Soutež 2018 - Svět žen - Radana

21.11.2018 23:07

Ahoj, jmenuji se Petr. Je rok 2025 a po třetí světové válce se dostalo k moci hnutí za svět žen. Hned v prvním týdnu vydali několik zákonů, kterými se měl začít řídit celý svět. Ve kterém měly žít už jen ženy, muži byli bráni na genetické testy a podle výsledků byli rozděleni na chovné samce (to byli muži s dobrým genovým vybavením, nadprůměrně silní, inteligentní a bez vad v genech). Tito muži byli převezeni na tak zvané Genové farmy, kde byli chováni jen pro jejich sémě. Zbylí, mezi kterými jsem byl i já, byli zařazeni do převýchovných táborů. A právě v jednom takovém začíná můj příběh.

Po té, co nás vyhnali z vlaku na dvůr tábora, jsme se museli vysvléct a seřadit před vchodem do hlavní budovy. Fronta se pomalu posouvala ke stolu uprostřed místnosti; když přišla řada na mě, bylo mi přiděleno nové jméno Radana, do ruky jsem dostal místní úbor, který se skládal z černých balerínek, bílých silonek, černé sukně ke kolenům a bílého uplého trička. Dále mi bylo na ruku vytetované číslo 10-55/2 což bylo číslo mé budovy, ve které jsem měl od teď bydlet, a postele. Dále mi bylo řečeno, že od teď budu dělat, co mi řeknou a že jakmile nebudu poslouchat, tak budou následovat tresty. A že mé chování určí, kam budu zařazen po převýchově. Poté nás odvedli do sprch, kde nás poprášili takovým žlutým práškem a osprchovali. Když jsem se utíral, všiml jsem si, že s vodou utírám i mé ochlupení. Když jsem byl úplně suchý a holý, nařídili nám se obléci do našeho úboru. Bylo celkem divný, jak mi v kalhotkách překáželo moje nádobíčko, ale naopak pocit silonek na hladkých nohách byl příjemný. Sukně byla v pohodě a uplé tričko mi též nevadilo páč jsem byl štíhlé postavy. Poté nám dali spolknout nějaké tři pilulky a odvedli nás na ubikace. Kde jsem podle čísla našel svou postel. Na té byla připravena černá noční košilka. Sedl jsem si na postel a chvíli pozoroval, co se kolem mě děje, když v tom k posteli naproti mě přišla pohledná žena, asi tak metr devadesát vysoká, štíhlá dlouhý, kudrnatý blond vlasy, prsa asi Béčka a krásný zadek. Byla oblečená v našem úboru. Tak jsem polknul, dodal si odvahy a oslovil jsem ji, představil jsem se jako Petr, což jí vyděsilo, naklonila se ke mně a řekla mi, že se jmenuje Roman, ale abych jí říkal Martino. Pak si ke mně sedla a řekla mi, že už je tu tři měsíce. A že se zde musíme oslovovat našimi novými jmény, kdyby nás hlídačky slyšely, jak se oslovujeme v mužských rodech, tak by nás potrestaly. A pak vyprávěla dál, že to, jak vypadá teď, je zapříčiněno jen těmi pilulkami, co budu dostávat každý den a na konci převýchovy budu vykastrován. To ve mně hrklo, ale že ti, co porušili příkazy, tak byli odvedeni na operaci ze které, když se vrátili, tak měli prsa velká jako melouny a bylo jim změněno i pohlaví. Také mi řekla, že podle toho, jak se zde budu chovat, tak mi na konci bude přiděleno mé nové zaměstnání a že to může být od služky ženám, což je podle Martiny asi nejlepší, až po ošetřovatelku na Genové farmě, což je nejhorší, páč to prý znamená dělat kurvu mužům, co tam byli přiřazeni. Poté jsem slyšel dozorkyni u vchodu, jak pískla na píšťalku a ztlumila světlo; Martina mi řekla, ať se převleču a jdu spát. Pak se zvedla a vlezla si do své postele, já jsem se převlíkl do košilky a také jsem si vlezl do postele. Dlouhou dobu jsem nemohl usnout musel jsem přemýšlet nad tím, co mi řekla Martina, ale po nějaké době únava udělala své a já usnul. Probudil mne zvuk píšťalky, jelikož jsem nevěděl, co se bude dít, dělal jsem to co ostatní. Takže jsem vstal a s ostatníma odešel do koupelen, kde jsem vykonal ranní hygienu. Poté jsme se oblékli do úboru a odešli do jídelny na snídani, kde jsme dostali zas ty tři pilulky, které jsme museli sníst před dozorkyněmi. Pak jsme dostali snídani, což byl zeleninový salát, poté jsme byli rozděleni do skupin a podle nich jsme dostali práci. Jednalo se vždy o ženskou práci (mytí nádobí, vaření, zahrádkaření, vyšívání nebo nějaké uklízení). Poté oběd, znovu práce, večeře, koupelna a spát a tak to šlo den za dnem celý týden. Nestalo se nic zvláštního jen koncem týdne jsem si všiml, že divně svědí hrudník a řekl bych, že se mi začínají zvětšovat prsa. Za ten týden jsem se seznámil s pár dalšími spolubydlícími, nechci psát s holkama, páč to mi pořád nejde přes pysky, ale nemůžeme si říkat muži, jelikož bychom byli potrestáni. Zkrátka jsem poznal Lucku, Martu a Janu, bylo mi celkem divný, že

jsem od tý doby neviděl Martinu, ale neměl jsem čas a ani možnost moc pátrat po tom, kde je. Lucka, Marta a Jana tu byli stejně dlouho jako já a vždycky jsme si večer před spaním povídali, kdo z nás co dělal a co se dozvěděl.

Dnes přišla Jana s tím, že slyšela o mužích kterým se povedlo z tábora utéct a žijou v lese za táborem. A že nechce dělat služku ženám. Do toho se vložila Lucka, že za naší ubikací je místo u plotu, na které není vidět z žádné hlídací věže a že bychom mohli v noci zkusit utéct. I přesto že jsem namítal, že když nás chytí, tak to budeme mít horší, jsme se domluvili, že to zkusíme. Páč - jak podotkla Marta - co může být horšího než skončit jako vykastrovanej chlap, co vypadá jako ženská a slouží ženám. Takže po večerce jsme se nepřevlíkli do nočních košilek, počkali jsme, až všichni usnou a zadním oknem se vyplížili za ubikaci. Doplížili jsme se až k plotu a začali ho rozmotávat , když byla díra dostatečně velká, začali jsme se dohadovat, kdo poběží jako první. Jelikož jsem mněl asi nejvíc nahnáno řekl jsem, že já půjdu jako poslední. Tak první se protáhla Lucka, po ní Marta a pak Jana, když jsem se začal protahovat já, tak jsem zachytil o nějakou saturnu nebo co to bylo a v tu chvíli začaly houkat majáky po celém táboře a rozsvítila se světla. Najednou jsem ucítil, jak mi něco píchlo do zadku a začalo se mi chtít spát. Pamatuju si ještě, jak jsem viděl, že Lucka, Marta a Jana utíkají k lesu a pak už jen tma. Začínám vnímat, oči mi nejdou otevřít, špatně se mi dýchá jako by mi něco tlačilo na hrudník a mám sucho v krku a strašný nutkání k močení. Po chvíli, když se mi povedlo otevřít oči, jsem uviděl něco hroznýho, na hrudi jsem neměl prsa, ale asi dva melouny, rukou jsem si začal sahat mezi nohy, kde nebylo nic; no teda, něco tam bylo – byla tam ženská výbava. Chtěl jsem začít křičet, ale z mých úst se linulo jen ženské pištění. V tu chvíli do mého pokoje vešla dozorkyně s nějakou ženou, co mněla v ruce desky s nějakýma papírama. Ani mne nepozdravily, otevřela desky a začala číst. Vzhledem k Vašemu provinění, pokusu o útěk z tábora, vám byl vyměřen tento trest: zvětšení poprsí o tříkilové implantáty, změna pohlaví s plně funkční vagínou včetně reprodukce, rozšíření pánve za účelem porodu dětí, vložení implantátů do zadku , změna hlasu na ženský, a byla jste přiřazena jako rodička a služka do Genové farmy. Od zítřka začnete chodit na školení, jak se starat o muže a udělat jim dobře, poté budete převezena do Genové farmy, kde budete rodit a starat se o novou generaci žen. Zaklapla desky a odešla Já tu ležím a bojím se toho, co přijde......