Škola pro pokorné dívky - Verdikt - Nikola (soutěž 2017)

Otec a Dean chodili po místnosti sem a tam asi 15 minut. Věděl jsem že jsem v háji už dobrých 10 mnut. Od chvíile kdy otec přestal odporovat Deanovým návrhům a argumentům proti mě. Místo toho se začali domlouvat co se mnou bude. Pojmy o kterých mluvili mi vůbec nic neříkaly. HRT, Puerta Mirifica, IPL, antiandrogen, waist training byly pojmy které jsem nikdy dřív neslyšel. Jediné co znělo děsivě byla elektrická jehla, přičemž jsem neměla ani ponětí co nebo k čemu slouží. Horší bylo ale když jsem zaslechla délku trestu. Nebyly to dny nebo týden, otec řekl rok, Dean trval na minimálně pěti letech. Nakonec na mě vrhl smutný pohled a souhlasil s Deanovými podmínkami. Zřejmě nemám už šanci to ovlivnit, tak radši budu zticha protože už teď jsem v háji. Dean na mě pohlédl se zákeřným a lehce perverzním pohledem, nevěděl jsem co si o tom mám myslet. Namísto dlouhého vyjmenování a výhružek jen prošek kolem a šel pryč beze slova. Otec si mě zavolal do ředitelny. Nehněval se tolik jak jsem se obával. Jen se zdál smutný a zklamaný. Řekl mi ať si sednu a poslouchám.

Víš že jsem pro tebe měl velké plány. Řekl. Chtěl jsem aby si jednou převzal funkci ředitele po mě stejně jako já po svém otci.
Proto jsem ti tady sehnat brigádu. Dokončil větu a z hluboka se nadechl. To je běžný projev který mi řekl už když jsem se nastoupil před dvěma měsíci. Ovšak dnes to říkal určitým tónem z kterého jsem měl obavy. Už v tom nebyla naděje nebo ambice. 

A pořád to můžeme učinit. Pokračoval. Ale trochu jinou cestou, bude to teď pro tebe mnohem těžší. Řečeno jednoduše teď už nebudeš výpomoc, ale místo toho se staneš student.

To že už tu nemůžu pracovat mě nepřekvapilo, ale stát se student?

Ale já jsem kluk! Namítl jsem.

Až potom jsem si uvědomil co jsem dnes viděl v soukromé části školy a zamyslel jsem se. Pak jsem si dal kousky skládačky do sebe.

Ani náhodou! To neudělám křičel jsem. Já nechci!

Říkal jsem Deanovi že jsi moc starý, řekl mi s povzdechem. Není to moc fér chtít to po tobě v tomhle věku. Všechny studentky kteří se narodili jako chlapci začala když jim bylo 7 nebo 8. Snadno se přizpůsobili když je tak vychovávali od mala. 

Když to není fér tak proč s tím souhlasíš? Ptal jsem se chvějícím hlasem.

Chvíli se odmlčel. Nejspíš se snažil vymyslet dobrý argument, ale beznadějně. Hádám že prostě nechce přijít o dobře placené místo. Mít manželku a 4 děti je velká zodpovědnost. 

Myslíš si že se mi to snad líbí? Zeptal se. Nechat jediného syna aby se stal Sissy?

Bylo vidět že nechtěl doříct tu část věty kde o mě mluvil jak oo sissy.

Víš, popravdě to není tak špatné jak se zdá. Řekl mi ne příliš přesvědčivě.

Někteří rodiče zaplatili hromadu peněz aby tu jejich chlapec mohl být, pokračoval.

A navíc budeš mít to nejlepší vzdělání. A určitě víš jaké možnosti skýtá být pokornou dívkou.

 

Nemohl jsem uvěřit že můj vlastní otec se mi snažil vnutit myšlenku že je to pro mě něco prospěšného. Už s nikým z tohohle bláznivého cirkusu nechci nic mít, pomyslel jsem si. A ani nemluvě o tom co mi tu chtějí provést. 

 

"Ne", řekl jsem co nejklidněji jsem uměl. Nebudu se oblékat jako holka a ani mě k tomu nedonutí. Mají od toho moje sestry Amber, Beth a Mary. Věřil jsem že když budu stát za svým tak se spokojí jen s nimi.

 

Na chvíli se zamyslel, byla z něj cítit určitá lítost. Ale nakonec vzal telefon a vytočil předvolbu. 

"Jste už přchystaní?¨ dotázal se volaného. 

"Kdo je na co přichystaný?" Vyjekl jsem.

 

Pojď semnou, chci abys něco vidět. Řekl mi. 

 

Jakmile jsme vyšli do chodby, hned jsem věděl kam máme namířeno, přesně tam kde se to všechno zvrtlo. Dorazili jsme k oněm bezpečnostním dveřím, a k mému překvapení otec měl kartu která tam umožňovala povolený přístup. Očividně zde nebyl poprvé. Byl jsem moc vystrašený a naštvaný abych nad tím přemýšlel. Otevřel dveře a pokynul mi abych šel dál. Instinkt mi říkal aby se otočil a utíkal co to jde, ale je to člen rodiny, myslel jsem že mu můžu věřit. Ačkoli většina té důvěry už vyletěla ven oknem. Ale nakonec jsem ho poslechl. Měl vždycky plné ruce práce, takže jsem většinu času a dospívání trávil se sestrami nebo mamkou. Všechy starší než já, takže mi vždy přikazovali co mám dělat. Nemyslím si ale, že jsem kvůli tomu ztratil mužnost. Ale nikdy jsem nebyl tak mužný a dominantní jako učitelé ve škole. Takže kdykoliv mi důrazně řekli co mám udělat, tak jsem to udělal i když jsem byl proti celou svou vůlí. Takže i teď jsem poslechl, i když jsem váhal. 

 

Když jsme procházeli dlouhou chodbou, cítil jsem se jako kdyby mě vedli na elektrické křeslo. Je na tom něco divného, jinak by otec nebyl tak potichu. Navíc mi nemohlo uniknout, že najednou šel za mnou místo vedle mě. Tušil jsem že mě bude chtít bránit v útěku.

 

Už nebyl pochyb o tom kam jsme šli, na konci té chodby byl velký výchovný komplex. Počínaje otevřenými dveřmi ke kterým mě otec vedl. Muselo tam být alespoň 5 lidí, protože tam byl slyšet hlasitý rozhovor. Začal jsem couvat, ale rychle jsem narazil do otce který mě postrkoval vpřed. Už mu docházela trpělivost, a já tušil že ať už si na mě přichystali cokoliv, není to nic dobrého. Neměl jsem moc velký vzrůst ani sílu, ale byl jsem hodně mrštný a zkusit jsem uskočit a utéct pryč, ale chytil mě a já už neměl šanci dát se na útěk. 

 

"vylezte odtamtum a pomozte mi s ním" Zakřičel na muže v místnosti zatímco se mě snažil udržet. O pár vteřin později mě čtyři páry rukou vtáhly dovnitř a zavřely za mnou dveře.