Soutěž 2018 - Svatba z milosti - 2.díl - Světlana

10.03.2019 16:48

 „To je pravda.“ Řekla souhlasně.

„Tak kde jsou, jim to všechno trvá. Co si myslí? Ať si zkusí samy být v těch hrozných šatech. Už sotva dýchám. To samý nohy, už mě bolí nárty a lýtka jak furt musím balancovat. Fakt vynález podpatky.“ Brblal jsem pořád.

„No vidíš a po ženách to chcete pořád.“ Řekla vítězně.

„Už na to nikdy nepomyslím, protože to je utrpení.“

„Neboj, nám se to líbí. Víš, chceme se líbit a tak něco přetrpíme.“ Uklidňovala mě.

„Takže to mám pro Matta přetrpět?“ podivil jsem se.

„A proč ne, jsi jeho manželka a ta by měla co nejlépe reprezentovat svého muže.“ Dráždila mě.

„Si to opravdu vychutnáváš viď.“ Zeptal jsem se jí.

„Ne, ale je hezký, když alespoň takhle poznáš náš život.“ Řekla klidným hlasem.

„Jasný, vychutnáváš si to.“ A pousmál jsem se.

Lenny se taky jen pousmála.

To už se naštěstí vracel Ros a za ním Matt. Ale netvářili se moc nadšeně.

„Můžete se posadit?“ řekl Ros trochu tajemně a pokynul na křesla u stolu.

Trochu jsem znejistěl a posadil se s Lenny do křesel. Kluci se posadili hned naproti.

„Hele, tváříte se nějak divně.“ Naťuknul jsem je.

„To protože je to všechno úplně v háji.“ Pokračoval Ros tichým hlasem.

„Něco neklaplo co.“ Zeptala se Lenny.

„Je to celý v háji.“ Řekl smutně Matt.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se trochu soucitně, protože kluci byly hodně špatní.

„Jak to říct. Osud firem a našeho jmění je teď ve vašich rukou.“ Řekl Ros na jeden nádech.

S Lenny jsme na ně šokovaně koukali.

„Nemůžeme se rozvést. Pokud se během toho roku rozvedeme, dědický řízení se tím uzavře, firmy padnou pod správu výboru a my přijdeme o dědictví. Nebude ani renta, nic.“ Vysvětlil Matt a sklopil hlavu do dlaní a začal vrtět hlavou.

„Vážně?“ podívala se Lenny na Rose.

Ten ani neměl sílu odpovídat a chytil bráchu okolo ramen.

Lenny se na mě podívala a měla smutný výraz ve tváři. Jako bychom selhali my. To se dalo čekat, že staroch to bude mít ošéfovaný a dá klukům co proto. Bohužel se to může vymstít na lidech. Známe správní rady, fůze, tunely a kdo ví jaký sračky a nevinní lidi to pak odnášejí. Se nedivím klukům, že jsou z toho smutní. Tohle je velká zodpovědnost a oni to pokazili.

„Vážně to je takhle beznadějný?“ zkusil jsem je.

Ale oni jen pokývali hlavou a koukali na nás.

„Kdyby člověk alespoň tušil, co bude za rok další podmínkou.“ Řekl jsem do ticha.

V tu chvíli se na mě zaměřili pohledy od těch tří.

„Klid. Bavím se jen teoreticky. Když rok vydržíme, co bude pak?“ zeptal jsem se.

„Jako, že byste to pro nás udělali?“ ožili ti dva a Lenny se pousmála.

„No zaprvé, nic neslibuju, a za druhé, nemluvím za Lenny. Ale nikdo neví další podmínky. Co když po roce bude zase další podmínka na další roky, nedej bože na rodinu. Jak byste pokračovali dál?“ vyslovil jsem otázku k zamyšlení.

„Ty bys to vážně udělal?“ podivila se Lenny.

„Je to jedna z možností. Ale to bychom si museli promyslet, protože jsme měli úplně jiný plány.“ Řekl jsem s klidem.

„No to je ale právě to, co nikdo neví, co je další podmínkou.“ Řekli zase zklamaně kluci.

„Ale měli byste rok na to, na něco přijít, jak z toho vybruslit. Minimálně by se tím prodloužil dohled na majetkem o rok ne?“ řekl jsem odhodlaně.

Lenny se na mě podívala a zářila radostí.

„Jestli by ti nevadilo si na mě rok počkat tak já nemám problém. Našim to nějak vysvětlíme, třeba že si to ještě chceme udělat jinak. Práci hold nějak odchodíme a bude to. A sem tam nějaký ten večírek přežiju. Stejně už jsem dneska přes čtyři hodiny ve svatebních šatech a myslím, že nic horšího mě potkat nemůže.“ Pokračoval jsem.

„No, ještě jsem mladá, takže si můžu dovolit nějaký ten odklad.“ Řekla nadšeně.

Kluci na nás nechápavě koukali.

„Rok to s vámi vydržíme.“ Řekl jsem jim jasnější odpověď.

„JO!“ vykřikl Ros.

„Jsi fakt hodný člověk Johne a oceňuji oběť, kterou si právě přinesl.“ Řekl Matt upřímně a pokyvoval.

„Brácha má pravdu. Oba jste nesmírně hodní a budeme vám dlužni do konce života.“ Doplnil ho Ros.

„Ale máme podmínky.“ Uklidnil jsem jejich emoce.

„Jasný.“

„Takže za mě. Pokud nebudu muset, chodím jako muž, nechci slyšet nějaký narážky, že bych měl trénovat, s Lenny máme ložnici pro sebe. Když něco řekneme kvůli řešení problému, poslechnete. Omezíte charitativní akce a večírky na co nejmenší počet. Nechci nějakou přehnanou pozornost lidí a nějaký zbytečný výletování taky nebude. Chci být ženou co nejméně, jasný!“ A zamyslel jsem se, jestli mám ještě nějaký podmínky. Pak jsem se podíval na Lenny.

„Já myslím, že to stačí. Budeme žít vlastní životy.“ Řekla s klidem.

„Bereme!“ řekl Ros nadšeně.

„Tak jestli už nic nemáte, rád bych tohle ze sebe shodil, už se v nich potím. Navíc si chci odpočinout abych byl v pohodě do práce.“

„Do práce? Zbytečnost. Vždyť jako naše manželky nemusíte pracovat. Takže práce je vyřešená. Zítra to právník na vašich místech vyřeší.“ Rozvášnil se Matt.

„Co?“ podivil jsem se.

„Jsi Franklinová, manželka miliardáře.“ Culil se Matt.

„Neprovokuj.“ Řekl jsem s klidem.

„To jako fakt?“ podivila se Lenny.

„Opravdu.“ Potvrdil Ros.

No alespoň nějaká výhoda z toho plynula. Stejně jsem tu práci nemiloval, takže to bude dobrá pauza a trochu se tím zmírní možnosti prozrazení.

Ty dva zase odešli za právníkem.

„Ty jsi můj hrdina, víš to?“ řekla Lenny a přihlásila se o polibek.

Rozhlédl jsem se okolo, aby nás nikdo neviděl a políbil jsem ji.

„Tohle mi chybělo.“ Řekla se smíchem.

„Ehm.“ Vyrušilo nás odkašlání.

„Neříkám, že ten pohled není sexy, ale nemůžeme dovolit, aby se nám tu manželky takhle líbali.“ Smál se Ros a Matt.

„Jedeme domu, vše je odsouhlaseno.“

A tak jsme nasedli zpět do auta a vyrazili.

„No jo, ale já mám svoje oblečení tom svatebním ateliéru.“ Zarazil jsem se.

„Tam zastavíme pro ně, stejně jsme slíbili fotky.“ nadhodila Lenny.

„Ale já už chci z toho ven.“ Řekl jsem smutně.

„Vydržíš, jsi chlap ne.“ Pousmála se Lenny.

„No oficiálně už ne.“ Rýpnul si Matt.

„Hele, žádný blbý vtípky.“ Okřikl jsem ho.

„Jen jsem se zastal manželky.“ Řekl klidně.

Já už to raději nekomentoval.

Po chvíli jsme tedy dojeli do ateliéru.

Beky zrovna obsluhovala, ale když nás uviděla, hrdě se k nám hlásila.

„Tak co. Jaký to bylo?“ vyzvídala u Lenny.

„Úžasný.“ jásala v euforii.

„Tak to jsem ráda. A co ty Johne?“ ptala se hned mě.

„Jo, pohoda. Sice už nejsem John ale Jenny a nejsem muž ale oficiálně žena, ale jinak dobrý.“ Řekl jsem trochu rozmrzele, protože jsem fakt měl hlad a už mi v těch šatech bylo nepříjemně.

„Cože?“ podivila se a nechápavě se podívala na Lenny.

„No je z něj Jenny, žena.“ Pousmála se Lenny.

„Teda, tohle jsou nečekané zprávy.“

„Tak hlavně, že jste si pokecali. Ale já už fakt chci z toho ven a dát si jídlo.“ Řekl jsem spíš naštvaně.

„Jasný. Tak pojďte, sundáme to z vás.“ Řekla konečně normální zprávu, a odvedla si mě i Lenny.

Byla to úleva, konečně se pořádně nadechnout a postavit celým chodidlem na zem.

„Počkat. Já chci svoje oblečení.“ Ohradil jsem se proti šatům, co mi donesla.

„Aha. Já myslela, že zůstanete v ženském, jen v jiném.“ Podivila se a vzala nějaký červený šaty zase do ruky.

„Co se děje.“ Ptala se Lenny, když přišla z vedlejší kabinky. Měla na sobě přiléhavé šaty. Nebyla v oblečení, ve kterém jsme dopoledne přišli.

„Nic, čekám, až tu budu mít svoje oblečení.“ Odpověděl jsem ji.

„To nejde ne? Vždyť musíme dělat svoji práci, manželky.“ Podivila se.

„No teď snad ne.“ Zděsil jsem se.

„Já myslela že pokaždé, když budeme mimo jejich sídlo.“ Podivila se.

„No tak to jsem se asi blbě vyjádřil. Já nechci být ženou pokaždé, co budu někde venku.“

„Copak se děje?“ ozval se za rohem Mattův hlas.

„Nic. Řešíme oblečení na Jenny.“ Odpověděla Lenny.

„Lenny, sakra! Alespoň teď buď se mnou. A neříkej mi Jenny.“ Řekl jsem trochu naštvaně.

„Já jsem. Ale něco jsme slíbili, ty si slíbil tak dodržuj. Kdykoliv, kdy budou mimo sídlo musíme být s nimi.“ Připomněla mi tu zpropadenou podmínku.

Měla pravdu, s tím jsem souhlasil a zapomněl na to.

„Sakra. Když já už mám prostě hlad a tak jsem nevrlý.“ Řekl jsem naštvaně.

Lenny mě za odměnu zase políbila a pak nechala Beky, aby dodělala, co načala.

„Neboj se, tyhle šaty jsou lehčí a vzdušnější. Budeš se v nich cítit jak ryba ve vodě.“ Básnila Beky, když rozložila červený šaty vedle mě.

„Já nevím, přijdou mi takový moc načančaný. Proč nemůžu mít něco jako Lenny, jednoduchý styl. V tomhle budu všude středem pozornosti a to fakt nechci. Akorát se na mě lidi budou soustředit.“ Povídal jsem naštvaně.

„Až budeš mít zadek a pas jako Lenny, můžeš nosit stejný šaty, ale to nemáš, tak tyhle partie musíme zamaskovat. Byl by si v nich ještě větším středem pozornosti než v těhle a rozhodně by ti to nebylo příjemný. Věř mi Johne, jde mi jen o to, aby si byl co nejelegantnější.“ Řekla mi Beky upřímně. Možná bych jí mohl víc důvěřovat.

„Ty jsi tu šéfka.“ Řekl jsem trochu rezignovaně.

„Johne, trochu života. Obdivuju tě za to, co se Lenny děláte a věř, že si to nijak neužívám. A nemusíš mít strach, já se postarám o to, abys to měl co nejsnazší.“ Pokračovala mile.

Bylo příjemný zase cítit, že mě někdo bere jako muže co dělá laskavost. I Lenny už si ze mě moc utahovala.

„Věřím.“ Řekl jsem už trochu veseleji a vybídl Beky, abychom se do toho pustili.

Uchopila šaty a nachystala je, abych do nich zalezl.

„Vidíš, ani nemají takový výstřih, jako ty svatební.“ Řekla s klidem, když jsem koukal dolu.

Měla pravdu, víc zakrývali a to mě trochu uklidňovalo.

Pak jsem musel strčit ruce do krajkových rukávů, co končili v půlce předloktí.

„A teď zase zatáhni břicho.“ Zazněl rozkaz.

„Už zase? Tohle mě zničí.“ Postěžoval jsem si a splnil požadavek.

„Když jinak to nejde, potřebuju to tvoje tělo trochu víc zženštit.“ Řekla soucitně.

„Já vím.“ Řekl jsem smutně.

„Tak. A teď ještě lodičky. Dáme nižší podpatek, aby byly pohodlnější.“ A začala hledat.

„A bez by to nešlo?“

„Kdepak. Správná dáma chodí do společnosti jen s podpatky, dodává to na eleganci. Zkuste tyhle.“ Vyhrkla na mě, když něco našla.

„Tlačí v nártu.“

„To se vyšlape. Takže to by byly šaty. Teď zavoláme Lenny a holky se postarají o vlasy.“ Řekla s klidem a hned šla pryč. Ani jsem se nestihl zeptat proč.

Postavil jsem se a pomalu jsem šel do salónku vedle.

Lisa tam zrovna obletovala jednu ženu. Když si mě všimla, hned přiběhla.

„Ahoj. Tak co to bude tentokrát?“ zeptala se se smíchem.

„Nevím, ale Beky je názoru, že to chce poladit.“ Řekl jsem otráveně.

„No to chce. Večerní šaty, červená barva, dlouhý rukávy, to chce trochu nóbl styl, žádná rozverná holka. Nízký podpa……..Bože! Ty chlupy. To musí dolu!“ zděsila se a hned mě posadila do křesla.

„Chlupy?“ podivil jsem se.

„Chlupatý nohy! Bože to by byla ostuda.“ A pak zmizela.

Odskočila si k té ženě a něco jí povídala. Ta jen kývala hlavou. Pak přišla a něco si nesla.

„Takže nohu sem a jde se na to. Tohle je znecitlivující krém, trochu to otupí, nebudeš cítit to pálení.“ A jak dořekla, nanesla krém.

Mezitím dorazila Lenny a Beky.

„Teda ty jsi nedočkavka.“ Smála se Lenny.

„Stejně by mě to neminulo.“

„Jasný. Matt a Ros se taky jeli převléct, za hodinku nás vyzvednou a pojedeme do Hiltnu na večeři!“ řekla nadšeně.

Já jen polknul. Nejluxusnější hotel ve městě a já tam mám jít za ženskou!

„Beky, prosím tě, samodržící tělové punčošky bych prosila. Tyhle nožky bude potřeba pro dnešek zakrýt.“ Vyrušila nás Lisa.

Já jen zakroutil hlavou a pak to přišlo.

„Kurva to bolí!“ zakřičel jsem, až se Lisa lekla. Pak se ale začala smát.

„Alespoň vidíš, co žena vytrpí, aby se chlapům líbila a měla hladký nohy.“ Utrousila hned a koukala na ten chlupatý cár něčeho.

„Lenny, to takhle necháš, aby si mě tu vychutnávala?“ ohradil jsem se trochu.

„Má pravdu. Pokud vím, líbí se ti, když mám hladké nohy!“ A mrkla na mě a na Lisu.

Takže Lenny mě takhle hodila přes palubu.

„No taky jsme mohli jen oholit a pak časem použít laser a měl bys to bez bolesti. Ale to by pak nebylo ono ne? Takhle je to dokonalejší.“ Smála se Lisa.

„To mám za to, že jsem hodný?“ podivil jsem se.

„Ne, to by nebylo hezký, ale chci, abys poznal náš život, když už jsi se ho rozhodnul prozkoumat.“ Řekla upřímně.

„Tak dík za další příjemné uvítání.“ Odpověděl jsem ji naštvaně a se zaťatými zuby jsem přežil zbytek procedury.

„Na stehna nikdy!“ upozornil jsem ji za v času. Lisa se ušklíbla a sbalila to.

Pak jsem si musel navléknout ty punčošky co slibovala.

„Tak a teď už jen příjemný věci. Vyžehlíme vlasy, přejdeme mejkap a bude to.“ Řekla mile a pustila se do díla.

Konečně jsem si zase mohl užívat nějaký servis. Trochu odměna za to utrpení s nohama.

„Hotovo.“ Řekla Lisa asi po půl hodince práce.

Nazul jsem lodičky, vstal a šel se podívat do zrcadla. Opět jsem marně hledal sebe jako kluka, zase jsem tam byl jako stoprocentní holka. Teda vzhledově, v rozkroku stále bylo moje překvapení.

„Já to s vámi vzdávám. Zase jsem jako holka a kluk nikde, takhle mi to sebevědomí co nevidět padne na nulu.“ Posteskl jsem si.

„A proč? Musíš si říkat, že jsi sakra sexy holka, to ti sebevědomí zvedne.“ Zkusila to Lenny.

„No to víš, to kluka pozvedne, když si řekne, že je sexy holka.“ Zkusil jsem ironicky.

„Promiň, takhle jsem to nemyslela.“ Omluvila se hned Lenny.

„Tak už se na nás nečerti Johne, a nech nám tu chvilku slávy. My to myslíme dobře a věř že tě obdivuju.“ Řekla vážně Lisa.

„No jen aby, jste holky, jakmile můžete, vychutnáváte si to.“ A nasadil jsem úsměv.

„No tohle ti sluší víc.“ Usmála se Beky.

„Odměna.“ Řekla Lenny a pak mě políbila. Tak tohle je to správný nakopnutí a nebránil jsem se dlouhému polibku.

Pak už jsme jen čekali na Matta a Rose.

„Sluší ti to Lenny. Ten dospělý vzhled, vypadáš úplně jinak než jak tě znám. Jako pravá dáma.“ Řekl jsem ji upřímně, když jsme byly chvilku o samotě mezi šaty na prodejně.

„A tobě jsem se už nelíbila?“ podivila se.

„Počkat, já to myslel jako poklonu. To víš že i předtím si byla perfektní.“ Snažil jsem se o vyžehlení.

„Já vím, jen tě zlobím. Docela mi tenhle styl sedí.“

„Zato mě moc ne.“ A usmál jsem se.

„Konečně máš správný oblečení k těm vlasům.“ Rýpla si hned.

„Lenny!“

„No co. Je to pravda, jako bys byl pro šaty stvořený. Nemyslím to zle. Jsi kus chlapa, ale evidentně i kus holky a teď nevím, co mě rajcuje víc.“ Řekla a já neměl slov.

„No nekoukej tak, víš jak se držím abych ti nevyhrnula šaty a neužila si?“ řekla vážným hlasem.

V tu chvíli jsem byl neřízená střela. Zvedl jsem se, chytil Lenny za ruku a vedl jsem jí do místnosti, kde jsme se převlékali.

„Neblázni.“ Řekla Lenny vážným hlasem.

„Rychlovka, nechceme si rozmazat mejkap ne.“ Řekl jsem vážným hlasem.

„Ne Johne. Teď opravdu ne. Jsem sice nadržená, ale taky rozumná. Pokud vím, u Matta a Rose máme pokoj jen pro sebe.“ A mrkla na mě.

Já začal přemýšlet. Asi má pravdu, rychlovku vynecháme a pak si užijeme pořádně v posteli.

A ještě že tak, do pěti minut přijeli ti dva. Opět jsem byl pro Matta překvapením a jen zíral.

„Ještě párkrát a vážně se zamiluju.“ Zkusil vtipně.

„Klídek.“ Řekl jsem mu s úsměvem.

Opět jsme holkám poděkovali a nasedli do auta.

„Ani nevíte, jak se těším na jídlo. Už mám hlad. Tohle děsně vysiluje.“ Postěžoval jsem si v autě.

Kluci se jen pousmáli.

Horší to bylo s tím, že když jsme přijeli před Hilton, zasekl jsem se. Neovládal jsem to, asi to byl strach. Co když to pokazím. Tady už je hodně lidí, co si mohou něčeho všimnout.

„Co se děje?“ podivila se Lenny.

„Mám strach, strach že to podělám.“ Řekl jsem upřímně.

„Neblázni.“

„Neblázním. Já se neumím chovat jako žena natož jako dáma ve vysoké společnosti.“

„Jenny, prosím, tohle neřeš. Já tě povedu. Jen to nech na mě a sleduj Rose a Lenny.“ Vystřídal Lenny Matt.

Pak natáhnul ruku do dveří. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem vystrčil jednu nohu a pak druhou. Párkrát jsem koukal na zprávy a tak vím jak tyhle „lejdy“ vystupují. Když jsem se postavil, hned jsem porovnal šaty. Matt mi pak nabídl rámě a tak jsem se po vzoru Lenny chytil.

Pořád jsem se ohlížel na lidi okolo. Hodně si jich nás prohlíželo a něco si povídali.

„Klid, na to si zvykneš. Kam přijdem tam nás probírají a teď nás tu vidí s dvěma překrásnými ženami tak jim to nejde do hlavy. My se moc neukazovali, když jsme měli dámskou společnost.“ Utěšoval mě Matt což se mu nepovedlo.

„To bude krutý rok.“ posteskl jsem si.

Když jsme se pak usadili u stolu, přišel číšník a konečně se dostávalo k tomu hlavnímu.

„Jak mám mluvit? Nechci abych něco podělal.“ pošeptal jsem Mattovi

„V klidu, stejně to jednou praskne, že jsi bývalý muž. Ale jestli chceš, objednám za tebe.“ Nabídl se.

„Pivo.“

„Ne ne, pivo ne. Víno. Na pivo zapomeň. To nejde, v téhle společnosti to fakt nejde.“ Upozornil mě Matt.

„Bílé.“ Řekl jsem trochu smutně.

Matt tedy za mě objednal a začali jsme vybírat z jídelníčku.

„Vepřový steak na pepři a pečený brambory.“ Byl můj výběr, který jsem sdělil Mattovi. Ten se na mě vyděšeně podíval.

„Jsi blázen, to jí dřevorubci. Nadívaná křepelka a salát. Musíš si udržovat figuru do šatů.“ Odpověděl mi Matt trochu povýšeně, až jsem se zarazil.

„Nehodláš mi diktovat, co budu jíst snad.“ Ohradil jsem se.

„Promiň, nemyslel jsem to nějak zle. Jen jsem se chtěl vyvarovat toho, abys přibral. Víš přece, kde chlapy přibírají, a zadek nebo prsa to zrovna nejsou.“ Řekl upřímně.

„To u mě nehrozí, jsem mladý a mám dobrý spalování.“ Hájil jsem se.

Matt se na mě jen podíval a pořád koukal.

„Dobře, budu si udržovat figuru.“ A trochu jsem se pousmál.

Snad mi to bude chutnat. I když, mám hlad že bych okousal i nohu od stolu.

Mezi tím donesli víno a skleničky a pak číšník nalil.

„Tak na náš svatební den.“ Pronesl Ros přípitek.

„Na naše super manželky, ty nejkrásnější v okolí.“ Přidal se Matt a podíval se.

„Na tyhle dva provokatéry, co riskují.“ Vrátil jsem jim to.

„Já myslím, že by to měl být přípitek na nejodvážnějšího muže u stolu, co obětoval svoje ego a zachránil tím zadky dvěma poplašeným mladíkům. Na muže, který si zaslouží můj obdiv, že do toho šel a na ženu, která z něj momentálně je. Na krásnou ženu. Na Jenny.“ Pronesla Lenny. Nechápal jsem a aniž bych nějak chtěl, začal jsem slzet.

„Lenny má pravdu.“ Přikývnul Ros a podíval se na mě.

„To mi nedošlo. Tak na Jenny, na moji krásnou ženu.“ Řekl Matt a podíval se na mě skoro zamilovaným pohledem.

„Děkuju.“ Řekl jsem se slzami v očích a pak jsme si přiťukli.

S chutí jsem si to víno dal, protože jsem potřeboval uklidnit. Tyhle proslovy mě dojali a další bych už neustál.

Pak jsem Matta poprosil ještě o jednu skleničku, kterou jsem už upíjel pomaleji, nechtěl jsem vypadat jako nějaká spitka. Ale když jsem viděl Lenny, že se toho nebojí, trochu jsem přidal.

Pak přišla velká chvíle, donesli jídlo. Z počátku jsem se obával, jestli to bude dobrý , ale první ochutnání moje pochyby odfouklo. Bylo to výborný a ani mi nevadilo, že to bylo jen maso a zeleninový salát. Nasytilo mě to a já jsem byl spokojený. Výhoda byla i, že to nebylo těžký a moje břicho v korzetu netrpělo.

„Bylo to výborný Matte.“ Pochválil jsem jeho výběr.

„To bychom si mohli dávat častěji co Jenny.“ Pousmála se na mě Lenny.

„Myslíš i potom?“ zeptal jsem se.

„Jo. Stejně jsem chtěla změnit jídelníček.“

„Tak asi bych se nebránil.“ A zamyslel jsem se.

Když byl zase prázdný stůl, byl zase prostor pro skleničku.

My „holky“ jsme zůstaly u vína ale kluci přitvrdili a dali si tvrdý.

„Lenny, mě se chce na záchod, ale na pánský asi takhle nemůžu.“ Zašeptal jsem Lenny do ucha.

„Rosi, kde jsou záchody.“ Zeptala se Lenny hned Rose.

Ten jen pokynul na obsluhu a řekl požadavek. Hanbou jsem se málem propadl, když si nás „vyzvedl“ a ukázal cestu. Raději jsem se držel Lenny za ruku, pevně.

„Uf, tohle mě zničí.“ Posteskl jsem si hned jak jsme zavřeli dveře.

„Jsi statečná Jenny.“ Pochválila mě Lenny. Zamračeně jsem se na ni podíval.

Ona jen ukázala hlavou na zavřený kabinky. Pochopil jsem, že i tady musím být Jenny.

A tak jsem už nic neříkal a do jedné jsem zalezl. Bylo to vlastně moje první zastávka od rána. Jenže bylo to děsný, vyhrnout ty bláznivý šaty a zkusit se posadit. Naštěstí v tady nehrozí, že se o něco ušpiním. Záchody jak v obýváku. To se to smetánce sedí.

Když jsem pak vyšel, Lenny si mě prohlédla a zkontrolovala. Pak se rozhlédla okolo.

„Čisto.“ Řekla a pak mě začala líbat.

„Tohle mi chybělo.“ Ulevil jsem si, když jsme přestali.

„Mě taky. Ještě chvilku a začala bych líbat Rose.“ Smála se.

„Je to sice tvůj manžel, ale ty patříš mě.“ Řekl jsem trochu majetnicky, ale s nadsázkou.

„To je jasný.“ Usmála se a zase jsme se políbily.

Pak jsme si navzájem zkontrolovali mejkap a zase se vrátili ke stolu.

Kluci si tam v klidu zatím povídali. Když nás uviděli, hned vstali a odsunuly židle, abychom se mohli v klidu posadit.

Matt mě pak pohladil přes ramena a posadil se. Podíval jsem se na ně trochu nechápavě, ale pak jsem se pousmál.

„Tenhle servis se mi začíná líbit.“ A podíval jsem sena Lenny. Ta se jen smála.

Když jsme pak s Lenny dopili láhev, poprosili jsme kluky, jestli bychom to už nezabalili a nejeli domu. Už jsem byl vážně unavený, jak psychicky, tak i fyzicky. Ale hlavně jsme s Lenny byly nažhavený na postel.

Kluci trochu brblali, ale pak zaplatili a odjeli jsme do jejich sídla na periferii.

Měli hodně luxusní bejvák, to se musí nechat.

„Teda pánové, jestli tady nezabloudím, tak budu hodně dobrá.“ Řekl jsem zcela upřímně.

„Tady už nemusíš být Jenny.“ Smála se Lenny.

„Tak co. Celý den to á říkám, že už to mám v hlavě.“ Smál jsem se.

Kluci nám pak ukázali náš pokoj. Byl to pokoj pro návštěvy s manželskou postelí.

Byl překrásný a myslím, že se ho za ten rok ani nenabažím.

„Takže my vám přejeme sladkou dobrou noc.“ Řekli kluci.

Pak k nám přišli a dali nám pusy na dobrou noc. Než jsem stihl nějak zareagovat, dostal jsem o Matta francouzáka a plácnutí po zadku.

I když odešli, šokovaně jsem tam stál. Podíval jsem se na Lenny a ta se jen smála.

„Ty bláho, tak tohle bylo hodně zvláštní.“ A pokračovala ve smíchu.

„Ty vole, on se ani trochu nestyděl!“ řekl jsem šokovaně.

„Tak je normální, že kluk líbá holku na dobrou noc.“ Pokračovala v provokaci.

„Já už to raději nebudu komentovat.“ Řekl jsem a konečně se došel posadit na postel.

„V klidu Johne. Ty Matt je hodnej, nemyslel to nějak zle, ale prostě se nechal unést. Měl upito a ty prostě ani trochu nepřipomínáš kluka, tak mu to nedošlo.“ Vysvětlovala Lenny.

„No to chápu, ale proč jsem se nebránil?“ zamyslel jsem se.

„Už jsi moc dlouho holka a hlavně tě zaskočil.“ Vysvětlovala Lenny.

„Tohle si musím hlídat. Vím, že asi budeme muset častěji na veřejnosti si dávat pusy, ale ne francouzáka.“

„No ale víš, když vidím, jaký je o tebe zájem, trochu mě to nabudilo.“ Změnila Lenny tón.

Podíval jsem se na ní a rukou si už shrnula jedno ramínko od šatů.

„Tak mi pomoz sundat tohle všechno a jdeme na věc.“ Řekl jsem vážně.

„Víš Jenny, já nechci. Chci tě takovou, jaká jsi, v těch šatech, s tím hrudníkem a vlasy.“ Pokračovala vášnivě a sundala druhý ramínko.

Trochu mě tím zaskočila, ale když začala šaty stahovat do pasu a začali se objevovat její prsa, nebylo na zaskočení prostor. Pomalu jsme se k ním přiblížil a pomohl jí stáhnout šaty do pasu aby měla prsa volnost. Pak jsem jí je začal líbat a Lenny mi zatím začala odhrnovat šaty, aby se mi dostala do rozkroku. Pak jsme si navzájem stáli spodní prádlo a patřičně si to užili. Lenny byla jak utržená z řetězu, a dokonce si hrála s mými „prsy“, tlačila je a když byla na koníčka, začala je i líbat. Tuhle Lenny jsem nikdy neviděl, ale nebránil jsem se. Tohle byla moje největší odměna za to moje obětování.

Když jsme se vyřádili, konečně jsem mohl sundat ty šaty. Bohužel na prsa jsem dostal zákaz. Z těch si Lenny udělala polštářky a usnula mi na hrudi.