Sestřina svatba - 6.díl - Dievka

14.11.2023 22:01

Dochází ti, že sen, i když zmatený, není tvůj největší problém. Ráno se ti všechna tvoje včerejší rozhodnutí už nejeví tak jednoznačně, ale taky víš, že co už se stalo, nejde vzít zpátky. Když se pomalu zvedáš z podlahy, tvoje oči zavadí o Heleniny bílé kalhotky, které zůstaly ležet tam, kam jsi je včera položil. Na opěradle křesla u počítače. Natáhneš se tedy po nich, aby sis je oblékl, ale jenom zavadíš rukou o opěradlo křesla, které tím popojede dál od tebe. Máš pocit, že když teď vstaneš, abys došel ke křeslu a mohl si kalhotky obléct, svalíš se místo do postele do křesla. A od toho je už jen krůček k tomu, abys stiskl to malé tlačítko, které tě občas dokáže do křesla před monitorem přikovat na celé hodiny. A to není tím, co v tuhle chvíli chceš. Neodoláš posteli a svalíš se zpátky na polštář. Zavíráš oči a pokoušíš se usnout, přivolat zpět ten divný sen, nebo alespoň jeho pokračování. Co by se ve snu stalo dál, nebýt toho, že jsi spadl z postele?

 

         Rozum ti říká, že je to hloupost. Že je to jenom sen, který nic neznamená. Že není šance, aby tvůj sen pokračoval. Možná některou jinou noc, ale teď už ne. Ale tichý šepot pokušení je čím dál hlasitější. Co když je právě v tom snu něco důležitého? Třeba odpověď na některé tvé otázky? Může ten sen znamenat víc, než jak to vypadá? Říká ti ten sen snad to, že jsi včera udělal v něčem chybu? A že proto toužíš být v tom snu potrestaný? To, že tě ve snu trestá právě Katka by mohlo znamenat, že jsi neměl Alexandru poslechnout? Ale přece to, že děláš něco špatného, to jsi věděl už včera. Přestože je horké letní ráno, zamotáš se do přikrývky. Je teplá skoro jako lidské tělo a její dotyky se v tvé fantazii stávají dotyky Katky. Na chvíli jenom ležíš, zabalený a v teple. Příjemná váha přikrývky na tebe a tvoje představy působí, že vzrušení začíná být zřetelné a přikrývka na tvém rozkroku se nepatrně zvedá. Takhle se ti ten sen určitě nevrátí.

 

         Jsi v pokušení nechat ruce klouzat dolů z tvých prsou, k pasu, bokům a ještě níž. Ale to ještě ne. Chceš si užít i to čekání. Obejmeš rukama polštář, tak měkký, tak vláčný, aby tě spolehlivě odnášel do světa tvých snů. Ale teď si představuješ, jak namísto něj objímáš svoji životní lásku. "Kateřino..." unikne ti ze rtů. Definitivně se vzdáváš naděje, že ještě usneš. Možná se už nikdy nedozvíš, jak dopadl příběh Kateřiny a její služky. Ale co ti brání udělat něco pro to, aby se alespoň část snu proměnila ve skutečnost? Strach, že skutečná Kateřina se ti vysměje, ten to není. Je to spíš strach, že tě odmítne? Nebo je to strach, že jí nedokážeš dát důkaz, že to myslíš opravdu vážně? Teď je jinde a zde je jenom v tvé fantazii, tak se může stát cokoli. Tedy cokoli si myslíš, že by ti ONA dovolila. Ne cokoli tě právě napadne. Jsi nesmělý, ale léčíš se. Náhle oknem vtrhne do pokoje zaskučení větru, ale brzy zase utichne. Možná se blíží bouřka.

 

         Máš pocit, že slyšíš v dálce slabé dunění. Když se podíváš oknem ven, zdá se, že světlo vycházejícího Slunce, nakukující přes okraj obzoru, střídavě slábne a sílí. Možná jsou to blesky. Miluješ bouřky, zvlášť v létě, kdy můžeš zmoknout a za chvíli uschneš. A jestli něco miluješ víc než samotnou bouřku, tak když při bouřce můžeš masturbovat. Ani pohodlí postele tě nemůže odnést do snů. Ale hlavně je tu tvá ruka, která už ti sklouzla na břicho, tomu snadno zabrání. Teplo ti brání, aby ses chvěl zimou, ale přesto se třeseš. Máš na těle husí kůži od hlavy po prsty na nohou a nejen tvůj penis už je tvrdý. Cítíš jak ti tvrdnou i bradavky a tím jsou ještě citlivější. Je to jako kdybys skrze ně mohl cítit úplně každé vlákno látky, která pomalu klouže dolů po tvém těle. Je to s každým dalším nádechem a výdechem silnější. Začíná to být bolestivé, jako by se ti vlákna zařezávala do bradavek, ale drží tě to vzhůru. Skoro cítíš její horký dech na krku.

 

         Na tom stejném místě, těsně pod tvým pravým uchem. Stejně jako tehdy, když se tě ptala, jestli ji chceš šukat. Chvěješ se. Stejně jako tehdy. Řekla ti totiž, že se to nikdy nestane. Že tvůj penis není tvoje, ale její hračka. Zakázala ti taky se jej dotýkat, když jsi s ní. Teď se ho dotýkáš, hladíš ho, brzy to ale nestačí a tak za něj začneš tahat a škubat. "Abys neřekl, že jsem na tebe zlá, dovolím ti onanovat do doby, než budeš připravený vzdát se své hračky a pochopíš, že patří mě," zašeptala ti do ucha, než odešla. A potom že není zlá. Nic horšího totiž asi nemohla udělat. Ničím jiným by ti víc nerozbouřila tvoji už tak nedočkavou představivost. A ničím jiným by tě víc nevystrašila a nevzrušila současně. Je sice zlá... ale krásně zlá a ví, že i proto ji miluješ. Zrychlíš tempo a zavíráš oči, dostáváš se blíž a blíž slastné agónii orgasmu. 'Pomalu, nespěchej,' říkáš si. Byl to náhlý zvuk větru, který se prohnal mezi budovami, první kapky deště, nebo ty na špičce tvého ptáka, co tě znovu roztřáslo? Zvolna měníš svoji polohu, otáčíš se na břicho. Po zádech ti přebíhá mráz, obě ruce už máš zase v rozkroku a v tvé představě se znovu mění v ruce Katky.

 

16.2

 

 

         Pamatuješ si každý její dotek, od těch sotva patrných, přes jemné po ty drsné, i takové, co byly bolestivé. Nikdy předtím sis nespojoval vzrušení a bolest. Naopak, dokázala tě totiž každého vzrušení zbavit, ale tím také zabránit problému s předčasnou ejakulací. Od toho dne už víš, že bolest k některým věcem prostě patří a může ti tak být i užitečná. Když se teď pokoušíš zabránit příliš brzkému orgasmu, bolest kterou se pokoušíš působit sám sobě má ovšem opačný účinek. Tak by to nemělo být. Něco je špatně. Nebo ne? Vyleká tě to a přestaneš, ale erekce trvá. To není normální, alespoň ne u tebe. S velkou, až přehnanou opatrností, se znovu dotýkáš čuráka. Cítíš, jak na něm vystupují žíly. To se moc často nestává. Erekce začíná být opravdu bolestivá. Bolí tě už i koule. Stačí překonat strach z bolesti, párkrát za něj zatáhnout, pohnout pánví. Jenže tvoje ruce tě přestaly poslouchat. Máš pocit, jako by byly mrtvé. Konečně se jedna ruka znovu pohne.

 

         Přejede ti po slabinách, stiskne koule, škubne šourkem. Ale je to pořád jako by to dělal někdo jiný. Sám si nedokážeš působit skutečnou bolest, strach tvoji ruku zastaví. 'Nejsem žádný masochista,' snažíš se přesvědčit sám sebe. Konečně máš cit v rukou, ale taky pocit, jako by vše čeho se teď dotýkáš bylo větší. Než se znovu pohneš, zadržíš dech a sevřeš penis. Jemně a pomalu po něm přejedeš. A tentokrát se nebráníš zasténání, když se kolem něj tvá ruka sevře. Teplo se už nešíří jen tvými slabinami. Šíří se přímo do tvého nitra. Pomalé a hluboké dýchání se změnilo v rychlé a přerývané. Každý úder tvého srdce je tak hlasitý, že přehluší i vzdálené dunění hromu. Vzdycháš a sténáš stále hlasitěji. Zatínáš svaly a stahuješ nohy k sobě. Sevřeš pevně špičku svého tvrdého ptáka v dlani, abys do ní zachytil rychle se blížící výstřik semene. "Co děláš?" ozve se najednou v pokoji povědomý hlas. Ztuhneš a nedokážeš se už ani pohnout.

 

17.2

 

Poznámka: Pro lepší přehlednost, bude zatím dál postupovat jenom jedna linie příběhu.

 

Má někdo nějaký návrh, nápad, k tomu o čem by mohlo další pokračování příběhu být?