Sestřina svatba - 8.díl - Dievka

04.01.2024 20:46

Alexandra odkládá peněženku na stůl s počítačem a upře na tebe zkoumavý pohled. Svoji peněženku odložila tak, abys nepřehlédl, že na to jak je malá, je její peněženka docela naditá. Odhadneš to na pár tisíc. Ty si vyděláš 125 korun za hodinu při doplňování zboží, ale jen čtyři hodiny a nejvýš pět dní v týdnu. Což je teoreticky 2 500 za týden. Ale tady jde přeci jen o peníze za hodinu. Nechceš plácnout náhodnou cifru, nechceš říct málo, abys nepůsobil moc levně, ale nechceš to přehnat. Říkáš si: 'Dva a půl tisíce za hodinu je prostě moc.' Hlásek pokušení ti našeptává: 'Ale risk je zisk.' Potom si ale říkáš: 'Vlastně proč ne, proč si neříct o tolik, že se mi vysměje… A odejde? Zbavit se jí...' Takže se nakonec rozhoduješ napálit šílenou sumu. Skloníš hlavu a šeptáš: "Pět tisíc..." Z jejího výrazu, toho jak pozvedla obočí a usmála se, máš dojem, že tě buď neslyšela, nebo jí to nepřijde jako moc. Takhle nedosáhneš toho, co jsi chtěl. Ale co to je?

 

Když vidíš, jak se natahuje po peněžence, aby ti dala požadovanou sumu, tak zpanikaříš. Tentokrát se přitom nedíváš do země, ale přímo na Alexandru a říkáš hlasitě: "Pět tisíc… Euro..." Podívá se na tebe s lehkým, řekl bys, že až pobaveným úsměvem na rtech. K svému vlastnímu překvapení neuhneš očima, nečervenáš se, ani se nezačneš potit. A přitom jsi jí právě řekl svoji cenu. Nabídl jsi se. Prodal svoje tělo. A nebo spíš svoji duši? Alexandra se předkloní, ruce má stále zkřížené pod prsy, ale ta jsou úplně odhalená. Tvoje srdce se splaší. Velmi pomalu otevírá peněženku a říká: "Můžu ti dát kolik chceš, Julie. Můžu ti dát i víc, pokud uděláš úplně všechno, co ti řeknu. Líbilo by se ti to?" Je ti jasné, že lhát by se ti v tuto chvíli rozhodně nevyplatilo, takže odpovíš popravdě: "Já... já nevím." Její tvář se rozzářila. "A změnilo by se něco, kdybych ti dala dvakrát víc?" Nejsi zvyklý dostávat něco navíc jen tak, takže očekáváš, že v tom je nějaký háček. Odmítneš? Řekneš jak to cítíš, nebo skočíš po příležitosti, jaká se neopakuje?

 

Neodmítneš nabídku přímo: "Nechci nic navíc." Alexandra pozvedla obočí. "Jak to myslíš?" Chystáš se odpovědět, když ti dojde, že je to spíš řečnická otázka. Alexandra teď už ví, že uděláš cokoli si bude přát. A nejspíš ví i to, že bys to udělal i zadarmo. A protože tvoje platonická láska pro ni není tajemstvím, je si jistá tím, že pokud ne pro ni, pro Katku uděláš cokoli zcela určitě. Jak to může vědět, když si tím nejsi jistý ani ty sám? Nevidí ti do hlavy, i když to tak může občas vypadat. Jen zná dost submisivních kluků a mužů, aby je chápala, věděla, jak a čím přemýšlíš. "Buď má Julie a dovol mi být tvým Romeem." Kdyby šlo o někoho jiného, mohl bys předstírat, že tě taková výměna rolí šokuje, nebo překvapuje. Ale po tom, co se stalo v koupelně? Takže jenom přikývneš. Slova by byla zbytečná. Ona říká: "Pojď ke mě, Julie. Pojď, aby ráno stálo za to." Takže děláš co chce, zastavíš se jen na krok od jejího žhavého těla a chtěl jsi před ní pokleknout.

 

Říká: "No tak, počkej, posaď se." Bere tě za ruku a přitahuje do křesla, aby ses jí posadil na klín. Tohle jsi vůbec nečekal, ale neprotestuješ. Když si sedáš, pokoušíš se sice posadit tak, aby tvá erekce nerušila tvoje myšlenky, jenže Alexandra ti zabrání zastrčit ptáka mezi stehna tím, že ti zadrží ruku. Dosedneš s přihlouplým úsměvem na tváři. Pobavilo tě její mírně odtažité chování, které se značně odchyluje od společenských norem, okouzlil tě její ležérní šarm. Ale v temném koutku tvé mysli, nebo spíš hlubině duše i její sebevědomá, ženská forma dominance. "Promluvme si o tom a uvidíme, kolik můžeš dnes vydělat." Znovu se předkloní, tentokrát nechá svůj župan úplně sklouznout. Zlehka položí ruku na tvoje rameno. Všimne si, že koutkem oka kontroluješ svoji erekci. Přiblíží svoje rty k tvému uchu, až cítíš její dech a zašeptá: ''Nedělej si starosti, každou ženu potěší když vidí, co dokáže jen pohled na ni, i když je to jenom maličkost.''

 

Necháš ji, když pomalu posouvá svoji ruku na tvůj zátylek, který jemně, ale pevně sevře. Vzápětí se k tobě naklonila, aby tě dlouze a pomalu políbila. Zpočátku byly tvoje rty nehybné, ale její vytrvalost tě přinutila je rozevřít a vaše jazyky se setkaly. Tvoje i její dýchání začalo být znatelně rychlejší, těžší, hlasitější, než konečně dovolila, aby se vaše rty oddělily. Podívala se ti do očí. Takto zblízka vypadaly ty její velké a neskutečně hluboké. "To není nic navíc," zašeptala a mrkla, než tě znovu rychle políbila a vzala za ruku. "Je tu ale jeden 'malinkatý' problém s tvým klitorisem. Je na dívku až moc velký. Ale neboj se, mám vhodné řešení.'' Alexandra sáhne do kapes županu a v každé ruce se jí objeví kovová klícka na penis. ''Mám tady jednu větší a jednu opravdu malou klícku. Stačí, když mě o jednu poprosíš a nasadíš ti tu, kterou budeš chtít. V té malé budeš opravdu roztomilá, skoro dokonale dívčí, ale i větší klícka tě osvobodí od špatných myšlenek." Máš si vybrat? A není v tom nějaký háček. Kterou klícku zvolit? Ta větší by asi byla pohodlnější, ale zase by bylo těžké skrýt ji pod oblečením, kdyby sis ji chtěl nechat nasazenou.

20.2

 

Rozhodnutí bylo nakonec docela snadné, protože ti stačilo představit si tvůj penis ve větší klícce bez erekce. Působila by prázdně. A to by bylo rozhodně horší, než bude nasadit malou klícku na vztyčeného ptáka, i kdyby to mělo bolet. ''Paní, prosím Vás o malou klícku.'' Natáhneš ruku a dotkneš se malé klícky. Ona se jen usměje a říká: "Dobrá volba. Ale uvědomuješ si, že bude jen na mě, co udělám s klíčem?" Ta její otázka tě zaskočí. Popravdě sis představoval, že ti klícku zase sejme, než odejde. Ale teď už ti to nepřijde jisté. A možnost vyzkoušet, jak dlouho vydržíš mít ji nasazenou, ta je tak lákavá, že zapomeneš na obavy. Možná to je její záměr, znejistit tě, vyzkoušet, jestli nevycouváš. Nechceš ale čelit posměchu, alespoň ne od Alexandry. A tak pokud možno odhodlaně přikývneš. Znovu se na tebe usměje a říká: "Bude lepší, když se zbavíš chloupků dřív, než si klícku nasadíš. Zvládneš to, nebo potřebuješ moji pomoc?" Když se ptá, máš pocit že jí vidíš v očích tančit veselé plamínky. Říkáš si: 'Možná není tak nepřístupná.'

 

Je ti jasné, že pokud by se tě dotýkala, mělo by to jediný výsledek, tím by byla předčasná ejakulace. Vyhrkneš tedy: "To zvládnu." A rychle vstáváš. Alexandra tě plácne přes zadek, bereš to jako svolení odejít do koupelny. Klícku si ale nechala. Tím jsi dostal odpověď na nevyřčenou otázku. Čekala nejen, že budeš souhlasit s nasazením klícky, že se oholíš, taky ti ji chce sama nasadit a potom si nechat klíč? Klícku, přesněji klícku cudnosti, nevidíš poprvé, i když většinou šlo jenom o obrázky v e-shopu. A z nějakého důvodu se ti, pokud jde o materiál, vždy víc líbily ty kovové. Na obrázcích byly vždy dva klíče od zámku, ale v klícce kterou měla v ruce byl jenom jeden klíč. Doufáš, že je to jenom z důvodu symboliky, že pokud ti klícku nechá, dá ti od klícky druhý klíč, ale jeho použití podmíní tvojí prosbou o odemčení a odemčení samotné až po jejím souhlasu. Tak tomu bylo v tvých představách, ale v těch se nikdy nestalo, co bys ty sám nechtěl.

 

Snažíš se své obavy zaplašit, zatím co stojíš ve sprše a dokončuješ oholení. Podaří se ti to především díky vzrušení, které ti to poskytuje. Neholíš si intimní partie poprvé, ale po delší době. Nedalo to ani moc práce, protože tvoje ochlupení je spíš chmýřím. A tak pokračuješ v holení všude, kde nějaké ochlupení máš. Nejen podpaží, ale i nohy a ruce. Jenom pár chloupků okolo bradavek odstraníš radši vytrháním. Zkontroluješ výsledek. Ale hlavně že jsi se při holení nikde nepořezal. Dotyk na hladce oholené kůži v rozkroku způsobí, že tvoje vzrušení roste. To ale není co právě potřebuješ. Alespoň vzhledem k tomu, na co se za chvíli chystáš. Osušíš se a vracíš se do svého pokoje. Hned jak za sebou zavřeš dveře, cítíš, že se něco změnilo. Když se otočíš od dveří k Alexandře, máš nutkání zakrýt si rozkrok. Jako by ses teprve teď cítil být nahý, když sis oholil všechno ochlupení. Alexandra si tě zkoumavě prohlíží, z jejího výrazu nepoznáš, jestli si všimla, že ses zbavil veškerého ochlupení. Pokyne rukou, abys šel k ní. To ticho tě trochu děsí.

 

Dojdeš na krok ke křeslu a zastavíš se. Alexandra poroučí: ''Klekni!'' A ty ji poslechneš. "Nasaď si to, holčičko!" Řekla to zvláštně hlubokým hlasem, kterým v tobě vyvolává pocit vzrušení. Nebo chtíče? Podá ti klícku a zavelí: "Hned!" Rozebereš ji a najednou ti spodní kroužek přijde moc malý. Ale nakonec nebyl problém protáhnout jím tvoje koule, no spíš kuličky. Těžší bylo dostat skrz kroužek tvůj vztyčený penis. A to i když se ti zdá být menší než obvykle. Zaslechneš v hlavě škodolibý hlas rozumu: 'Že by se opravdu zmenšil? No ano... pokud se ti nezvětšily ruce...' Okřikneš ten vnitřní hlas: "Ztichni!" Nevíš jestli jen v duchu, nebo nahlas. Ale když vezmeš penis do ruky a sevřeš ho v dlani, málem se v ní schová. Nikdy nebyl zvlášť velký, tohle ale není obvyklých patnáct centimetrů. Odhaduješ to tak na dvanáct, možná jen deset? Ale na nasazení vrchního dílu klícky, který má sotva tři centimetry, je to pořád moc. Nasadíš klícku na špičku a začneš tlačit. Nakonec se ti přeci podaří dostat obě části na místo a vložit i zámek.

 

Když vytahuješ klíč ze zámku, zní ti každé cvaknutí mechanismu jako výstřel. Ten pocit je neskutečný, krásný, ale i trochu děsivý. Jako by teprve teď bylo všechno tak, jak má být. Je tím, co ti chybělo, chladivý dotek kovu, který svírá tvůj penis a brání mu udržet erekci, nebo je to, co ti chybělo, pocit odevzdání se někomu, koho vlastně vůbec neznáš? Vidíš svůj odraz v monitoru a hlavou ti bleskne, že toho, čím vypadáš jako kluk, je opravdu hodně málo. Je to vlastně už jen ta "maličkost" zamčená v kovové klícce, která ti kupodivu přinesla pocit větší svobody. Nedává to moc smysl, alespoň pokud jde o logiku a "zdravý rozum", ale je to tak. Navíc máš zvláštní pocit, že pokud klícku sejmeš, tak ti bude chybět. Není přece možné pocítit závislost na něčem hned napoprvé, navíc během tak krátké chvíle. Alexandra už ale čeká, že jí odevzdáš klíč. Co uděláš?