Sestřina svatba - 13.díl - Dievka

07.08.2024 17:12

  Alexandra si všimne tvého pohledu. Čekáš, že se na tebe oboří, ale ona místo toho pohne svými boky. Polije tě horko a nepoleví celou dobu, co Alexandra a Karel snídají. Doufáš, že po snídani budeš mít čas s Alexandrou probrat, co ti řekla tvoje sestra. Ale když o tom teď máš čas přemýšlet, nevíš, o čem bys s ní mluvil. Tvá sestra Helena to s Alexandrou už jistě probrala dřív, než šla za tebou. Když jsou oba po snídani, dřív než stačíš odnést nádobí zpátky do kuchyně, pocit horka vystřídá pocit, že jsi se dostal pod ledovou sprchu. To když se Alexandra Karla zeptá, o kolik sis za sex řekl. O tom přece nebyla vůbec řeč! Tvoje oči přelétají z Karla na Alexandru a zase zpět. A potom Karel odpoví: "Ta tvoje malá coura si ještě o nic neřekla, asi mi to udělala grátis, ze staré známosti." Přitom na tebe mrkne. Jenže Alexandra nemá pochopení. Chytí tě za vlasy a rozzlobeně říká: "To nemyslíš vážně! O peníze si musíš říct vždy předem! Jak mi chceš vrátit moji INVESTICI, když budeš kouřit čuráky a necháš se šukat zadarmo!? Jsi MOJE děvka a ne svatá, abys to dělala zadarmo! Za pět tisíc Eur jsem mohla mít děvku odněkud z východu! Tu moji investici mi splatíš, rozumíš, kurvo! Přes den budeš zastupovat Helenu, takže se asi moc nevyspíš. A kdyby tě snad napadlo, že mi ty prachy vrátíš rovnou, tak už je má tvoje macecha. Myslím, že je to fér, aby za tebe tvoje rodina dostala alespoň něco málo zaplaceno, když s tebou měli mnohem větší výdaje. Ale jestli ti zhruba 125 000 korun přijde málo, nic ti nebrání posílat jí podíl ze svých výdělků, ale ne dřív, než mi všechno splatíš, rozumíme si?" Nevíš co na to říct.

 

  Zato Karel se královsky baví. Možná si myslí, že je to něco podobného, jako jeho žertíky. Jenže Alexandra nežertuje. Mohl bys začít protestovat. Mohl bys začít smlouvat, nebo žadonit, ale jediné co se ozve z tvých úst, je otázka: "Na kolik procent?" Sotva se zeptáš, vzal bys tu otázku nejradši zpět, ale víš, že to nejde. Horší otázka by byla už jen na to, o kolik si máš Karlovi říct. Alexandra se usměje. "Vzhledem k tomu, že budeš mít i jinou "práci" a že jsi bratr Heleny, tak na tebe budu hodná. Mohla bych od tebe chtít stejně, jako platí pasákům šlapky z východu. Ale 100% za měsíc by bylo moc. Nebo myslíš, že zvládneš tolik klientů za noc, jako rumunská děvka? Kolik si myslíš, že ti někdo zaplatí? Já to vidím tak na pět stovek. To by bylo při třech klientech za den…" Alexandra udělá pauzu a tobě se div nerozskočí hlava. Dejme tomu 30% za měsíc?" Teď zase začneš počítat ty, 30% ze 125 000, to plus mínus odpovídá. Jenže potom ti dojde, že je to jen úrok a INVESTICI Alexandry tak nikdy nesplatíš. Často sis představoval, jaké by bylo, kdybys se ocitl v bezvýchodné situaci. Je ti jasné, že to není legální, ale tušíš, že tak nějak to opravdu funguje. Nepochybuješ, že je v tom nějak zapojena macecha. A kdo ví, co vše by na tebe dokázali vytáhnout. Hlas rozumu v tvém nitru se snaží namítat, že přece můžeš utéct. Hlas pokušení odporuje, když se ptá, proč bys vlastně utíkal, když se ti plní fantazie. Pomyslíš si, že má sice pravdu, ale to, jak se ti fantazie plní, je o dost jiné, než v tvých představách. Takže co?

 

   Měl bys říct Karlovi, aby ti zaplatil? Měl bys Karlovi říct o pět stovek, nebo o víc? Tvoje podvědomí se snaží přesvědčit tě, že přece nejsi zboží na krámě, které si může vzít úplně každý, kdo zaplatí. Na druhou stranu máš pocit, že právě to je tím, co tě vzrušuje přinejmenším stejně, jako sex. Nebo možná dokonce ještě o malinko víc? Hlavou ti bleskne myšlenka, že je to přece šílené. A hned po ní se vynoří otázka, kdy jsi to ještě mohl zastavit. Můžeš to šílenství zastavit teď hned? Stačí přece něco říct, bránit se. To by dávalo smysl. To by bylo rozumné. Ale místo toho se slyšíš říkat: "Karle, promiň, ale nemůžu jinak. Dal bys mi pět stovek?" Když to říkáš, tak se podíváš Karlovi do očí a zahlédneš tam tu zvláštní jiskru. Víš moc dobře, co znamená. Potvrdí ti to, cos už stejně tušil. Pokud není toho všeho součástí, tak o tom alespoň věděl ještě dřív, než ty sám. Alexandra se otočí na Karla a říká: "Myslíš si, že by tvoji sestru zajímalo, jak se tahle děvka ocenila? Když o tom tak přemýšlím, bude s ní ještě spousta práce, takže bych se nebránila myšlence, že by ji mohl udělat někdo jiný." V tu chvíli jsi pochopil co je myšleno, když se o někom řekne, že by se v něm krve nedořezal. Tvoje mysl se nemůže dohodnout, jestli jde o noční můru, nebo splněný sen. Jenže... vážně bys chtěl, aby tě tvoje školní, platonická láska, vlastnila?

 

Karel pokrčil rameny. "Možná bych o někom věděl," říká a tváří se tajemně. Nevíš sice koho myslí, ale nemáš z toho dobrý pocit. A znovu tě napadne ta hloupá myšlenka, že snad už nemůže být hůř. A jako vždy se to obrátí proti tobě, když Karel sáhne do kapsy a vytahuje z ní objemný kožený váček, plný mincí. Rozváže váček a vysype z něj na stůl samé desetikoruny. Už jsi úplně zapomněl na vrnící motorky vibrátoru, když jejich zvuk zesílí. Alexandra vstala a vibrátor, který nebyl tam, kde sis jej představoval, ale ohnutý mez jejími stehny, se zvedá. Je mnohem větší, než sis jej představoval. "Za trest, že sis o prachy neřekla předem, vezmeš si je trochu jinak, děvko!"

 

34

 

   Napadá tě hned, že Karel přece nemůže mít u sebe pět stovek v mincích jen tak, náhodou. Ale je toho mnohem víc, o čem bys měl přemýšlet. A určitě bys o nich přemýšlel, jen kdybys měl čas uspořádat si svoje myšlenky. Nepochybuješ o slovech Alexandry, ale nedává ti smysl, proč by tvoje macecha chtěla, ať zastoupíš svoji sestru a přitom by souhlasila, že se tě vzdá za tu sumu, která je relativně nízká, tedy ve srovnání s tím, co očekává, až se Helena provdá za Adama. Ale možná to dává nějaký zvrácený smysl. Co vlastně víš o Adamovi? Víš, že ve městě funguje pár míst, kterým se takzvaně "slušní lidé" vyhýbají, ale vsadil by ses, že ti, kteří to vyhýbání dělají nejvíc očividné, jsou tam velmi častými hosty. O tom, jací jsou lidé pokrytci, už víš víc, než bys chtěl. Bylo ti jasné, že některé věci jsou na hraně, ale že by ve městě, někde v tvém okolí, existovalo něco jako organizované kriminální podsvětí, to se ti vždy zdálo poněkud přehnané.

 

   Jedno z těch míst ve městě znáš poměrně dobře z doby těsně po škole, kdy jsi se jak se říká "utrhl ze řetězu" na svoje poslední prázdniny. Když si na to vzpomeneš, sám se divíš, že ses z toho dostal bez větších následků. Alespoň bez těch zdravotních. Kdyby nebylo těch tří let mezi těmi prázdninami a dneškem, bylo by vlastně to, co se teď děje, celkem logickým pokračováním. Jako dítě jsi spoustu věcí neřešil, nebo neviděl. V pubertě tě zase spousta věcí nezajímala a jiné jsi zase vidět nechtěl. Tohle město nemá žádnou velkou fabriku, která by zaměstnávala větší počet "agenturních" zaměstnanců, tedy ekonomické migranty. Město se snaží působit jako dobré místo jak k životu, tak k návštěvě. Starostka a nejen ona dělá vše pro to, aby dojem poklidného lázeňského města nic nenarušovalo. Vládne zde "klid a pohoda" a když se občas někde objeví nějaký problém, jako třeba varna drog, snaží se vedení města, aby se hlavně vše řešilo v tichosti.

 

   Byla by to pro město špatná reklama. A tak se napřed zrušila ve zpravodaji radnice "Černá kronika" aby se nakonec přestalo informovat o jakékoli kriminalitě ve městě. Zašlo to tak daleko, že policie začala nutit svědky podepisovat "mlčenlivost" s hrozbou postihu za její porušení a zdůvodňovalo se to "ochranou osobních údajů" možných pachatelů. A když se k tomu přičte státem řízené špehování soukromé elektronické komunikace a to, že kdokoli může cokoli natáčet nebo nahrávat, přestalo se o kriminalitě mluvit i na tak tradičních místech k drbům, jako jsou hospody. Takže pokud se rozhodneš zavítat do podniku, nazvaného "Hospůdka" kde se schází BDSM komunita, respektuješ požadavek majitele, aby hosté nejlépe nechali svoje mobily doma, nebo je nechali u recepční, aby si v klidu užili to, proč do Hospůdky přišli, posezení s přáteli. Jen ze schůzek "členů" by Hospůdka nepřežila a tak do restaurace chodí za tamní kuchyní jak návštěvníci města, tak lázeňští hosté, ale i úřednice z úřadů, kterých je ve městě víc než dost.

 

   Pokud chce někdo něco fotit, nebo natáčet v prostorech pro členy, tedy v Salónku, nebo ve Sklepení, je samozřejmostí, že musí požádat nejprve všechny, kterých se to týká, o souhlas. Ale ty tam moc nechodíš, aby ti to nepřipomínalo ty dva měsíce, kdy jsi tam i pracoval na brigádě. To se ale nejspíš změní, pokud chceš přistoupit na to, co po tobě Alexandra chce. Ne, Hospůdka není bordel, ale má svoji pověst a tak mezi návštěvníky bude větší šance najít si "klienty", ochotné za sex platit. Rozhodně je to lepší místo, než lázeňský park. I když většinu hostů Lázní tvoří Němci a ti by zaplatili i víc, víš z vlastní zkušenosti, že projít přes recepci k pokojům nejde bez toho, aby v kapse recepční nezůstala podstatná část toho, co by ti někdo zaplatil. Myšlenka, že to vše může být nějak propojeno, to je něco, čemu nechceš uvěřit. Nebo spíš něco, o čem ani přemýšlet nechceš? Víš, že se svět mění a že málo kdy jsou to změny k dobrému. Město nejsou jen Lázně a Hospůdka, je tu víc míst, která mají "svoji pověst" a dalším z nich je místní blázinec.

 

  Tedy ono se mu už tak říkat nesmí, to by taky byla pro město špatná reklama, takže se mu teď říká "Sanatorium duševního zdraví" ale městské legendy o jeho tajemstvích přetrvávají. To je další myšlenka, které se bráníš. Tvoje divoké poslední prázdniny ukončila hrozba tvých rodičů, že se buď "srovnáš" sám, nebo budeš mít na výběr ze dvou špatných možností. Tou první bylo jít na vojenskou školu, "kde už z tebe chlapa udělají" a nebo nastoupit na "léčbu" do blázince, tedy pardon, tehdy už to bylo Sanatorium… Napadá tě další děsivá myšlenka. Svatbou s Adamem se macecha zbaví tvojí sestry. A k tomu, aby se zbavila tebe vlastně už nic nepotřebuje, stačí, když ti dá na výběr mezi tím, že patříš Alexandře, nebo že patříš do blázince. Blázinci, tedy Sanatoriu, teď šéfuje doktorka, kterou jsi měl možnost poznat, ale jak říká ve Švejkovi poručík Dub, možná ji znáš jen z té lepší stránky, ale nechceš poznat tu špatnou. O sanatoriu se toho vypráví hodně a jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Ale tajemství tě vždy přitahovala.

 

35

 

  Pod poklidnou hladinou města je toho ale víc. Mluví se o tom, že jeden z nepoužívaných kostelů měla koupit feministická sekta. Kasárna ve městě, to je taky svět sám pro sebe. Nikdo přesně neví, co je náplní činnosti té jednotky, jen že byla díky stykům starostky vybrána pro experiment fungování čistě ženského útvaru. Politika tě nikdy nezajímala, ale i ty víš, že ve srovnání se zbytkem země, je v tomto městě většina důležitých pozic obsazena ženami a tak se mu v okolí posměšně říká Město žen. Město taky nikdy nepostihla divoká výstavba satelitů, těch paneláků naležato, ani bourání starých domů v centru a výstavba panelového sídliště místo nich. Především díky poloze města na ostrohu nad řekou. Ale ani okolní vesnice se nerozšiřovaly natolik, aby se staly součástí města. Hlavně díky tvrdohlavosti části sedláků, kteří tak jako jejich rodiče, nebo prarodiče, odmítli přenechat svůj majetek zemědělským družstvům, odmítali prodat svoje pozemky developerům na jejich stavební pozemky. A to i ti, kterým byly pozemky navráceny v restitucích. Tvůj otec o své práci mluví málo, ale pokud, tak říkal, že si nemohl vybrat horší místo pro podnikání. Není to úplně pravda, co můžeš soudit, daří se jeho firmě celkem slušně. 

 

  Ale asi ne tak dobře, jak si představovala tvoje macecha. Myslel sis, že otci vyhovuje, když není největším obchodníkem s nemovitostmi v kraji, dokonce ani v okrese. Centrum města se drží v sevření středověkých hradeb, které obklopuje "vnitřní město" tvořené hlavně činžovními domy z devatenáctého století. Severní předměstí tvoří vilová čtvrť a jižní předměstí tvoří především Lázně. Východní předměstí leží až za hřbitovem, na místě bývalé chudinské čtvrti a je to jediné sídliště ve městě, postavené z většiny ještě před panelovou výstavbou. Západní předměstí bývala židovská čtvrť a i díky tomu se na jeho místě nakonec nepostavily paneláky. Říká se, že to byla rodina současné starostky, kdo projekt zdržoval tak dlouho, až se změnila doba a paneláky už nikdo stavět nechtěl. Západní předměstí je místo, kam jsi s kamarády podnikal "dobrodružné" výpravy, v tvém dětství to pro vás tři bylo něco jako Foglarova Stínadla.

 

  Ale to jste si historky a tajemství o domech v židovské čtvrti sami vymýšleli. Každý víkend přišel jeden z vás tří s nějakým příběhem, původně jen proto, aby vám rodiče pořád nevyčítali, že jenom sedíte u počítačů a hrajete hry. Nakonec z toho bylo asi vůbec nejhezčích období za celou dobu vašeho přátelství. Ale potom se Petr odstěhoval do zahraničí, jak o tom vždy mluvil, ke svému strýci, který má na rozdíl od Petrových rodičů pochopení pro jeho touhu být holkou. A Pavel se odstěhoval za svojí matkou, která celý jeho život žila také v zahraničí, dokonce ve stejném městě, jako Petrův strýc. Pavlova matka bere Pavla tak, jaký je, kluk co se obléká jako holka, ale bere svoje tělo tak, jaké je, nechce na něm nic měnit. Jeho penis jsi nejen viděl a mít penis jako má Pavel, nepochyboval bys, jestli můžeš nějakou dívku uspokojit, i když penis není jediný důvod, proč se na rozdíl od tebe spolužačky kolem Pavla točily. A nejen spolužačky, ale to je jiný příběh. Někdy si říkáš, že jsi měl po posledních prázdninách odejít, utéct z domova jako Petr. Nemyslíš si, že by po tobě někdo pátral a pokud ano, určitě ne dlouho. Změnilo by se něco?

 

  Nejspíš bys byl ve velmi podobné, nebo možná ještě mnohem horší situaci, než jsi teď, ale asi mnohem dřív. Rozhodl ses zůstat a každé rozhodnutí má svoje důsledky, svoje plusy, ale také mínusy. Některé jsou jasné předem, ale nikdo nemůže odhadnout všechny možnosti. Jedna tvoje část chce utéct, protože je ti jasné, že se tě chystají ještě víc ponížit. Přitom vlastně nevíš, co je za tím. Pokud za tím vůbec něco je. Musí za tím být něco víc, než zvědavost Alexandry, nebo taky Karla, kam je necháš zajít? Přinejmenším Karel už ví, že v takových situacích nejednáš podle běžné logiky, pokud dostaneš možnost vnímat tu situaci jako výzvu. A tak i když jde o věci, které se ti nelíbí, ve své vlastní, a přiznáváš sám sobě, že i zvrácené logice, nechceš nikomu dělat radost tím, že něco odmítneš, aby mohl nebo mohla říkat, že bylo jasné, že na "TO" prostě nemáš koule. Je to jako závislost. Trochu závislost i na hazardu, zvlášť, pokud se někdo vsadí, jestli něco dokážeš. Ale i trochu, nebo přesněji hodně, taky závislost na vlastním ponížení. Nebo na tom zvláštním pocitu, který se u tebe dostaví vždy až s odstupem času, když si uvědomíš, co jsi vlastně udělal? Cítíš se tak, jako bys chtěl, aby tebou opovrhovali, nebo se tím za něco trestáš. 

 

  Cítíš, že pod zdánlivě klidnou hladinou pomalého života města, podobně jako pod hladinou stojatých vod, usedá na dno bahno, které nakonec pokryje vše. A jen občas klidnou hladinu nad dnem rozruší nějaké vlny, když z bahna na dně unikne bahenní plyn. To vše ti proběhlo hlavou v okamžiku, než Karel položil na špičku dilda první desetikorunu a Alexandra ti řekla: "Svoji první mzdu si odneseš jen jediným způsobem, děvko. Nasedni na ten vibrátor, než z něj mince spadne! A dostaň ji tak hluboko, aby se ti tam vešly všechny!" Karel se ušklíbne. "To nedá, vsadíme se?" Udělat to může být příležitost, jak tomu všemu přijít na kloub. Jak proniknout do tajemství, která jsou všem na očích a přitom skrytá. Otázkou je, jestli chceš znát odpovědi za takovou cenu a jestli není jiný způsob, jak proniknout pod tuto pomyslnou hladinu, než ponořit se do "bahna" na úplném dně, kam si tě zařadí většina, pokud příkaz poslechneš...