Samé botičky - 2.díl - Lezanka

03.09.2022 12:09

Říkal jsem si v duchu a tak trochu  litoval, že jsem do toho šel. Po chvilce mě ale napadlo, že si to  aspoň trochu užiju. Rukama jsem si hladil  ty krásné  hladké nohy v silonkách a v těch sandálkách, až jsem se úplně vcítil do holky, byl jsem úplně oblečený do toho, co nosila  Táňa a když jsem cítil ten parfém, musel jsem se víc zahemžit a v tom jsem vyvrcholil. Semínko mi vyteklo do těch mých slipů a já tušil, že budu mít flek na přední straně šatů. Jen zvolna jsem se zklidňoval a zpomaloval to hlazení. Bylo to neskutečné, snil jsem občas o tom být ženou, ale takhle  mě nikdo neviděl, jak jsem si to užíval. Trvalo to možná půl hodiny, možná hodinu, když už mi  tuhly svázané ruce, když jsem konečně zaslechl  po chodbě kroky. Ihned jsem  začal dělat kravál, kopat  botkami do plechových dveří a věřit , že mě někdo uslyší.

„Je tu někdo?“

Tohle byla moje šance a tak jsem  kopal, co jsem mohl, až se rozevřely dveře a někdo přistoupil ke skříni.

„Kdo je tam?“

„Hmm, chrrrr.“

Zabručel jsem, ale několikrát opět kopl do dveří.

„Ty jsi uvnitř?“

Jednou jsem kopl a v tom  začala lomcovat s dvířky.

„Sakra, je to secvaknuté! Nemáš klíč? Vlastně ty asi nemůžeš mluvit!“

Zaslechl jsem, jak šahá po skříních, až najednou výskla.

„Mám ho, tak  snad bude pasovat!“

Cvakl zámeček a když otevřela, tak se zhrozila.

„Pane bože, co to s tebou udělali?“

Pomohla mi ven a pak mi teprve sundala legíny z hlavy a já konečně měl ústa prázdná!“

„Děkuji ti, Mirko!“

Vykoktal jsem chraplavým hlasem.

„Jak si tam byla dlouho a proč jsi neodešla s holkami pryč?“

„Svázali mi ruce, prosím můžeš je uvolnit?“

„Otoč se!“

Najednou jsem byl volný  a tak jsem jí objal a děkoval za vysvobození. 

„Nemáš zač!“

„A ty ses sem vrátila proč?“

„Víš Táňo, já občas něco zapomenu a dnes to byly klíče od bytu.“

„Tak to bylo štěstí!“

„A které holky to byly? Řekneš mi to?“

„Jo ráda, asi to bylo kvůli klukovi.“

„Jarka a Olina, co?“

„Ne, Olina a nějaká Radka!“

„Tak to bych do nich neřekla, že budou tak zlé.“

„Ale nikomu to zatím neříkej, prosím!“

„Jasně, tak já si vezmu klíče a můžeme na něco skočit!“

„Ale já se moc na to necítím, jsem celá pomačkaná!“

Sbalil jsem si  věci do tašky a při tom   si prohlédl můj klín. K mé potěše jsem tam nic neviděl a uvědomil si, že mám kluka dobře stáhnutého mezi půlkami vzadu a tam asi taky semínko zůstalo a zaschlo.

„Jo, jsou tady, mršky jedny. Hele  trochu tě upravím, fakt to bude dobré!“

V mžiku jsem měl učesané vlasy a opravené líčení, hlavně kolem očí a tváří.

„Teď jsi perfektní a jdeme!“

„Ale já bych si raději šla  domů.“

„Jen na chvilku, na revanš, minule si pozvala mě tak pojď! Uděláš mi radost!“

Vyšli jsme do sluncem zalitého podvečera a když jsme zapadli do nějakého baru, tak jsme si našli kout a já se hned omluvil, že si musím odskočit.

„Jé promiň, vlastně jsi tam asi nebyla na toaletě, že?“

Přikývl jsem a ulevilo se mi, když jsem si mohl  očistit můj rozkrok a taky si ulevit z toho  stresu, napětí a orgasmu.

„Už jste asi dlouho kamarádky s Oli, co?“

„Ani moc né, ona je zvláštní. Jednou je kamarádka a jednou je to zase urážlivka a žárlivka.“

„Já to mám taky občas.“

„Tu žárlivost?“

„No to taky.“

„Ale nikdy jsem to u tebe nepozorovala.“

„No nedávám to tak najevo. Víš Karel není špatný a vlastně  začal s tím on a né já.“

„Aha, tak že šok, že to byl kluk od Oli?“

„Jo, to jo i když občas jsem je viděla spolu.“

„Jasně, jasně, to já taky.“

„Tak mě to mrzí, že to takhle vzala.“

„No mě   překvapila tím, že tě strčila do skříně a ještě tě zamkla.“

„Štěstí mi přálo, že klíč byl na skříni a ještě ty sis zapomněla klíče.“

„Jo, náhoda, jinak dnes mi připadalo, že si cvičila dost neohrabaně.“

„Měla jsem těžký týden, tak jsem celá rozlámaná.“

„Je fakt,  dneska nám ale pěkně dala zabrat.“

Popíjeli jsme nějaký míchaný nápoj přes slámku a já sledoval, jak si hraje s prstýnkem na ruce. Taky si občas zaklapala s lodičkou o plovoucí podlahu, co tu byla, tak že jsem jí po nich pokukoval.

„Tobě se líbí?“

„Co myslíš Mirko?“

„No lodičky!“

A rovnou jednu zula. Tohle mě opět dostalo a já  automaticky  po ní šmátl a už si jí prohlížel i s lehkým přivoněním.

„Má vyšší podpatek, ale měkkou stélku, jsou moc fajn na omak.“

„A ještě se v nich dobře chodí, chceš zkusit?“

Zeptala se mě Mirka a já byl opět před další  výzvou.

„Ale není to divné,?“

„Vůbec né. Já zase zkusím ty tvoje sandálky.“

A tak během momentu jsem musel  rozepnout přesky a nechat jí se obout. V lodičkách bylo moc fajn, sice trochu tlačili, ale díky tomu, že je měla Mirka, tak mi to vůbec nevadilo. Cítil jsem její lehce zapocenou stélku a tak jsem si několikrát podupal a užíval si podpatku. Mirka byla s prohlídkou o poznání  pomalejší. Ale potom si je taky prohlížela ze všech stran.  

„Jak ti jsou Mirko?“

„Trošku větší, ale jinak taky fajn, jen ty přesky mají  jiné zapínání, než jsem zvyklá.“

Chvilku jsem o tom přemýšlel a pak mi došlo, že možná  jsou holky zvyklé jen secvaknout pásek a né ho napichovat přes ten bodec.

„Aha, no na lodičkách tohle nemáš.“

„Náhodou jedny mám s páskem kolem kotníku, jsou docela  těžké, ale zpevňují v kotníku. Hele a netlačí tě?“

„Myslíš tyhle lodičky?“

Přikývla a opět projížděla prsty ty přesky.

„Trochu ve špičce, ale při sezení se to nepozná.“

Najednou jsem se cítil fajn, měl jsem prádlo od Táni a botky od Mirky, jen jsem si nebyl jistý, proč mě už neodhalila, že nejsem já ta pravá.  Jenže se najednou u nás zastavil nějaký chlap.

„Můžu dámy přisednout?“

„Co a vy jste kdo?“

Zeptala se překvapená Mirka.

„Patrik, jsem Patrik.“

Až teď jsem poznal Táňu a ihned jsem  byl naštvaný, protože  jsem dělal tu volavku, která si to měla pěkně odskákat.

„Ale my tu máme dámskou jízdu Patriku, tak že sorry!“

Odsekl jsem až se Mirka  podívala na mě.

„No já bych si chtěl s Vámi trochu popovídat, nemám moc fajn den.“

V tom se Mirka posunula a udělala mu místo. On si ale vzal  židličku a sedl si do čela stolu, tak že jsem se já posunul a opět seděl naproti Mirce.

„Se mě nemusíte štítit slečno!“

Překvapen mou reakcí. Já si ale  přitáhl sklenku a začal popíjet tak vehementně, až byla prázdná. 

„Budete si něco přát?“

„Ano, dám si to, co mají slečny a třikrát.“

„Ale já ještě mám.“

Pípla nesměle Mirka, ale bylo vidět, že taky má chuť na další.

„Ještě jednou se omlouvám, měl jsem dnes spoustu vyřizování a většina nedopadla dobře. Nechte mě chvilku u Vašeho stolu, když se mnou nechcete mluvit.“

„Víte, já mám taky někdy dny, kdy  si chci pokecat jen s kámoškou.“

V tom začala hrát hudba a na podiu se objevil  moderátor.

„Hezký večer přejeme, dnes Vám v kabaretu předvedeme několik zajímavých čísel, tak se dobře bavte.“

„Kabaret?“

Zeptal jsem se udiveně.

„No někdy, ale já na něj většinou štěstí nemám Táňo!“

„Jasně Mirko, v poho.“

A věnoval jsem se brčku a vystupování nějaké paní s pejsky. Bylo to roztomilé a tak jsem nadšeně zatleskal. Díky kraválu jsem Patrika nevnímal. V tom opět se objevil moderátor.

„A máme tu jednu kouzelnickou akci, ale hledáme slečnu s černými vlasy, ano ano, jak vidím, tak támhle slečna jedna sedí!“

Ukázal jsem na sebe a moderátor se rozzářil.

„Jistě se nemusíte ničeho bát, jen pojďte k nám.“

A protože jsem chtěl utéct od  převlečené Táni, tak jsem  se postavil a udělal pár kroků. Úplně jsem zapomněl na lodičky od Mirky, až když zaklapaly podpatky mě to  probralo, abych si dal bacha. Zachytil jsem pohled obou děvčat od našeho stolu, ale to už jsem došel k slečně asistentce a ta mě hned vtáhla do zákulisí, kde byla skoro na vlas stejná holka.

„Ahoj, Mirien a ty?“

„Táňa!“

Olíbali jsme se a pak začal koncert v převlékání.

„Rychle nehty na všech prstech, trochu jiné malování, tady si vezmeš  šaty a tyhle náušnice!“

Než jsem se nadechl, byla ze mě dvojnice jako vyšitá.

„Ale já, ehm no nevím, co mě čeká.“

„Aha, ty si to ještě tady neviděla?“

Zakroutil jsem hlavou.

„No poskládáš se zády do koule, kterou ponoříme do vody.“

„A jak budu dýchat?“

„Jo, nad hlavou máš trubici, kterou si dáš do pusy, neboj je to bezpečné a jištěné. Pak tě vytáhneme a místo tebe se objevím já suchá a usměvavá.“

Musel jsem si obout krásné  zlaté sandálky na vyšším podpatku, až mě zatrnulo, aleMirien se mnou udělala pár koleček, abych si zvyknul na sklon botek a pak už mi připnula zlatý pásek do pasu a už jsem šel na pódium.

„Ano, ano a už tu máme Mirien, nejkouzelnější bytost v dnešním večeru, co večeru v celém programu.“

Naznačil mi a jak jsem se drobně sklonil, tak obecenstvo zatleskalo. Holky od našeho stolu tleskali taky a hlavně Patrik mě zvláštní  pohled, jako by si nebyl jist, zda jsem to já nebo ta pravá slečna od kouzelníka.

„Elegantně se poskládáš do koule, vezmeš  hadici se vzduchem a pak si jen dávej pozor, abych tě neprobodl.“

„A kolik jich bude?“

„Deset, usmívej se prosím!“

Zlehka jsem se zavlnil a nechal se dovést ke kouli, které jsem si nevšiml. Jak jí rozevřel, tak jsem  si to vyměřil a elegantně sedl doprostřed. Musel jsem se ještě kousek posunout dozadu, tak že jsem sklonil hlavu a jak jsem si přitáhl nohy pod bradu, už se koule začala zavírat. Našmátral jsem tu hadici a strčil do pusy, taky nějaký kolíček na nos a pak už jsem jen čekal, co bude. Ozvaly se bubny a v tom jsem zacítil mezi nohami a hrudníkem, že něco skrz leze. Zahemžil jsem se a  ta tyč nebo meč projel skrz až na druhou stranu. Další následovali mezi kotníky, taky zezadu a kolem krku, ale když přijela přímo před  ústa, lekl jsem se a pustil hadici na dýchání. Ta tyč mi projela dovnitř, až jsem si  zakašlal, jak jsem se lekl.   Jenže jsem si uvědomil, že musím mít trubici na dýchání a tak

 Jsem se posunul trochu do boku a tím byla tyč v koutku úst a náhubek pak pěkně utěsnil rty kolem. Mečů  už bylo víc jak deset, když mi projela tyč spodem do zadku. Rychle jsem  si prsty udělal místo a když to chladné cosi proniklo  dovnitř, otřásl jsem se. Další zavlnění a tu tyč jsem cítil úplně ve mně. Byla poslední, protože jsem se v zápětí vznesl a pak už jsem zaslechl šplouchnutí a jak se koule naplňuje vodou.

„Ještli mě utopí, tak nevím!“

Šeptal jsem si a svíral některé meče, které jsem měl kolem krku a břicha.

„Ano, ano, už je úplně ponořená ve vodě, snad se nám neutopí!“

Další hudba s napínavým dějem nebrala konce. To už jsem byl  celý mokrý až po hlavu a mohl dýchat jen skrz tu hadici.  Trvalo to docela dlouho, než se koule opět vznesla a voda začala mizet z mé hlavy.  Šimralo mě to na celém těle, jak voda pomalu  odtékala a já se těšil, až mě pustí. Jenže mě kamsi postavili na zem a já už jen slyšel, jak hudba finišuje a jak  se někdo v podpatkách prochází po dřevěném pódiu a obecenstvo tleská a tleská.

„Jak vidíte, Mirien je zdravá a suchá, gratulujeme, můžete si jít slečno sednout mezi své kamarádky.“

   Hudba se změnila a já byl stále uvězněn v té kouli. Místo stresu se u mě opět dostavila vlna vzrušení.  Funěl jsem do hadice a hladil si boky a nohy, protože byly tak hladké, že jsem se už podruhé za ten  den udělal. Jen pomalu jsem se zklidňoval a potom jsem opět slyšel hudbu a nějakou scénku.  Jak šel někdo kolem, tak jsem  se snažil bouchat a pak cinkat jednu tyč o meč, až ke mně někdo přišel.

„Vy jste pořád uvnitř?“

„Hmm, jo!“

Zahuhňal jsem a pak mě napadlo uvolnit si z části ústa.

„Šem tu zavšená! Pomůšete mi, proším?“

„Jo, zkusím někoho sehnat, vydržte!“

A opět se  botky vzdálili. Zavrtěl jsem se a cítil v sobě jednu z tyčí, tedy doufal jsem, že je to tyč a né meč. Do toho mi začala být zima, až mě střáslo.

„Slečno, jste tam?“

Ozval se muž a tak jsem už nahlas souhlasil.

„Zkusím to otevřít, ale nelekněte se.“

„Né, to né!“

„Vy nechcete ven?“

„Mušíte vyťahat tyče, jinak mě to propíchne!“

„Tak to nezvládnu, nevím které první, počkejte chvilku.“

„Ach jo, čo šem si to vymyšlela!“

Naštěstí za chvilku přišel ten kouzelník a moc se omlouval. Postupně mi uvolnil zadek a ústa, potom kolem krku a břicha a pak už to šlo rychle.

„My jsme si to popletli a já myslel, že jste v sále a ta moje v šatně.“

„Aha, jenže ty tyče mě pěkně bolely, pane!“

„Tyče Vás neměli bolet, aspoň mi o nich Mirien  neříkala.“

Ukázal jsem koutek úst a potom jsem přizvedl sukni. Ten se zhrozil a znovu se omlouval.

„Pojďte se mnou do šatny, nějak to vyřešíme.“

Asistentka tam nebyla žádná, tak jsem si  přivlastnil  podobné šaty,  co jsem měl předtím, když jsem nenašel svoje prádlo, obul lodičky a fénem jsem si osušil vlasy. Vzal jsem si voňavku a takto upravený jsem vešel do sálu. Když jsem našel v živém hovoru Mirien, tak jsem si sedl vedle ní, objal jí a dal pusu.

„Jsi skvělá, díky, ale už bych šla někam jinam.“

„Ježíš, jasně, díky za záskok Táňo!“

„Moment, ty nejsi ty?“

Zeptal se Patrik a já se jen pousmál a nechal slečnu mluvit za mě.

„Jsem ta, která vystupovala se svou sestrou na pódiu  a potom jsem si k Vám sedla.“

„Mirian, asi půjdeme, když už má Patrik svojí slečnu.“

„Jo, fajn, ráda jsem Vás dva poznala!“

Objala je  ještě v v šoku, já si posbíral  věci, taky se rozloučil a než Patrik řekl slovo, tak jsme zmizeli pryč. 

„Nebude tě hledat?“

„Mě? To spíš tebe, né?“

A najednou mi bylo docela fajn. Šel jsem s holkou, kterou jsem poznal jen před chvílí a měl na sobě prádlo od dvou holek.    Úplně cizích holek.

   „Měla jsem dojem, že jsi Patrika znala.“

„Víš, jednou jsme se potkali a nedopadlo to dobře.“

Chytila mě za ruku a vedla mě uličkami,  ani se mě neptala a rovnou mě vzala k sobě domů.

„Ach, úleva Mirian!“

Řekl jsem první větu, když jsem se zul.

„Aha, vlastně jsi to říkala, že jsou ti menší!“

A ladně si rozepínala ty sandálky od  pravé Táni. Já si odložil na věšák a zamířil do pokoje s gaučem, sedl si a začal masírovat prsty na nohou. Bylo to tak zvláštní  necítit žádné chlupy a ještě mít nohy v těch těsných silonkách.

„Dáš kávu?“

„Ráda, chceš pomoct?“

Ta jen zakroutila hlavou a věnovala se kuchyni. Rozhlížel jsem se a v tom uviděl nějakou  masku zvířete. Chtíč zkusit jí byl větší a tak jsem si jí prohlížel,  jak měla povrch šupinatý a jak uvnitř byly nějaké výčnělky. 

„To je kostým lišky, nechceš se proměnit a zalézt do pelíšku?“

„Po tom dnešku asi ano.“

Káva voněla a když přisedla, cítil jsem její sladký parfém, až jsem měl chuť jí políbit. Byla docela hezká a ten  kratší vlas po ramena jí slušel. V tom si nasadila tu masku a zahuhňala.

„Jsem liška bystrouška a kdo jsi ty?“

Zasmál jsem se a dal jí na čuňák pusu.

„Tvůj nápadník, protože jsi okouzlující!“

„Och, děkuji, jak milé!“

A v tom si vzala kávu a chtěla se napít. Jenže ihned pochopila, že takhle to nepůjde a tak si jí  zase sundala.

„A kde máš ten zbytek?“

V tašce támhle.“

A napila se konečně kávy.  Když jsem   jí měl  taky v sobě,   tak jsem si začal nasazovat tu masku.

„Počkej, nejdříve ti smotám vlasy dovnitř.“

Donesla  sponky, smotala mi vlasy a pak už jsem si  nasadil ještě zvlhlou silikonovou masku.  Voněla  po  sladkém dívčím parfému  a její kapičky potu jsem měl  na tváři, díky čemu se maska víc přilepila na tvář.

„Můžeš dýchat?“

„Trochu to nešedí!“

Holčina víc sevřela nějaké  části masky, trochu  s ní zatřásla  a v tom mi projely skrz nos  trubičky, až jsem trochu  zakašlal. Díky tomu mi do úst  taky projela nějaká hmota přes jazyk a když jsem skousl, tak se pěkně přichytila přes zuby.

„Tak už je to lepší?“

„Dýchá še dobše!“

„Jo, já taky šišlala, fakt je to skvěle  sednoucí maska na tělo, ještě to  zajistím vzadu a pak se dáme do toho kostýmu.“

 Opět jsem cítil  větší sevření kolem krku, ale  potom už  řekla, že je hotovo a  řekla mi, abych si odložil do spodního prádla. V rohu  pokoje , kousek od chodby rozevřela nějakou kulatou velkou  tašku, vytahala  kostým a donesla mi ho.

„Tohle je overal, tak se do něj nasoukej, jo?“

Přikývl jsem a trochu si zafuněl, než jsem si rozevřel  obleček a začal se do něj soukat.

Byl to tužší materiál červeno oranžové barvy s chloupky  a zipem na zádech. Dalo mi práci si nasoukat nohavice skrz kotníky, ale potom už to docela šlo dobře, jen v rozkroku jsem musel přes zadek pořádně zabrat. Ale chtíč si zkusit  dívčí obleček mě hnal dál.

„Zapnu ti zip na zádech, otoč se!“

„Jo, jo, dopše!“

Krom zipu, který projel horko těžko, jak mi musela stáhnout bříško mi celý overal zajistila drobnými háčky k masce.

„A tady  jsou botičky!“

Díval jsem se na to a přemýšlel jsem, jak se do toho leze. Byly to vlastně tlapy s prsty a drápy, které se navlékly na chodidla a zajistili nad kotníky. Přisedl jsem a rozevřel botku, vložil holé chodidlo a cítil ten zvláštně přísavný materiál. Jako bych oblékal gumovou rukavici, pěkně  jsem natlačil každý prst zvlášť, abych mohl přehoupnout  botku přes patu. Když se to povedlo, stáhl jsem to šňůrkami a pořádně zauzlíkoval nad kotníkem.

„To je fakt žvláštní!“

„Jo, to tedy ano, já když jsem to měla předevčírem na sobě, tak jsem se za chvilku docela potila.“

To už jsem měl i druhou tlapku na chodidle a  hned se prošel po pokoji.

„Ještě ten ocas, provleču  ti to mezi nohami a tady stáhnu v pase a zajistím vzadu. Neutahuji to moc?“

Ale než jsem stihl říct ano, tak už jsem měl rozkrok jak baletka.

„A poslední jsou tlapičky na ruce, pomůžu ti do toho, ukáž!“

„Štejný materiál Mirien!“

„Jo, přesně tak, ještě zatlač do těch prstů, jo ještě a už je to hotové!“

Až teď jsem si uvědomil, že se sám z toho nedostanu.

„Jsem šíleně utahaná, asi brzy zalezu a dám si aspoň dvacet!“

„Tak to já taky.“

„Fajn, tak se rovnou stoč do toho pelechu támhle!“

„Aha, ašpoň  budu mít pohodlí!“

A rovnou jsem zamířil k té velké tašce, vlezl jsem dovnitř a pěkně se zatočil do klubíčka.  Kamarádka  mi jen pomohla stočit dovnitř všechny končetiny.

„Tak dobrou!“

Zasmáli jsme se a ona mě rovnou zazipla do té tašky. Pak jsem už jen zaslechl zývnutí, několik kroků kolem mě, než byt úplně utichl. Já se ještě víc zavrtal a během pár minut usnul. Zdál se mi sen, jak běhám po louce mezi keři nebo v lese a honím se za nějakou liškou, která se pořád jen smála a smála.

 

 Když jsem se probral, tak jsem se lekl. Pohnul jsem rukou a šáhl si na masku lišky. Byl jsem tou liškou a chvilku jsem přemýšlel, co je pravda a co sen.

Kolem bylo ticho a mě bylo docela horko.   Chtěl jsem se protáhnout, ale nedovoloval mi to pelíšek. Jen ty zvláštní rukavice a botky  se lepili na mou kůži. Po chvilce jsem si vzpomněl, jak Mirien říkala, že to měla před tím na sobě. Její pot s parfémem jsem měl na své kůži já. Masku měla  nasazenou stejně jako já, tak že jsem mohl cítit její sliny a její vůni kůže. Tohle vše mě opět vzrušilo a já už po třetí vyvrcholil za jeden den. Když jsem se už zklidnil, tak jsem zaslechl podpatky. Zajásal jsem a začal na sebe upozorňovat. Tlapama jsem kopal, ale měkký povrch  vše tlumil.

„Halooo! Pomošte mi!“

 Kroky se zastavili a  pak se vrátili ke mně.

„Někdo tu je?“

Zněl mi ten dívčí medový hlas.“

„Ano, tady v tašce!“

„V tašce?“

„Proším, pomošte mi ven! Je tu moš teplo!“

V tom  se někdo sehnul a šoupal s taškami, až  zjistil, kde sem a pak už se  rozjel zip dokola a já konečně uviděl světlo a lapal po čerstvém vzduchu.

„Kdo jste?“

„No  přeci   liška.“

„Jo, to vidím, ale doopravdy kdo jste?“

Vymotával jsem se ven a najednou uviděl krásnou  dívku ve vysokých kozačkách, sukni a blůzce s vestičkou.   Ihned jsem sepnul ruce a zaradoval se, protože to byla Jarmila z aerobiku.

„Odvaš mi proším ruče! Já to šama nežvládnu!“

„To je fakt zajímavé! Objednala jsem si kostýmy a k tomu mi přibalili živou lišku!“

Usmívala se a já už nevěděl, jak jí mám poprosit. Když jsem klekl a chtěl  jít na čtyři, tak mě rukou zarazila a rychle mi rozvázala rukavice, které mi pomohla sundat.

„Děkuji, uš ti  to vyšvetlím.“

A cítil jsem, jak jsem zapocený. Sáhl jsem si dozadu a po chvilce jsem už rozvazoval masku i když to nebylo lehké.

„Jo, to budu ráda, ale moc roztomile šišláte.“

V tom mi slečna pomohla a když jsme  společně sundali masku, tak se usmála.

„Ale ty jsi Táňa, moje kamarádka ,  viď!“

„A ty jsi Jarka?“

Pokývala hlavou, ale já se cítil  konečně volný.  Uvědomil jsem si, že ta zachránkyně je kamarádka Táni z aerobiku.

„Jaké to je v té masce?“

„No, až na to, že jsem v ní  strávila celou noc, to bylo docela fajn.“

„Můžu ti nějak pomoct?“

„Jo, suché  prádlo a sprchu.“

„Jo jasně, přinesu ti to do koupelky, ale  asi si odlož celý kostým.“

„Aha, jo jasně. Díky!“

Přisedl jsem a jak jsem si sundával ty tlapy, tak mi rozzipla zip na zádech a pak už jsem byl rychle   svlečený a mizel do sprchy, kterou jsem jen tušil, kde jí může  mít.  Byl jsem otočený zády, když vešla dovnitř a položila na koš  čisté spodní prádlo.

„Dám ti i ručník, jo?“

„Moc díky, je to báječné!“

Při tom jsem se snažil si krýt kluka, aby ho ani v zrcadle nezahlédla, což se mi povedlo. Ona rychle odešla a já si mohl prohlédnout moje čistě vyholené tělo. Bylo to hodně zvláštní  si brát  podprsenku i kalhotky po cizí holce. Pak jsem rychle přečmáchl  zaslintané kalhotky, by neuvěřila, že je to od holky a zavěsil na sušák s podprsenkou. Vklouzl do dřeváčků a za klapotu se vracel zpět. To už si ale zkoušela tu hlavu lišky.

„Jarko, vždyť je to ještě zapocené!“

„Pomůžeš mi, potřebuji si jí zkusit, než v tom večer půjdu na karneval.“

Odfoukl jsem si a jen utrousil, že ale na sebe momentálně nic nemám sebou.

„Tak si vezmeš moje prádlo, stejně ho chci pak dát do špíny.“

„No tak dobře, nejdříve ti smotám vlasy, ták kolem hlavy, potom nasadíme zepředu masku a tu pěkně  přimačkneme na obličej, až pronikne dovnitř jazyk. Už ho máš v puse?“

„No něšo  še mi špe do puši a nošu!“

„Ano, to je v pořádku, ještě ti to tady přitáhnu, pak v zadu a už by to mělo sedět.“

„Aši ano!“

Pořádně jsem masku přitáhl vzadu a svázal všechny konce jak šňůrek, tak řemenů.

„To je žvláštní!“

A zafuněla si do masky, až  to bylo autentické s pravou liškou.

V tom se mi ozval žaludek a Jarka pohotově zareagovala.

„Ty ši hladová, viď!“

Přikývl jsem.

„Aš mě oblešeš, tak ši něčo dáme!“

Sundala kozačky, blůzku se sukní a pak mi podala silonky. Já jí naoplátku podal overal a začal si navlékat ty černé hladké punčocháče. Opět byl pocit skvělý a když jsem si přehodil blůzku a sukni, tak už měla Jarka overal skoro celý na sobě. Rychle jsem jí pomohl zapnout zip na zádech a pak jí přidělal ocas. Ten jsem přitáhl a viděl, že je moje dírka, která byla použita na pásku mimo přesku, jak byla dívka hubenější.

„Je to v pořádku?“

Přikývla a tak jsem jí pomohl  do tlapek a rukaviček.

„Poslední  šňůrky ti stáhnu, tady upravím a hotovo, jsi celá liška Bystrouška. Jaké to je?“

„Úšasné, fakt jšem někdo jiný, děkuji!“

A zkusmo si  po čtyřech poběhala po koberci.  Jak se začala hladit a prohlížet, tak mi ukázala na ty kozačky. Zatajil se mi dech, když jsem do nich pronikal, protože vůně zapocených nožek v silonkách jsem miloval a tady jsem to cítil hodně, až mi mravenčilo v podbřišku.

„Můšu ti dát chleba še šýrem, chceš?“

Přikývl jsem, ale v kuchyni jsem si vše musel připravit sám.

„Já si to neuvědomila, še nebudu mít tlapišky!“

„To je v pohodě, ráda  si to připravím. Chceš aspoň něco pít skrz brčko?“

„To je dobré, aši ši na chvilku vlešu do pelechu!“

„Jo, jo, jasně, klidně.“

Udělal jsem si čaj a pak už vklidu jako dívka posnídal. Občas jsem si podupal v kozačkách, jak to bylo vše ženské, tak že jsem nezaslechl, že se Jarka zavřela do tašky. Až když jsem šel kolem, tak jsem jí zaslechl.

„Můšeš mě taky žavžít?“

„Jo, jasně, ale kdy tě mám vysvobodit?“

„Žeknu ti, dobrou!“

Přidřepl jsem a pěkně celý zipem projel tašku, až byla úplně uzavřená. Přehodil jsem dvě další tašky a šel si číst časopisy. Při tom jsem si dával nohu přes nohu a pořád koukal na ty moje úžasné nohy. Kdyby mi někdo řekl, že budu dělat holku, tak se možná zeptám kdy, ale že v převleku budu celý den, tak to jsem nečekal. Po chvilce jsem se prošel po pokoji, prošel chodbou, kde na mě koukala holka s dlouhým černým vlasem v modré sukénce a modrých kozačkách s bílou blůzkou.  Chvíli jsem se točil před zrcadlem, než jsem se  vracel zpět. Čekal jsem, že Jarka něco řekne, ale vypadalo to, že v tom  opravdu usnula jako já.

„Jarko, spíš?“

Zeptal jsem se polohlasem a protože se neozývala, tak jsem sundal  ty tašky a  zlehka  naklonil hlavu, abych  slyšel její dech. Ten jsem opravdu uslyšel, až jsem se usmál. V další tašce byla maska černé kočky a v té poslední  zajíčka.

„Tohle si musím vyzkoušet, když Jarka spí.“

Vrátil jsem zajíčka na lišku, přitáhl  si k sobě  tu kočku a už vytahoval jednu část za druhou. Bylo to tak lákavé, že po chvilce jsem už sundal  Jarkino oblečení a už se soukal do lesklého overalu z černé  elastické látky. Voněla  po vanilkové voňavce, kterou jsem přímo miloval. Opět to šlo ztuha, než se mi povedlo navléknout tu druhou kůži. Zip na zádech jsem zapínal vleže díky provázku, protože bych tam jen tak nedosáhl. Na koberci  jsem se přímo klouzal, jak byl overal hladký.  Potom jsem si obul zpět ty tmavomodré kozačky a pěkně si připnul ocásek. Docela mě překvapilo, že v rozkroku byla  dírka a do ní jsem musel dát část ocásku. Ale jak jsem si pořádně utáhl pásek, tak se mi opět vytvaroval krásný dívčí klín. Prošel jsem se po  pokoji a chodbě, než jsem pokračoval. Vlasy jsem si opět smotal kolem hlavy a nasadil si tu celohlavovou  hlavu kočky, až byly vidět jen oči. Okraj jsem si zasunul pod ten overal a v zadu si masku pořádně přitáhl. Když jsem se hrabal v tašce, uviděl jsem tam ještě rukavice a nějakou krabičku. Když jsem jí otevřel, tak na mě koukaly pravé červené kočičí oči, které jsem si musel vmáčknout do oka pod  víčka.

„To je dokonalé!“

Rukavice jsem měl natažené s drápky hned, tak že jsem najednou pocítil tu zvláštní  situaci, kdy mě takhle nikdo nemohl poznat, protože jsem byl převlečený a taky v cizím bytě. Kladl jsem nohu před nohu, vykračoval si a občas   se prohnul v pase až si zamňoukal.

Když jsem  našel ložnici, tak jsem se uviděl ve velkém zrcadle, které bylo  na dveřích velké šatní skříně. Rozevřel jsem dveře a uviděl to množství dámských šatů, blůzek, sukní a taky různé botky na dně v rohu. V poličkách  tam měla vyrovnané spodní prádlo a taky nějakou kosmetiku. Zavřel jsem skříň a pohladil ustlanou postel. Bylo to vše tak voňavé, až jsem si do ní na chvíli lehl. Hladil jsem si boky, stažené bříško i umělá prsa. To byl splněný sen být tou kočkou v černém, jen ty kozačky byly tmavě modré, ale to mi nevadilo. Najednou se ozval domovní zvonek a ve mně zamrazilo.

„Co teď? Koho asi čeká?“

Ale pak jsem si uvědomil, že chce jít na karneval a tak jsem vstal, uhladil povlečení a po cestě uklidil na židličku blůzku se sukní.

„Kdo je?“

Houkl jsem v předsíni a když se ozval dívčí hlas, tak jsem otevřel.

„Ahoj Jarko, jé tobě to sluší!“

A než jsem se vzpamatoval, tak byla uvnitř a už si odkládala černou bundu a černé kozačky.

„Myslela jsem si Radko, že přijdeš později.“

Zkusil jsem  omluvnou řeč, ale ona jen mávla rukou a už se hnala do obyváku.

„Tohle bude pro mě, že?“

A rovnou si vytahovala zajíce z tašky.

„Jo, jo, vždyť ho máš snad ráda.“

„Jo, jo, určitě, pomůžeš mi?“

„No jasně, odlož si!“

A jak  jsem jí rozepl šaty, tak je rychle shodila přes opěradlo.

„Vlasy si smotej, takhle kolem hlavy, jo a teď ten zajíček, trochu to stáhnu v zadu, můžeš dýchat?“

„Jasně, dělej, už se těším na celý převlek!“

„Jo, hotovo a můžeš  si brát tu chlupatou kůži.“

Na omak byla taková heboučká v šedostříbrné barvě s bílými šlicy, že byla proti mně jako den. Trochu zápasila s tím, než to  narvala přes větší zadek a když už to bylo v pase, tak provlékla rukávy skrz ruce  a už jsem jí zapínal zip na zádech a pěkně spojoval masku na krčku.

„Paráda, fakt paráda, tohle nemá chybu Jarko!“

Objala mě a políbila na rty, jak to dovolily masky.

„Ještě tu jsou  botky, rukavice a ocásek.“

Postupně si vzala vše a potom chtěla udělat pár fotek. V tom se probouzela pravá Jarka a já horečně přemýšlel, za koho  jí budu vydávat.

„Uš šem vzhůru, holky!“

„Koho tu máš? Snad né Oli?“

„To je překvapení i pro mě, jen počkej!“

Rozepl jsem tašku a pomohl jsem Jarce ven.“

„Ahoj , ty vypadáš ještě lepší jak Jarka!“

„Jo Radko, čau!“

Díval jsem se, jak se objali a jak jim vadil ten čenich od lišky.

„Holky, to by chtělo foto!“

Řekla Radka a odcupitala do předsíně, kde chvilku hledala mobil s foťákem.  Já se nahnul k lišče a šeptal jí do ucha.

„Co mám dělat?“

„Budeš Táňa.“

„To  ještě nemůžu, budu Mirka!“

„Dobše! Pak my to vyšvetlíš!“

Jak Radka nastavila spoušť, tak si rychle stoupla k nám a už jsme dělali, že se usmíváme.

„Hotovo, fakt super, ale asi bych si raději vzala lišku, nevadí?“

„Vůbeš né,  Mirko pomoš mi!“

 A udělali jsme to tak šikovně, že jsem jí rozdělal tlapky na rukou a nohou, potom zip na overalu a když jsem i Radce pomohl ze všeho, tak  až teď  si holky vyměnili hlavy.

„Ty jsi Jarka a tohle je kdo?“

„Mirka, ta z aerobiku přeci!“

„A proč jsi říkala, že jsi Jarka?“

„Její byt a její kostýmy, kdybych ti řekla, kdo jsem, co kdyby si utekla.“

„Aha, no asi máš pravdu, tak  už mi nasaďte hlavu.“

Protože jsme měli praxi, tak jí měla v mžiku nasazenou a já si dával záležet, aby jí měla co nejvíc nadoraz.

„Je šelá ulepená, to šeš v ní tak potila Jarko?“

„No chtěla jsem si jí  vyzkoušet, než příjdeš.“

To už jsme jí utáhli  všechny provazy včetně tlapek a když jsme jí připnuli ocas, tak jsme jí řekli, ať se projde. Ta byla celá v sedmém nebi. Otáčela se pomaleji v těch tlapičkách, ale  kdykoliv promluvila, tak jsme poznali, že si to užívá.

„Takhle mě vůbeš nikdo nepošná!“

„Jo a co teprve, kdyby ses schovala do té tašky co by pelíšku!“

Ledabile utrousila Jarka a já se prošel důstojně k Radce, mrkl na ní červeným okem a pak se vrátil zpět.

„Jo, jo, to je nápad, tak do které tašky še mám šmotat?“

Ukázali jsme vyhřátý pelech a pak jsme zip zavřeli jen do třičtvrtě.

„Je to dobré Radko?“

„Jo, jo, šuper!“

„Tak já ti prozradím, že nejsem Mirka ale Táňa!“

„Kešáš!“

Udiveně se Radka  na mě podívala a chvilku přemýšlela, zda mluvím pravdu.

„Já nemám nic společného s tím Vašim Karlem, tak že jste mě nemuseli zavírat do té  hnusné plechové skříně.“

„A ale ehm, to vše udělala Oli, já jšem o tom nič nevěděla.“

„A proč ses smála, když jsem už měla svázané ruce za zády a Oli mi cpala ty legíny do huby?“

Ozývalo se jen funění a až po chvilce ze sebe jen vykoktala.

„Ale to já né, to Oli.“

„Všechno Oli? Vždyť jsem se mohla zadusit, když mi přetáhla druhou nohavici legín přes hlavu, abych tu první nemohla vyplivnout.“

„To bi šeš nezadušila!“

„Ty ses přidala s tím, abych papala  nohavici a já jí musela opravdu  polykat, když jsi mi držela nos a já se potřebovala nadechnout.“

„Počkej Táňo, ty si jí fakt polykala?“

„Jo, nemohla jsem nic jiného, když  mi otevřeli pusu a já  se zároveň nadechovala a taky polykala, až jsem jí cítila  v krku.“

„Tak to jste Radko opravdu přehnali.“

A bylo vidět, že je naštvaná víc jak já. Ohnula se, úplně zavřela tašku a ještě na ní naskládala ty dvě další.

„Necháme tě tu a jdeme na karneval Táňo!“

„Jo, jasně, bez tebe!“

A udělal jsem vítězné gesto.

„Hele, tyhle kozačky jsou modré a já viděla v předsíni černé!“

„Aha, jo budu vystupovat jako Radka, to je nápad!“

Vyzul jsem kozačky a pak si vychutnal ty černé, které byly těsně nad kolena na nějaké šňůrky, které se stahovaly vzadu. Měly vyšší podpatek, což mě trochu vadilo a protáhlou špičku, ale trochu mě tlačili. Jenže  ten úžasný tvar, který byl ještě ženštější jak ty od Jarky mě utvrdil, že v nich půjdu.

„Bereme si bundy, večer může být chladněji.“

Ihned jsem šáhl po té černé kožené, oblékl jí a přehodil její kabelku. Jarka si taky vzala podobně laděnou k zajícovi, obula bílé kozačky a s kabelkou jsme vyšli do ulic.

„Jestli potkáme Olinu, tak jí nakopu zadek!“

„Jo, to by si zasloužila.“

A už jsem si vychutnával roli černé kočky. Když jsme došli po čtvrt hodince do  restaurace s barem, tak jsme se chytili za ruce a jako kamarádky jsme vešli do šatny, kde jsme nechali  bundy.

„Takhle vypadáš , jako pravá Radka!“

„Radka?“

Jenže v tom se před námi objevila další kamarádka.

Ahoj Radko! Vypadáš skvěle!“

„Díky Oli, fakt taky ti ten zajíc sluší!“

„Králík, jsem králík jako ehm, to je kdo?“

„Jarka, ahoj!“

Objali se a já viděl, jak je zdrženlivá.

„Tak pojďte k nám  u stolu už sedíme s holkami z aerobiku.“

Usmál jsem se, chytil Jarku a už jí tahal do sálu. Tam už bylo  masek, že jsem skoro váhal si tam sednout, abych třeba nesedl ke Karlovi. Samozřejmě tam byli i kluci.

„Holky, hádejte, koho vedu!“

„Podle kozaček to je Radka!“

„No jasně a tebe ale nepoznám v té kočičí masce!“

„Zdena a tohle je Žaneta!“

„Jarka, holky však jí znáte!“

„Jo a já jsem Mirka!“

Usmála se na mě holka, kterou bych poznal snad všude.  A tak jsem jí objal a políbil i když měla  na hlavě silikonovou masku kačera Donalda.

„Jsem Táňa a chci potrestat Olinu.“

„Cože? Aha, jasně a Jarka to ví?“

„Jo, Radka je v lišce a v pelíšku spinká, jako jsem spinkala já!“

V momentě se začala smát, až se jí rozkoulely oči.

„Tak proto jsi mi zmizela z dohledu!“

„Asi ano, nedobrovolně!“

„Už po druhé?“

Přikývl jsem a sedl si k ní a Olině, která byla v nějaké masce ježibaby.

Přinesli  koktejly, potom slané a taky jednohubky. Když hrála už chvilku hudba, tak se zvedali mužské převleky a jedna z nich přišla i pro mě. Protože jsem nevěděl, zda s někým chodím, houkl jsem jen na Mirku a ta mi šeptla, že je to Jirka. Víc jsem už nestihl, protože mě vytáhl na parket, až jsem sotva stál na těch podpatkách. Jak mě chytil rytíř, tak začal se mnou tančit po celém parketě.  

„Podpatky mám vysoké!“

„Neboj, podržím tě Radko!“

A taky že měl co dělat, protože v několika otočkách mi podklouzla noha. Takhle to šlo několik písniček,než jsem  si našel způsob, jak  přes špičky  tančit, až se mi to začalo líbit. Držení přes boky bylo zajímavé a jeho ruka  mi hladila boky a zadek, až jsem měl obavu, zda mě neodhalí, že nejsem ta pravá holka, za kterou mě má. Asi po půlhodině přišel ploužák, který jsem uvítal. Držení rukou přešlo do intimnější polohy a my si najednou koukali do očí. Přitiskl mě víc na sebe a já se obmotal rukama kolem jeho krku. Položil jsem si hlavu na jeho rameno, aby mě nemohl políbit, ale stejně k tomu došlo.  Nejdříve jsem se tomu chtěl bránit, ale pak mě chytil  hlavu zezadu a já už neměl, kam utéct a tak jsem zažil  francouzáka se vším všudy, až se mi podlamovali kolena. Líbat se s chlapem, tak to jsem  nečekal a bylo mi to odporné, ale nemohl jsem s tím nic dělat, protože bych se prozradil. Jeho jazyk mi drtil  vnitřek úst s jazykem a já mu sotva vzdoroval. Prostě v jeden moment mi  můj jazyk vcucl k sobě a pak zase mi ho natlačil zpět. Držel jsem se jeho krku, abych neupadl a on to považoval za souhlas s tím, co dělal.  Pak začala pauza a já se nechal odvést k našemu stolu značně omámený. V tom dosedla Mirka a jen mi šeptla.

„Zahrála si Radku perfektně!“

„Co? Jak?“

A otřel jsem si rty, ale nemělo to moc valný účinek a tak jsem vyprázdnil sklenici a nechal si donést další.

„Prostě jsi Radka a on to tak chápe, tak se nebraň.“

„Co řešíte Radko?“

„Ale jen, že Jirka tančil skvěle Oli!“

„Jo, jo, to je fakt, taky jste vypadali , jako dva milenci.“

„A co ten Tvůj Karel?“

Rejpla si Jarka do Oli, která to nepochopila a jen se zasnila.

„Taky byl na parketě fajn!“

Až teď jsem si uvědomil, v jaké roli tu jsem a tak jsem si opět podupával s kozačkami a hladil to krásné ženské tělo. Maska mě fakt skvěle maskovala za což jsem byl rád.  Jak jsem se rozhlédl kolem, uviděl jsem mraky kostýmů, že by se do nich  mohl schovat kde kdo.   

„Když zmizely tašky, tak mi nedošlo, že jsi byla v jedné z nich.“

„Jo, spinkala jsem a probudila jsem se úplně  v cizím bytě.“

„Aha, no štěstí je, že to bylo u Jarky.“

„Co bylo u mě?“

„Ty tašky s kostýmy.“

„Jo, ano, překvapilo mě, že nebyly prázdné!“

Zasmáli jsme se a až teď  jsem pocítil soudržnost tří holek a tak jsme začali plánovat akci proti Olině.

„Musíme jí přesvědčit, aby se převlékla za nás, potom jí zamícháme do davu a uvězníme ve skříňce.“

„Aha, ale za tebe Táňo se převléknout nemůže.“

„Jedině, že se převleču za Mirku a ta za  Jarku  a ona pak bude překvapená, že nejsem Radka, ale Jarka.“

A tak slovo dalo slovo a tak při další pauze jsme zmizeli do jedné  chodby, kde jsme našli prázdnou místnost a tam převlek uskutečnili. Svlékli jsme se všechny  do spodního prádla a silonek, popošli k vedlejší hromádce a pak se opět oblékli. Já dostal nějakou divoženku, která měla jako základ taky celotělový capsuit z tenké a hladké látky, ale přes to šly  jednoduché stahovací šatičky  a na nohy lodičky. Maska byla taky celohlavová, tak že jsem si opět stočil vlasy a nasadil tu silikonovou masku značně zapocenou od Mirky. Měla  v ní navíc nějaký pleťový krém, který voněl po mandlích. Maska se připlácla na tvář, tak že jsem jí měl jako druhou kůži. Navlékl si rukavičky a už pomáhal Jarce s kočičí maskou.

„Tohle bude fakt husté, holky!“

„Jo, až to zjistí, tak to bude fakt  pomsta!“

V lodičkách se mi pohybovalo lépe, tak že jsem  měl jistější chůzi zpět do sálu. Změnou bylo to, že Jarku uchvátil Jirka a ta byla  v té samé roli, jako já, když tančila. Se mnou tančil Mirky kamarád, který nebyl takový šmatlák, tak že jsem tančil spíš decentně od těla, jak tělo na tělo.

„Vyměníme si masky Oli?“

„Co Radko?“

„No kočku za ten  králičí kostým.“

„Aha, no třeba a kde?“

„Máme jednu místnost, žejo holky!“

„Jasně , jasně, rádi pomůžeme!“

„Tak dobrá, za chvíli bude pauza, jo?“

Přikývli jsme a tak jsme za  asi půl hodinky už značně opojeni hudbou a koktejly zapadly opět do té samé místnosti.

„Hlídám dveře!“

Řekl jsem a pak jsem už jen sledoval, jak se ty dvě holky převlékají. Sice kočka byla pro ní škoda, ale nakonec jsem v tom vystupoval já a ty kozačky byly Radky. Najednou mě to už tolik nevzrušovalo, když jsem viděl dvě holky, jak se ladně svlékají a zase oblékají.

„Počkej, ty nejsi Radka?“

„Ne, Jarka.“

„A Radka je kde?“

„Oli,  já si chtěla vyzkoušet divoženku a Jarka kočku, tak  ještě tu masku, jo, fakt ti to sluší!“

Ale to už jí holky svázaly ruce a napěchovali do jedné bedny v rohu.

„Co blbnete holky?“

V tom jsem přicupital, zadíval se jí do očí a pak jsem si sundal tu mokrou masku.

„Táňa, jak ses tu ocitla a kde je Radka?“

„Tam, kde má být, ale teď k tobě. Proč si mě v té skříni zamkla?“

„Já, no, to chtěla Radka!“

„Ale já tam byla a slyšela Tvůj smích, jak si mi dávala sežrat ty  legíny!“

„Ale holky, to byla sranda, fakt sranda!“

„A že jsem se dusila, to sis asi nevšimla, co?“

„Nekecej, přes tu látku si dýchala normálně!“

„Jsi žárlivka a já už tě mám dost!“

Přetáhl jsem přes ní nějaké deky, pořádně jí zamotal do toho boxu a pak  s radostí zavřel víko.

„A užij si večer!“

„Holky, pusťte mě, fakt já to nemyslela zle!“

„A Karla si nech, stejně ti zahne!“

Nasadil jsem si masku, srovnal kolem krku a když seděla, tak jsem objal holky a jen jim šeptem poděkoval.

„Tady už nemáme, co dělat!“

A vyšli jsme za klapotu botek do chodby a rovnou k šatně a domů.

„Ke které půjdeme?“

„K  Jarce, pustíme Radku a pak si uděláme mejdan!“

„Jasně, to beru!“

Opět jsem byl jednou z holek a když jsme rozjařené dorazili domů, ještě jsme potrápili Radku, než jsme jí vrátili hadry a nechali jít.

„Hele a ty ses fakt líbala  s Jirkou?“

Zeptala se Jarka.

„Jo, Mirce jsem to už vysvětlovala.“

„Nechte už všechny kluky napokoji, tady je drink.“

A tak jsem  přespal další noc mimo domov, ale užil jsem si botiček až, až a ještě mě čekali ty u pravé Táni, ale o tom snad někdy příště.

 

 

Lezanka