Soutež o "nej" povídku - 2.ročník:-)

Chtěl bych moc poprosit Nikolu, aby dokončila svou povídku. Je opravdu nádherná a myslím, že dokonce aspiruje na úplně nejlepší povídku této soutěže. A rozhodně nebudu sám, kdo by stál o pokračování (a postupně i dokončení).

Som čitateľkou Vášho časopisu a môj príspevok je možno aj tip pre tých, čo radi skúšajú niečo nové. Mám dlhoročného priateľa a naše spoločné chvíle v spálni si spestrujeme, čím sa len dá. Nie sme konzervatívny pár zameraný iba na klasický sex bez rôznych pomôcok.
Vlaňajšiu zimu nás známi nahovorili na karneval. Vymyslela som prevleky a tešili sme sa na zábavu. Súčasťou masiek boli okrem iného aj dámske pančušky-silonky, ale priateľ ich predtým na sebe nikdy nemal, tak som mu pri ich obliekaní pomáhala a on sa pri tom veľmi vzrušil... žeby moja blízkosť, dotyky? Naše obliekanie sa predĺžilo...Nevenovala som tomu extra pozornosť, „rýchlovky“ mávame často a vôbec ma nenapadla súvislosť s pančuškami. Až dobrá priateľka mi objasnila túto skutočnosť.Povedala, že použitie pančušiek pri sexe či stimulácii nie je nič nezvyčajné a vraj pančušky patria medzi bežné sexuálne pomôcky. Posadila ma k internetu a ukázala mi stránky typu „sex in pantyhose“. Bola som veľmi prekvapená, čo som videla. Obrázky nielen žien samotných, ale sex medzi mužom a ženou v pančuškách.To, či veľké vzrušenie môjho priateľa spôsobili okrem iného aj silonky, som si neskôr overila. Navrhla som, že to skúsime obaja na ostro oblečení iba v pančuškách. Môžem povedať, že už vzájomné maznanie bolo mimoriadne vzrušujúce, a nielen pre priateľa. Cítili sme sa úžasne, keď sme si natiahli na hladko oholené nohy jemné pančušky, keď som sa mu šúchala rozkrokom o jeho stehno a pritom mu hladkala tvrdý penis uväznený v silonkách, alebo som na ňom sedela a zadkom sa trela o jeho rozkrok.Sme spolu 7 rokov, skúšali sme už všeličo, ale ja viem, že ak je priateľ veľmi unavený, zo sexu nebýva nič. Keď som mu však takto zničenému obliekla pančušky, bol ako pokropený živou vodou.
Mnohí výrobcovia ponúkajú pánske silonky na bežné nosenie, tak som môjmu partnerovi poradila, aby ich nosil v zime pod nohavice a veru teraz, keď je tak chladno, aj to skúsil. Pochvaľuje si, nie je mu zima na nohy, pri predstave, čo ho v nich večer čaká, je celý deň v miernom vzrušení a keď si spod pančušiek vyzlečie slipy, jeho erekcia sa v momente znásobí ako na povel.Skúšali sme aj pančušky s otvorom. Pri samotnom sexe je to super, ale pri vzájomnej stimulácii nám práve ten vzájomný kontakt cez pančušky na pohlavie chýbal.Viem, že toto, čo píšem, nie je nič pre konzervatívnych ľudí a zástancov klasického sexu, veď pre niekoho je už len použitie vibrátora či sexi oblečenia odchylka či úchylka... ale aj keby, deje sa to za dverami našej spálne, prináša nám to vzrušenie a obohacujeme si tým náš sexuálny život.
https://pornfile.cz/m/hkey/porno?

Zdá se mi to jako věčnost, co tu za mnou byla moje Paní. A přitom to bylo jen pár hodin. Dala mi dost zabrat a já to přijal s nadšením. Moje tělo sice moc ne, ale už se zase dostávám dohromady. Když si vzpomenu, jak mi poprvé nasadila tady tu zatracenou věc, co mě pořád studí. Říkala, že to přestane, že si to za chvilku zahřeju, ale zatím to je, jako bych měl na koulích sáček ledu. Už si na to i přes nepohodlí trochu zvykám, akorát mám vždy pernou chvíli, když myslím na Paní. To mě pak klícka tlačí a musím myslet na jiné věci, což se mi zrovna v ten moment nedaří. Když si vzpomenu na ten její klín, prsa, všechno.
Nemůžu se dočkat, až za mnou zase přijde. Minule mi říkala, že si MOŽNÁ zasloužím nějakou odměnu, tak jsem zvědavý, co to bude. Jestli nějaká nová, ještě těsnější klícka, tak mi asi vážně upadne. Trošku si poposednu a dívám se na podlahu. Leštěné dřevo (to vím jistě, sám jsem to musel leštit kartáčkem na zuby, který jsem svíral v zubech) a kožešina, kterou mi paní mrskla do rohu. Předtím jsem spal jen na těch prknech, ale říkala, že se mnou nic není, když jsem rozbolavělý, naložila mi a pak mi dala tu kožešinu. Není sice nijak velká, ale zahřeje mě. Stejně tak mě začíná hřát ten latexový pytel, ve kterém momentálně jsem. Paní asi před chvílí zatopila, protože mi v něm je stále větší horko. Nebo že by to bylo tím, že na ni myslím? Cítím krůpěje potu, které mi stékají po čele a nemůžu si je otřít, protože mi z pytle trčí jen hlava - ruce mám u těla. Otevírají se dveře.


„Zdravím děvko,” přivítá se se mnou Paní. Skloním hlavu k zemi a jinak se nehýbu.
„Dobrý den, Paní,” dívám se do země.
„Jsi připravený?” mluví dál a vidím, jak si přešlápne. Má zase ty své jehlové podpatky.
„Ano Paní, jsem připravený,” řeknu, i když nevím, na co. Ale to je jedno. Dělám, cokoliv mi řekne.
„Podívej se na mě!” přikáže a já zvedám hlavu - to se moc často nestává. Můžu si prohlédnout její krásnou postavu, i když většinu z ní teď halí plášť přibližně do poloviny lýtek. Můj překvapený pohled míří výše, takže vidím, že má kolem krku nějaký šál. Souběžně s ním jí spadají její dlouhé blonďaté vlasy, někdy zvlněné, jindy rovné. Dnes je má ještě vzadu zvednuté, asi nějaká spona, nevím. Setkávám se s jejím pohledem. Všímám si, jak má krásně namalované rty, opět rudou rtěnkou. Jednou mi nechala na těle stopy, bylo mi líto ji smýt, když jsem se pak dostal domů. Šlo to docela těžko - ani proud, kterým mě pokropila z hadice, to úplně nesundal.
„Nějaký překvapený, ne? Nesluší mi to?” říká Paní s náznakem vzteku v hlasu.
„Sluší Vám to Paní, moc, jste nejkrásnější na světě,” řeknu a dostanu vzápětí facku.
„Na to jsem se neptala,” řekne, ale podle všeho ji to potěšilo. Jde ke skříni. Zezadu je taky krásná a jde tak ladně… Zas mě tlačí klec. Hodí po mně nějaké oblečení. Pak ke mně přijde a pomůže mi z pytle.
„Taky bych to nemusela dělat, tak si toho važ.”
„Ano, Paní, děkuji Vám,” honem odpovídám a sedím na pytli, který je teď zmuchlaný a scvrký. Jsem nahý a na sobě mám jen pás. Chvilku se nic neděje.
„Tak se zvedni a půjdeš se mnou do koupelny.” Zvednu se, co nejrychleji to jde a moje tělo dost protestuje, protože bylo několik hodin ve skrčené poloze. Jakmile mě přestanou brnět nohy, tak se postavím do pozoru, skoro všude, a čekám na další příkazy. Oblečení, které se skládá z černých kalhot a černé mikiny, nechám na zemi. Paní ukáže na dveře. Když vyjdu, dostanu dalšího facana rovnou do týla.
„A ty hadry ti mám brát já nebo co?” zařve a kopne mě do zadku.
„Promiňte, Paní.” Honem se pro ně skloním a posbírám je. Snažím se je přitom dát do komínku a docela se mi to podařilo.
„No proto,” řekne výhružně a zase ukáže ke dveřím. Na zlomek vteřiny zaváhám, jestli jsem něco nezapoměl udělat, když ale necítím žádné kopance, je to zřejmě všechno v pořádku. Jdu ke dveřím a otevírám je. Vyjdu ven a přidržím je Paní. Projde jimi a jde přímo naproti do dveří, za kterými je koupelna. Doprovázím ji a snažím se nedívat na její pohupující se zadeček.
„Do sprchy, dělej!” řekne zvýšeným hlasem a opře se o stěnu.
„Ano Paní,” řeknu, odložím si komínek oblečení na skříňku a jak pospíchám, tak ho skoro shodím na zem. Naštěstí ho zachytím, ale i tak slyším netrpělivé syknutí za sebou.
„No, za to budeš mít jen studenou,” ozve se Paní a mně je zima už teď. Aspoň mě netlačí klícka. Vstoupím do sprchového koutu a čekám.
„Podej mi tu sprchu, ohlídám si tě.” Sundám sprchu ze zdi a podávám její konec Paní, pohled zapíchnutý do země. Pak se otočím zády k ní. Vzápětí mě zasáhne proud ledové vody, až se prohnu. Sprchuje mi s ním hlavu, mám pocit, že mi z toho mrzne mozek. Pak přejde na krk a záda a také na nohy a zadek. Je mi strašná zima, ale mám, co jsem si zasloužil.
„A teď otočit!” zavelí Paní, proud se skloní směrem dolů, takže mám možnost si trochu odpočinout. Netrvá to ale moc dlouho, protože jakmile se otočím a zavřu oči, zase to do mě pouští. Dává mi co proto, odshora dolů, zezdola nahoru. Lapám po dechu a nehýbu se, aby mi nespadla klícka - jak to tam mám všechno scvrklé, tak se obávám, aby se mi to nesvezlo dolů. I přes ledovou vodu je sprcha vlastně docela příjemná. Těch x hodin v latexovém pytli opravdu udělalo své. Ještě chvilku mě kropí a pak se sprcha vypne.
„Utři se, obleč si ty hadry a naklusej dolů k hlavním dveřím!” zase přikazuje a odchází. Nechává za sebou otevřené dveře, asi abych nezapoměl, jaká mi může být zima. Podívám se směrem dolů a mám dost scvrklo. Otevřu skříňku, vezmu jeden z černých ručníků a celý se rychle osuším. Dávám si pozor, abych nezavadil o pás. Pak si navléknu mikinu s kapucí a dlouhé kalhoty. Jsou z příjemného bavlněného materiálu. Naštěstí jsou v klíně dost široké, jinak by byla vidět pořádná boule. Pověsím ručník na radiátor a pak jdu co nejrychleji dolů. Paní mě už čeká u dveří.
„Kde se couráš? Asi ti dám novou přezdívku,” řekne a když k ní přijdu, bouchne mě malým bičíkem přes pás cudnosti. „No, aspoň jsi dobře připravený,” pochválí mě a pak ukáže na věšák, kde je pěkná huňatá čepice, která se hodí k jejímu kabátu. Podám ji opět s pohledem směřovaným dolů. Dá si ji na hlavu a pak jde ke dveřím. Prosmýknu se kolem ní a otevřu jí - přece si je nebude otevírat sama! Jakmile projde, honem si nazuju boty a vycházím za ní.
Protože se nacházíme v jejím domě, který je v obytné zóně, nemám tentokrát obojek a vodítko. Paní se sice nestydí, ale i tak - všude kolem jsou všeteční důchodci, se kterými by to nejspíš švihlo. A beztak si myslím, že za jejich mladých let byly mnohem extrémnější prasárny, než tohle, co děláme s Paní. Na příjezdové cestě stojí dodávka, ve které jezdíme.
„Dneska řídím já,” pronese jen tak mimochodem a pro mě to znamená, že pojedu vzadu. Hází mi ale klíče, takže jí alespoň odemknu auto. Pak si otevřu zadní část a nasednu. V dodávce skoro nic není, nejde si tam ani pořádně sednout. Zabouchnu za sebou a pak slyším, jak startuje auto. Popojede, odbočí a pak pořádně zrychlí, jak je to jen možné, prudce přibrzdí a odbočuje. Hodí to se mnou na jednu stranu a skřípne koule. Vykřiknu spíše překvapením a doufám, že to Paní neslyšela. Slyšela. Hned nato to se mnou totiž hodí znovu, i když na druhou stranu. Chytím se stěny a sednu si na podlahu tak, abych si nepřisedl, víme co.
Cesta mi přišla nekonečná, ale konečně se auto zastavuje a nerozjíždí se, takže na přechodu nebo nějaké podobné věci nestojíme. Jen jsme zacouvali, takže Paní asi parkuje. Dvířka bouchnou a ty zadní se hned nato otevřou.
„Tak vylez, dělej!” Jdu co nejrychleji ven a až teď si uvědomím, že stojíme před oblíbeným klubem, který je v docela zapadlé uličce, kam smrtelníci nechodí.
„Ano Paní,” říkám a dívám se dolů. Dokonalá anonymita. Paní mi dá klíče a já je strčím do kapsy. „Zpět budeš řídit ty, když budeš hodný,” říká jen tak mimochodem.
„Děkuji Vám, Paní,” odpovídám a jdu rovnou ke vchodu a otevřu jí devře.
Vstoupíme oba dovnitř a Paní jde jako první. Hned mě vede k baru a já jí objednávám oblíbené pití. Sedne si na stoličku a podle všeho na někoho čeká. Vidím několik známých a docela jim závidím ty obojky a vodítka. Ale hned na to přestanu myslet, protože tu jsem s Paní a ona určuje, co je pro mě nejlepší a na co mám právo. Ze zamyšlení mě vytrhne hlas, který je taktéž známý.
„Ahoj, tak tady ho máš! Konečně, jsem myslela, že už nedorazíte,” vykřikne mi téměř u ucha.
„Jó, to víš, to by se někdo nesměl courat,” řekne moje Paní a já se začínám dost bát.
„Tak mu trochu spravíme fasádu, to si přece nesmí dovolit,” uchichtne se druhý hlas a hned nato mě ta osoba chytá za bradu a zvedá ji nahoru, takže se na ni podívám. „Co na to říkáš, kdybychom si tě trochu vzali do parády?” doráží na mě.
„Ano Madam, děkuji,” ozve se z mého sevřeného hrdla směrem k podlaze.
„Poděkovat umí, to se musí nechat,” říká posměšně druhá paní a já čekám. „Taky mi něco objednej,” dodá ještě a sedne si. Jdu za číšníkem a objednám ještě jednu skleničku. Za chvíli obě dvě popíjí a já čekám opodál.
Nesleduji čas, ale po nějaké době to vypadá, že se budeme přesouvat.
„Jdeme do druhého salónku, tak sebou hni,” poroučí moje Paní. Hned se vydám k chodbě a mířím k salonku s číslem dvě. Už jsem tu několikrát byl, takže vím, co čekat. Uvnitř je to docela hezké, nemám ale moc času se rozhlížet, protože jakmile obě paní projdou a já zavřu, tak mě ta moje chytí za mikinu a hodí na postel, která stojí v čele. Také dá druhé do ruky bičík, stoupne si ke krbu a dívá se. Druhá ke mně přijde a bouchne mě bičíkem přes bouli, jen to cinkne.
„Ale, vidím, že ho máš dobře zajištěného,” zasměje se a hodí jí bičík zpět.
„To víš,” nechá Paní vyznít do ztracena a shodí ze sebe plášť, čepici a šál. Pak ke mně přijde, stáhne mi kalhoty, které jsou jen na gumu a plácne mě přes něj. Jsem úplně nehybný, ale za chvilku to bude problém. Paní mi totiž sundává i mikinu a přisaje se mi k bradavce. A už mě tlačí klícka. No jo. Druhá si ke mně klekne z druhé strany a plácne mě taky přes klícku. Mám pocit, že ji co nevidět rozbiju. I když by to mělo bolet zažívám slast, kterou mi způsobuje moje Paní a zvedá se mi. Druhá si na mě teď vzala nějakou hračku, kterou mi přiložila k hrázi a zapla. Ještěže mi ji nenarvala do zadku, asi bych to takhle narychlo nepřežil.
„Docela mu to jde, i když vidím, že se moc neumí ovládat,” říká moje Paní té druhé, jako bych tam vůbec nebyl. „Proč nejsi v klidu?” upne pozornost na mě.
„Protože se mi to moc líbí, má Paní,” řeknu i za cenu facky, kterou hned dostanu.
„To se ti nemá co líbit, bude se ti to líbit, až ti řeknu, že se ti to má líbit, je to jasné?”
„Ano Paní, je mi to jasné,” zamrkám, abych zahnal štípání z facky a soustředím se.
„No proto,” odfrkne si a převezme si hračku od druhé. Zapne ji na větší výkon a masíruje mě s ní. Mám fakt co dělat. Zase se mi zvedá a najednou slyším něco zacinkat.
„Že bychom ho na chvilku pustili?” řekne rozpustile Paní.
„Můžeš to zkusit, ale nevím teda, jestli si to chlapeček zaslouží,” konstatuje druhá paní. Moje se zasměje a pak mi klíčkem odemkne pás. Cítím úlevu, jakou už kolik hodin ne a cítím, jak se mi zhoupl. Obě se zasmějou a dráždí mě dál. Nesmím se dívat, co mi dělají, ale když mi ho obejme něco hladkého a jemného, tak mi to nedá. Opatrně a nenápadně se podívám, i když vím, že nenápadný zrovna nejsem a zjišťuji, že mi na něj nasunuli umělou vagínu, takovou tu, jak si ji kupují osamělí chlapi na volné chvíle. Je uvnitř trochu vlhká, asi od gelu. I ta vibruje, takže na mě zaútočily opravdu ze všech stran. Zatnu zuby a snažím se dýchat normálně, ale nejde to.
„Asi si tu klec ještě chvilku zaslouží, co myslíš?” zeptá se druhá paní.
„A já myslím, že ani ne, docela mu to jde,” chválí mě moje Paní a tak mě to potěší, že se přestávám soustředit. „Neuděláš se, je to jasné?” dodá hned vzápětí výhružně.
„Ano Paní, neudělám se,” potvrzuji a zatínám teď i pěsti. Je to dost těžké, ale já to kvůli ní vydržím. Trvá to už dost dlouho. Obě mi dají chviličku oddych a pijí šampaňské. Vydržel jsem to, ale mám pocit, že to není všechno. Jakmile vypijí skleničky, tak se na mě zase vrhají, i když se mě téměř nedotýkají, jen těmi hračkami, dostanou mě téměř zase k orgasmu. Když usoudí, že mám dost, moje Paní mi nasazuje pás. Jsem z toho trochu špatný, protože jsem myslel, že ho protentokrát nedostanu, protože jsem se opravdu snažil, zklamání ale nesmím dát znát.
„Obleč se,” slyším ode dveří. Obleču se, Paní ukáže na věšáky a já posbírám věci. Jdeme zase ven do baru. tam se obě rozloučí a moje Paní se obléká do kabátu, který jí přidržuji.
„Tak jdeme,” zavelí a já jdu zase před a otvírám jí dveře. „Budeš řídit, jak jsem řekla,” utrousí a já si sedám na místo řidiče.
Zpáteční cesta proběhla docela klidně. Zastavím opatrně u jejího domu Paní nesnáší, když brzdím jak hovado - a zase funguji jako otevírač dveří. V předsíni podržím vše, co svléká, pověsím na zeď a protože ukazuje nataženou rukou ke dveřím, odkud jsme původně vyšli, vydám se k nim.
„Moc se mi to líbilo, lepšíš se,” začne.
„Děkuji, má Paní,” ukloním se. Nic neříká, stáhne mi jediným pohybem kalhoty a odemkne mi pás. Zase ta úleva.
„Takže do příště budeš volný, ale pamatuj si - nebudeš si na něj sahat, poznám to!” Ta výhružnost v jejím hlase je jakási jiná.
„Nebudu Paní, děkuji Vám,” potvrzuji a jsem spokojený, stejně jako ona.