Sestřina svatba - 10.díl - Dievka

09.02.2024 00:53

Napadne tě, že jen hodně velký pokrytec by mohl tvrdit, že by v tvé situaci odmítl, protože neví o co jde. Nebo by to udělal jenom blázen? Zatraceně, copak na tom teď záleží? Je ti úplně jedno, co má Alexandra v plánu. Vše v tvém těle volá po souhlasu. Ale to nejdůležitější je, že ze všeho nejméně by tě právě teď dokázala zastavit tak směšná věc, jako jsou jakékoli ″rozumné″ důvody proti tomu, abys chtěl další zábavu. Takže krátce, ale rozhodně přikývneš. "Tak malý je tvůj klitoris, Julie. Chceš poznat, jaký penis má tvůj Romeo?" Při této otázce tvé tělo ztuhlo, a když vytahuje svůj palec z tvých úst, otvíráš nejen ústa ale i oči doširoka a znovu, tentokrát několikrát rychle a krátce přikývneš. Alexandra se usmála a sklonila se k tobě, držela obličej několik milimetrů od tvého. Bylo to tak elektrizující, když Alexandra vydala hluboký, těžký povzdech, zatímco z tvých úst vyšel podobný, ale mělčí a lehčí povzdech, značící tvoje podřízení.

 

Alexandra ti začala šeptat do ucha: ″Chápu, že se těšíš na moje dildo, ty malá couro. Ale aby mezi námi nedošlo k omylu, jsem tu proto, abych ti pomohla zastoupit na chvíli tvoji sestru. To nedokážeš, pokud se nenaučíš, co chtějí skuteční muži. Ne kluci, nebo sissy jako jsi ty. Teď půjdeme do pokoje tvojí sestry.″ Znovu přikývneš, přesto že se tě na nic neptá. V této chvíli bys jí asi opravdu odkývala cokoli, jako poslušná malá děvka, přestože dobře víš, že chovat se tak je podle většiny lidí hloupé. Opustíte tvůj pokoj, projdete chodbou do pokoje tvé sestry a teprve když jste uvnitř, napadne tě, že vás mohl někdo na chodbě vidět. Ještě včera by ti to dělalo starost, ale teď je ti to úplně jedno. Alexandra ti nemusela nic říkat, položíš se na Heleninu postel, roztahuješ nohy od sebe a zvedáš je do vzduchu. Nechává tě chvíli čekat, než se mezi ně položí, provleče ruce pod tvými koleny a začne pomalu přirážet a tře svoji kundu o tvoji klícku. Potom tě začne líbat, ale ne jen na rty, tvoje pootevřená ústa ji zvou dál, vaše jazyky se proplétají. Z počátku se pohybovala jak ona, tak její jazyk jemně, ale pomalu se blíží k stále horečnatějšímu rytmu. Ještě sice úplně nechápeš proč, ale líbí se ti způsob, jakým se chová.

 

Přitom ti vůbec nevadí, že tvůj penis není hlavním zdrojem tvého vzrušení a dochází ti, že vlastně nikdy nebyl jeho zdrojem, ale jen nástrojem k uspokojení toho, co se ti odehrávalo v tvé hlavě, v tvých představách. A že když se nesoustředíš jen na jednu věc, přinášejí ti uspokojení věci, myšlenky, smysly a části těla, které zůstávaly opomenuty. Potom se Alexandra na chvíli odtáhla a posadila se, přehodila si tvoje nohy přes ramena, aby získala lepší páku. Když viděla tvůj výraz, jen se zlomyslně usmála, když uslyšela tvoje vzrušené sténání, jakmile tě začala znovu šukat, zasmála se. Ten výraz překvapení v tvé tváři nezpůsobilo to, co udělala, nebo co děláš ty. Došlo ti, že nepotřebuje dildo k tomu, aby tě přiměla hlasitě sténat vzrušením. Na kratičkou chvíli tě to překvapilo, ale hned jste se šukaly dál. Se stejným zápalem jako ona, pohybuješ boky proti jejím přírazům. Alexandra se natáhla a chytila tě za ruku, zvedla ji až k jejímu plnému, kývajícímu se prsu a přikázala ti, abys je stiskla. "Hraj si s nimi, holčičko. Hraj si s mými kozami, zatímco mě necháš, ať si dělám s tvým nádherným tělem cokoli mě napadne!"

 

***************************************************************

 

Alexandra sáhla dolů a věnovala svoji pozornost chlapeckým prsům její nové hračky, tančícím tam a zpět na její hrudi. Bylo to úžasné, mít možnost pozorovat, jak se svíjí na matraci pod ní, poháněna silou jejích boků. Vidět její malou, jemnou ruku, která laskala její ňadro, cítit její konečky prstů, jak hladí ztuhlé, citlivé bradavky. A především sledovat ten obličej, vidět v něm ten souboj, než se její nová hračka osmělila a zapojila i druhou ruku. Sledovat její hladové oči, vidět jak se noří do jejího smyslného těla, vidět její ústa otevřená bezděčně, když z nich vycházel sten za stenem, v slastném uvolnění. Kochat se výrazem rozkoše a vzrušení, zvláště když ona přestala přirážet a nechala svoji novou hračku chvět se touhou. A nebo vzpínat se, ale marně, v očekávání doteku klícky s její kundou. Nebo cítit to napětí stehen a hýždí její hračky, když se o sebe navzájem třely. Kdykoli Alex cítila blížící s orgasmus, ať už svůj, nebo u své nové hračky, oddálila jej. Aby vzápětí svá těla sevřely ještě pevněji k sobě a prostoupily jimi vlny rozkoše, které vycházely snad z každého doteku, zvuku, chuti, vůně nebo obrazu. Alex pevně držela svoji hračku, kdykoli zpomalila a dovolila orgasmu, aby se rozplynul. Tak se její hračka postupně uvolnila jak jen mohla. Na tu chvíli Alex čekala a když ji vycítila, nezpomalila dřív než se zhroutila, zpocená a bez dechu, na svoji hračku. Potom se jejich oči setkaly. A Alex uviděla dvě hluboké, temné tůně, hledící na ni s dychtivostí a přitom plné slz. Vážně je docela obyčejná dívka, pomyslela si. Nečekala, že v Helenině bratrovi najde objekt, který v sobě má tolik chtíče. Alex už chápala, proč právě Katka je předmětem touhy její hračky a bylo příjemné být jím také.

 

26

 

Potom co tento počáteční nával vášně teprve probudil potlačovanou touhu její hračky po uspokojování všech potřeb Alex, a jakoby nově objevenou touhu Alexandry po zábavě bez jakýchkoli omezení, lehly si spolu na chladné, vlhké prostěradlo, hladily se a líbaly mezi tím, když Alex jednu po druhé vytahovala Heleniny hračky a pečlivě na sobě a na své nové hračce předvedla, jak se každá používá, do jakých míst se vejde a jaké pocity může každá z nich vyvolat. "Musela jsi být vynikající studentkou," řekla Alex a chytila klícku. "Proč? Učitelé by s tím nesouhlasili..." ozvala se udýchaná odpověď. "Protože se tak rychle a poslušně učíš," řekla Alex. "Od samého začátku jsi splnila všechno, o co jsem tě žádala, a podle toho výrazu ve tvé tváři si to velmi užíváš a doufám, že si to zapamatuješ… Pro příště." Zatáhla za klícku ještě důrazněji, jen aby mohla sledovat, jak se oči její hračky protáčejí a její malá pusa se otevírá a zavírá, když lapá po dechu rozkoší... jako ryba, která se ocitla mimo vodu a hltá vzduch. Alex se naklonila ke své hračce a šeptala jí do ucha: "Dobře Julie. Připravena na něco opravdu jiného?"

 

***************************************************************

 

Nechceš aby to skončilo, tak opět přikývneš, přestože netušíš, zda jsi opravdu připravená. Alexandra se zatváří tajemně a říká: ″Vzpomínáš si jak jsem mluvila o skutečných mužích?″ Ta její otázka ti málem zastavila srdce. ″Vzhledem k tomu, jak jsi poslušná, jsem se rozhodla pro tu pro tebe příjemnější cestu. S někým, koho už znáš, by to pro tebe mělo být lepší. Pozvala jsem už ráno dva tvoje spolužáky, teď už zbývá jen jednoho z nich odmítnout.″ Alexandra se odmlčí. ″Tedy pokud nechceš, aby přišli oba,″ říká pobaveně. Rychle zavrtíš hlavou. Takže přeci jen nekývneš úplně na všechno? Alexandra si obléká župan a potom píše na mobilu zprávu. ″Dala bych si kávu,″ říká potom. Na nic víc nečekáš, seběhneš do přízemí do kuchyně. Zdá se, že je dům prázdný. Za malou chvíli jsi zpět v Helenině pokoji, s konvicí kávy a šálkem. Postavíš vše na stolek a snažíš se uklidnit třesoucí se ruce, aby káva zůstala v šálku. Potom se posadíš na postel. To čekání je k nevydržení. Jsi v pokušení se zeptat o koho jde, ale na druhou stranu máš strach to vědět. Co z těch pocitů je větší? Tvoje zvědavost, nebo tvůj strach? A znovu, jako by ti četla v hlavě, Alexandra ukončí tvoje dilema. ″Nechám vás tady osamotě. Karel ví, co má dělat.″

 

Dopije kávu a vstane. ″Snad jsem to nepopletla. On je přece tvůj skutečný Romeo, nebo ne, Julie?″ Mrkne na tebe a odchází do přízemí, kde zrovna zazvoní domovní zvonek. Ale ty to vlastně vůbec nevnímáš, protože jsi pořád v šoku. Účinek toho jména je přesně opačný, než ti říkala. Na Karlovi ti totiž hodně záleží. Nejen kvůli tomu, že je to bratr Katky. Ať už jde o cokoli, tak snazší by to bylo s někým, koho vůbec neznáš. A u koho je alespoň určitá šance, že se spolu už nikdy neuvidíte. Nejde vůbec o to, že by Karla mohlo překvapit co od něj Alexandra chce. Ví o tobě dost, občas jsi v jeho společnosti měl pocit, že o tobě ví možná i víc, než o sobě víš ty sám. Ale to vše byly hlavně řeči a to, co se schová pod označení 'mladická nerozvážnost'… Ovšem tohle už je opravdu vážné. Když zaslechneš kroky na schodech, působí to na tebe, jako by s každým dalším krokem vedle tebe vystřelilo dělo. Všechno se třese, zvuky zní jako v tunelu, vidění se ti rozostří tak moc, že vidíš všechno rudě. Srdce máš až v krku, hlava ti každou chvíli musí vybuchnout, nebo už brzy omdlíš. Možná, až se probereš, zjistíš, že se ti to všechno jenom zdálo. Jenže kroky náhle utichnou. Klika na dveřích se pohne. Je až nesnesitelné ticho. Ani srdce ti už nebije. Taky nedýcháš. Nejspíš jsi právě zemřel. To tě napadá, zatím co se dveře otvírají o další milimetr… Tahle chvíle nikdy neskončí. To ti běží hlavou, jen nevíš kam máš tu myšlenku zařadit. Jestli mezi naděje, nebo mezi strachy. A potom je najednou Karel v pokoji…

 

Katka a Karel jsou dvojčata, takže vzájemná podobnost není nic divného. To, že mají dost podobnou povahu, nebo společné zvyky. Ale to mají sourozenci, i když nejsou dvojčata. Taky když se dvojčata stejně oblékají, není to divné jenom pokud jsou stejného pohlaví. Tedy ne že by tohle Katka a Karel dělali běžně, ale pokud to udělali, mělo to svůj důvod. Když jsi uviděl, že si vzal kolem krku šál, který ráda nosí Katka, zaskočil tě. Protože máš všechno jako v rudé mlze, v první chvíli tě napadlo, že místo Karla přišla Katka. To tě vylekalo. A když sis uvědomil, že je to Karel, naštvalo tě jak se oblékl. ″Slyšel jsem, že potřebuješ pomoc. Ale jestli je to zase nějaký hloupý vtip, tak se můžu otočit a jít si po svém...″ Říká to tím zdánlivě lhostejným tónem, který používá vždy, když jde o něco důležitého. Dojde ti, že ti tím chce dát šanci rozmyslet si všechno dřív, než uděláš hloupost. Nebo to taky může znamenat, že tě jenom zkouší. Konec konců je to přece bratr Katky, takže je velmi nepravděpodobné, že by Katka nevěděla kde a proč její bratr je. Nevíš sice jistě, že si říkají úplně všechno, ale dvojčata prý dokáží vycítit i to, co si neřeknou.

 

27

 

Karel

 

 

 

 

Kdyby o nic nešlo, tak bys Karlovi asi vynadal za to, jak se oblékl. Otázka je, jestli on taky nemá chuť vynadat ti za to, co provádíš. To, že se tváří jako by seděl u stolu a hrál poker, ještě nutně neznamená, že mu Alexandra napsala nebo potom co přišel řekla, co ho v Helenině pokoji čeká. Sám nevíš jak bys reagoval na jeho místě. Jestli ale vy dva máte něco společné, potom je to ochota podniknout jakoukoli ″špatnost″, která někoho napadne. Nejsi si jistý, jestli měl Karel tu bouli v rozkroku už když přišel, nebo je to důsledek toho, že tě rád vidí… takhle. Ačkoli bys to každému zapřel, mrzí tě, že jste před pár lety na prázdninovém táboře nezašli dál. Možná by bylo všechno jinak. 'Tak určitě, byla by z tebe děvka už v patnácti!' Zaskřehotalo tvé podvědomí. Napadne tě, že má asi pravdu. Ale tehdy vám bylo dvanáct. A alespoň ty jsi teprve začal objevovat, co vlastně znamená sex. Pravda ovšem je, že pořád miluješ Katku. A možná i Karla?

 

Snad je to tím, že o něm nemůžeš říct, že je tvůj nejlepší kamarád. To místo patří už od doby, kdy jsi musel začít chodit do školy, Petrovi, s kterým jsi seděl celý první stupeň v jedné lavici. A od druhého stupně se pozice nejlepšího kamaráda rozdělila mezi Petra a Pavla, vašeho nového spolužáka. Na rozdíl od tebe, Pavel může říct, že má za nejlepší kamarády tebe, Karla a Katku. Petr zase počítá za nejlepší kamarády tebe, Pavla a Karla. Zdá s to komplikované, ale ve skutečnosti jste tohle nikdy nějak neřešili. Jde vůbec milovat kamaráda, nebo kamarádku?