Schovávačka - 3.díl - Lezanka

26.12.2021 10:50

26.12.2020

 

 

Ráno mě Katka budila, ale já se   nemohl dostat z postele.

„Už je osm, tak se pojď nasnídat!“

Překvapilo mě, jak je na mě milá a tak jsem vstal, přehodil župan, co mi přichystala a šel do kuchyně.

„Jsem celá rozlámaná!“

„To já taky z té schovávačky!“

„Čí to byl vlastně nápad?“

„Marty a Helča se toho ihned chopila.“

Dopoledne jsme se jen poflakovali, už mě nenutila se oblékat za holku, ale já si vzal ty domácí šaty a pomohl jí s drobným úklidem.

„Dnes ti to končí, jsi ráda?“

„Víš, kdyby ses mě zeptala  v pátek, tak řeknu, že ne. Ale dnes se docela těším, až sundám masku, protože mě svědí po celé hlavě.“

„No to jsem vlastně neměla možnost vyzkoušet.“

A pak pustila nějakou hudbu a ještě jsme si povídali o oblečení a šminkách.

„Udělám nějakou rychlovku a pak se převlečeme, můžeš se zatím   podívat na ten časopis, co mi přišel předevčírem.“

„Časopis? A o čem je? A kde ho najdu?“

„Co? Jo vedle televize.“

Zaklapaly podpatky těch zapůjčených pantoflí a už jsem šmejdil po pokoji.

„Playboy?“

„Jo, to je ono!“

Spokojeně jsem se uvelebil a zkusmo stáhl nožky v silonkách pod sebe, jak jsem to viděl ve filmech. Pak jsem rozevřel  časopis a najednou jsem viděl nejen pánskou, ale hlavně dámskou módu.

„To si můžu vybrat a Ježíšek mi to donese pod stromeček?“

Zavolal jsem do kuchyně a z ní se jen ozvalo.

„Možná, když budeš hodná!“

Rukou jsem si projel chodidla v silonkách a najednou mi bylo moc fajn. Ty krásné šaty se šněrovačkou a ty nařasené sukně mě úplně vtáhly do mých dalších představ.  Dámy tam vypadaly jako z období Ludvíka čtrnáctého a já si jen říkal, jak v tom mohly chodit celý den.

„Pojď se najíst!“

„V tom časáku jsou fakt moc hezké šaty Katko!“

„Jo, ale dnes si můžeš  podobné vyzkoušet na plese.“

„Ježíš ten ples, úplně jsem na něj zapomněla.“

„Dáme prádlo, šaty, šněrovačku a taky ti  trochu učešu vlasy, aby se to k tomu hodilo.“

„To je dobré!“

„Tak to né! Vlasy musí mít tvar.“

„Ale já myslela to rizoto.“

„Aha, jo jasně!“

A zasmála se. Pak přišel čas se začít  převlékat a tak jsem se osprchl a začal  si oblékat bílé spodní prádlo. Mělo krajkové okraje a tak jsem zase zažil něco  jiného. K tomu byly bílé hustčí silonky a také krajkové bodý. Když jsem měl saténovou spodničku, která měla pěkně hladký povrch, tak  jsem si přehodil ty bíločervené plesové šaty. Jak jsem zjistil, tak na spodní  straně sukně měla kruhovitou výztuž, kterou jsem předtím vůbec neměl roztaženou.   Díky tomu mi udělalau sukně   krásně kuželovitý tvar.

„A zlatý hřeb  těch šatů!“

Podala mi korzet a já na to koukal podezřele.

„A to je jako přes ty krásné šaty?“

„Ano, vezmeš si to takhle, potom to vzadu zapneme na ty háčky a pak to vepředu stáhneme.“

Sledoval jsem, jak si hravě poradila se zapínáním a pak mě začala stahovat. Musel jsem vydechovat a ona se při tom soustředila, aby to vše bylo pěkně utažené.

„Katko, tohle snad nemyslíte vážně!“

„V časopise se ti to líbilo, né?“

„To jo, ale  na těch fotkách je to vždy lákavé a krásné!“

„Ještě kousek, naposledy vydechni, jo skvělé a už to máme hotové!“

Zavázala mi  zbylé konce a pěkně je provlékla  dozadu, kde je zajistila dalšími uzly.

„A teď si obuj  lodičky a běž se na sebe podívat, já se jdu doobléknout!“

Vklouzl jsem do nich jako pomásle v těch bílých silonkách a vykročil k zrcadlu. Najednou se na mě dívala paní ze 17 století. Prošahával jsem si pas a nechápal jsem, jak ho můžu mít tak úzký. Ihned se dostavilo vzrušení, které mě díky šatům  provázelo ještě pár minut. Pak už zaklapaly podpatky s Katkou, chytila mi ruce a zatočila se dokola.

„Tobě ty světle modré šaty taky moc sluší Katko! Třeba se do tebe ještě zakoukám.“

Dala mi pusu a na chvilku jsme zůstali v objetí.

„Tak a teď musím něco udělat s vlasy.“

Posadila mě a prohrábla hřebenem  ty dlouhé zrzavé vlasy, potom  je začala stáčetdo úhledného drdolu a pak vše zajistila  nějakou  jehlicí a vše skryla do síťky. Tím se mi odhalila šíje a já cítil, že jsem už úplně někdo jiný. Maska držela na krku dobře, tak že přechod se jen trochu zamaskoval pudrem. Do uší mi dala klipsny, potom na krk připnula náhrdelník.

„Máš hotovo Radko  a teď se upravím já!“

Pomohl jsem jí zapnout šaty, pak měla taky malou šněrovačku, ale stahovala se jen  trochu na zádech a pak si  dala práci s našminkováním. Vlásky si taky zatočila do drdolu a použila podobnou jehlici se síťkou, jako to udělala u mě.

„Co říkáš těm loknám?“

„No je to hodně  zvláštní, vlastně tohle ženy kdysi nosily běžně, co?“

„Ano, přesně tak. Teď si ale  lodičky schováme a dáme do tašky spolu se šminkami a hřebeny.“

Pokrčil jsem rameny, zul si  ty bílé    lodičky a obul nové kozačky. K tomu  jsem  si oblékl svetřík a  kabát dlouhý až skoro na zem.

„V ramenou mi je to menší!“

„To vydržíš těch pár minut, ale docela ti to sluší!“

Cítil jsem se jako opravdová holka a tak jsem počkal, až se dooblékne Katka a vykročil na schodiště.

„Tady vezmi tu tašku, přeci jsem jen křehčí jak ty!“

Pousmál se a už balancoval na těch schodech. Katka vzala auto a za pár minut jsme už vystupovali kousek od kulturáku.

„Skvěle, už jste tady, tak  jste připraveni na  tanec?“

Až teď mi došlo, čím budu svědkem. Otočil jsem se na Katku.

„My budeme v tomhle tančit?“

„No  jasně! Snad si  se nepřišla dívat.“

 Holky se zasmály a mě přejel mráz po zádech.  V šatně jsme se přezuli, odložili kabáty se svetry a vešli do sálu za klapotu podpatků.

„Tady je  to pěkně nazdobené!“

„Jo povedlo se jim to Radko!“

„Pojďme si zabrat stůl!“

Udělal jsem prvních pár kroků v těch lodičkách a  v tom mi podklouzla noha na parketech.

„Fíha,  tak na tom se zabiju!“

„Ale neboj, partner tě podrží!“

Řekla Katka a trochu se škodolibě usmála. Já raději mávl rukou a  byl rád, že sedím. Jenže hrbit jsem se nemohl, protože mi to šněrovačka nedovolovala.

„Holky, tady  by se mohl najít nějaký slušný partner!“

„Pro tebe Helčo?“

„No proč né, třeba i pro Radku!“

„Já jsem už tak trochu zadaná.“

Katka vykulila oči a posmutněla. Všiml jsem si toho jenom já, tak že jsem  to zatím nechal být. Jen jsem si uvědomil, že  má o mě asi opravdový zájem.

 Hudebníci začali hrát a pro  nás přišli tanečníci. Když mě osobně požádal jeden kluk, co byl o hlavu vyšší, tak se mi zatmělo před očima.

„Noták běž Radko! Nedej mu košem!“

Dloubla mě Marta a já vstal i když se mi vůbec nechtělo. Ještě jsem se ohlédl po Katce, ale ta se už taky zvedala. 

Počkal jsem, až mi nabídne rámě a rád se do něj zavěsil.  Když jsme zaujali postavení, tak jsem samozřejmě vykročil špatně. Až po omluvách jsem  začal couvat v tanci a tanečník toho využil.  Víc mě sevřel v náruči a začal se mnou kroužit po parketu.

Cítil jsem, jak  se nemohu nadechnout a jak mi podkluzují  podrážky lodiček.   A protože  se projevil pud sebezáchovy, tak jsem se  víc  přidržel tanečníka.

Ten se na mě pousmál, protože  si myslel, že je to dobré znamení a protočil mě pod rukou. Pochopil jsem, že při tom jsem to instinktivně udělal na špičkách bot a hladce jsem se nechal chytit při návratu do našeho postavení.

„Tančíte  slušně slečno Radko!“

„Komu můžu být  vděčná?“

„Omlouvám se, jsem Pavel.“

„Těší mě, ale zkuste tančit pomaleji, prosím! Nemám tyhle lodičky ještě  vyzkoušené a trochu   kloužou.“

„Proč, vždyť Vám to jde velmi dobře!“

Hráli třetí skladbu a mě se  začala víc točit hlava, tak že jsem občas spíš ležel na partnerovi, než bych tančil. Počkal jsem, až dohrají a rychle ze sebe vyhrkl.

„Potřebuji pauzu a také si odskočit!“

„A to je jiné, rád Vás zavedu na místo a přijdu zase za  pár minut.“

Elegantně mě šoupl na židličku a dlouhým krokem odešel pryč.  Ihned jsem si promnul  chodidlo v pravé lodičce, protože mě trochu tlačily.

„Marto, ty si netančila?“

„Ale ano, jenže budu muset jít na toaletu.“

„Skvěle, já taky!“

Vstal jsem a rovnou jí vytáhl na nohy, až se podivila.

„Dámy, dámy , hlavně na dámské!“

Šeptal jsem si pod nos, abych neudělal trapas a když jsem zaplul do kabinky, hrozně se mi ulevilo. Rychle jsem vykasal sukni, odhrnul rozkrok a už si ulevoval. Byl to hodně divný pocit  čůrat v lodičkách a šatech. Bílé lodičky svítily  na těch dlaždičkách a já si je s úsměvem prohlížel, jak to bylo krásně  ženské.  Cítil jsem, že se pěkně potím z toho tancování, ale musel jsem se vrátit. Dalo mi to víc práce i času, tak že na mě už Marta netrpělivě čekala.

„Ty si snad byla na velké!“

„Promiň, musela jsem si  srovnat šaty a s tou šněrovačkou to  je nezvyk.“

„Aha, jo jasně, vlastně ty jí máš poprvé, že?“

Přikývl jsem.

„A jaká je?“

„Špatně se mi dýchá, když tančím a taky  ten omezený pohyb.“

A uvědomil jsem si, jak jsem stažený v pase až se opět zvedla slabá vlna vzrušení.

„Hmm, no já měla  tenhle pocit taky,když jsem jí měla na sobě poprvé, musíš si občas krátce zadýchat,  ale pojďme zpět!“

Naposledy se podívala do zrcadla, stříkla si  kolem uší voňavku, uhladila si kolem uší vlasy, které už tak byly srovnané a  otočila se ke mě.

„Ty nemáš voňavku Radko?“

„Já, no asi ano!“

Najednou jsem si uvědomil, že mám přes rameno kabelku a tak jsem jí rukou prošmátral  a našel lahvičku.

„No vidíš, už ti bude určitě příjemněji. Když se zapotím, tak  cítím svůj pot a jsem nesvá.“

„No jasně, to já taky.“

A udělal jsem  s voňavkou to samé, jako Marta.  Hned jsem zacítil  tu vůni kolem sebe.  Usmála se a vyšla ven. Podpatky se rozlehly chodbou, tak že jsem si mohl vychutnat chůzi v lodičkách, kterou jsem miloval. Pak jsme vešli do sálu a  v tom už na nás z parketu mávala Katka.

„Tančí moc ráda!“

„Jo, je to na ní vidět.“

Sedl jsem si a napil se džusu, jenže  za pár minut nám číšník donesl objednané víno. Hudba ztichla a moderátor vyhlásil pauzu a tak se naše čtyřka opět sešla a přiťukla si na  dnešní podvečer.

„Tak Radko, jak ti je?“

„Zeptala se Katka.

  „Zvykám si na to, že jsem v plesových šatech ze sedmnáctého století!“

Holky se pousmály a Katka mě rukou povzbudila.

„Neboj se, když tak si častěji dej pauzu, protože bych byla ráda, aby sis to užila.

„Opravdu to myslíš vážně?“

„Ano,  opravdu! Dáme vínko, ať máme lepší náladu.“

Stihl jsem se ještě jednou napít a pak tu už byl opět můj tanečník. Po hodině jsem už  začínal vnímat tu atmosféru, taky mi občas tekl pramínek potu z masky  po krční páteři až  dolů, ale mě to nevadilo. Lodičky  byly už pohodlné a tak jsem si jen dával pozor na podklouznutí.

„Jste okouzlující slečno Radko!“

„Umíte lichotit Pavle!“

„Já když tančím, tak se šíleně potím, ale na Vaší tváři  to není poznat!“

„Nemějte strach, že bych se taky nepotila, ale  naštěstí to není tak vidět!“

Přišla další otočka a já se začínal rozhlížet po slečnách kolem, jak jsou oblečené.  Jenže přišel ploužák a tak jsem se   víc položil  na partnera. Ten mě něžně sevřel a bylo vidět, že si to užívá. Pak nastala trapná chvilka, když se mi zadíval do očí a chtěl mě políbit. V poslední chvíli jsem ho prstem zarazil.

„Promiňte, já si myslel, že je Vám fajn.“

„To jo, ale  já nechci začínat nový vztah, promiňte Pavle!“

Ten jen přikývl a do konce   hudby už  nenaléhal a bavil se o  pitomostech, kterým jsem se občas zasmál.

„Tak děkuji slečno Radko!“

Řekl mi při tom, když mě  přivedl k našemu stolu. Poděkoval jsem a  napil se džusu.

„Ty  světle zelené šaty s stříbrným jsou moc hezké!“

To už jsem  mluvil ke Katce u našeho stolu, když jsem si dával další pauzu.

„Které zelené máš na mysli?“

„Sedí s tou černovláskou u třetího stolu.“

„Aha, jo , nejsou špatné a co ty žluté?“

„U té hnědovlásky s brýlemi?“

Přikývla.

Zadíval jsem se na ní a když jsem studoval, jak jsou  šaty ušité, tak se otočila a zadívala se na mě. Najednou mi bylo trapně a tak jsem s kamennou tváří se napil a pak zrak odvrátil.

„Mají vypasovaný  hrudník a široký rukávky!“

„Říká se, že mají hezky vytvarované poprsí.“

Jenže já cítil, že se na mě stále ještě dívá. Po chvilce jsem se odvážil se na ní podívat a v tom se pousmála a naznačila, abych šel za ní. V krku mi vyschlo, ale byl jsem zvědavý, co mi řekne. A tak jsem se omluvil, vzal kabelku přes rameno a vyšel k toaletám. Nikde jsem jí neviděl a tak jsem zaplul do kabinky a ulevil si. Když jsem vyšel po chvilce ven, tak jsem sebou trhl, protože tam stála ta slečna ve žlutých šatech a  žlutých lodičkách na vysokých podpatcích.

„Ahoj, promiň, ale měla jsem dojem, že mi něco chceš říct!“

Ta jen přikývla a vzala mě stranou k umyvadlům, aby jsme nepřekážely.

„Jo, chtěla , proč si na mě zírala, jako bych měla lepru?“

„Líbili se mi Tvoje šaty, jak je máš pěkně ušité tady v horní části.“

A pokrčil jsem rameny, ale v žaludku jsem měl obrovský balvan.  Čekal jsem facku nebo vlastně jsem ani nevěděl, jak se zachovat.

„A nic  jiného?“

„Ne, fakt že né, proč?“

V tom mi dala mojí ruku na její tvář  a já zacítil, že má nějakou masku.  Bedlivě  mě očima sledovala, jak zareaguji, ale já se jen usmál.

„Je to k smíchu, co? Bavíš se dobře?“

Zakroutil jsem  hlavou, pohladil její tvář a pak jsem vzal její ruku a přiložil na svou gumovou masku. Tentokrát se její pohled změnil.

„Ty, ehm, jí máš taky? Proč?“

„Vyrážka, dělala jsem něco v laborce,tak než se mi to zahojí.“

„Vůbec to není vidět! Promiň!“

„To nic, na tobě to totiž taky není vidět!“

Najednou mě objala a dala na tvář pusu. Nechápal jsem, proč to udělala, ale potom se už otočila a odešla. Ještě chvilku jsem zíral do prázdna, než jsem se pohnul. Emoce ve mě projížděly sem a tam a já začínal chápat, proč jsou ženy tak složité.

„Jsi v pořádku?“

„Ano, jen jsem se šla vydýchat.“

Usmál jsem se a pak už večer utekl jako voda. Jen jsem si občas  vyzul lodičky a promasíroval si prstíky, protože mě trochu  bolely.

„Holky, bylo to skvělé!“

„Jo a děkuji za to, že jste mě sem vytáhli!“

Řekl jsem , když jsme už byly převlečené a u našeho auta. Katka nastartovala a za půl hodinky jsem už seděl u ní na gauči.

Doma jsem shodil z nohou kozačky, zavěsil kabát a šel do pokoje.

„Katko, začíná se maska odlepovat!“

„Co? Už tak brzy? A já myslela, že tu zůstaneš až do pondělí!“

Přišla blíž a pak mě ještě požádala, abych se postavil k té dlouhé zácloně.

„Proč, co chceš ještě dělat?“

„Chci udělat pár fotek na památku.“

„Ale já , no asi to už bude vidět.“

Rozevřela tašku a  dala na zem vedle mě ty úžasné lodičky.

„Ještě do nich na chvíli vklouzni, ať jsi celá jako na plese.“

V tom mě pohladila, dala pusu a já se nechal  odfotit.

„Tak a teď mi ještě řekni, jak se v tom cítíš po těch dvou dnech.“

„Chceš to  slyšet doopravdy?“

Přikývla a podala mi sklenku džusu.

„Jsem moc vděčná, že jsem si to mohla vyzkoušet. Sice  mám pomačkané prsty z  těch kozaček, stažené žebra, že sotva dýchám a o zapocení pod maskou snad ani nemluvě.“

„Myslela jsem  si, že budeš na mě naštvaná.“

Zavrtěl jsem hlavou, až mě  poplácaly náušnice po krku.

„Né vždy, ale jen občas. To když si mě zavřela násilím do bedny nebo jsem se musela před holkami převlékat. Ale jinak musím říct, že se mi to moc líbilo.“

A pousmál jsem se.

„Já si právě myslela, že jsem ti udělala radost, když jsi mohla v tom gymnastickém vlézt do té bedny.“

„Hmm, jenže to byl můj pot a měla jsem to já a né ty před tím na sobě.“

„A to tě nevzrušovalo?“

Opět jsem zakroutil hlavou.

„Dobře, tak že když by sis vzala teď to moje prádlo, tak by tě to vzrušilo?“

„Ano, vím že to vypadá úchylně, ale  tak nějak mě to  přitahuje a kolikrát se nedokážu ovládnout.“

„Ale  u mého dresu jsi to vydržela víc jak  několik měsíců.“

„Zpočátku jsem na to nemyslela, ale potom jsem si zakazovala se na to tak dívat.“

„A co  se změnilo?“

„Pozvala si mě k sobě a nechala si mě samotnou s tím  vakem.“

Přikývla, pokrčila rameny,  přišla ke mě a pomohla mi  masku opatrně sundat.

„Jsi pořádně zapocená Radko!“

„Nediv se, svědila mě už pár hodin a ještě to pocení při tanci!“

Pomohla mi i s šaty a pak to šlo rychle. Odlepil jsem prsa a skočil do sprchy, kde jsem se pořádně vydrbal. Ona mi přišla umýt záda a tak jsme si ulevili navzájem.

„Dám ti něco k jídlu, ano?“

„Ale možná bych nepohrdl  nějakým sýrem a chlebem.“

A v tom mě dlouze políbila.

„Nestačil by ti můj polibek?“

A moc hezky se usmála.

„Možná na chvilku .“

 Ale  nechal jsem se políbit ještě hodněkrát. Náš vztah   se nakonec prohloubil a ještě jsem jí dělal kamarádku hodně krát.

 

 

Lezanka