Škola Svaté Anežky pro svérázné dívky - 9.díl - Martina

06.09.2021 23:58

My starší dívky jsme začaly navštěvovat koktejlové večírky v hledišti každou první neděli v měsíci. Byly jako jarní módní přehlídka bez mola a módy. Stoly absolventů a příznivců svaté Anežky - včetně, jak mi bylo řečeno, sociálně významných osobností, které zůstaly inkognito - využily příležitosti, aby nás viděly a hovořily s námi a hodnotily nás jako kandidáty na role, které bychom mohly hrát po promoci: jako ženy v domácnosti, služky, hospodyně, servírky, recepční, sekretářky, školnice, milenky a další ženské služby, pro které nás svatá Anežka vyškolila.

Nebyl nám podáván alkohol, ale dospělí pili. Přišlo mi, že stejně jako oni nás hodnotí jako potenciální služky, můžeme je hodnotit jako potenciální zaměstnavatele. Bylo užitečné vědět, kdo byl šéf, když jich bylo tolik.

Při těchto akcích jsme nosily školní uniformy, abychom ukázaly naše nohy zvráceným starším pánům a chodily od stolu ke stolu, představovaly jsme se a odpovídaly na otázky. Pokud nikdo žádné neměl, uklonily jsme se a přešly k dalšímu stolu. Většina otázek pocházela od žen a týkala se našich dovedností v domácnosti. Muži nás očumovali, ale mluvili málo. Nemyslím si, že by nás hodnotili jako potenciální domácí kutily.

Když jsem znovu a znovu odpovídala na stejné otázky - ano, věděla jsem, jak žehlit dámské oděvy - začala jsem si představovat sebe jako služebnou v domácnosti bohaté ženy. Může, ale nemusí chtít mužského partnera. Oblékla bych si hodně krátkou roztomilou uniformu se spodničkou lemovanou bílou krajkou, volánovou zástěrou a čepeček služebné. Uklonila bych se pokaždé, kdykoli by mě moje paní zavolala nebo mi dala rozkaz... Spěchala bych, abych uposlechla... Dostala bych výprask za neposlušnost nebo nedbalost…

Ne! Potřásla jsem hlavou, abych se zbavila ponižujícího snění a odpověděla na další otázku o mých schopnostech v praní. Snění o tom, že jsem služka, jedna z nejpotupnějších prací na světě! Co to se mnou bylo? Byly to drogy. Hormony. Škola. Můj strach z aukce. Všechno.

Když se blížila moje promoce, nedostala jsem žádné nabídky ani oznámení o zájmu o mě nebo o mé služby. Žádné nabídky manželství, žádný zájem o mě jako služku nebo hospodyni nebo cokoli jiného. Začala jsem se obávat, že se mnou není něco v pořádku, že mě nikdo nechce, že budu prodána nejvyšší nabídce a skončím jako něčí sexuální otrokyně, prodavačka nebo hotelová pokojská.

Během koktejlových večerů jsem byla tak příjemná a ženská, jak jsem jen mohla. V Odívání IV. jsem ušila svatební šaty ze saténu s výstřihem, krajkovými aplikacemi na živůtku a dlouhou sukní. Hrdě jsem je předvedla na jarní módní přehlídce, ale evidentně jsem se moc nelíbila. Nechtěl mě nikdo z nich?

Den před promocí jsem obdržela dopis. To bylo neobvyklé. Neměl žádnou zpáteční adresu. Vzala jsem ho do svého pokoje, abych ho otevřela. Byl to jeden list papíru, datovaný před dvěma týdny a psalo se tam:

„Drahá Liso,

„Pomoc! Liso, prosím, pojď domů nebo zavolej policii! Dick je prase a ovládá můj život. Svlékl mi oblečení a jediné, co musím mít na sobě, je sexy spodní prádlo. Nenechá mě odejít z domu. Vzal mi telefon.“ Změnil mi heslo na počítači. Všechny dveře a brány jsou zamčené. Pomoc!

„Přehodím tento dopis přes plot do sousedního dvora a pomodlím se, aby ho někdo našel a poslal poštou. Pokud mi můžeš pomoci, přivítám tě doma a bohatě tě odměním. Na památku lepších časů tvoje milující teta,

„Deirdre Witsendová“

Ó můj bože! Co se to doma děje? Co mám dělat?

Ignorovat dopis? Nemohla jsem. Ano, moje teta mě zradila a nechala ze mě udělat dívku - ale byla to moje nejbližší příbuzná a dala mi domov, když jsem neměla kam jít. Chtěla jsem ten dopis zahodit, ale svědomí mi to nedovolilo.

Zavolat policii? Neměla jsem telefon. Škola jeden měla, ale policie v Massachusetts by se sotva obtěžovala vyšetřovat divoce znějící dopis o někom v Connecticutu. I kdybych mohla přemluvit policajty, aby zkontrolovali moji tetu, neměli žádný důvod k zatykači. Dick ji mohl schovat někde v domě a tvrdit, že tam není, že je na návštěvě u matky nebo tak něco. Poté by mohl být v pokušení se jí natrvalo zbavit, jen aby byl v bezpečí.

A pak by byla ostuda z toho, že se musím potýkat s policisty a případně i vypovídat u soudu, oblečená jako dívka. Musela bych vysvětlit, proč jsem Lisa Larková a ne Lark Witsend. Což by mohlo oslabit případ mé tety proti Dickovi, který by mohl dokonce tvrdit, že se pokusil zabránit mé tetě, aby mě feminizovala. Pro muže by to byla logická věc. Nevadí, že nezvedl prst, aby ji zastavil a zatoužil po mně v mé školní uniformě.

Rozhodla jsem se, že nebudu volat policii.

Kdybych šla domů, co bych měla dělat? Mohla bych zachránit tetu Deirdre?

Chtěla jsem? Ano. Byl horší než ona.

Ale abych to udělala, musela bych být... muž. Extrémně odvážný. Silný. Tvrdý. Možná z něj budu muset udělat S.I.N.G.

Ach ano. V uniformě školačky nebo v plesových šatech bych byla dost odvážná. Udeřila bych ho na solar plexus. Ano. Dost odvážná v kalhotkách a podprsence, punčochách a spodničce, rozdrtila bych mu nárt mým černým jehlovým podpatkem. Ano. Tak tvrdá v mém dokonalém make-upu a účesu, bych mu rozbila nos dlaní mé ruky. Ano. Pak bych se postavila Dickovi a popadla jeho koule. Ano. Určitě.

A kdybych to zkusila a neuspěla, mohla bych také zmizet. Mohl mě přimět připojit se k mé tetě v zajetí. A pak? Když jsme se poprvé setkali, ušklíbl se na mě a já byla teď mnohem krásnější a ženštější, s hezkými kozičkami a zadkem. Měla jsem strašnou představu o své tetě se mnou, zamčené v místnosti, připoutané k posteli, nebo k sobě navzájem... roubík... se zavázanýma očima... neschopny uniknout... slyšet, jak se dveře odemykají a otevírají... pach jeho odporné vody po holení...

Fuj! Jak bych mohla bezpečně neutralizovat Dicka? Se zařízením cudnosti Svaté Anežky. Ano! Přála jsem si to!

Sebrala jsem dost odvahy, abych se zeptala ředitelky, co mám dělat. Pozvala mě do své kanceláře.

„Zajímá tě, proč jsi nedostala žádné nabídky, Liso?“

Neptala jsem se, ale ... "Ano, madam."

„Je to proto, že jsem je zastavila. Máme pro tebe deset nabídek, šest od mužů hledajících MILF - služku, kterou by rádi šukali - a čtyři od žen, které hledají feminizovanou mužskou hospodyni. Můžeš si je prohlédnout později, jestli chceš. Prozatím jsem tě rezervovala pro zvláštní účel. “

"Jaký?"

„Musíš zachránit tetu.“

„Moji tetu? Proč bych měla? Jak si ustlala, ať si lehne.“

„Protože Dick Newman je nebezpečný,“ řekla. „Prohlédli jsme si jeho záznamy. Ve vězení byl za fyzické týrání žen. Tvoje teta ho musí dostat z domu.“ Zarazila se. „Ve skutečnosti potřebuje, abys ho dostala z jejího domu ty.“

Já? „Jak víte o Dicku Newmanovi?“

Začervenala se. „Víš, čteme dopisy studentů, když dorazí. Chceme vyloučit odporné nabídky, o kterých nechtěj ani vědět. Nedávný dopis tvé tety nás znepokojil.“

Přečetla si tety SOS? „Také mi to dělá starosti, madam,“ řekla jsem.

„Pak nám pomůžeš, abychom se ho zbavili?“

„Jak? Vždyť mě přerazí vejpůl.“

„Řeknu ti jak,“ řekla. Řekla mi, co mám dělat a jak mě podpoří, a řekla, že vše, co potřebuji, je zbavit se nervozity mu čelit. Ta vyhlídka mě děsila, ale jak bych mohla říct ředitelce ne? Souhlasila jsem, že udělám všechno, co mi řekla.

Další den jsem promovala - významná událost v mém životě, ale v tuto chvíli vedlejší akce dramatu situace mé tety. Přečetla jsem si diplom, který byl krásně vytištěn na ozdobném papíře s vyraženou svatoanežskou pečetí dívky s dlouhými vlasy doprovázenou beránkem, obklopenou celým názvem školy.

„Škola regentů svaté Anežky pro svérázné dívky tímto potvrzuje, že LISA LARKOVÁ rozená Witsendová, která strávila čtyři roky cudnosti studiem ženského odívání, vystupování a domácích dovedností, tímto splnila akademické požadavky na promoci magna cum laude v oboru ženského umění a tímto se připojuje k celosvětovému spolku sv. Anežky Alumnae, se všemi právy a privilegiemi, které k tomu náleží. Podpis: Agatha Strictová, ředitelka

Přála jsem si, aby dokument nezmínil moji cudnost. Ano, zařízení jsem stále nosila, když jsem se dozvěděla, že bude odstraněno ne po promoci, ale mým zaměstnavatelem po promoci, který se může rozhodnout, zda mě vysvobodí. Ještě jsem neměla zaměstnavatele a potřebovala jsem ho najít v příštích třech týdnech, pokud se nechci ocitnout na jevišti charitativní aukce ve Svaté Anežce.

Dívky ze Svaté Anežky, kterým hrozí, že budou vydraženy, v tuto chvíli nesměly opustit školní areál, ale já jsem od paní Strictové dostala zvláštní povolení navštívit svoji tetu. Všechno oblečení a majetek jsem nechala ve škole. Uvědomila jsem si, že mám na sobě svou nejprůhlednější halenku. Nechtěla jsem, aby mi Dick okuloval spodní prádlo.

Anežský autobus mě a další tři dívky odvezl na nádraží. Jely jsme spolu a povídaly si - naštěstí našly letní brigády jako služky ve střediscích v Catskills a Poconos - dokud jsme se jedna po druhé nerozloučily a nevystoupily na našich stanicích. Vyjela jsem autobusem ze stanice a půvabně jsem vystoupila na zastávce nejblíže domu tety Deirdre.

Když jsem vstoupila do její ulice, začala jsem se bát. Chystala jsem se postavit Dickovi. Musela jsem. Musela být odvážná. Bála jsem se, ale pamatovala si, co mi paní Strictová řekla, a tajné zbraně, které mi dala.

Vytáhla jsem tetin dopis z kabelky a znovu si ho přečetla. Skoro mi jí bylo líto. Oklamala mě a udělala ze mě dívku, což bylo neodpustitelné... kromě toho, že jsem už byla zvyklá být dívkou a těžko si dokázala představit, že bych se znovu pokusila být chlapcem. Upřednostňovala jsem jemnost, krásu a sexualitu ženského oblečení. Ženské vystupování a chování mi teď přišlo přirozené. Škola sv. Anežky pro svérázné dívky se mnou ve svém poslání uspěla.

Ale teď bych se měla chovat způsobem, který nebyl přirozený ve svaté Anežce. Potřebovala jsem konfrontovat mnohem většího, silnějšího muže, který byl pravděpodobně rozhněvaný. Potřebovala jsem překonat strach, že mě fyzicky přemůže a bude mě týrat, možná mě dokonce znásilní. Potřebovala jsem přimět nerozumného muže, aby poznal důvod. Ano, mou maličkost v mé sexy uniformě školačky.

Došla jsem ke vchodovým dveřím, jasně jsem si uvědomovala, jak vypadám a co mám na sobě, cítila jsem, jak mě hladí sukně a slyšela cvakání mých podpatků na cihlových schodech. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zazvonila.

Za dveřmi se ozval Dick. „Co to sakra? Liso?“ řekl. „Páni, podívejme se na ni! Co tady děláš?“

Udělala jsem tu nejmenší poklonu, nejkrásnější pukrle, jen abych to zjemnila. „Vystudovala jsem školu. Teta mě chtěla vidět. Mohu vstoupit?“

„Hm…“ Zdálo se, že ho moje přítomnost zaskočila. Proklouzla jsem se kolem něj do vstupní haly. Krok první: Vstup dovnitř.

Jeho oči běhaly nahoru a dolů po mém těle a usadily se na mých prsou velikosti 36C. „Proč jsi tady, Liso?“

Řekla jsem, co mi řekla paní Strictová. „Ve jménu mé tety. Chce, abyste se odstěhoval, pane Newmane. Okamžitě.“

Byl zaskočený. Naštval se. „O čem to mluvíš, ty blázínku? Zavři kurva hubu!“

„Ne!“ Řekla jsem a zoufale se snažila, abych to nepřehnala, a snažila jsem se ze všech sil být statečná. „Žijete tu bez nájemného čtyři roky. Nemáte právo tu být. Chce, abyste odešel.“

„Jo? Jak sakra víš, co chce?“ řekl.

„Poslala mi dopis. Kde je? V domě?“

Slyšela jsem pleskání bosých nohou o podlahu z tvrdého dřeva. Na chodbě se objevila teta Deirdre a uviděla mě. Měla na sobě noční make-up a průsvitnou růžovou noční košilku s velkou růžovou mašlí ve vlasech. Krk jí obepínal obojek s drahokamy s D kroužkem.

„Liso!“ zakřičela a rozběhla se ke mně. Dick ji chytil za paži, zastavil ji a divoce s ní zatřásl.

„Pusť mě!“ řekla a rozplakala se. „Liso, zastav ho!“

Dick se zasmál. „Kdo mě má zastavit? Ta malá kundička!“

„Ne,“ řekla jsem. Snažila jsem se zůstat v klidu. „Můj právník.“ Sáhla jsem do kabelky a podala mu obálku. On ji vzal.

To byl zásadní okamžik. Musela jsem ho přesvědčit, aby přestal a přemýšlel, místo fyzického násilí.

„Pane Newmane,“ řekla jsem, „toto je soudní příkaz k odchodu. Zakazuje vám jakýkoli způsob kontaktu s Deirdre Witsendovou, a to okamžitě. Okamžitě ji pusťte. Musíte hned opustit tento dům. Pokud ne, nebo pokud odejdete a vrátíte se, budete zatčen a zadržen za pohrdání soudem. “

"O čem to mluvíš?" řekl. „Jaká snůška keců!“

„To ne,“ řekla jsem. „Přečtěte si prosím rozkaz, pane Newmane. Pokud ne, budete litovat.“

„Jaký rozkaz? Nikdy jsi mi nedal rozkaz, ty malý teplouši. Ve skutečnosti jsi sem nikdy nepřišel. Nemám tušení, kde jsi. Netuším, co se ti stalo.“ Tyčil se nade mnou.

Teď jsem se bála. Paní Strictová věděla, že jsem tady, ale kdybych zmizela, bylo by to její slovo proti jeho. Čas na druhou část mé tajné zbraně. Musela jsem mu vzdorovat.

„Víte přesně, kde jsem, pane Newmane,“ řekla jsem. „Stejně tak můj právník a ředitelka. Pokud se pokusíte jakýmkoli způsobem omezit moji tetu nebo mě, můj právník dnes obdrží telefonát a heslo, které ode mě očekává, a zavolá policii. Odejděte, pokud se chcete vyhnout vymáhání práva. Se svým záznamem těžko uděláte druhý přestupek. “

„Běž do prdele a do prdele s mým záznamem!“ a znovu tetou zatřásl. „Deirdre! Promluv trochu s tou sissy, než z ní vymlátím duši. Ona! Dokonce už má kozy!“

Vytrhla paži z jeho sevření, spěšně couvla mimo dosah. "Ne!" řekla.

Zvýšil hlas. „Co tím myslíš, že ne, ty hloupá děvko?“

Teta Deirdre vypadala stejně vyděšeně jako já, ale stála na svém. „To, co řekla Lisa! Už tě tady nechci! Chci, abys odešel! Podle toho, co říká, porušuješ zákon tím, že jsi teď tady. Okamžitě prosím odejdi z mého domu. Můžeš někoho poslat, aby vyzvedl tvoje věci."

"Ježíš!" Řekl pan Newman. „Obě krávy chcete, abych odešel? Možná bych měl! Možná vy, malé víly, nejste hodny vysát mého ptáka. Možná se necítím šoustat falešnou kundičku, jako je Lisina. Dobře... jebu vás obě, je konec. Jdu odsud. Vrátím se pro své věci. "

„Ne, nevrátíte,“ řekla jsem. „To by bylo v rozporu se soudním příkazem. Pošlete pro to někoho jiného. Nejlépe ženu. Ale nejdřív pomůžete mé tetě obnovit heslo k počítači, vrátíte jí telefon a pak předáte od tohoto domu všechny klíče, které máte. Pokud to neuděláte, zavolám svému právníkovi a on zavolá policajty. "

„Hele, kalhotko! Máš vůbec právníka?“ Řekl Dick. „Tento příkaz může být něco, co jsi našla na internetu. Jak se jmenuje?“

„Její jméno je,“ řekla jsem. Podala jsem mu navštívenku. „Rebecca Wolffová.“

Rebecca vlastně nebyla mým právníkem. V kanceláři paní Strictové jsem se s ní setkala jen krátce. Byla zmocněna školou St. Wayne pro svérázné dívky. Věděla o všech posledních kličkách zákona o opatrovnících, zákonných a zdravotních zástupcích, věku souhlasu, občanských právech, transgenderových právech a všech dalších problémech, které vyvstaly za třicet let neúnavné obrany školy, která z chlapců dělala dívky.

Líbila se mi její navštívenka. Kontaktní údaje na jedné straně a na druhé fotografie vlčice, která brání svá mláďata vyceněnými tesáky a nápisem „Nechám tvé nepřátele výt“.

Pan Dick obrátil navštívenku v rukou. Ušklíbl se. „Začněte s jejím počítačem,“ řekla jsem. „Heslo. Telefon. Klíče. Pospěšte si. Než se do toho vloží policie.“

„Sklapni, ty chytrá děvko,“ řekl. „Měl bych tě přimět políbit mi prdel.“

Ale neudělal to. K mé obrovské úlevě udělal Dick, co jsem řekla. Přihlásil se k počítači a předal jej tetě Deirdre, která změnila heslo. Následovaly jsme ho do komory, kde otevřel zamčenou krabici a vrátil jí její telefon.

„Teď klíče,“ řekla jsem.

Sundal je z klíčenky a hodil je na podlahu. „Ty hloupá děvko!“ řekl. „S vámi oběma jsem skončil! Už nikdy nechci slyšet o vás ani o vaší lesbické právničce.“ Vyšel ven z domu. Zabouchl přední dveře tak silně, až zarachotilo nádobí na stole.

Slyšely jsme hvízdání pneumatik, když couval s autem z naší příjezdové cesty a potom vyrazil po ulici.

S tetou jsme se na sebe podívaly. V růžové noční košili a psím obojku vypadala žalostně. Rozplakala se a objala mě. "Je pryč!" řekla. „Ach, děkuji, děkuji, děkuji!“

Ze strachu, stresu a úlevy jsem také začala plakat. Paní Strictová měla pravdu. Její plán vyšel! Ale donutit mě konfrontovat Dicka bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala - těžší než vstoupit do Svaté Anežky v zástěrových šatech školačky před čtyřmi lety. Roztřásla se mi kolena. Spadla jsem na pohovku.

"Co teď?" zeptala se teta. Odepnula obojek a hodila ho na podlahu.

Stále jsem ji nenáviděla? Teď byla na mé straně... nebo alespoň dokud neodešel Dick. Zkusila jsem přemýšlet.

„Nastav alarm a zavolej zámečníka,“ řekla jsem. „Možná má kopie tvých klíčů. Zavolám svému právníkovi.“

„Jak jsi získala právníka?“

„Je právničkou svaté Anežky. Paní Strictová nám udělala obrovskou laskavost tím, že mě ji nechala použít.“ „Můj bože, ano! Vadilo by někomu, kdybych paní Wolffové poslala hmatatelný znak mé vděčnosti?“

„Vůbec ne,“ řekla jsem. „Nezapomeň na nuly. Co budeme dělat se všemi Dickovými věcmi?“

„Vyhoď je do garáže,“ řekla. „Jeho oblečení, boty, tu příšernou vodu po holení… všechno. Pokud to někoho pošle vyzvednout, nevejde do domu. Otevřu garážová vrata a budu ho sledovat, jak to odnáší. Pak zavřu garážová vrata a zbavíme se ho. "

"My?" Řekla jsem.

Pochopila můj význam. „Teď jsi ze školy. Dospělá. Takže. Chceš se sem vrátit? Žít se mnou?“

„Myslela jsem, že už mě nikdy nechceš vidět.“

„Bylo to kvůli Dickovi. Cítila bych se mnohem lépe, kdybys mi odpustila a vrátila se. Je to to nejmenší, co mohu udělat. Dlužím ti moře vděku.“

Přemýšlela jsem o tom. Měla jsem tři možnosti: vrátit se do školy a nechat se vydražit; nebo nějak rychle najít zaměstnavatele; nebo se vrátit k tetě. Nebyly vzájemně závislé. Mým nejjednodušším a nejbezpečnějším postupem by bylo vyhnout se aukci návratem k tetě a potom si ve volném čase hledat zaměstnavatele. Ale nejdřív jsme musely urovnat některé věci.

„Lhala jsi mi o svaté Anežce, teto Dierdre.“

Nedívala se mi do očí. „Ano. Omlouvám se. Byla jsem idiot, že jsem dala přednost Dickovi před tebou. Omlouvám se za to, co ti udělali ve škole - i když musím říct, že jsi dopadla velmi dobře. Jsi krásná.“

„Co se stalo, stalo se,“ řekla jsem a podívala se dolů na svá prsa. „Ano. Vrátím se sem. Ale teď jsem dospělá. Už nejsi můj poručník. Už za mě nemůžeš rozhodovat. Potřebuji ale tvoji nabídku.“

„Rozumím,“ řekla. „Potřebuješ ode mě formální nabídku, aby ses vyhnula té děsivé aukci?“ „Ano,“ řekla jsem. „Pošli paní Strictové dopis. Jaká je přesně vaše nabídka, paní Witsendová?“

Než odpověděla, odmlčela se. „Už nějakou dobu mám mužů plné zuby. Teď, když je Dick pryč, a když je ta mladá žena, která mě zachránila, tak ženská a dobře vychovaná, byla bych ráda, kdyby se mnou znovu žila.“

„Jako tvoje neteř?“

„Už jsi dospělá, Liso. Mám ti říct, čím bych tě chtěla mít? Mojí paní domu. Mojí ženou v domácnosti... kromě toho, že se teta a synovec nemohou vzít. Budu živitelkou rodiny a chodit do práce každý den. Zůstaneš doma a budeš se starat o dům, vařit a uklízet a dělat všechny věci, které dělá hospodyňka. Všechny věci, kterým tě naučila svatá Anežka. "

„Zní to, jako bys spíš chtěla služku ne hospodyni,“ řekla jsem. „Nechci být služka!“

„Ne! To nechci,“ řekla. „Nemusíš nosit uniformu - ne, pokud nechceš. Jako paní domu bys měla nosit hezké šaty. Ráda tě uvidím ve vintage vzhledu. Ozdobené malé živůtky, abys předvedla svoje dokonalá prsa a korzetový pas. Plné sukně, které se ti budou hýbat kolem boků, se spodničkami. Punčochy a podpatky. Nařasená zástěra.

“ Velká část nabídky byla atraktivní. Raději si obléknu hezké šaty než uniformu služky nebo školačky. To by určitě bylo lepší být nahá na aukčním stupínku.

„Dostala bych zaplaceno?“ Zeptala jsem se.

„Paní domu, žena v domácnosti, je tradičně neplacenou pozicí. Práce z lásky,“ řekla. „Kdybych ti zaplatila, byla bys mojí služkou.“

„Po tom, co jsi mi udělala, jak moc očekáváš, že tě budu milovat?“ Řekla jsem. „Nestačí být tvá neplacená služka, drhnout záchody, vytírat podlahy, prát prádlo!“

„Neplacená, ano, ale ne bez náhrady,“ řekla.

Změna v jejím hlase mě zarazila. "Co tím myslíš?"

„Liso, nabízím ti kariéru domácí pracovnice, přesně na to tě vyškolila svatá Anežka. Chci, abys se mnou žila po zbytek mého života jako moje hospodyně. Moje neoficiální žena v domácnosti.“

„Tvá otrokyně, spíš. Proč bych s tím měla souhlasit?“ Řekla jsem.

„Protože na oplátku z tebe učiním dědice mého majetku. Dědičku.“

„Tvého majetku?“

 „Až zemřu,“ řekla, „moje dědička zdědí tento dům, který vlastním a investiční fondy, které mají v současné době hodnotu asi šest milionů dolarů. Až budu pryč, bude to určitě více. " Povzdechla si. „Měla bych zmínit, že pokud zemřu za okolností, které by naznačily, že jsi událost urychlila, nedostaneš nic.“

Zalapala jsem po dechu. Šest milionů! Byla bych bohatá! Ale až poté, co zemře. Klidně by mohla žít dalších dvacet, dvacet pět, možná i třicet let.

Do té doby bych musela sloužit jako její hospodyně. Znělo to, jako by mě chtěla udržovat pěkně oblečenou. Krásné vintage denní šaty a podpatky, se spodničkami a hezkým prádlem - kalhotky, spodničky, podprsenky, korzety a další krásné ženské věci. Filmové zástěry pro malé hostesky. Moje vlasy jsou hezké, nosím šperky a používám parfémy, vize předměstské ženskosti. Žena v domácnosti.

Svatá Anežka mě navždy změnila. Měla jsem prsa, boky, jemnou kůži. Oblékala jsem se a vypadala jako žena. Nevadilo mi dělat domácí práce. Stát se ženou v domácnosti - ne služkou, ne uklízečkou ani sexuální hračkou – to byl pro dívku svaté Anežky záviděníhodný osud. Zvlášť když moje… teta? spolubydlící?… Byla bohatá! Mohla bych si dovolit krásné oblečení. Luxusní kosmetické procedury. Telefon! Počítač! Auto! Moje kolegyně absolventky by na mě byly tak pyšné. Záviděly by!

Kdyby moje teta žila dalších dvacet let, byla bych multimilionářkou, než mi bude čtyřicet. Majetek takové velikosti by mohl generovat příjem pár stovek tisíc ročně, aniž by se dotkl jistiny. Do konce života bych mohla dělat téměř cokoli, co bych chtěla.

Kromě toho, že bych se znovu stala mužem.

Musela bych dál brát ženské hormony. Na zrušení změn, které provedly, bylo příliš pozdě a moje spolubydlící určitě chtěla, aby její žena v domácnosti byla co nejvíce ženská. Výměnou za šest milionů dolarů a dům, který by mohl mít hodnotu dalšího milionu, bych zůstala Lisou po celý život. Snažila jsem se představit si sebe v pánských šatech. Vypadala bych směšně, s mými 36C holkami poskakujícími na mé hrudi, mým příliš útlým pasem, zadkem svůdně se kymácejícím a jemnými pohyby rukou.

„Vážně mě vaše nabídka zaujala, paní Witsendová,“ řekla jsem.

„Jsem ráda, Liso,“ řekla. „Jen pár drobností. Občas se ráda pobavím a byla bych ráda, kdyby moje paní domu byla ochotná se oblékat a sloužit jako služka právě při těchto příležitostech, abych si mohla hrát na hostitelku. Šlo by to?“

Za šest milionů a dům ano, každou chvíli bych se mohla obléknout do černého saténu. „Dobře,“ řekla jsem.

„Nebudu s tebou mít pohlavní styk - jsme pokrevní příbuzní, bylo by to děsivé - a nemůžu tě nechat scházet se s ostatními ženami v domácnosti v sousedství,“ řekla. „Takže potřebuji, abys zůstala v cudnosti. Pokud chceš, aby si někdo hrál s tvými prsy a zadkem, najdu někoho bezpečného a příjemného, aby to pro tebe udělal. Dobře?“

Jinými slovy, nebyla bych na tom hůř než teď. Vyhlídka na to, že mě někdo vyšuká, kdo nebyl u svaté Anežky, byla děsivá, ale já neřekla ne. Přemýšlela jsem, jestli mi vybere muže, který mě udělá svým přirozeným nástrojem, nebo ženu s připínákem. Byla jsem zvyklá na připínáky, ale jiné dívky říkaly, že penis je mnohem lepší.

Za šest milionů a dům bych čas od času mohla být vyšukaná. Zvláště někým bezpečným a příjemným. "Dobře."

„Nakonec bych byla také ráda, kdyby mi moje hezká žena v domácnosti občas udělala fyzické potěšení.“

"Jak?" Nemohla jsem ji uspokojit tak, jak by to udělal muž, takže...

„Tak, jak to dělají ženy, jazykem a prsty,“ řekla. „Od neteře bych to nikdy nežádala, ale raději tě považuji za svoji hospodyňku a dospělou osobu a jednou z povinností hospodyňky je dělat potěšení.“

Chtěla, abych jí lízala klitoris. Nikdy jsem to nedělala, protože jediné klitorisy ve škole patřily dospělým a byly přísně střeženy, ale za šest milionů a dům bych se to naučila. "Dobře."

„Děkuji, Liso. Napíšu dnes svou nabídku na místo mé hospodyně a pošlu ji zítra paní Strictové. Zachráním tě od aukce. Zachránila jsi mě - teď zachráním já tebe! A také nechám mého právníka aktualizovat moji závěť. To je tak úžasné! "

Cítila jsem velkou úlevu. Pan Dick byl pryč. Na aukčním stupínku nebudu nahá. Měla jsem kde bydlet. Měla jsem nový vztah s mojí tetou: Byla to moje spolubydlící a já její žena v domácnosti. V domácnosti jsem měla zásadní postavení. Moje budoucnost byla finančně zajištěná. Mohla bych zabránit tomu, aby si to později rozmyslela? Ano - tím, že ji udržím šťastnou po celý život. „Děkuji vám, paní Witsendová.“

„Nemáš zač, Liso. Neříkej mi, prosím, paní Witsendová, nesnáším své příjmení. Říkej mi Deirdre, ano? Přece jen jsi ti jako moje žena v domácnosti, ne moje neteř. Nemůžeme se legálně vzít, ale slibuji ti, že si nikdy nevezmu jiného muže. Možná si vezmu i tvé jméno - Deirdre Larková a k tomu pěkný prsten. Koupím ti diamantový prsten a svatební šaty a můžeme si navzájem říci své sliby. Já ano, Liso. A ty? "

Za šest milionů a dům bych nosila její prsten. Oblékla bych si svatební šaty. Byla bych její ženou v domácnosti. Byla bych dívkou svaté Anežky. Dokud by žila.

A co pak? Život na vlastní pěst jako bohatá žena. Měla jsem takové štěstí! Ale to je daleká budoucnost a nechtěla jsem na to teď myslet. Nechtěla jsem přemýšlet. Chtěla jsem si jen vzít léky a poslouchat moji paní. I když ona byla důvodem, že jsem tak poslušná. Tak ženská. Tak krásná. I když to byla žena, která mě poslala do školy svaté Anežky pro svérázné dívky.

To, co mi kdysi řekla, se ukázalo jako pravda. Vysvobodila mě, abych naplnila svůj ženský osud.

„Ano, Deirdre,“ řekla jsem.

Políbila mě. Moje emoce přetekly. Začala jsem plakat.

„Co se děje, Liso?“ zeptala se.

„Nic,“ řekla jsem. „Prostě je to nejšťastnější den mého života.“

~ ~ ~

KONEC