Soutěž 2018 - Cristina - Monica

15.11.2018 23:04

Bylo to jednoho večera, přátelé mně pozvali do Night Clubu ve městě. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem souhlasil, že půjdu, protože jsem stejně neměl co dělat.

Dorazili jsme do klubu a sedli si ke stolům, hrála tam techno hudba a podobné mnou ne moc oblíbené žánry. Zhruba po půl hodině jsem si řekl, že to nemá cenu a chtěl jsem se zvednout a jít domů, ale kamarád Honza mě zastavil se slovy: „Hej počkej! Přijdeš o to nejlepší!"

Po těch slovech jsem si tedy neochotně sedl zpět na židli a najednou hudba ztichla. Z reprobeden se ozvalo: „Pánové, nyní vystoupí náš nový objev. Slečna Monica.“

Začala hrát taková jako by jazz hudba a do toho na podium přišla nádherná dívka. Blond vlasy , postavu měla jako modelka, obličej jako z časopisů... Monica chodila mezi lidmi a postupně se svůdně svlékala až nakonec zůstala jen na vysokých podpatkách. Když hudba dohrála, Monica si sesbírala věci a s ohromným aplausem odešla do zákulisí. Nebudu vám lhát, libíla se mi a moc..

Po jejím úžasném vystoupení jsem řekl Honzovi, že bych se s ní chtěl setkat a vyjádřit jí sympatie a obdiv. Řekl: „Jak chceš, zkus to.“ Šel jsem směrem k její šatně, ale těsně před jejími dveřmi jsem se zastavil a nevěděl jsem… Mám jít zaklepat? Co když ji budu obtěžovat? CO když..... eh..... Bože co ted?

Najednou se začaly otevírat dveře. Lekl jsem se, tak jsem se schoval za roh…. Když jsem vykoukl zpoza rohu, viděl jsem nějakého postaršího muže, jak vychází ze dveří Moniky a zamyká je a klíč dává pod rohožku dveří... . Po chvíli odešel pryč a měl dost na spěch...

Pomyslel jsem si, proč by Moniku zamykal? A kam tak spěchal?

Znovu jsem se rozhlédl a nikoho jsem neviděl. Tak jsem šel ke dveřím a zaťukal na ně. „Moniko? Slečno Moniko?? Jste tam?“, sáhl jsem pod rohožku a sebral klíč a otevřel dveře. Hlavou se mi při tom honily myšlenky, co když ji ten starej úchyl svázal?? Co když ji něco udělal??

Když jsem otevřel dveře a vstoupil do místnosti, která nebyla moc velká, v rohu stála stará skříň, pravděpodobně s věcmi Moniky, u zdi nalevo stál toaletní stolek se šminkami, šperky a dalšími věcmi.

Ale Monika nikde. Když tam nikde není kde může být? Že by ve skříni? Že by jí ten starej chlap zavřel do skříně? Pomalu otevírám dveře skříně a v tu chvíli se za mnou ozve zvuk otevírání dveří.

Rychle jsem vklouzl do skříně a zavřel za sebou co nejpomaleji a nejtišeji dveře. A snažil jsem se pokud možno natlačit co nejvíc dozadu, abych po případě nebyl vidět.

Ve skříni jsem byl úplně ve tmě. A jen jsem poslouchal mezi ramínky, na kterých byly asi pověšeny šaty Moniky, jak někdo vkročil do místnosti a něco tam hrabal. Pak jsem uslyšel, jak se kroky blíží směrem k té skříni, kde jsem byl schován já. Nevěděl jsem, co dělat. Co mu řeknu? Jestli něco udělal Monice, co udělá mně??

Jak jsem couval víc a víc k zadní části skříně, něco na mně spadlo z jednoho ramínka. Neviděl jsem, co to bylo, ale usoudil jsem, že to bude nějaký kostým. Přece jen je to i Kabaret, tak tam nebudou jen dámské kostýmy, tak se do něj zkusím schovat, třeba si mně nevšimne.

OK, pomalu jsem nahmatal nohavice a strkám nohu jednu po druhé, ale je to takové divné, je to takové kluzké a navíc zdá se mi, že ta nohavice nemá konec. Aha, do toho kostýmu se nejspíš leze zezadu.

Rychle jsem nahmatal rukáv a protáhl jím ruku, ale co to? On má přidělané rukavice? Co to může být za kostým..? Vzadu byl jednoduchý zip. Po tom, co jsem si oblékl většinu kostýmu, který měl tedy i něco jako rukavice na nohy?? Zvláštní, zjistil jsem, že tam je i maska. No samozřejmě - Kabaret je známý maskami. Ale tahle je taková zvláštní. Ale není času nazbyt. Nasadil jsem si tu masku, která byla na celou hlavu a byla připojena ke zbytku kostýmu. Chvilku jsem nehnutě stál a klíčovou dírkou jsem viděl, jak se světlo míhá sem a tam, pomaličku jsem šel blíž ke dveřím, abych se podíval kde se ten chlap nachází. Najednou jsem slyšel, jak bouchly dveře a tentokrát žádné zamykání. Uuuuf, čistý vzduch, pomyslel jsem si, přitom jsem si v té tmě nevšiml, že před moji nohou něco je. Při kroku ven ze skříně jsem zakopl a spadl na podlahu před skříní...

Auu! No, to jsem si dal, no aspoň, že je ten chlap pryč. „Ale kde je ta Monika?“, říkal jsem si v duchu.

Pak jsem si uvědomil že jsem vlastně v tom kostýmu, tak jsem šel k zrcadlu podívat se, co to vlastně je.

Přicházím k zrcadlu a vrzla podlaha. Lekl jsem se a pak, když jsem zrak zaměřil před sebe, uviděl jsem, jak proti mně stojí Monika. Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se ji chtěl omluvit, že jsem tam vlezl. Monika udělala to samé... koukala na mně a vyděšená stejně jako já si držela ruku před rty.

Ale moment??? Něco tady nehraje... Až tehdy mně napadlo podívat se vlastníma očima na moje ruce a....

Moje ruce nevypadaly jako mé. Uhlazené a lesklé nehty, pod bradou se mi houpala dvě PRSA?

Okamžitě jsem se znovu podíval na Moniku a došlo mi že se nedívám na Moniku,.... ale že se dívám do zrcadla..

První, co mě napadlo, bylo sáhnout po zipu vzadu. Zip se zatáhl a zmizel..

„Co to je?“, řekl jsem, ale to, co jsem uslyšel, neznělo jako můj hlas...

Nevím, kdo ten starší muž byl. Ale co vím, že už já nejsem já, ale že se ze mně stala Monica.

Ta nádherná dívka, která se mi tak líbila. Ano, chtěl jsem se jí tzv. dostat do kalhotek, ale takhle doslovně?

No, můžu Vám říci, že takový závěr mého večera s přáteli jsem NEČEKALA...

Monica