Stále držící punčochy - Kláry (soutěž 2017)

09.01.2017 18:10

Když jsem letos na Vánoce rozbaloval malý měkký balíček od partnerky, netušil jsem, co vše mě čeká jeho rozbalením. Uvnitř byly klasické ,velice luxusní na pohled punčochy a na obalu nápis - ,,stále držící punčochy‘‘.  Hned mě napadlo, že překladatel si s tím moc hlavu nelámal a jednoduše špatně přeložil známý výraz – ,,samodržící punčochy‘‘.
To, že partnerka věděla o mé občasné zálibě v nošení dámského oblečení a hlavně silonek a prádla, to bylo naším tajemstvím, se kterým jsme spolu už nějaký čas žili. Zatím jsme děti neměli, posvěcení úřadů také ne, ale zdálo se, že nám to takto vyhovuje.
Když jsme si rozdali veškeré dárečky, Jana povídá -,,Co říkáš na ty punčošky, líbí se ti ?‘‘ Miláčku, moc , jsou nádherné, akorát všimla sis té chyby v překladu ? No nic, to je pouze obal. Jana se jen koutkem pousmála, ani jsem si toho tehdy nevšiml.  Pomalu začala sklízet nádobí po večeři a jen z kuchyně křikla - ,,Zkusíš si je ?‘‘
Miláčku, moc rád, víš , že na silonky mám slabost. Tak to udělej, hned přijdu za tebou, jen to hodím tady do myčky.
Roztrhl jsem tedy obal a koukám, další divná věc – nebyly to punčochy, ale klasické tělové punčocháče. No nic, povídám si pro sebe, mám je vlastně radši než punčochy. Začal jsem si je pomalu a opatrně oblékat a hned jsem cítil ten klasický příjemný pocit. Navíc tentokrát mi to připadalo ještě 100x příjemnější než kdy jindy. V tom nakoukla do pokoje Jana a zničehonic povídá – jaké se ti líbí ženské jméno ?  Nechápal jsem souvislosti a povídám – vždycky jsem měl rád jméno Klára.  A pokračoval jsem v natažení punčocháčů. Jana se posadila proti mně jako by na něco čekala. A v tom okamžiku se stala prapodivná věc – nohy mě začaly pálit, v rozkroku mi úplně hořelo, motala se mi hlava a při pohledu na Janu se mi zdálo, že se usmívá. Říkám jí – něco se děje, je mi nějak divně.
Jana s ledovým klidem vstala, postavila se přede mě a povídá – vrátím se za půl hodiny, zůstaň ležet a pak si promluvíme. Byl jsem jak po opici a tak jsem ležel a na chvilku asi i usnul.
Najednou slyším, že se vrací Jana, podává mi sklenici vody a naprosto klidným hlasem povídá – postav se a dobře se prohlédni. Vstávám a hned zjištuji, že něco je jinak, podívám se pořádně a co nevidím – mé nohy jsou naprosto hladounké bez jediného chloupku a v mém klíně je pouze štěrbinka, po mém mužství ani památky. A to je pouze začátek, začíná mě svědit celé tělo a nevěřícně koukám na spokojenou Janu. S ledovým klidem mi říká – Už je to tak, milá Klárko, od dnešního dne jsme dvojčata, jsi má naprosto identická ségra a jmenuješ se Klára ! Mé změny pokračují nesmírně rychle a hlavně vím, jak budu za chvilku vypadat – Jana je krásná 175 cm vysoká blondýna , trojky prsa, krásné pozadí, dlouhé štíhlé nohy, pěstěná pleť, modré oči, prostě tak trochu Barbie. A skutečně , vše jmenované se začíná rýsovat i na mém těle , vše trvá zhruba hodinu a najednou jsme v pokoji dvě krásné blondýnky k nerozeznání od sebe.
Líbily se ti letošní Vánoce , Klárko ??? – ptá se nakonec Jana