Sestřina svatba - 11.díl - Dievka

15.03.2024 08:08

Máš Karla rád, ale ne jenom jako kamaráda. Ale přitom to není stav zamilovanosti, který tě poutá ke Kateřině. Katku miluješ bez jakýchkoli výhrad, bezpodmínečně. A už dávno od ní nečekáš, že by ti poskytla uspokojení pokud jde o sex. Zato víš jistě, že bys jí rád splnil jakékoli přání, jen kdyby ti to dovolila. Ale ona chce, aby to co máš mezi nohama byla jenom její hračka. Když ti to řekla, nebyl jsi na to připravený. Konečně si uvědomíš, co ti říkala Alexandra. Pochopíš, že tě bere jen za hračku. Taky že se ti to líbí a současně to i nesnášíš. Nebo je to tak, že kvůli tomu nesnášíš sám sebe za to, že se ti to líbí? V přítomnosti Katky je to jako by tvoje hlava vypnula, oprostila se od všech pochybností, myšlenek a otázek. Užíváš si každý okamžik, každé její slovo, každý obraz, vůni, dotek. S Karlem je to jiné. V jeho přítomnosti se ti hlavou honí spousta otázek, myšlenek a pochybností. A přitom víš, že sex s ním by byl dobrý. Tak co?

 

Přestaneš se vymlouvat. Přestaneš zkoumat, jestli je Karel jen náhradou za jeho sestru. Co je špatného na tom, když si nebudeš dělat výčitky? Prostě si užiješ něco hezkého, nespoutaného a živočišného? Zrovna když to chceš říct, Karel, který v tobě čte jako v otevřené knize, říká: ″Jenom mi nezačni tvrdit, že to co tady provádíš je kvůli ségře.″ Nevíš jak moc toho ví, takže ani nevíš, jestli myslí Katku nebo Helenu. A nebo obě? Víš, že nemá smysl lhát. Karlovi, ani sám sobě. A tak zavrtíš hlavou a říkáš: ″Ne, ale je to šance… Jak si splnit...″ Karel tě přeruší: ″Přání být radši holka? Myslíš, že to mají holky snazší? Ale buď v klidu. Přísahám, že já Katce neřeknu nic o tom, co provádíš. Nechám na tobě, co jí o tom povíš, jak jí to vysvětlíš. Oba víme proč jsme tady. Aby se Alex pobavila. Tak proč se nepobavit taky? Já si to rozhodně chci užít. Už dlouho.″ Zašklebí se na tebe a stáhne si kalhoty. Že nemá spodní prádlo, není žádné překvapení. Ale jak moc se těší, to tě trochu překvapí. Až dosud jsi to byl spíš ty, kdo měl v jeho přítomnosti erekci.

 

Samozřejmě že bys ji měl i teď, nebýt té kovové klícky v tvém rozkroku. Je to jenom sex. Nic to nemění. Přesvědčuješ sám sebe. Bylo by hloupé využít Karla jako náhradu za Katku. Přesto, že se znáte od šesté třídy, že miluješ jeho sestru jsi se Karlovi odvážil říct až na večírku před závěrečným vysvědčením. Když si teď vzpomeneš, že sis opravdu myslel, že je to tajemství, tak se musíš pousmát. Zašeptáš: ″Nic to nemění?″ Karel zakroutí hlavou a potom dodá: ″Proč by mělo? Já ti rozhodně u ségry pomáhat nebudu, ale ani škodit, znáš mě.″ Zasměje se. Té první čísti věříš, u té druhé už si nejsi tak jistý. Právě proto, že Karla za těch šest let dost dobře znáš. Když zavřeš oči, bude si myslet, že si představuješ Katku. A tak držíš oči otevřené, což není tak jednoduché, jak to vypadá. Ale nějak víš, nebo spíš tušíš, že je čas podívat se pravdě do tváře, jak se říká. Nikdy tě nenapadlo, že by tohle pořekadlo mohlo být myšlené až tak doslovně. Karel dojde k tvojí hlavě. Je zvláštní pocit vědět, že zrovna on je poslední z tvých spolužáků, které považuješ za kamarády, kterého jsi ještě nekouřil. Na druhou stranu, Karel bude prvním z nich, který tě bude šukat. Ale nebude první, kdo tě bude šukat. I pokud by se nepočítala Alexandra.

 

Připravuješ se na to, co má přijít, když cítíš jak sebou Karel škubne a rychle vytáhne ptáka ven z tvých úst. Přesto cítíš v puse slanou chuť ″kapiček touhy″ které ti tam nechal. Přechází dolů a popadne tě za koule. ″Chceš to, že, ty děvko!″ Říká a škube ti za koule, zatím co druhou rukou svírá svůj penis. ″Ano...″ Zašeptáš, i když se ti chce křičet. ″A právě proto to nedostaneš,″ říká Karel a začne se honit. Co je horší? To, že se honí, nebo že ty nemůžeš? A brzy už stříká. Frustrovaně zasténáš a sleduješ, jak jeho sperma pokrývá celou tvoji klícku. "Víš to jistě, že to chceš zkusit?" Ptá se tě. "Bude to maximálně na pár týdnů." Chceš věřit tomu, co Karlovi říkáš.

 

"Můžeš mi prosím pomoct?" Zašeptáš po chvíli, když už nemůžeš vydržet ten tlak, kterým ti klícka svírá klitoris. Už tě ani nezarazí, že na něj tak myslíš a neříkáš mu penis. Karel se rozhlédne po Helenině pokoji a i když Alexandra všechny hračky vrátila zpátky, neomylně odhadne který šuplík komody je jich plný. Že by tady Karel už někdy byl? Vlastně je to víc než pravděpodobné, ale stejně tak to může vědět od Alexandry. Hned je zpět s růžovým robertkem. Přestože by sis to rád užil, je to až nepříjemně rychlé. V podstatě sotva vyjekneš, když ti vrazí dildo do zadku, začneš stříkat. A zatím co ty sténáš a tvoje sperma se mísí s Karlovým, Karel se tě ptá: ″Tak jaké to je, být jenom děvka, u které nikomu nezáleží na tom, jak se cítí? Vážně to tak chceš?″ Představíš si, že máš sex s někým, koho nejen že vůbec neznáš, ale co hůř, je ti zcela lhostejný. A nebo lhostejná? Ne že by se ti to v posledních třech letech nikdy nestalo, ale šlo spíš o výjimky. I tak tě to nutilo hledat důvody a způsoby jak si to omluvit a zdůvodnit, že šlo o víc.

 

29

 

Představa nezávazného sexu tě sice lákala, ale tvoje zkušenost s ním nebyla jednoznačně pozitivní. Vlastně to bylo trochu jako kocovina po opici. Možná i proto, že abys nemyslel na Katku, potřeboval jsi alkohol a tak jsi tu kocovinu většinou opravdu druhý den měl. Chvíli ti trvalo pochopit, že nepotřebuješ alkohol, ale ani mít sex s někým, na kom ti nezáleží. Dokonce ti záleží i na Alex, protože víš, že Alex záleží na tvé sestře. Ani si neuvědomíš, že na ni poprvé myslíš jako na Alex a ne Alexandru. Vzpomeneš si co říkala, že každý chlap je pro ni jenom hračka a že ji každá hračka brzy omrzí. Říkáš si, že bys to měl možná ukončit ty jako první, aby ses necítil zneužitý. I když o zneužití nikdy nešlo, nic ti přece nebránilo říct dost, nebo ani nezačít. ″Alex říkala, že až skončíme, máš se obléct a přinést jí snídani na zahradu,″ říká Karel než odejde. ″Neboj, Katce ani slovo,″ dodává. ″Ale může se stát, že někde zapomenu svůj mobil...″

 

Když to říká, máš špatný pocit. Zdá se ti, že na někoho mrká. Na někoho, kdo stojí za tebou. Neodvážíš se otočit abys zjistil, jestli tam někdo stojí. Prostě nějak víš, že tam někdo je a taky víš kdo by to mohl být. Najednou nad sebou uvidíš nataženou ruku, když podává mobil Karlovi. Karel si mobil bere a chvíli si v něm prohlíží fotky, pořízené před chvílí. Nepochybně je na nic úplně všechno, včetně růžového dilda. Možná je tam i video. To ale vůbec nevnímáš, vidíš jen tu ruku. Jak se do ní dostal Karlův mobil, ani to kde se tady vzala není ale tím, co bys řešil. Není to macecha. Není to Katka, ani jiná tvoje spolužačka, alespoň ne taková, kterou bys dokázal poznat jen podle šperku, nebo tetování. Taky to není Alex. Naštěstí to není ani chlupatá ruka tvého spolužáka Ivana, jak jsi se v první chvíli obával. Nedivil by ses, kdyby Alex zavolala oba. Ve své situaci bys těžko hledal výmluvy, proč odmítnout Ivanovi to, co jsi neodmítl Karlovi. Přestože Ivana nesnášíš asi nejvíc ze všech svých spolužáků na základce. Ale potkal jsi později i horší. Ta ruka totiž patřila tvojí sestře, to víš jistě. Nebo tě snad jen šálí smysly? Než se ale odvážíš otočit, tak už je v Helenině pokoji zase už jen Karel a ty. A Karla se neodvážíš zeptat jestli je to pravda.

 

To už ti Karel ukazuje ve svém mobilu sérii těch podle něj ″nejpovedenějších″ fotek. Z nich je jasné jedno. Totiž to, že je nemohl pořídit on. Utěšuješ se alespoň tím, že ti na nich není vidět obličej. Ale potom ti dojde, že tomu tak nemusí být na všech fotkách. A že je nejspíš Katka uvidí, když Karel někde ″náhodou″ zapomene svůj mobil? Neuvidí na nich nic, co by už nevěděla. To ale neznamená, že si můžeš být jistý její reakcí. To jak reagují ostatní je pro tebe pořád záhadou. Když už sis myslel, že tomu začínáš rozumět, stalo se pokaždé něco, co tvé představy o fungování vztahů mezi lidmi převrátilo vzhůru nohama. A tak jsi to nakonec vzdal a spolehl se na to, že co funguje je skutečné přátelství. A že takové jako za roky na škole, to už jinde vzniknout nemůže. Karel má možná pravdu v tom, že svoji poslušnost občas trochu přeháníš. Vlastně tak trochu provokuješ druhé, abys zjistil kam dokáží zajít. Nebo kam až dokážeš zajít sám? To tak vědět.

 

Když Karel bez loučení odejde, chováš se, jako bys fungoval na autopilota. Vstaneš a jdeš se obléct, aniž se předtím umyješ. Vybereš si tanga, podprsenku a začneš se probírat sestřiným šatníkem. Tvoje sestra miluje upnuté úpletové šaty, nebo spíš mini šaty, které jí sahají sotva pod zadek, ale obepnou její křivky. Ale nakonec se rozhodneš zůstat jen v prádle. Když coura, tak už přece se vším všudy. Navlečeš se do černých síťovaných punčoch, které se ti podaří rozškubnout. Vybereš si k nim podvazkový pás a obuješ boty na nejvyšším podpatku, na jaký si troufáš. Kolem krku široký obojek. Při pohledu za sebe do zrcadla si pomyslíš, že fakt vypadáš jako... jako rajda.

 

30

 

 

Neměl jsi moc příležitostí prohlížet si sám sebe v prádle před zrcadlem. Když už jsi se do prádla oblékl, většinou jsi na sebe rychle něco hodil, aby prádlo nebylo vidět. Bavilo tě toulat se uličkami, představovat si, že se spustí déšť a promáčí tě. A prádlo, co máš na sobě, bude vidět. Ale když se potom opravdu rozpršelo, tak jsi rychle hledal místo, které by tě ochránilo před deštěm a prozrazením, co máš pod oblečením. Pořád nemůžeš dostat z hlavy to, že ruka která podávala Karlovi jeho mobil byla Heleny. Ale jaký by to mělo smysl, kdyby se tady najednou ukázala? To nejjednodušší vysvětlení je to, že máš vidiny. Ať už nedostatkem spánku, nebo díky rozbouřené fantazii. Nevíš o nikom, kdo by nosil stejný náramek. Ale i kdyby ano, kdo jiný by mohl mít na pravé ruce mateřské znaménko na stejném místě, stejného tvaru a velikosti, jako Helena? Vydáš se z jejího pokoje dolů do kuchyně, abys připravil Alex snídani. Zrovna naléváš kávu do šálku, když se za tebou ozvou kroky. Když se kroky zastaví, ozve se hlas, který znáš. ″Ale, ale, kohopak to tady máme?″ Málem se opaříš a vykřikneš: ″Kurva!″ aby sis ulevil. Ozve se smích. ″Tak kurva? No tak ještě že to uznáš!″ Celý roztřesený se otočíš, aby ses ujistil kdo to je...