Svatba naruby - Learita

29.01.2023 07:44

Ráno si vyzvedli oblečení ve svatebním salónu a odjeli do hor se svými nejbližšími. Autem se však nedalo dojet až na místo, a tak zaparkovali na parkovišti, odkud vedla nejkratší cesta k ledovcovému jezeru, kde se budoucí manželé poprvé potkali. 12 člennou skupinku s oddávajícím čekala 24km túra mírným lesnatým terénem. Když odpoledne dorazili na místo, tak se polovina lidí pustila do sváteční výzdoby srubu a přilehlého mola a druhá do přípravy táboráku. Pak již se mohla rozeznít kytara a hlasitý zpěv.

Svatbu si naplánovali na své čtvrté výročí. A ráno bylo stejně krásné jako před lety. Nevěsta přespala ve srubu a probudila se nedočkavostí s prvním slunečním paprskem. Zato ženich ještě spal s ostatními ve stanech. Nevěsta si vyndala šaty z ochranného obalu a nevěnovala jim moc velkou pozornost. Její matka si však všimla, že jsou nějaké menší. Na délku byly sice akorát, ale už vůbec nemohly stačit na kypřejší tvary její dcery. Matka se úplně vyděsila. Šaty byly sice takové jaké s dcerou vybraly, ale velikost vůbec neseděla. Její dcera neměla šanci se do takových šatů vejít.

V tu dobu už se oblékal ženich a i ten zjistil, že něco nesedí. Ve svém obleku vyloženě plaval. Bylo na čase svolat srubovou poradu. Snoubenci si již vysnili, že se toho data vezmou a nechtělo se jim čekat další rok. Zároveň se však nechtěli brát v turistickém oblečení. Možná, že ženich by si mohl s někým oblek prohodit, ale pro nevěstu taková alternativa nebyla. Najednou se na scéně objevila čtyřletá neteř nevěsty, která se šišlavě zeptala, co se děje. Když ji řekli, že jim spletli v půjčovně velikosti a že má nevěsta šaty moc malé a ženich moc velké, tak navrhla: „Tak ši to prohoďtě.“ Místnost na chvíli utichla a bylo ji řečeno, že to nejde. „A proš ne?“ Nevěsta v tu chvíli dala své neteři nenápadně lízátko a poprosila, aby ostatní opustili srub. Chtěla si promluvit se svým nastávajícím: „Já vím, že to znělo šíleně, ale bylo by to svým způsobem řešení. Podle všeho si špatně zapsali velikosti. Asi nečekali, že nevěsta může být víc při těle než ženich. Sice to nebude úplně podle mých představ, ale máme být při sobě ve zlém i v dobrém, a takové překážky by nás neměly rozhodit, a aspoň budeme mít na co vzpomínat. Přece jen bylo půjčovné celkem drahé a byla by škoda, kdybychom si šaty vůbec neoblékli.“ Stálo to ještě chvíli přemlouvání, ale nakonec předstoupili před ostatní a oznámili jim, že bude svatba naruby.

Nevěsta to v tu chvíli měla o dost jednodušší. Nechala si na sobě své spodní prádlo, přes které si oblékla bílou košili a nastávající ji pomohl uvázat kravatu. Obléknout si kalhoty, vestičku a sako už pak nebyl problém. U ženicha byly strpěny slipy, i když nejradši by mu nevěsta oblékla kalhotky, avšak dobře věděla, že ona také zůstala ve svém. Aspoň ho dokázala přesvědčit, aby si oblékl podvazkový pás a punčochy. Prohozené neměli jen velikosti oblečení, ale také velikosti bot, a pánské ponožky v lodičkách by nebyly zrovna pěkné. Zlatým hřebem však byly svatební šaty bez ramínek. Korzetová část byla rovná bez výstřihu zhotovená z třpytivé krajky. Sukně byla oproti tomu bohatá, tvořená vrstveným tylem. Šaty jakoby vypadly z pohádky a na svatbu se spíš chystala princezna než moderní žena. V tomto případě však bylo všechno úplně jinak, protože se v nich ocitl muž a ač byl hubený, tak ho korzet dokázal v pase stáhnout a také narovnat. Tyhle šaty tak nějak očekávali ideální postavu 90-60-90 a ne aby v pase bylo 75.

Ženich nevěděl, co má vnímat dřív. Zažíval pro něj plno dosud neznámých pocitů. Některé byli příjemnější, například punčochy ho nejen příjemně hřály, ale činily mu vyložené potěšení, jiné však ne, příkladem budiž korzet, ve kterém se přece jen hůře dýchalo.

Nevěsta si však všimla, že něco dost podstatného chybí. Vyndala ze svého batohu dva pomeranče, zabalila je do náhradních punčoch a vložila je do všité podprsenky. Výsledný dojem byl vynikající. Od krku dolu by se nedalo poznat, že se jedná o muže, avšak se narazilo na určitou drobnost.

Šaty musely dolu. Pro jistotu, aby se nepoškodily. Přece jen chloupky nad prsy a v podpaží nebyly zrovna ozdobou a musely pryč. Ženich opět protestoval, že už to začíná být přehnané, takže se nevěsta ani nesnažila, aby si oholil i ruce. Pro pěkné fotky musela tato základní úprava stačit. Brzy byl opět oblečen. Jelikož ani nevěsta nebyla zvyklá se moc líčit, tak mu jen namalovala rty a řasenkou zvýraznila oči. Jen tak zkusila navrhnout nalakování nehtů. Ženich už v tu dobu rezignoval a svolil, aby jeho nehty byly zabarveny do růžova. Nevěsta se podívala ven a zjistila, že ostatní jsou již připraveni. Obula si polobotky a svému nastávajícímu vyndala lodičky na vysokém podpatku. Ženich namítal, že se v tom přizabije, ale nakonec si je obul a zjistil, že se v tom chodit dá. Zbývalo nasadit závoj.

„Myslím, že teď už se můžeme prohodit doopravdy.“ Usmála se a dodala: „Romano.“ Ženich odešel a nevěsta Romana v bílých šatech zůstala. Styděla se vyjít ven. Po chvíli vešel její otec: „Vidíš to, jak si nás ženy dokáží držet pod pantoflem a to ses ještě neoženil a ani se neoženíš, ty se budeš vdávat.“  Venku začala hrát kytara svatební pochod. Otec nabídl nevěstě rámě a vedl ji ke svatební bráně pomalými kroky, které byly pro nevěstu tak akorát, aby stíhala vše udýchat. Bílý závoj zakrýval její červené tváře. Čekala, že se dočká znechucených obličejů, ale spíš to vypadalo, že jsou všichni v úžasu, jak to nevěstě sluší. Došla a podívala se na svého ženicha, který rovněž působil spíš jako muž. Byl bez makeupu a vlasy měl pevně stažené dozadu. Utichla hudba a oddávající začal svou řeč a nakonec došlo i na přechýlení jejich jmen. Tak jak ženich dopředu oddávajícího požádal, zatímco byla nevěsta ještě ve srubu.

„Berete si Soběslave... za svou ženu.“ - „Ano.“

„Berete si Romano... za svého muže … a budete ho ve všem poslouchat.“ - „Ano.“ zaznělo tak rychle, že to překvapilo i samotnou nevěstu.

Vyměnili si prstýnky a svazek byl uzavřen. Nikdo neprotestoval a ani nemohl. Všichni byli pod vlivem séra, které až při obřadu začalo naplno účinkovat, a podoba slavnosti byla diktována Soběslavem. A Romana ta už se z ženských šatů nedostala a o slipy přišla definitivně o svatební noci.