Sekretářka - Monique (soutěž 2.ročník)

    

 

   Jmenuji se Monika Kaminski, jsem Tranny holka, je mi 45 let a konečně se mi splnil dávný sen, kdy mohu dělat profesi, kterou jsem chtěla dělat už jako dítě. Pracuji totiž v jedné nejmenované nadnárodní společnosti jako asistentka.

Dříve se tomu říkalo sekretářka a znamenalo to holka pro všechno. Od vaření kafe, přes přepisování na psacím stroji, až po vyplňování různých výkazů, vše samozřejmě pod taktovkou svého šéfa. Tuto pracovní příležitost jsem dostala, když Evropský parlament schválil trans gender  zákon o rovnosti třetího pohlaví a rovných pracovních příležitostech. 

Práce je to velmi zajímavá, dobře finančně ohodnocená. Vyžaduje se po mě vysoké pracovní nasazení, určitý dres code, kdy šaty, sukně něco málo nad kolena, elegantní halenky, punčochy a lodičky na jehlách jsou samozřejmostí. Můj šéf je příjemný, férový padesátník, který se mnou jedná bez jakýchkoli předsudků a bere mne takovou jaká jsem. Vše by tedy bylo zalité sluncem, kdyby jednou .... .

 

   Vrátila jsem se po čtrnáctidenní dovolené, odpočatá, ale s obavou co se mi navršilo práce, takže jsem byla malinko ve stresu. Navíc, když jsem k šéfovi dorazila s jeho ranní kávou, překvapil mne jeho neoholený zevnějšek, špatně vyžehlená košile a více než špatná a podrážděná nálada. Ani za kávu nepoděkoval a hned mne zpražil v tom duchu, že jsem ho tam nechala samotného v záplavě papírů, celých čtrnáct dnů a že dnes sebou tedy budu muset pořádně hodit, abych stihla všechny resty dodělat. No uznejte, v tomhle duchu nepohody se pak pracuje velmi špatně.

Vrátila jsem se zpět ke svému pracovnímu stolu a od kolegyně se tak dozvěděla, že od šéfa před týdnem odešla manželka. Aha! Odtud tedy vítr vane, proto ta jeho špatná nálada a zanedbanost. Polkla jsem své pomačkané ego a ponořila se do práce, abych dohnala vše co jsem dosud zanedbala. Vyplňovala jsem jednotlivé výkazy, doplňovala data za týden, dekády, měsíc, občas jsem sestavu přeposlala mailem šéfovi. Pracovní doba plynula, rychlostí horské bystřiny, ani jsem si nestačila skočit na oběd. Kolegyně a kolegové kolem mne mizeli a odcházeli, jak jim končila pracovní doba, až jsem zůstala úplně sama. Konečně jsem dokončila poslední úkon, vypnula počítač, zula si lodičky na jehlách a s požitkem si natáhla své unavené nohy na stůl. Zavřela jsem oči, dala si ruce za hlavu a v hlavě si promítala, zda jsem udělala skutečně vše, zda jsem na něco nezapomněla. Když jsem oči po chvíli otevřela stál přede mnou šéf. Až jsem se lekla. Zjevil se tiše a neslyšně jako duch. Srdce mi bušilo až v krku a cítila jsem se zahanbeně, že mne přistihl v takové, pro mne nedůstojné pozici. Stál nade mnou, prohlížel si mé natažené nohy a pak mi povídá: ,,Slečno Kaminski, byla byste tak laskavá a až dosníte svůj sen, přišla za mnou do kanceláře?" Bleskově jsem sundala nohy ze stolu, vklouzla do lodiček a poslušně cupitala za ním do jeho kanclu. 

,,Povězte mi Moniko, líbí se Vám práce u naší firmy?" zeptal se mne.

,,Ano pane, ta práce mne velmi baví a jsem s ní nadmíru spokojena," odpověděla jsem.

,,Abych pravdu řekl, až do nedávna jsem byl s Vašim výkonem spokojen i já, ale dnes jste se moc nepředvedla," procedil mezi zuby. ,,Sestava ze minulý měsíc je celá špatně a bude se muset předělat. Inu jak se říká práce kvapná málo platná, že slečno Kaminski."

Bylo mi neskutečně trapně, celá jsem zčervenala studem. Já, která jsem si potrpěla na preciznost a teď takový kopanec: ,,Samozřejmě, že vše opravím pane. Moc se omlouvám, ale jak říkáte, spěchala jsem, abych vše stihla a pak jsem tam udělala aritmetickou chybu," soukala jsem ze sebe omluvu. ,,Dám se do toho ještě teď, aby zítra vše již bylo v pořádku."

,,Víte co Moniko, uděláme to jinak. Vy teď pojedete domů, převléknete se do něčeho pěkného a večer se zastavíte u mne doma," odkapával slova jako med. ,,Pak se nad tu nešťastnou sestavu posadíme oba a budeme to mít hotovo rychleji."

,,Ale já  se do toho můžu dát hned teď, chybu jsem udělala já a Vás tím nebudu zatěžovat,"snažila jsem se namítnout.

,,Podívejte slečno Kaminski, jestliže u nás chcete i na dále pracovat, budu vás čekat v osm večer u sebe doma," prohlásil rezolutně a já se dál už nezmohla na další odpor. ,,Večer se budu těšit na shledanou," rozloučil se ještě.

 

   Sbalila jsem si všechny věci a vydala se domů. Cestou jsem přemýšlela, co měl ten předchozí rozhovor vlastně znamenat a o co šéfovi vlastně jde? Měla jsem zato, že je zarputilý heteráč a teď takhle po mě vyjede? Doma jsem se naložila do vany, důkladně se celá vyholila a při líčení přemýšlela co si vzít na sebe, abych zaujala a obhájila svůj debakl z práce. Po chvilce přemýšlení jsem dospěla k názoru, že vínově-červenou kombinací se nedá nic zkazit a vytáhla ze skříňky vínově-červenou, krajkovou soupravičku, skládající se z podprsenky a kalhotek, které jsem doplnila punčochami s krajkovým lemem ve stejné barvě. Obula jsem si růžové páskové střevíčky na nižším podpatku a k tomu oblékla růžové šatičky s délkou těsně nad kolena. Pohledem do zrcadla jsem překontrolovala svůj zevnějšek a vyrazila k taxíku, zabojovat o své místo na slunci a ve firmě. 

                                                                                                                                                                     

Nasedla jsem do taxíku a ten mne dovezl k domu, kde bydlel šéf. Byla to vilka s období první republiky v okrajové části města. Všude spousta zeleně, vila samotná obklopená prostornou zahradou. Bylo krátce po dvacáté hodině, když jsem zazvonila u branky. Přišel mi otevřít šéf. Byl hladce oholen, oblečen do upnutých džín, bílé polokošile s límečkem a krátkým rukávem. Takhle jsem ho vůbec neznala, v práci byl vždy v obleku, ale seklo mu to, vypadal hned o deset let mladší a když mne pouštěl do dveří ucítila jsem jemnou vůni exotického dřeva z jeho kolínské.

,,Božínku," pomyslela jsem si, ,,ono to fakt bude rande."

Uvedl mne do obýváku, kde na stole stála otevřená láhev vína a dvě sklenice. Nalil víno do sklenic a jednu mi podal.

,,Aby nám ta práce šla lépe od ruky," přiťukl si se mnou, napil se a pokračoval: ,,Je vidět Moniko, že jste si dala záležet, opravdu Vám to moc sluší, jste kouzelná a kde jaká žena by Vám mohla závidět."

V duchu jsem se zapýřila. Takové uznání od muže, rozehřeje každou ženu, natož pak transku. O to horší pak bylo, v jakém duchu se jeho monolog ubíral.

,,Jistě uznáte slečno Kaminski, že Vás za to dnešní selhání musím co nejpřísněji potrestat, aby jste si byla vědoma pochybení a aby se z Vás stala ještě dokonalejší a oddanější asistentka. Výpověď by byla neadekvátní, vzhledem k tomu, že jste až dosud pracovala naprosto spolehlivě. Prosto jsem se rozhodl k poněkud, ehmmmm," na chvíli se odmlčel a pak pokračoval, ,,Někdo by snad namítl, že až ke středověké metodě, totiž výprasku. Co si o tom myslíte?"

Nasucho jsem polkla a pomyslela si: ,,Tohle přece nemůže myslet vážně, přece mne nebude bít?", ale sled událostí mne vyvedl z omylu.

,,Vidíte ten předmět v rohu místnosti? Tomu se říká trestná koza a až dopijete svou sklenku, tak si na ni břichem lehnete a já provedu exekuci."

Dopíjela jsem víno a přemýšlela, zda mám odejít, utéci, nebo přistoupit na jeho hru. Když jsem měla sklenici prázdnou vyzval mne: ,,Teď se pojďte uložit na trestnou kozu, ať můžeme začít s trestem," uchopil mě pevně za předloktí a vedl k té věci.

,,Exekuce samozřejmě proběhne bez šatů, ukažte já Vám je pomohu svléknout," a jediným pohybem mi je přetáhl přes hlavu. Rázem jsem se před ním ocitla jen v podprsence, kalhotkách a punčochách. Byla jsem jako ve snu, po víně se mi lehce točila hlava a už jsem se nezmohla na žádné protesty. Pod jeho vedením jsem si nalehla na dřevěný hřbet kozy, on pak vzal provaz a ruce v zápěstí, nohy v kotnících mi přivázal k nohám trestné kozy. Nyní jsem mu byla zcela vydaná na milost a nemilost.

,,Protože Vaše pochybení bylo první, rozhodl jsem se pro sadu po dvaceti ranách nejprve rákoskou, potom důtkami a jako poslední přijde na řadu jezdecký bičík. Nejprve budu vyplácet Vaši prdelku, pak přijdou na řadu prsa, břicho, stehna a na závěr záda a chodidla," vyřkl nade mnou nemilosrdný ortel.

   

Uchopil do ruky rákosku, několikrát s ní švihl ve vzduchu, těsně u mé hlavy. Slyšela jsem jak zasvištěla vzduchem.

,,Budete jednotlivé rány počítat a za každou poděkujete slovy, děkuji pane. Je Vám to jasné? Moniko," zeptal se mě.

,,Ano, " odpověděla jsem a už mi přistála rákoska na zadku.

,,Špatně Moniko! Znovu!" zasyčel výhrůžně.

,,Ano Pane, je mi to jasné," opravila jsem se.

A potom už začaly dopadat rány na mou vystavenou a odhalenou prdelku. ,,Jedna, děkuji Pane. Dva, děkuji Pane. Tři, děkuji Pane. .......," dopadala rána za ranou. Sténala a usykávala jsem bolestí. Snažila jsem se počítat a neudělat chybu. Cítila jsem jak mne rány na zadku štípou a pálí. Prdelka se mi barvila do červena podlitinami od rákosky.

,,Dvacet, děkuji Pane," dopočítala jsem se konečně do dvacítky a zhluboka jsem oddechovala. Srdce jsem cítila bušit až hluboko v krku, krev mi divoce pulsovala ve spáncích, bolest ze zadečku prostupovala celým mým tělem až do mozku.

Vyměnil v ruce nástroje a místo rákosky začaly na můj zkoušený zadek dopadat kožené pramínky důtek. A znovu jsem počítala, naříkala a sténala. Když jsem konečně dopočítala do dvaceti, přišel na řadu bičík a vše začalo od začátku. Zadek jsem měla v jednom ohni, pálilo to jako plameny pekelné.

 

Nyní odvázal mé nohy i ruce, mohla jsem se pomalu narovnat, postavit se na zem. Zvolna jsem se rozdýchávala. Nalil mi do sklenice víno a dal mi jej vypít.

,,Ještě nejsme hotovi. Tak se Moniko posilněte, aby jste vydržela i zbytek trestu."

Kopla jsem do sebe dvě deci vína na ex, doufaje, že alkohol utlumí mé smysli při dalším výprasku. Nyní mne šéf odvedl do ložnice, kde na posteli, v každém jejím rohu byly připravené železné okovy s řetězy. Rozepnul mi na zádech háčky podprsenky a stáhl mi ji z ramen. Musela jsem si lehnout na záda, roztáhnout doširoka nohy i ruce. Kolem mých zápěstí i kotníků zacvakl okovy a uzamkl je zámky.

  

,,Nejprve dostanete dvacet ran důtkami přes prsa, břicho a pak bude následovat dvacet ran rákoskou přes vnitřní stranu stehen," oznámil mi lakonicky a rozpřáhl se s důtkami v ruce.

Na prsou mi přistála první rána, kožené pramínky se mi zakously do prsou i bradavek: ,,Ááááááách," zakřičela jsem bolestí a zapomněla, že mám rány počítat.

Nyní důtky dopadly na mé břicho, opět jsem zaskučela bolestí: ,,Zapomněla jste počítat Moniko! Začneme znovu a od začátku," přikázal mi.

Opět se mi důtky zasekly do prsou: ,,Ááááááá jedna, děkuji Pane, ááááách dva, děkuji Pane, .... .

Odpočítala jsem dvacet ran. Prsa jsem měla jednu velkou červenou čmouhu, bradavky nalité krví, vše neskutečně pálilo, bylo mi jako bych měla horečku, cítila jsem jak mi v prsou proudí a pulsuje krev.

Na řadu přišlo mé bříško a důtky dopadly s plesknutím na mé tělo. Nebolelo to o nic méně, než před tím rány přes prsa. Křičela jsem bolestí, sténala, naříkala a poctivě odpočítávala jak rány důtkami přes břicho, tak i posléze rány rákoskou přes stehna. Rány po důtkách pálily, po rákosce štípaly. Mé tělo bylo pokryto stopami po výprasku.

  

 

Po provedeném trestu, odemkl mé okovy, musela jsem si svléknout kalhotky, lehnout na břicho a znovu mne roztaženou uzamkl v okovech.

,,Teď vás Moniko čeká dvacet ran bičem přes záda a po dvaceti ranách rákoskou a bičíkem přes chodidla," oznámil mi a vzal do ruky bič.

Za chvíli už jsem na svých zádech pocítila palčivou bolest, kterou mi zanechával pletený bič. Odpočítávala jsem jednotlivé rány a modlila se, aby už byl konec. Ale to mne ještě čekalo mučení chodidel. Člověk by řekl, že je to to nejmenší, ale jakmile poprvé rákoska dopadla na chodidlo, ihned jsem měnila názor. Štípalo to, jako bych nohou zapadla do vosího hnízda. Skučela jsem bolestí, snažila se uhýbat, ale mé znehybnění bylo příliš pevné a dostávala jsem masáž přes celé chodidlo od špiček prstů až po paty. Jakmile po dvaceti ranách vystřídal rákosku bičík, bylo to snad ještě horší. Už jsem ani nemohla křičet, tak jsem byla ochraptělá.

     

,,Tak Moniko, už máte svůj trest úspěšně za sebou. Budiž vám to ponaučením do budoucna," uzavřel provedenou exekuci.

,,A když vás tu tak mám na návštěvě, znehybněnou a bezmocnou co toho nevyužít, respektive nezneužít," položil si řečnickou otázku, ,,po odchodu manželky jsem neměl sex a vy se mi tu slečno Kaminski, takhle nestydatě nabízíte. Navíc to vaše trestání se mi moc líbilo a neskonale mne vzrušilo, takže by byl hřích toho nevyužít. Jsem velkým příznivcem análních kundiček takových tranny slečen a paní jako jste vy Moniko. V kanceláři jsem si vždy představoval, jaké by to bylo zasunout vám ho tam. A nyní je můj sen doslova na dosah," pokračoval ve své samomluvě.

Začal si svlékat kalhoty, klekl si mezi mé roztažené nohy, oběma rukama mi roztáhl půlky a plivl mi mezi ně. Cítila jsem jak mi jeho sliny protékají úžlabinou, současně mi začal zasouvat do zadečku jeden prst, namočený ve svých slinách. Tlačil a zasouval mi ho hlouběji, až překonal odpor mé dírky a začal v něm zvolna klouzat. Zasténala jsem rozkoší. Pak přidal další prst, až jsem se podvolila a roztáhla. Potom na mne nalehl, rukou navedl svůj ztopořený penis na mou připravenou, zvlhčenou dírku a jediným mohutným přírazem ho do mne zasunul až nadoraz. 

  

Kvikla jsem vzrušením i překvapením současně a on do mne začal v pravidelném rytmu přirážet. Protahoval mne celou délkou svého utahováku, bylo slyšet jak mi roztoužená dírka mlaská rozkoší a já u toho tekla vzrušením. Lehl si na mne a začal mne jemně kousat do ramen i krku. Střídal zuby i jazyk, kterým mi projížděl kolem páteře, pak přes krk až k ušnímu lalůčku. Tam si jazykem začal hrát s mou náušnicí a posléze mi zajel i dovnitř do ucha. Po zádech mi začalo projíždět mravenčení, mé tělo pokryla husí kůže, snažila jsem se hlavou uhnout, ale on mne nepustil a dál zajížděl jazykem hluboko do mého ucha, přičemž mne nepřestával tvrdě souložit do anální kundy. Mé tělo se začalo nekontrolovaně třást, slastně jsem sténala, vzdychala a otřásala se v jedné orgastické křeči za druhou, ale šéf stále neměl dost. Protahoval mne dlouze, úporně, až konečně začal zrychlovat, přešel do neskutečných počtů kmitů za minutu a pak mne začal plnit horkým, hustým spermatem. Vystříkal a zaplnil mne až po okraj, bylo toho tolik, že to ze mne vytékalo ven.

  

Nyní ležel vyčerpaně na mých zádech, oba jsme zhluboka oddychovali a mě z dírky vytékalo bílé semeno.

,,Tedy Moniko, tohle jsem opravdu už delší dobu potřeboval. Pořádně si zasouložit a důkladně se vystříkat do nějaké díry. Ten sex s vámi byl skvělý," vrátila se mu konečně řeč, ,,Ještě se musíte postarat o očištění mého penisu vašim jazykem, tak si dejte záležet, abych vás opět nemusel trestat."

Vstal a zasunul mi ochabující úd do úst. Začala jsem jazykem olizovat žalud a slízávala zbytky spermatu, které stále vytékalo. Pak jsem jej sevřela mezi rty a cítila okamžitou reakci, kdy se penis začal opět nalévat krví a topořit se. Slastně zasténal a zajel mi s ním hluboko do krku. Začala jsem se dávit, protože mi ho vsunul až na mandle. Vychutnával si ten pocit nadvlády nade mnou, kdy jsem přemáhala dávicí reflex a snažila se nepozvracet. Konečně mi dovolil se nadechnout a znovu mi zajel až na mandle. Hrál si tak se mnou delší dobu a pak mne do pusy začal regulérně šukat. Projížděl mi pusou, chvíli si nechal lízat a sát varlata, pak mi ho opět strčil do pusy a pokračoval v jízdě. Po chvíli jsem ucítila škubání v žaludu a do pusy mi vystříkl proud rozžhavené lávy, která mi rázem vyplnila celou dutinu ústní. Začala jsem vše rychle polykat a na závěr ještě celý penis očistila jazykem.

      

,,Hmmmm, hmmm, nádherně kouříte Moniko," pochválil mou orální snahu, ,,Za odměnu vám teď předvedu zlatý hřeb dnešního večera."

Na chvíli odešel a vrátil se s plastovou krabicí, ze které vytáhl zvláštní dutou a průhlednou rouru.

,,Tohle je anální tunel," oznámil mi, ,,koupil jsem ten největší co se dal sehnat, je 15 cm dlouhý, jeho vnější průměr je 8 cm, vnitřní pak 7 cm, takže se skrze něj dá roztažený anál i souložit. Ten tunýlek jsem koupil pro manželku, ale nikdy mi nedovolila, abych ho do ní zavedl. Vy Moniko, vy si moc vybírat nemůžete. Stala jste se vhodným objektem, na kterém to nyní vyzkouším, ale myslím, že se vám to bude líbit."

Z ledničky pak podal tuk na pečení s tím, že je to nejlepší lubrikant a značnou část mi ho vsunul do analu. Prsty mi ho začal roztírat po stěnách, přičemž mne jemně rozvíral a roztahoval. Namazal také anální tunel a přiložil ho na vstup do mé jeskyňky. Začal s ním kroužit a tlačit proti mé dírce. Trochu jej u konce zmáčkl, zatlačil dovnitř, zapáčil nahoru, dolů. Bolelo to neskutečně, myslela jsem, že mne chce rozpárat zaživa. Skučela jsem bolestí, snažila se co nejvíce uvolnit. Už jsem tušila jak asi bylo lidem ve středověku, když je nabodávali na kůl. Konečně se dírka podvolila a tunel vklouzl dovnitř.

,,Áááááááh," stačila jsem jen zasténat a už jsem byla rozevřená na šířku osmi centimetrů. Bylo mi jako bych porodila.

,,Úúúúúúžasné Moniko, já jsem ten tunel do Vás dostal. Je to krásný pohled na vaši rozevřenou anální kundičku. Je nádherně vidět červená, prokrvená sliznice, jako u gynekologického lékaře," rozplýval se nadšením.

 

                     

,,Dopřeji vám ten požitek a nechám vás takhle rozevřenou až do rána, ať z toho také něco máte. Ráno vás vzbudím, aby jste nepřišla pozdě do kanceláře, protože váš šéf by se určitě zlobil," zavtipkoval suše.

,,Přeji vám dobrou, ničím nerušenou noc, slečno Kaminski. A děkuji za krásně prožitý, vzrušující večer," popřál mi a políbil mne na tvář. Potom zhasl, zavřel dveře do pokoje a ponechal mne svému osudu.

Osaměla jsem. Roztažená v okovech, s anální kundou rozevřenou k prasknutí. Šrámy po výprasku mne neskutečně pálily. Měla jsem v jednom ohni prsa, břicho, stehna, záda, zadek i chodidla. Myslela jsem si, že v takovém stavu nemůžu usnout, ale únava milosrdně zatěžkávala má víčka a já se pozvolna odebírala do říše spánku a snů.

 

--
Monique Kaminski