Škola - 2.díl - Roseanne
Kdo nečetl první díl, stručně připomenu. Jako bohatý sirotek jsem se přihlásil na školu, kde po 3. letech ze mě má být žena, tedy skoro. Některé věci jako rodit děti, půjde až v budoucnu. Ale proměna má být dokonalá. K tomu slouží učební obory, kde se naučíme jak vařit, prát, bavit se, porozumět muži a být mu milující manželkou. Tedy pokud si to zaslouží. Proto zde máme i výuku lásky a vše co k tomu patří. Po dvou letech je provedena operace změny pohlaví a poslední rok žijete jako žena. Škola stojí deset milionů, což vylučuje toho kdo to nemyslí vážně a bohužel i nemajetné. Smutné je, když přeoperovaný člověk, ať už žena či muž později lituje a trpí rozpolcením osobnosti. To se unás nestane. Po dvou letech se pozná žena v muži.
Ale svými spolužačkami jsem se poznávala postupně. Věkem jsme si byly blízké, škola nebrala uchazeče starší 25.let. Oblékání do školní uniformy byl pro nás mimořádný zážitek. Už jen proto, že nás v ženském kostýmku uvidí ostatní. Uniformu tvoří bílé kalhotky, podprsenka, epitézy, tělové punčochové kalhoty, sukně nad kolena, blůzka a sako. Pohodlné páskové sandálky na středním podpatku. A paruka dle vlastního výběru. Vše pětkrát. Už při soukání do podprsenky jsem ucítila jak se na kalhotkách dělá boule, kterou dívka jaksi nemá. Při oblékání punčoch regulérně salutoval. nutně následovala erekce. Nebyla jsem sama. Jiné dívky také měly podobné potíže a rozpačitě po sobě pokukovaly. Profesorka přes módu nás uvedla na pravou míru. Komu bude stát, dostane kožený postroj, který tomu účinně zabrání. Začala škola.
Po oblékání jsme měly chvíli volno, na uklidnění. Prohlížela jsem se v zrcadle a moc se sama sobě líbila. Počkej, až budeme nalíčené a hormonální prášky také udělají své, řekla Lenka, jež přistoupila ke mě a uhlazovala si sukni. Už jako chlapec musela být pěkná. Velké oči, jemná pleť a štíhlá postava prozrazovaly, že při určování pohlaví šel bůh na cigáro. Překřížila jsem nohy a chytila ji za ruce. Asi ten pocit tření silonek o sebe a vědomí si začínající ženy ve mě vzbudil touhu dotýkat se jí i jinak. Odvedla jsem Lenku za zrcadlo. Klekla jsem a vzala její nohu v silonce k ústům. Jazyk začal přejíždět špičku chodidla a pokračoval nahoru, doprovázen jemnými polibky. Měla zavřené oči, právě se ji splňoval sen. Vyhrnula jsem ji sukni a blížím se ke kalhotkám. Pyj neměla největší, přesto slušně napínal látku kalhotek. Šikovně jsem ho vyndala, přesto záměrně zůstal za punčoškou. To už Lenka začínala lehce vzdychat. Polibek ze strany a konec. Přišla profesorka. Rychlá úprava a přicupitaly jsme na plac. Třídní se na nás upřeně dívá, ale nakonec odvrátí oči. Jistě ví, co jsme prováděly. Škoda, ale příležitost se jistě najde na příjemné pokračování. Pojednou jsem si uvědomila, že Lenku stále držím za ruku. Chovám se k ní jako chlap, skoro jsem očekávala, že bude mít pod kalhotkami růžovou mušličku, nedočkavě odevřenou. To musí přestat, přece chci být ženou. Netrpělivě jsem ji pustila nebo pane bože pustil ruku. Překvapeně na mě hledí krásnýma očima.
Jistě, pár dívek jsem už měl i plnohodnotný sex. Ale sex nebyl na prvním místě. Zjistil jsem, že mnohem raději si s nimi povídám, tedy pokud ona dívka v hlavě něco měla. Když už na to došlo, bylo to krátké a jakýsi pocit, že se to ode mne očekává. Měl jsem raději dlouhé předehry, polibky, laskání a práci jazykem. Myslel jsem, že i ony dívky to cítí stejně. Ale asi čekali až na ten závěr. Dvě známosti byly dokonce platonické, což vám asi vyvolá úsměv na tváři. Problém byl, že jsem se vždy zamiloval. I do lehké holky. Vždy mě zajímalo, jak žena myslí, co cítí když má na sobě hezké šaty a jak jí imponují mužské pohledy. Proto jsem se začal oblékat jako žena a tajně chodit v noci ven. Jen aby mě někdo
nezahlédl. Nebo ano? Nesnesitelný by byl výsměch. Hrubý a primitivní člověk by mě nazval buznou. Ale tak to není. Pár lidí s tímto pocitem a touhami žije. Mají rodiny, děti a přesto jsou jiní. Navlékají se do manželčiných šatů, punčoch, rvou nohy do bot o dvě, tři čísla menší. Jen kvůli pár hezkým okamžikům, kdy se cítí být šťastní. Ale pánové pozor, pokud si myslíte, že žena nic nepozná, jste na omylu. Boty jinak srovnané, ramínko se šaty nakřivo. Hlavně nepodceňujte čich. I na těch šatech ulpí váš pot. Řešením je mít vlastní garderóbu, pokud možno dobře schovanou. Pokud máte pocit svěřit se manželce, nedělejte to. Dobře to končí jen ve filmech. V praxi to znamená, že vaše žena si po čase najde jiného, bez úchylek.
Pokud se vám povídka líbila, napíšu pokračování. Škola slibuje ještě hodně zážitků.
Ross.
