Silvestr u Marty – Silvestrovská povídka - 5.díl - Esme Ww

01.01.2022 09:51

5. Zázrak opravdového orgasmu

 

„Žofinko, drahoušku, mohla bys na chvilku vyndat Martinovi roubík? A dej pozor, ať neuklouzneš.“

„Pověz mi Martine, co bys vlastně chtěl?“

„Chtěl bych zažít ten zázrak. Zázrak orgasmu.“

„Mám pocit, že jsi ho před pár chvílemi prožil.“

„Já nemyslím obyčejný orgasmus. Já myslím ten opravdový, ženský. Chci prožít zázrak ženského orgasmu. Strašně moc závidím Olze. Závidím jí úplně všechno. Od orgasmu přes tělo až po její vztah se Sylvou. Mohla byste prosím nějak udělat, aby se mi stalo to samé, co se stalo jí?“

Marta se pousmála. „Nemáme k dispozici to samé, co pomohlo Olze, ale něco podobného, na první pohled odlehčeného. Není to odzkoušené.“ Hlavně že to moje odzkoušené bylo.

„Počkej pár minut, musím si rozbalit nějaké balíčky,“ usmála se na něj a přišla ke mně. „Myslím, že už toho mají docela dost.“

Najednou jsem uslyšela facku až to plesklo. „Olda to alespoň nechtěl, ty čuně úchylné.“

„To si spolu ještě vyřídíme,“ Marta se otočila na Žofku a zpražila ji slovně i pohledem. „Tvé pocity jsou tvá soukromá věc, ale v žádném případě mi nebudeš poškozovat můj budoucí majetek.“

„Promiňte, paní.“ Sakra, tak takhle pokornou si Žofku nevybavuju ani za svobodna.

„Budete se mít rády a pokud to budu chtít a povolím vám to, tak hodně rády.“

Když mi uvolnila skřipce z prsou, zabolelo to snad ještě víc, než když je nasazovala a do odkrvených bradavek se pozvolna navracel život. Měla jsem co dělat, abych si nekrupla obzvlášť když ve mně stále vězela ta dvanácticentimetrová věc. Marta se koukla vítězně na Sylvu a přes lepící pásku mě dlouze políbila. Pak se začala věnovat mým probouzejícím se ňadrům. „Škoda, že tu nejsme samy,“ usmála se. Myslím, že pořád budeš o hodně lepší než ty dvě dohromady. Pustila se do rozvazování, ale nikterak nechvátala. Ve chvíli, kdy mě rozvazovala za zády, jsem se kochala pohledem na Žofku rudou vzteky, ale neschopnou pohybu a Martina s pohledem zapitým do podlahy a možná ještě hlouběji.

I rozvázaná jsem zůstávala ležet, mírně si protahovala svaly a čekala, až mi Marta uvolní pusu. „Díky Marti,“ usmála jsem se, „jsi opravdu výborná.“ Nebyla to zdvořilostní fráze a z tónu mého hlasu to bylo poznat.

„Co mám udělat s tou starou rachejtlí? Rozhoupáme ji? Blíží se půlnoc, spousta rachejtlí teď bude létat vzduchem,“ zeptala se provokativně. „Mám ji tam nechat až do příštího roku?“

Spustila kladku a při rozvazování si neodpustila některé citlivé doteky. „Nechcete si skočit do sprchy?“

„Teď rozhodně ne,“ odmítla Sylva za nás obě. „Sice sprchu potřebuju, ale tohle chci doopravdy vidět.“

 

Marta rozbalila druhý Sylviin balíček. I tenhle obsahoval cosi jako silikonové kalhotky, vepředu zesílené. Strhla ochranou fólii a vyzvala Martina, aby do nich vstoupil. U Martina nebyly k zapotřebí velké změny ve způsobu myšlení. Když se povede ta základní fyzická úprava, bude stačit už jen doladit drobnosti.

Martin se přidržoval Martiných ramen a vstoupil do silikonové formy. Marta jí začala natahovat na své místo. Pár centimetrů pod rozkrokem se zastavila a obrátila se na mě a Sylvu. „Holky, mohly byste mi pomoct usadit je na své místo? Stačí, když je přidržíte dvěma prsty.“

Před chvilkou jsem si přečetla ten návod. Ten, kdo nasazuje, ovládá. Jejích deset prstů, naše celkem čtyři. „Jestli tomu dobře rozumím,“ zeptala jsem se Marty, „budou z nás dvou něco jako kmotry?“

„Přesně tak. Bude moje. Obě budou moje. Ale kdyby se se mnou nedej bože něco stalo, bude Martina potřebovat někoho, kdo by ji vedl životem, řídil a ovládal. Vždyť se teprve narodí. Bezbranná poslušná holčička.“ Vytáhly jsme kalhotky kam až to šlo a pro jistotu je ještě zkusily povytáhnout výš. Martin se zatřásl, chytil obouruč za břicho a poté, co ho Marta vyzvala se opět narovnal

 

Stály jsme za zadkem a pozorovali, jak se hmota na obou půlkách rozpouští a vsakuje dovnitř. Žádnou další viditelnou změnu jsme nezpozorovaly.

Marta vzala mého stále ještě vedoucího za ruku a otočila ho o 180 stupňů. „Představuju vám slečnu Martinu.“ Ostře řezané rysy chlápka krátce po čtyřicítce, polodlouhé blond vlasy, strniště. Svaly rýsované pravidelnými hodinami v posilovně. Chlupaté nohy. A. No řekněme a stydké pysky, které nezakrývalo žádné pubické ochlupení.

„To je všechno?“ Zeptala jsem se. „To jsem tedy dopadla sakra líp.“ Za mými zády se ozval Žofiin hysterický smích.

Martina si nesměle sáhla do klína.

„Neboj se a vyzkoušej si ji. Sedni si do křesla, roztáhni nohy a vyzkoušej si ji. Před námi si ji vyzkoušej a hned.“ Byla to fascinující podívaná, ale nevím, jestli si ji chci pamatovat. Nejspíš nechci, ale určitě budu. „Neboj se přitlačit. Teď už můžeš. Ukaž nám, jak velká jsi rajda. Ta největší, věčně hladová rajda.“ Ukázala to a povedlo se jí přehlušit i všechny novoroční ohňostroje, které ve velkém začaly létat za oknem.

Marta donesla veliké zrcadlo. „A teď i tobě ukážu, jak moc velká rajda jsi.“

Zmatená Martina nevěděla, jestli má brečet nebo se radovat. Nepřestala si pohrávat se svými novými závojíčky, ale se zbytkem obrázku to ani trochu neladilo dohromady.

„Copak to není takové, jaké jsi chtěla? Být tajně holkou. Tak, aby o tom skoro nikdo nevěděl?“ Martina nadále držela pohled vyorané myši.

„Tak jestli se ti to úplně nelíbí, mám pro tebe možná dobrou možná špatnou zprávu. Záleží, jak si to přebereš. Tohle nemusí být finální stádium. Není to léčba šokem jako u Olgy. Je to metoda postupného růstu. Od tohoto okamžiku se ti do těla začínají rozpouštět extrémně agresivní ženské hormony, které ti ho začnou přestavovat. Mají na to rok. Bude se ti zužovat pas, kynout zadnice. Postupně se ti zjemní obličej a hlas. Vypadají ti fousy i chlupy. Vyrostou prsa. Přibližně o půl velikosti za měsíc. A ty máš v ruce stopku. Jakmile se na veřejnosti, před kýmkoliv jiným než před námi čtyřmi, přestaneš chovat jako muž, přiznáš se k tomu, že jsi ženou, změny se zastaví. To stejné se ale stane, pokud si necháš ostříhat nebo si ostříháš vlasy. Ani na konečky si nesmíš nechat sáhnout. A adekvátně k tomu, se ti sníží libido. Teď jsi na sto procentech. A nebude to lineární posun. Je to téměř exponenciála. Jestli si to dobře vybavuji, tak pokud to zarazíš v červenci, budeš někde na deseti procentech, koncem října na dvaceti pěti a na Mikuláše zhruba ve dvou třetinách. Někdy v dubnu nejdéle v květnu bys měla začít menstruovat. Ani to tě nesmí zastavit v posledních měsících mužského života. Pokud nechceš, aby byl pořád z velké části mužský.

V okamžiku, kdy už to nedokážeš udržet, dáš v práci výpověď. Olgu navrhneš na svoje místo. Cestou ke mně domů si v sexshopu koupíš ty nejvyhraněnější šaty pro služku, převlečeš se na místě a takto oblečená přijdeš pěšky až sem ke mně domů. Od té chvíle budeš jen má na plný úvazek. Druhý den přijdeš v tomto oblečení definitivně se rozloučit se svými podřízenými, kolegy i vedením firmy.“