukáš dceři na prsa?“ pokračoval jsem v dobré náladě.

„Nejdou přehlédnout.“ Dodal a pak poukázal na Matta ať si mě přebere.

To už tak srandovní nebylo. Oba jsme cítili vážnost situace.

Táta se zatím přesunul k Lenny.

„No sice jsem myslel, že první tanec s tebou bude jako se snachou, ale hold to nevyjde.“ Řekl ji s úsměvem a objal ji.

„No Jenny, Měl by ses od Lenny učit pohyby.“ smál se, když si užíval tanec s Lenny.

„Johne?“ ozvala se mamka.

„Ano mami?“ reagoval jsem hned.

„Promiň. Jenny. Mohla bys za mnou?“ šokovala mě mamka ženským oslovením.

Šel jsem hned za ní.

„Mohla bys nachystat na stůl?“ požádala mě.

„Mami, můžeš mě oslovovat jako kluka, Johna. Tuhle hru hrajeme jen před veřejností.“ Vysvětlil jsem ji.

„Ne Jenny. Teď jsi žena a tohle k tomu patří.“ Řekl as klidem.

„Jo dobře. Jsem rád, že už se na mě nezlobíš.“

„Já se na tebe nezlobila, jen mě to překvapilo. Ale na tátu se zlobím, hned musí popíjet, jako by to ani jinak neuměl. Jak teď vypadáme.“ Řekla překvapivě.

„Mami, tohle je táta, ten jiný nebude a kluci ho mají rádi. Dokonce mi řekl že mám největší prsa v rodině.“ A pousmál jsem se.

„Bože. Jen trapas.“ Řekla smutně.

„Mami, žádný trapas. Tohle je přece dobře, brát to s nadhledem. Je to prostě taková sranda.“ Snažil jsem se ji uklidnit.

„Já vím, ale takový sprosťárny si má odpustit.“

„Mami, tohle jsou falešný prsa přece, co je na tom sprostýho.“

„A jo. Já jen, že to tak nevypadá.“ Řekla zmateně.

Na to jsem se jen pousmál a začal chystat na stůl.

„Pomůžu ti.“ Přidala se Lenny.

„Lenny, promiň, že jsem na tebe předtím vyjela.“ Omlouvala se jí mamka.

„Mary, klid. To je v pohodě. Měla jste pravdu, mohla jsem zakročit, ale bylo nám líto těch kluků a tak jsme se oba tak nějak podvolili.“ Vysvětlovala.

„Což jsou to fajn kluci a s tátou si hned rozumí.“ Koukala na ně do zahrady, jak si s tátou povídají.

„To se uvidí. Máme na ně rok.“ Řekl jsem s klidem a pousmál jsem se.

Když jsme nachystali, zavolali jsme je ke stolu a dali se do jídla.

„Nechutná ti?“ podivila se mamka, když jsem po pár soustech už nemohl.

„Chutná, ale nosím korzet a ten mi dost omezuje prostor na jídlo.“ Posteskl jsem si.

„Alespoň zbyde víc na nás.“ Smál se táta.

„Jacku!“ okřikla ho máma.

„V klidu. Však já mu to vrátím.“ Smál jsem se.

Když jsme se pak najedli, bylo na čase se rozloučit a přesunout k Lenny rodičům.

Máma plakala, ale už to byl šťastný pláč. Táta se rozloučil s klukama a Lenny.

„A buď hodná manželka.“ Řekl mi vážně, když jsem se s ním loučil.

Pousmál jsem se zamával.

Vrtulníkem jsme se přesunuli Lenny rodičům.

„Jenny, asi bude lepší, když si tohle vyřeším sama s Rosem.“ Řekla mi Lenny, když jsem se před jejím barákem chystal vystoupit. Koukal jsem na ni trochu překvapeně.

„Neboj.“ Řekla s klidným hlasem.

Posadil jsem se teda zase a Lenny s Rosem vyrazili.

„Neboj Jenny. Přece by sis nemyslel, že by Ros toho nějak využil nebo tak. Má k tobě respekt jako já. Oba jsme ti vděčný.“ Snažil se mě Matt uklidnit.

„Ros je fajn, Lenny ještě lepší, ale její rodiče jsou nevyzpytatelný. Ráno mi Lenny oznámila, že mě nemusí, že si přáli pro Lenny lepší partii.“ Řekl jsem zkroušeně.

Matt jen šokovaně koukal.

„Aha, tak to chápu tvojí nervozitu. Tímhle jsme jim jen nahráli.“ Řekl smutně.

„Právě a já tam u toho nejsem, abych spražil ten jejich nadšený výraz.“ Řekl jsem naštvaně.

„Chceš tam doprovodit?“ nabídl se Matt.

„Ne, Lenny mě poprosila a já to dodržím.“ Řekl jsem odhodlaně.

„Ji hodně miluješ co.“ Poznamenal Matt.

„Nadevše na světě. Lenny je moje královna.“ Rozvášnil jsem se.

„Kéž by skutečný holky byly jako ty, nezištný a věrný.“ Posteskl si Matt.

„Nezištný? Museli jste nám dát sto tisíc.“ Pousmál jsem se.

„To jsme ale nabídli my.“ Upozornil mě.

„To neřeš. To prostě byly okolnosti.“

„Každopádně doufám, že někdy najdu ženu, věrnou a zamilovanou jako ty.“ Řekl upřímně a já se na něj podíval.

„Ženu jako já?“ a pousmál jsem se.

On jen pokýval hlavou.

„Najdeš. Někde nějaká čeká.“ A raději jsem odvedl téma. Ještě chvilku a snad by mě tu začal líbat.

Jenže Lenny se nevracela a já byl nervozní.

Matt vytáhl skleničky a nalil šampaňský. Váhal jsem, ale pak jsem si s ním připil na fajn rok.

„Ale nemysli si, že budu po pár skleničkách povolná jako včera.“ Dodal jsem se smíchem.

Matt na mě koukal jak na blázna.

„Ten polibek na dobrou noc. Pusu zvládnu, ale francouzákem si mě zaskočil.“ Řekl jsem mu na rovinu.

„Francouzákem?“ podivil se Matt.

„Jo. Prošmejdil si mi jazykem celou pusu.“ Řekl jsem bez okolků a bez pocitu zhnusení. Asi alkohol.

„Fakt? Moc se omlouvám!“ řekl stydlivě.

„V klidu. Byly jsme na mol oba a tak to nějak vyplynulo.“ Uklidňoval jsem ho.

„Dík, že to tak bereš.“

„Nemám jinou možnost, už jsi u mě v puse byl.“ Smál jsem se. Bože, já to tu na něj vybaluju jak nějaká štětka.

„Promiň, nechtěla jsem být tak hrubá.“ Omlouvala jsem se.

„Ne, to je dobrý a vtipný.“ A pousmál jsem se.

„Hold rád líbám krásné ženy.“ Dodal hned.

Podívala jsem se na něj přísným pohledem.

„Jednou stačilo.“ Umravnil jsem ho

Když v tom se otevřeli dveře a nastoupila Lenny a Ros.

„Kreteni.“ Řekla nasupeně.

„Jako by to byly supy a ne rodiče.“ Pokračovala.

Matt se podíval na Rose a ten jen koukal na Lenny.

„Copak zlato.“ Zeptal jsem se hned.

„Klasika, když jsme začali vyprávět příběh, byly nadšení. Tu část, kdy se z tebe stala holka přešli mávnutím rukou. Když jsem pak ale řekla, že po roce si tě vezmu, začali být hnusný, jako vždycky. Začali mě přemlouvat, ať se Rose nevzdávám, že s ním budu mít lepší život a tak.“ Pokračovala v naštvaném tónu.

Ros jen pokyvoval hlavou

Neváhal jsem, vylezl z auta a šel tam.

„Jenny ne!“ křičel na mě Matt, který pochopil o co se pokusím. Nezastavil mě. Vešel jsem dovnitř a tam jsem je načapal, jak si povídají o Rosovi a už hledají v mobilech nějaké zprávy o něm.

„Ať se vám to líbí nebo ne, já Jenny miluju a jednou se vezmeme ať chcete nebo ne, nezastavíte nás!“ začal jsem vztekle.

Ty dva nechápavě koukali.

„Johny!“ řekl jsem jim nahlas kdo jsem, pak jsme se otočil a šel k autu.

Když jsem nastoupil, podíval jsem se na Lenny a bez okolků ji políbil.

„Promiň, musela jsem.“ Řekl jsem naštvaně.

„Moji holku nebude nikdo urážet, ani její rodiče. A rozhodně ji nebudou diktovat koho si smí vzít nebo ne! Nic ve zlým Rosi.“ Vysvětlil jsem hned a omluvil se Rosovi.

„V pohodě, tohle plně chápu.“

„Co naši?“ zeptala se Lenny.

„Ani se nehli, ale říct jsem jim to musel.“

Lenny nic neříkala a znova jsme se políbili.

Mezi tím jsme se zase rozjeli k vrtulníku. Teď přijde ta složitější část dne. Když jsme přistáli na střeše firmy, bylo na čase si urovnat šaty, poladit makeup a doprovodit své muže. Byl jsem nervozní jak prvnička a ani Lenny nebyla v takovém klidu jako vždycky. Usadili jsme se v jednací místnosti a počkali, až bude vše připravené.

„Nebojte, žádné otázky na vás nebudou a kdyby jo, odpovíme my jasný. Jen tam budete stát a usmívat se do fotoaparátů.“ Uklidňoval nás Ros.

„No to snad zvládneme.“ Uklidňovali jsme se s Lenny.

Pak to přišlo. Matt mě chytil a vedl do hlavního sálu. Zhluboka jsem se nadechnul a vstoupil za ním do hlavního sálu.

Tolik lidí jsem neviděl snad ani na zápasech NBA. Blesky blikali, spouště cvakali. V tu chvíli jsem se chtěl propadnout. Kluci si stopli k pultům a my s Lenny jsme se posadili na židli po jejich bocích.

Mediální masáž mohla začít.

„Neboj Jenny, dotazy na tvoji změnu jsou zakázaný, je to vaše soukromá věc.“ Uklidňoval mě Bob, když viděl, jak jsem nervózní.

„Děkuju.“ Špitl jsem a dál se usmíval pro fotografy.

Spustila se palba otázek na Rose a Matta, jejich dědictví, vlivů na firmu a taky na jejich manželství. Kluci odpovídali se ctí a nadhledem. Tohle jim nezávidím. Otázky na manželství směřovali hlavně na Matta. Novináři už věděli, kdo jsem a tak se čím dál víc uzavíral kruh. Matt mě ale bránil statečně a pořád s klidem odpovídal.

„Bobe, myslíš, že by se dalo k našim poslat někoho, aby je chránil před těma hyenama?“ poprosil jsem Boba, když jsem slyšel, jak se to točí okolo mě. Jen pokýval hlavou.

Podíval jsem se na Lenny a ty mi jen naznačila ať se usmívám a nechám to plavat.

Asi po hodině tiskovka skončila a Matt s Rosem vydali prohlášení ohledně vedení firem a jak to je se závětí.

Pak přišlo oficiální focení pro noviny a bulvár.

S Mattem jsme se objali okolo pasu a usmívali se. Lenny to samé prožívala s Rosem.

„Snad mě nezabiješ.“ Pošeptal mi Matt do ucha, chytil za tváře a začal líbat.

Z šoku jsem se ani nebránil a pořád ho držel okolo pasu.

V tu chvíli mi proběhla hlavou myšlenka, že tohle mámu zabije.

Jenže jsem nic neudělal, jen poslouchal cvakání a sledoval blýskání. Když jsem se vzpamatoval, všiml jsem si, že i Ros líbal Lenny.

Byl jsem naštvaný, přesto jsem se ovládal a slušně „líbačku“ ukončil.

„Tohle ještě probereme.“ Pošeptal jsem naštvaně Mattovi do ucha a přitom se usmíval.

„Je mi to jasný, ale bylo pro dobro věci.“ Řekl a už jsme se zase jen drželi okolo pasu.

„Co to bylo!“ vystartoval jsem po Mattovi, když jsme zase byli v jednací místnosti.

„Promiň, ale už jsem nemohl poslouchat ty kecy na tvojí adresu a tak. Tohle mi přišlo jako potvrzení toho, že se milujeme a myslíme to vážně.“ Omlouval se.

„Možná to chápu, ale tohle už se nikdy nesmí opakovat. Víš jak to vezmou naši? Pro ně to je hra a pak se najednou líbám na veřejnosti!“ pokračoval jsem naštvaně.

„Moc se omlouvám.“ Řekl sklesle.

Lenny mě objala.

„Chápe mě tu někdo?“ řekl jsem mrzutě.

„Když já si nemohl pomoct, je toho na mě taky dost. Myslíš, že já se rád líbám s chlapem? Ale jsem zmatený. Jsi hezčí než mnohé skutečné holky, máš fajn rodiče, jako bych zase měl tátu, a pak ty hnusní novináři, co si nedají pokoj. Měl jsem pocit, že tě musím bránit a dát jim co proto. A navíc jsem se asi zamiloval!“ vymáčkl se Matt se slzami v očích.

Všichni jsme na něj zírali.

„Ty mi vyznáváš lásku?“ zeptal jsem se zmateně.

„Asi jo!“ přešel do naštvaného tónu.

Nevěřícně jsem na něj koukal. Ros ani nedutal a Lenny se nadechovala, že něco řekne, ale nevěděla co.

Nastalo hrobové ticho.

„Promiň. Prostě mě to zaskočilo.“ Řekl jsem už klidněji.

„Je toho na nás moc, jsme vystaveni velkému tlaku.“ Uklidňovala Lenny.

Ros jen pokýval hlavou.

„Bobe, jak je na tom horská chata?“ zeptal se Ros Boba.

„Nachystaná.“

„Dobře. Myslím, že holky potřebují trochu klidu a soukromí.“ Řekl Ros

„Stejně máme zítra jednání s radou a myslím, že na takových akcích doprovod mít nemusíme.“ Pokračoval Ros.

„To je pravda, jednání se manželky zúčastňovat nemusí, pokud nechtějí.“ Připomněl jednu z podmínek.

A tak jsme vyrazili na střechu, nasedli do vrtulníku a letěli na sídlo.

„Myslím, že budete potřebovat nějaké civilní oblečení. Nebojte, horská chata je na skále, tam se dá dostat jen vrtulníkem, takže vás nikdo nemůže fotit.“ Řekl Matt, když mi donesl hromádku pánského oblečení.

„Díky a omlouvám se. Dej mi čas.“ Omluvil jsem se mu.

„Ne, já se omlouvám, ujelo mi to.“ Omlouval se on.

Lenny taky dostala civilní oblečení a tak jsme zase naskákali do vrtulníku a letěli na chatu. Bylo hezké sledovat, jak města mizí, zalesňuje se a rostou před námi hory. Hlavou se mi pořád honilo, co mi Matt řekl.

Takový vyznání se těžko říká. Teď se tvářil, že nic, ale asi ho to taky užíralo.

Když jsme přistáli, nemohli jsme se vynadívat toho výhledu na okolní skály a lesy. Taková panenská příroda se nevidí tak často.

„Tady jsou zásoby jídla a vše potřebné.“ Řekl Ros.

„Vy tu nebudete s námi?“ podivil jsem se.

„Ne ne, myslím, že všichni potřebuje urovnat myšlenky a dát se dohromady. Že jo brácha.“ Řekl Ros a podíval se na Matta.

Ten se sklopeným zrakem pokýval hlavou a vrátil se do vrtulníku a odletěli.

„Tak tohle byl náročný den co.“ Začala Lenny

„Mi povídej. Jsem plný protichůdných pocitů a chci vypnout.“ Omlouval jsem své chování i před Lenny.

„V pohodě, já tě chápu. Chápu i Matta, proč to udělal.“ Zkusila načít téma, ze kterého jsem se potřeboval vypovídat.

„No taky to byl pro mě šok. Zamiloval se do mě chlap!“ řekl jsem trochu s nadsázkou.

„Nemůžeš se mu divit. Jediný co říká že si chlap je tvůj hlas. Jinak tu stojí nádherná žena.“

„No právě, to mě děsí, že to je tak dokonalý.“ Řekl jsem skoro smutně

„Tebe to štve?“ podivila se.

„Ne, děsí mě to. Děsí mě to, že tak snadno jsem se stala holkou. Dokonce o sobě mluvím jako o holce a to jsem včera touhle dobou vybírala s tebou svatební šaty.“ Řekl jsem smutně.

„Klid Johne.“ Zkusila mě utěšit a bylo to příjemný.

„Tak se převlečeme. Taky mě už ty šaty nebaví. I když jsem holka, nejsem zvyklá mít šaty tak často.“ Řekla Lenny a začala se svlékat. Pak si natáhla tepláky a volný triko.

Já taky sundal šaty, ale nechal jsem si podprsenku, natáhnul triko, které mi tak bylo trochu těsnější a k tomu tepláky.

Lenny se na mě nechápavě koukala.

„Já vím, asi si protiřečím, ale na tohle bych si měl zvykat.“ A poukázal jsem na prsa.

Lenny se jen pousmála.

„S vlasy taky nic nevyřeším, není tu Beky aby mě pak dala do kupy.“ Zkusil jsem vtipne.

„A to máš i ten korzet?“

„A jo, už jsem tak zmatená, že ani nevím, že ho mám.“ Pousmál jsem se a nechal si ho.

„Já myslel, že si chceš od Jenny odpočinout.“ Podivila se.

„Mě Jenny nevadí, ale bylo to moc rychlý a násilný. Jenny musí přijít sama a odpočatá. Když to nebude nátlakem, tak se s tím vyrovnám.“ Řekl jsem překvapivě.

A tak jsme vyrazili se podívat po okolí chaty. Ale moc velký okruh to nebyl protože je na skále. Drželi jsme se s Lenny za ruce a bylo mi fajn.

„Už vím jaký je to když vlají tak hustý vlasy ve větru.“ Smál jsem se, když mi na průvanu vláli vlasy.

Lenny se smála a taky nastavila svoji hřívu ve větru.

„Řekni sýr.“ Zavelela, a udělala na selfíčko. To pak poslala klukům.

„Však já si to užiju.“ Zvedl jsem si náladu.

„Já tě nepoznávám. Co všechno dokáže zamilovaný polibek.“ Smála se a než jsem začal protestovat, šmejdil mu v puse Lenny jazyk. Tomu jsem se už nebránil. Začal jsem jí hladit za její zadek a tlačit proti svému rozkroku.

„Myslíš na to co já?“ zeptal jsem se ji.

„To záleží na tom, na co myslíš.“ A přitiskla svoje prsa na moje.

Začal jsem ji teda líbat v dekoltu a mačkat zadek. Lenny pak chytla můj zadek.

„Já vím, není zrovna moc naducaný jako ten tvůj.“ Pošeptal jsem jí do ucha.

„Ale malá operace by mu pomohla.“ Dodal jsem v zápětí.

Chvilku se nic nedělo, ale pak mi ho málem rozmačkala a podívala se na mě.

„Ráno jsem psal Beky, že do toho půjdu, nechci nic riskovat, ať je to jak má být!“ řekl jsem odhodlaně.

„Počkat, i jako rozkrok!“ zděsila se Lenny.

„NE! Jen prsa zadek a asi ten pas. Nebaví mě tyhle náhražky a konečně bych mohla nosit lepší a lehčí šaty, protože jak říkala Beky, až budu mít zadek a pas jako ty, můžu nosit šaty jako ty.“ Pokračoval jsem.

Lenny na mě šokovaně koukala, pak mě povalila do trávy a i přes chladnější počasí ze sebe strhla triko a podprsenku. Její bradavky kvůli zimě trčely a byly nádherný. Rukou mi zajela do tepláků, odhrnula kalhotky a osvobodila mého trhače. Pak si sundala tepláky, kalhotky a nasedla si. Chytila mě za prsa a začala se vrtět. Ja chytil ty její teplý prsa a začal si hrát s bradavkama. Lenny byla v rauši a já taky a tak to nemělo dlouhého trvání a já dosáhl vrcholu. Lenny ale nepolevila a dál ho měla uvnitř.

„A kdy půjdeš na operaci?“ začala vyzvídat a přitom se pořád vrtěla.

„Začátkem týdne můžu.“ Řekl jsem ji s nadšením.

Jen se sklonila a začala mě líbat a pak mi vyhrnula triko a začala líbat falešný prsa v podprsence.

„A necháš si udělat větší?“ zeptala se a dál je líbala.

„Měla bych?“ položil jsem otázku na kterou jsem znal odpověď.

Lenny se pousmála a začala si hladit svoje prsa.

„Ukážu ti, kolik radosti si s nimi užiješ. Budu tvoje učitelka. A když si necháš udělat větší, půjdu s tebou a dorovnám s nimi svoje.“ Řekla mi šokující zprávu.

Já jen polknul.

„Miluju tě Lenny!“ řekl jsem a chytil za zadek.

„A ten taky?“ zeptal jsem se.

Lenny jen pokrčila rameny.

„Zvládnu stejnou prdel jako budeš mít ty.“ Smála se a začala mi zadečkem přejíždět po stehnech.

To už byl ale můj divoch nachystaný na další kolo.

Otočil jsem Lenny na čtyři a pomalu se do ní zanořil. Pak jsem už jen přirážel a kochal se výhledem na její zadek a zamyslel jsem nad tím, jaký to asi bude mít taky tak pevný zadek.