Sestřina svatba - 7.díl - Dievka

22.12.2023 08:50

Alex se probudila, otevřela oči a přikrčila se. Světla bylo až příliš. Bylo příliš jasné a příliš bodavé. Když se dívala přes zválenou postel na nepořádek, který nadělala než usnula, měla na chvíli pocit, jako by plavala v moři lítosti. Její včerejší plán na páteční večer, tedy jít ven a najít si něco mladého a dychtivého, nevyšel zdaleka podle její představy. A tak po několikahodinovém toulání se od baru k baru, zavolala otci Heleny, jestli může přespat v Helenině pokoji. Souhlasil. Cestou si Alex uvědomila, jak moc vlastně nesnáší, když má na sobě nějaký kostým, o kterých si většina chlapů myslí, že dělají dominu. Ale když šla po schodech nahoru, do Helenina pokoje, vzpomněla si na Helenina bratra. Na to, jak Helena nedávno během jejich milování navrhla, že by ho Alex mohla šukat. Sice se to snažila obrátit v žert, ale dobře věděla, že to Alex ráda udělá. Přesto, že se navenek tváří, že to dělá jenom kvůli prachům, Helena ji znala tak, jako nikdo jiný.

 

         Potom si všimla, jak ji Julius šmíruje na chodbě pootevřenými dveřmi. A přesně v tu chvíli měla jasno, co bude dál. Vešla do Helenina pokoje, převlékla se do latexu a z tašky vytáhla dildo a popruhy. Moc od toho nečekala, ale svoji roli asi sehrálo i to, že šlo o Helenina bratra, jak Hela sama říká, její "dvojče" a opravdu v něm něco z Hely bylo. Alex si to rozhodně užila víc než jindy. Jenže aby byla spokojená a uspokojená, musela by Alex zajít do těch intimností, které ze zásady s opačným pohlavím nikdy nedělá. Chce totiž, aby si prožili stud děvky, kterou někdo použije a odejde. Rozhodla se, že u Julia zajde ještě dál a příště ho přinutí, aby si řekl o peníze. Když se Alex vrátila do Helenina pokoje, povolila popruhy a odložila dildo na noční stolek. Svlékla latex, natáhla se nahá na postel. Ale bez toho, aby byla uspokojená, prostě nemohla usnout. Použité dildo použít nechtěla, ale šuplíky v Helenině pokoji byly plné nejrůznějších sexuálních hraček.

 

         Takže asi po hodině usnula i Alex, uspokojená, a dům se tak ponořil do ticha. Ale už je ráno, Alex leží nahá, ale i když je v posteli sama a různé hračky jsou poházené všude kolem, je konečně spokojená, i když si za většinu orgasmů mohla sama. Překulila se, vytáhla zpod sebe velkého černého robertka a chvíli na něj zírala. Nebyla si jistá, jestli mu má za orgasmy děkovat, nebo jestli jej má politovat. Tak či onak, dospěla k závěru, že i když má robertek vybité baterky, svoji práci odvedl. Odhodila ho, ale když dopadl na podlahu, náhle ožil. Jako by se jej dotklo, jak s ním zachází, zavrněl a odrazil se. A tak namísto aby se odkutálel od postele, vyskočil dost vysoko, aby opustil pokoj oknem. Naštěstí je okno Helenina pokoje otočené do zahrady a ne do ulice. Tedy ne že by si z toho Alex dělala hlavu. Navíc na takové věci, jako je něco donést nebo uklidit, má přece lidi. Už jen představa, že pošle pro robertka Julia, jí vykouzlila úsměv na tváři.

 

         Vůbec to nebyla špatná noc, jak to vypadalo, když vzdala hledání po barech. Alex vstala z postele a rychle si upravila vlasy. Oblékla si svůj župan, který má už dlouho v Helenině pokoji, a vyšla na chodbu. Chtěla sejít dolů, aby si připravila kávu, než se půjde osprchovat. Je to její každodenní rituál, žádné ráno se neobejde bez kávy. Nebo bez sexu. Alex si užívá oboje. A oboje stejně intenzivně. Tak samozřejmě a z pohledu jiných snadno, jako ovládá všechny drobnosti tvořící dokonalý sex, ovládá Alex i drobnosti, které dělají kávu jedinečnou. Naučila to i Helenu, tak si byla jistá, že najde vše potřebné. Na hodinách viděla, že je čtvrt na osm. Obvykle nevstává dřív než po osmé. Jak šla chodbou, zastavila se u dveří na zahradu a přemýšlela, jestli přece jen nemá udělat vlastní, malou, "procházku hanby", aby robertka na zahradě sama našla a uklidila.

 

         Když venku ani u sousedů neviděla žádné známky života, vyšla na zahradu, aby robertka nakonec našla asi šest metrů od dveří, pod zahradní židlí. Ohnula se, aby ho zpod židle vytáhla. Když robertka zvedla, narovnala se a otočila, všimla si pohybu záclony v jednom z oken. Věděla, že je to okno ložnice. Její první myšlenka byla, že rozhodně nešlo o průvan. Druhá její myšlenka byla, že za tou záclonou nemusel být otec Heleny, ale možná její macecha. V tu chvíli ji napadlo, co s robertkem udělá. Přísavkou ho upevnila na zahradní židli. Asi o čtvrt hodiny později, když už seděla u stolu a vychutnávala si poslední doušky kávy, zaslechla seshora těžko zaměnitelné zvuky. Jejím prvním impulsem bylo to ignorovat a jít do sprchy. Ale pak si vzpomněla na to, jak se ve sprše pobavila a lehce se pousmála. Napadlo ji, že když dá Juliovi znát, že o tom ví, ale současně ho bude ignorovat, podnítí jeho zvědavost a přiměje ho dělat co bude ona chtít. Už je to nějaká doba, co měla "čerstvé maso" a její tep se zrychlil, dýchání se prohloubilo a taky zbledla, jak se jí stáhly žíly adrenalinem. Byl to instinkt dravce, chystajícího se vyrazit za kořistí. Zbýval jí poslední krok, aby si byla jistá, že má před sebou hned tři příležitosti dobře se pobavit.

18.2

 

         Nemusíš otvírat oči, abys poznal kdo je v tvém pokoji. Je to Alexandra. Po těle ti přeběhne mrazivá vlna. A hned po ní následuje vlna horká. Mohl jsi dveře zamknout, ale neudělal jsi to. Nevíš jistě proč, mohlo to být prostě opomenutí. Ale stejně tak jsi to mohl udělat záměrně. Možná ne zcela vědomě, mohla to být i podvědomá touha, aby Alexandra nakoukla do tvého pokoje. Nebo aby do něj spíš vešla? A masturbovat jsi začal proto, aby tě při tom Alexandra přistihla? Nedokázal bys na takové otázky odpovědět, to ale vůbec neznamená, že na ně neznáš odpověď. Pomalu otvíráš oči a uvědomíš si, že se venku blýská. Znovu, nebo ještě? Trvala snad ta bouřka celou noc? Až po chvíli dorazí i burácení hromu. Konečně ti dochází, co znamená to ticho. ONA čeká na tvoji odpověď. "Já... s... snažil... jsem se... na... najít... lepší polohu... na... na spaní?" Sotva to vykoktáš, napadá tě spousta lepších, taky mnohem příhodnějších odpovědí.

 

         Tak je to vždy, chytré věci tě napadají až ve chvíli, kdy je pozdě na to je říct. "Jak dlouho už se snažíš najít si tu... lepší pozici?" I ty slyšíš tu skepsi v jejích slovech, když ti ozvěnou duní v uších. Tvoje ruce křečovitě svírají přikrývku, jako by snad mohly Alexandře zabránit ji z tebe strhnout, kdyby chtěla. Konečně se zmůžeš na to, abys jí odpověděl: "Nemohu žádnou najít." Tváře se ti zbarvují do ruda studem, nad tak chabou výmluvou. Ubíhají nekonečné vteřiny, než ti Alexandra se smíchem odpoví: "Dobře, tak pokračuj, jako bych tu nebyla." I kdyby ses snad nějakým zázrakem dokázal hýbat, po této větě bys zamrznul docela určitě. Ubíhají další vteřiny, možná že minuty. Ocitl jsi se uprostřed dlouhého, trapného ticha. Alexandra na tebe nepůsobí jako rádoby domina, ale jako bohyně Diana, která je na lovu. Najednou jsi zalitoval, že tě od ní nedělí zamčené dveře. Napadá tě tolik možností, cos měl za posledních 24 hodin udělat jinak...

 

         Sice krátce, ale máš neodbytný pocit, že nejlepší by bylo nejen si s Alexandrou nic nezačít, ale i nesouhlasit s tím, že se budeš vydávat za Helenu. Měl jsi možná, stejně tak jako ona, utéct. Pořád se přece můžeš omluvit, vymluvit se na to, že to každý prokoukne a co nejdřív se vytratit. To by bylo rozumné. Tak jak je vůbec možné, že jsi s tím souhlasil? A co teď? Doufáš snad, že ji to přestane bavit a odejde? Tvoje snaha předstírat, že spíš, byla předem odsouzena k nezdaru. Taky proto, že máš hlavu otočenou směrem ke dveřím a přivřeným okem si ji prohlížíš odshora dolů a zase zpět. Když si toho všimne, ještě více rozevře župan jediným, tak ladným pohybem. Zavře dveře, ale neobtěžuje se udělat totéž se svým županem. Je v tvém pokoji prakticky nahá. "Drahoušku, to je v pořádku. Viděl jsi mě už včera a z toho co jsi dělal usuzuji, že co jsi viděl, se ti asi líbilo. A z toho co vidím teď soudím, že se ti líbí i co vidíš teď. Každou ženu potěší, když vidí důkaz toho, že je pro někoho opravdu žádoucí..." Usměje se. Ale ty plamínky v jejích očích...

 

         "Uvolni se. Jenom se spolu trochu pobavíme. Proč nepokračuješ? Stydíš se snad? Mám návrh. Zahrajeme si spolu malou hru. Dám ti nějaké peníze... Ale nebudu ti říkat co máš dělat, myslím, že na to dokážeš přijít i bez nápovědy. Určíš si tak svoji cenu. Ale nezapomínej, že je to jen hra, zábava, která nikoho k ničemu nezavazuje. Můžeme si spolu udělat 'hezkou chvilku' nebo můžeš odejít ze svého pokoje. A to i kdykoli během naší hry." Zní to rozumně, ale hlavně lákavě a navíc tě do ničeho nenutí. Takže přikývneš. "Počkej, dojdu pro peněženku." Usměje se na tebe a z toho úsměvu tě náhle přepadne obava. 'Copak asi cítí ryba, která před sebou vidí lákavou, neodolatelnou věc? Přemýšlí o tom, jestli je v ní nějaký háček, nebo se hladově vrhne vpřed a bude riskovat, že se chytí a nebude pro ni úniku?' Ptá se tě hlas rozumu. 'Ale ty nejsi hloupá ryba... a slíbila přece, že můžeš kdykoli odejít,' konejší tvé obavy svůdný hlas pokušení.

 

         'Sliby se slibují, blázni se radují.' To se tě snaží varovat hlas rozumu. 'Tak dost!' Okřikneš v duchu své obavy a sleduješ Alexandru, jak odchází. Stačilo by vyskočit z postele a zamknout dveře dřív, než se vrátí. Ale ani se nehneš. Vrací se s tenkou koženou peněženkou. Sedá si do křesla a ještě víc si rozevírá župan. Její krásná a objemná ňadra jsou nyní zcela odkrytá a široké boky zvýrazňuje její útlý pas. "Nestyď se, Julie, pokračuj," říká a její hlas ti zní jako zpěv Sirény. Překvapila tě, není tak panovačná, jak jsi čekal. Ptá se: "No, Julie, kolik ode mě dnes dostaneš?" Můžeš plácnout nějakou směšnou sumu, která nic neznamená. Ale klidně můžeš předstírat, že jsi už dostal za sex zaplaceno. Ale co by to znamenalo pro tebe? Že se dostaneš blíž k tomu, na čem v životě opravdu záleží. Přijmout sám sebe jaký jsi. Mlčíš, doufáš, že ji to přiměje, aby řekla sumu sama. Založí si ruce, ale jen aby si přitiskla ňadra k sobě a spustila župan z ramen.