Silvestr u Marty – Silvestrovská povídka - 6.díl - Esme Ww

02.01.2022 14:20

6. Rok plný změn

 

Byl to nádherný rok. Doma i v práci. Jako Olda jsem jen zřídka kdy přišla do osobního kontaktu s klienty nebo s vedením firmy. Měla jsem tudíž docela volný dress code. Martin do obleku celkem často musel. A platilo to, i když byl Martina a nechtěl být fousatá a frigidní Martina. Prvního čtvrt roku nebylo skoro nic poznat. Když si stáhla prsa, měla docela klid. Jen v pátky byla téměř nepoužitelná. Trávila spoustu času v kabince na toaletách. Ošívala se a vzdychala. Když jsme byly samy, zeptala jsem se, jestli jí můžu nějak pomoct.

„Každý by mi mohl pomoci, ale nejde to. Znamenalo by to konec všeho. Měla jsem vzít Žofku připínákem a byla jsem podle obou nemožná. Tak prý abych radši na všechny mužské myšlenky zapomněla, musím v pátky chodit do práce se zavedenými Venušinými kuličkami. Je to peklo. Nádherné peklo. Nesmím se prozradit. Mám od Marty dovoleno hrát si se sebou jen dvakrát za den, ale nejde to dodržet. Jsem tu skoro pořád a radši si vážu roubík, abych nebyla tolik slyšet. Marta to pozná. To zase bude víkend. Promiň, musím znovu do kabinky.“

Párkrát jsem ji přistihla v kuchyňce tajně cvičit, protože na posilovnu už nemá čas, po práci má ona i Žofka jiné povinnosti. V dubnu si začala vycpávat zbytek hrudníku i pas, aby zamaskovala rychle se měnící siluetu. Jasně si pamatuju, kdy začala menstruovat. Osmého května. Nesnesitelná i když se to snažila ze všech sil maskovat. Den vítězství. Rudá vlajka nad Reichstagem. Hurá! A byl to čtvrtek a ani na další den nedostala od Marty výjimku. Objednala si hned tři nové velikosti obleků. Nerozepínala si sako ani v parných dnech, protože pod sakem měla diskrétní kšandy. Kvůli velikosti boků nosila kalhoty, které jí nedržely v bocích a pásek by buď nedržel nebo přiznal změny, ke kterým dochází. Už od ledna se holila do hladka, aby blížící se řídnutí fousů nebylo tak viditelné. Nicméně koncem prázdnin jsem zaznamenala pokusy dokreslovat si strniště. Podle mě plaší, jako přirozená blondýna v tomhle měla docela kliku. I tak jí mí kolegové začali říkat pan Zlatovláska. Krátce nato, znatelně zvýšeným hlasem, přiznala endokrinologické obtíže. Samozřejmě ne jejich příčinu a rozsah následků. Začátkem listopadu mé zkušené oko občas zpozorovalo zbytky rtěnky nebo laku na nehtech. Vsadím se, že na nohou je má rudé se třpytkami.

Marta jí dala povolení k účasti na Mikulášském večírku. Nebyla zvyklá, že její měnící se tělo má sníženou tolerancí alkoholu, takže už dvě hodiny po začátku jí padly zábrany a pud sebezáchovy a odešla se samozřejmostí na dámské záchodky. Tam ji nachytala postarší sekretářka vedoucí naší pobočky a začala křičet. V mžiku bylo na záchodcích dalších pět kolegyň včetně paní vedoucí. Rozčílená a ovíněná Martina si stáhla kalhoty i kalhotky a trvala na tom, že má právo sem chodit. Sekretářka jí uvařila zabijáckého turka, Martina se omluvila a tiše se vykradla. Bylo teprve osm večer, takže v sexshop v nedalekém supermarketu měl stále otevřeno.

Když jsem si druhý den vařila v kuchyňce čaj, koukala jsem na ulici a všimla si, jak tak sto metrů od práce zastavil Martin taxík a vystoupila z něj Martina v latexových minišatech pro služku, které rozhodně nebyly stavěné na její éčka. Na krku měla obojek, na nohou síťované punčochy a boty na jehlách. Až když došla do kanceláře, všimla jsem si, že pásky nad kotníčky jsou zajištěné zámečky.

Z kanceláře šéfky jsem vůbec neslyšela křik. Spíš decentní smích a chlácholivá slova. Martininu funkci jsem opravdu dostala. Poloviční úvazek nebyl na překážku.

 

Letošní Vánoce jsme slavili u Marty. Byla jsem oblečená do dlouhých upnutých vínových sametových šatů. Výstřih byl na Vánoce opravdu odvážný, ale tohle nebyla normální vánoční večeře, a navíc mi prsa kryla krajka. Na krku jsem měla pružný obojek ze stejného typu látky. Pouze s malým očkem, na kterém se mi skvěla brož ve stylu zmenšené psí známky.

Otevřela nám Žofka v klasickém obleku služebné. Dokonce ušitém jen z běžné látky, když pomineme její lesklý design. „Přišla paní Sylva s komtesou Olgou,“ uvedla nás.

Marta se právě bavila se dvěma dalšími dámami, které se, co se týká oblečení, toho opravdu nebály. Martina jim přinášela na podnosu občerstvení.

Obě neznámé ženy se na nás otočily a mile usmály. „Rády vás vidíme, Olgo,“ řekla synchronizovaně naše vedoucí i se svou sekretářkou. „Slyšely jsme na vás jen samou chválu.“

Sylva se ke mně naklonila šeptla mi do ucha: „Doufám, že se za tebe nebudu muset stydět.“

 

 

Tak to už je opravdu všechno. Žádné další pokračování nebude, protože už mi nezbyla k dispozici žádná osoba s mužskými pohlavními orgány. :-) Takže nic ke Třem králům, ke Hromnicím ani k ničemu jinému. :-)

 

Veselého Silvestra, pohodový Nový rok i úspěšný nový rok,

 

Vaše Esme