Princezná - 1.díl - Petra N - soutěž 2020

31.01.2020 21:12

Celé ráno se máma tvářila poněkud nešťastně. Konečně se mě z ní podařilo dostat, co bylo příčinou její špatné nálady. Víš, jak byl táta minulý rok v Africe v tom malém království?, spustila. Ano, přikývl jsem. No, pozítří ho pozval místní král i s celou rodinou na návštěvu na týden k sobě do paláce. No to je supr, zaradoval jsem se, takže se uleju ze školy na týden a bude safari!

No právě, zakabonila se matka. Je tady trochu problém. Místní tlumočník, když se bavili o rodině, špatně přeložil, že máme syna a řekl králi, že máme dceru. No a, tak si to pak vysvětlili, ne? Nechápal jsem. No je bohužel nepřípustné, podle dvorní etikety si stěžovat na chyby královského tlumočníka, bylo by taky nezdvořilé pozvání odmítnout, prostě tam budeš ten týden muset být za dívku.

Polilo mě trochu horko, za dívku? No, hele neboj, všechno jsem už vymyslela. Protože dívky na královském dvoře nosí krátké sukénky a bývá jim vidět na prádlo, nalepíš si do kalhotek tady ty inkontinenční vložky. Potom to bude vypadat, jako že je tam normální vagínka ale prostě že si občas ucvrkneš, tak máš ty vložky, to je u holek normální. Tady máš body s vycpávkami na zadečku, kalhotky, ponožky, podprsenku se silikony, tričko a džínovou sukýnku. Bude tam teplo, silonky si brát nemusíš no a tady sportovní botky. Vlasy máš dlouhé dost, takže přidáme už jenom náušnice a pár náramků. Matka se zasnila, přeci jen chtěla mít holčičku a teď si to mohla chvíli vyzkoušet, jaké by to bylo, zatímco ve mně se mísily pocity neskutečné trapnosti z toho, že mám dělat před někým týden ucvrkávající si pipinu a očekávaného dobrodružství z takové divoké akce.

   V den odletu mě máma pomohla se obléknout, pomalu jsem o sobě začal přemýšlet jako o holce, abych se pak někde nepřeřeknula. Nejprve jsem tedy vyskočila z postýlky a vzala si připravené kalhotky, do kterých jsem si pečlivě nalepila připravenou inkontinenční vložku, která působila spíš jako plínka. V rozkroku jsem se namazala krémem proti opruzeninám, pro případ „co kdyby“. Kalhotky jsem si natáhla na sebe a poprvé jsem zažila ten pocit, o němž jsem přemýšlela, když jsem se někdy na záchodě nudila a pročítala si návody na obalech menstruačních vložek. Kalhotky obepnuly mé tělo a vložku mi pevně zafixovaly v rozkroku. Postavila jsem se před zrcadlo a začala si oblékat podprsenku se silikonovými prsíčky. Vložka mi prosvítala skrz kalhotky vepředu i vzadu. Zmocnil se mě doposud neznámý pocit jemného vzrušení, já jsem tak krásně zaopatřená, teď už mi je jasné, že se holky takhle cítí bezpečně. A jak nádherně to vypadá v zrcadle! Následovalo upnuté tričko, zlatý náhrdelník se srdíčkem, ponožky a džínová sukénka. Ve dveřích se objevila máma. Chvíli lapala po dechu, a pak vydechla, Leničko, tobě to tak sluší! Tohle jméno jsme si domluvily už předem. Pojď, trochu tě ještě namaluju a můžeme vyrazit. Udělala jsem několik kroků. Byl to zvláštní pocit. Vložka se příjemně měkce dotýkala mého těla v nejintimnější části a sukénka se mi smýkala po stehnech. Byl to o dost jiný vjem, než jsem byla jako kluk zvyklá. Uvědomila jsem si, že jsem takhle vlastně docela dost odhalená. V podstatě jdu jen v kalhotkách, ve kterých mám ještě navíc tu velkou vložku, která je dobře vidět. Před tím, aby si toho každý mohl všimnout, mě chrání jen krátká sukénka, která při řadě různých pohybů a situací odhalí moje kalhotky celému světu. V podstatě jsem si připadala tak napůl nahá. Máma mě ještě trochu nalíčila, upravila obočí, zvýraznila oči a namalovala rty. Pak jsem si připnula ještě náušnice a vzala náramky a posadila se spolu s mámou ke snídani. Intuitivně jsem dala nohy k sobě. Vožka mi v tom svým objemem trochu bránila, ale rozhodla jsem se, že tohle nebudu řešit ani teď ani později. Snědla jsem rohlík s máslem a vypila přichystané kakao. Máma si mě pořád se zalíbením prohlížela a nemohla se vynadívat. Tak jdeme, řekla nakonec a vzala kufry. Srdce se mi rozbušilo, v tomhle mám vyjít ven? Jedna věc byla si to představovat, ale teď jsem měla svojí nohou překročit práh bytu a vyjít na ulici. Neboj Leni, jsem s Tebou a abys neřekla, že nedržím basu, vzala jsem si taky vložky, povzbuzovala mě máma a povytáhla si svojí sukni. V kalhotkách měla na chlup stejnou vložku jako já. Nadechla jsem se tedy z hluboka a vykročila ven. První okamžiky byly dost krušné, než jsme sjely výtahem dolů, celá jsme zrudla a srdce se mi rozbušilo. Další vlna podivného strachu se mě zmocnila ve chvíli, kdy jsme vykročily do ulice. Myslela jsem si, že se na mě kolemjdoucí vrhnou a začnou mě mlátit a nadávat. Nic z toho se ale nestalo. Šly jsme na tramvaj a lidi se chovali skoro stejně jako jindy. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že se za mnou otáčejí kluci, ale i muži různého věku, že se mi dívají na nohy a na prsa. Bylo mi jasné, že důvodem nebude to, že by odhalili moje tajemství, ale že se jim líbím. I auto u přechodu zastavilo tak ochotně, jako jsem to nikdy do té doby nezažila. S kufry do tramvaje nám dokonce nějaký pán nabídl pomoc. Hmm, no tohle, podivovala jsem se té změně.

   Být tu ve své skutečné podobě, tak si ty kufry tahám sám a ještě by mi někdo vynadal, že s nima překážím. Netrvalo dlouho a vystupovaly jsme u letiště. V hale jsme čekaly na můj vkus až příliš dlouho, na druhou stranu už jsem se docela uklidnila a zvykala si na svou novou roli. Ve chvíli, kdy se ale přihlásila potřeba, se mě opět zmocnila trochu panika. Svěřila jsem se mámě se svým problémem. Neboj, zlatíčko, pohladila mě po hlavě, půjdeme spolu a samozřejmě na dámy! Trochu jsem se bála, že ve chvíli, kdy vkročím na dámské toalety mě tam přítomné ženy začnou mlátit a sprostě nadávat, ale místo toho se na nás většinou i usmívaly. Chtělo se mi ale kakat a tak jsem se v kabince posadila, když tu mě napadla myšlenka, kterou jsem se rozhodla zrealizovat. Na dívkách se mi vždycky tolik líbilo to, že nemohou úplně kontrolovat, co jim do kalhotek vytéká a tak mívaly kalhotky večer vždycky už pořádně cítit. Chtěla jsem být jako ony a také mít pod zadečkem trochu špinavoučko a smradlavoučko. Když jsem dočurávala, přerušila jsem tedy proud moči, oblékla si kalhotky a zbytek potřeby vykonala do nich. Potom jsme si je zase svlékla a po vykonání velké potřeby jsem se místo papírem utřela vložkou. Zkontrolovala jsme výsledek svého snažení. Vložka byla v podstatě v pořádku, jen trochu umazaná a měla jsem v ní načuráno. Zápach, který se z ní linul nebyl nepodobný tomu, co jsem cítila, když bývaly u nás na návštěvě sestřenice, večer pod jejich sukénkami. Natáhla jsem si tedy kalhotky i se smrdící vložkou, zkontrolovala, jak mám utažený pásek u sukýnky, spláchla a vyrazila jsem za mámou do odbavovací haly. Instinktívně jsem před tím, než jsme se zvedly k nastupování do letadla ještě zvedla každou nohu na sedadlo a zkontrolovala, jestli mám utažené tkaničky. Pár pánů v okolí zbystřilo pozornost. Než mi došlo, že jsem jim všem poskytla nádherný výhled na moje kahotky a že jim asi došlo, že v nich něco mám.

Postupovaly jsme ke kontrolním bránám. Máma šla jako první. Paní si jí chvíli prohlížela ve scaneru a pak jí vzala stranou. To mě trochu znervóznilo, ale to už jsem byla ve scaneru sama. Stejně jako mámu vzala paní stranou i mě. Slečno, máte měsíčky, že? Zeptala se mě. Už jsem chtěla všechno vyklopit jak to je, když se do hovoru přimíchala máma. Ne, bohužel, také inkontinence, jako já, máme to v rodině. Paní mi sáhla pod sukni rukou a chvíli mi ohmatávala vložku. Potom ruku vyndala a přičichla. No jo, tak hlavně holky abyste neprotekly v letadle, usmála se a popřála nám šťastný let.

Uf to byl teda zase zážitek, doufám, že už poslední, vydechla jsem, když jsem se totálně vystresovaná rozvalila na sedadlo vedle mámy. Ani jsem se nesnažila dávat nohy od sebe, což jeden chlapeček, který šel okolo, neopomněl okomentovat „Mamí, nemá ta holka v těch kalhotkách bomůůů?, podivej co v nich má nacpanýho!“ Raději jsem dala nohy rychle k sobě i tak mi zřejmě pod sukni bylo vidět, protože mlsné pohledy několika pánů směřovaly tímže směrem.

Letadlo odstartovalo a konečně začal toužebně očekávaný týden prázdin. Lebedila jsem si na sedadle, popíjela džus a občas vykukovala z okénka. Přeletěly jsme přes středozemní moře a brzy jsme pod sebou měly rozlehlé pouštní oblasti sahary. Letadlo pokračovalo ale dál, minuly jsme rovník a ještě hodnou dobu pokračovaly, než začalo snižovat výšku a jít na přistání. Konečně už byla vidět přistávací dráha a trup letadla se s dosednutím plavně zhoupnul. S tím pohybem jsme ucítila, že jsem si ucvrkla a reflexívně jsem si sáhla rukama do klína. Máma udělala totéž. Pátravě jsem se na ní podívala. No co je, já jsem se počurala, to se mě při přistání stává, zašeptala mi do ucha. No já právě že taky, odpověděla jsem jí stejně šeptem. Jo holka, tady s tím stejně nic už neuděláme, bude tam na nás čekat odvoz a uvítání a nemůžeme jen tak utéct na záchod.

Vystoupily jsme z letadla a v hale na nás čekal opálený chlapík ale ne černoch a dvě služebné. Vzácná paní, uklonil se na mámu, vážená slečno, uklonil se ke mně, následujte mě a mávnul rukou. Obě služebné nás také pozdravily a vzaly nám zavazadla. Před letištní halou stál Rolls Royce na jehož pohodlné zadní sedačce jsem se s mamkou uvelebila. Obě služebné měly vlastní auto a tak jsme měly dost pohodlí na následující cestu. Bylo pravda, že naše hostitele ani nenapadlo se zeptat, jestli si nepotřebujeme odskočit, takže po 2 hodinách jízdy, jsem byla ráda za vložku, která ještě nepřekročila svojí savou kapacitu a mohla jsem se do ní ještě jednou trochu počurat a ulevit tak už plnému měchýři.

Konečně jsme byly v cíli. Palác vypadal jako trochu ujetý luxusní hotel. Nejprve Vás přijme král na kávu a potom budete ubytovány ve vašich komnatách, zašveholil řidič a vysadil nás před vchodem. Obě služebné se nás ujmuly a vedly nás labyrintem krásně vyzdobených chodeb a síní až do velkého sálu. V čele stolu tam seděl nějaký pán a živě rozmlouval s tátou. Tak tady je máte, zasmál se dobromyslně na tátu, když jsme s mámou vstoupily do místnosti. Máma se uklonila a já jsem to udělala stejně jako ona. Jen jsem se narovnala, napadlo mě, že jsem asi při tomto projevu úcty mimoděk poskytla služebným výhled na už pořádně nacucanou vložku v mých kalhotkách. Král nám pokynul a my se s mámou posadily po jeho levici. Vítám vás, vzácná paní, jemně se uklonil na mámu, i vás, slečno, doufám, že se vám u nás bude líbit, pokynul i mě. Trochu jsem se začervenala, čehož si všimnul a usmál se na mě. Služebnictvo přineslo kávu a sladkosti. Chvíli jsme si povídali o cestě a o počasí. Naštěstí mu brzy došlo, že budeme po cestě unavené a že by bylo dobré nás ubytovat. Služebná vzala mámu do jejích komnat a druhá služebná zase mě do mých. Nebylo to úplně vedle sebe a já jsem trochu znejistěla. Nicméně služebná byla milá paní. Pomohla mi se zavazadly a ukázala mi všechno vybavení v mém pokoji, který měl dobrých 100 m2 a měl i vlastní koupelnu a záchod. Tak děvče, tady jsou vložky, tady inkontinenční s vyšší savostí a kdybys potřebovala, tady máš plenky -. Ukázala mi ve skříni. Nevěděla jsem, co Ti mám nachystat, kdybys měla třeba stejné problémy jako Tvoje maminka, máš tady prostě všechno. Vím, že to není jednoduché se během oficiálních setkání počurat a nedat na sobě nic znát, ale určitě víš, že pravou dámu nevyvede z míry nikdy nic. A usmála se na mě spiklenecky. Myslím, že by sis už měla vložku vyměnit a kdybys cokoli potřebovala, tak na mě zazvoň a ukázala na tlačítko bezdrátového zvonku. Udělala několik kroků a pak se zastavila. A málem bych zapomněla, Tvoje komnaty sousedí s komnatami královy dcery, princezny Eulálie. Támhle jsou dveře, ale sama je neotvírej, počkej, až Tě bude chtět vidět sama princezna.

No tak to je teda nadělení, polilo mě horko. Ten pohodový výlet se začínal nepříjemně komplikovat. Kdybych byla opravdu holka, asi by s tím nebyl problém, ale v tuhle chvíli jsem začínala mít pocit, že mi to celé poněkud začíná přerůstat přes hlavu. Zazvonil telefon, který mě vytrhl z mého zamyšlení. Byla to mamka, tak ráda jsem slyšela její hlas ve sluchátku i když byla jen o pár pokojů dál a neviděla jsem ji teprve několik minut. Leni, neboj, spustila hned, princezna je úplně v pohodě, je totálně free. Buď v klidu.

   Poněkud klidnější jsem zalezla na záchod a odlepila si z kalhotek vložku, která měla už spíš konzistenci pudinku v papírovém sáčku a také znásobila svůj objem absorbovanou tekutinou. No to je nadělení, hodila jsem jí do odpadkového koše. Neměla jsem v úmyslu si brát novou, v tu chvíli jsem si ale uvědomila, jak jsem se při přistání v letadla úplně nekontrolovaně počurala. To by byla ostuda očurat královskou postel. Raději jsem ze skříňky vzala novou a nalepila si ji do kalhotek. Pak jsem se převlékla do připravené bavlněné noční košile a zalezla do postele. Ani jsme nevěděla, jak jsem usnula. Probudila jsem se až později odpoledne a chvíli jsem nechápavě zírala kolem sebe. Tak ne nebyl to sen, tuhle šílenost jsme s mámou fakt udělaly! Na lenošce jsem měla nachystané oblečení na večeři. Komorná mi je asi přinesla v době, když jsem spala. Oblékla jsem si bílou halenku a černou skládanou sukénku, která mi sahala asi do půli stehen. Chvíli jsem se s uspokojením prohlížela v zrcadle. Nikdy mi nepřišlo, že bych jako holka vypadala takhle. Viděla jsem jednou pár obrázků kluků převlečených za holky, ale vypadali neskutečně trapně. Na každém z nich bylo na první pohled vidět, že to je kluk. Co mě dost překvapilo, tak u mě tomu nejen že tak nebylo, ale jako holka jsem byla vysloveně hezká. Až se mě zmocnil další dosud neznámý pocit. Tak krásná dívka v zrcadle mě přitahovala a já bych jí nejraději pozvala na rande, když jsem si jen o okamžik později uvědomila, že jsem to já sama. No jo smůla. V tu chvíli se ozvalo zaťukání na dveře. Dále, zavolala jsem nahlas. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila krásná dívka tak asi o 2 roky starší, než já, oblečená v bílých minišatech. Ahoj Leni, já jsem Eu, hlásila mě hned cestou a na přivítanou mě objala. Kruci, to je princezna!!! Blesklo mi hlavou a vyděsila jsem se tak, až jsem s sebou trhla a v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem si i pořádně cvrkla, celá zrudla a začala jsem lapat po dechu. Jóó těší mě vaše výsosti, vyblekotala jsem ve chvíli, kdy mě už pustila a trochu pobaveně na mě zírala.

Ále dej si prosímtě pohov, holka, zasmála se, sedni k zrcadlu, trochu Tě na tu večeři učešu, ať ke mně ladíš, řekla s úsměvem, zatímco já jsem měla pocit, že omdlím. Jo počkej prosímtě, omlouvala jsem se, musím to trochu vydýchat a opřela jsem se o židli. Chvíli jsem tak stála a pak jsem se rozhoupala, tak jo, v pohodě. A to jako nevadí, že se nechám obskakovat zrovna Tebou? Zeptala jsem se. Hele, jsem tady většinou sama, spustila princezna, učím se, nebo cvičím. Mezi lidi se nedostanu a teď mám týden šanci žít normální život, takže je mi úplně fuk, že je tohle proti etiketě. Jsem taky normální holka a chci si užít s kamarádkou. Takže doufám, že mě nevyšplouchneš.

No to zní dobře, souhlasila jsem, budeme teda spojenkyně a naplánujeme si program na celý týden, to se mi asi začíná líbit, zaradovala jsem se. Jů, já věděla, že Tě nalákám, zaradovala se princezna. Tak sedej, strčila mě na židli před zrcadlem a ze zásuvky začala vytahovat různé hřebínky, natáčky, sponky, ale i líčidla. Musela jsem mít nohy od sebe, abych se na židli udržela. Princezna byla šikovná a netrvalo ani čtvrt hodiny a v zrcadle na mě koukala nádherná kočka, ještě mnohem hezčí, než ta, kterou jsem tam viděla ještě před půl hodinou. Sice mi bylo jasné, že si musela všimnout mojí vložky, ale dosud na to nijak nereagovala. Když tu se jakoby nic zeptala, máš radši ty inkontinenční alwaysky, nebo si bereš i obyč? Ta otázka na tělo mě zase uvedla trochu do rozpaků a než jsem si srovnala v hlavě odpověď, zase jsem se pěkně začervenala. To je v klidu, já mám zrovna taky krámy, usmála se na mě a zvedla si trochu sukénku. Její inkontinenční Alwayskou viditelně prosakovala krev až k plastové zábraně. Měla krásnou postavu, a nádherně tvarované boky, kalhotky obepínaly její tělo a vypadala tak, jak tam stála strašně smyslně. Začalo to na mě působit. Princezna se ještě před zrcadlem zatočila, ale pak se zastavila a trochu zarazila. Dovolíš, řekla a její ruka zajela do mých kalhotek. Popadla mě hrůza, protože jsem očekávala, že jakmile odhalí moje tajemství, tak půjdu přinejmenším ke kůlu smrti. Eu se chvíli zamyslela, z jejího výrazu nešlo nic vyčíst. Ty seš transka?, zeptala se nakonec. Trochu se mi ulevilo, protože jsem čekala, že zavolá stráže a ty mě odvedou do hladomorny. No jsem, souhlasila jsem. Asi to bylo nejschůdnější řešení, takhle aspoň nebudu muset vysvětlovat trapné okolnosti situace, do které jsem se dostala.

Jo, řekla princezna a chvíli stála zamyšleně vedle zrcadla. Hele, pojď, vezmeš si mojí vložku, já už si stejně musím vzít čistou. Pojď se mnou na záchod. To mě vzrušilo ještě víc.

Mimochodem, myslím, že takhle máme příležitost si užít měsíčky společně, jako dvě opravdové kamarádky a navíc si to aspoň trochu vyzkoušíš, jaké to je. A mimochodem, pokračovala, je to sice pitomost, ale krev členů královského rodu je posvátná a místní lidé věří, že přináší štěstí. Takže spousta lidí by tady za mojí použitou vložku dala celé jmění. Neříkám Ti to proto, že se chci nějak vytahovat, spíš jen, abys to věděla, usmála se na mě.

Sedla si na prkénko a stáhla kalhotky. Odlepila z nich voji objemnou inkontinenční alwaysku. Nosím inkontinenční, nerada si je měním často, dodala s omluvným gestem a podala mi ji.

Vzala jsem ji do ruky. Kromě krve si do ní asi taky párkrát ucvrka, vložka vydávala poměrně ostrý ale ne nepříjemný zápach. Vyjmula jsem si z kalhotek svojí vložku a nalepila místo ní tu její. Měla jsem už také ucvrknuto, ale Eu mi ji vzala z ruky. Hele, já si zas vezmu Tvojí a tím se z nás stanou sestry, navrhla. Víš jako indiáni, vysvětlila mi. Natáhly jsme si každá kalhotky i s jejich obsahem a objaly jsme se. Tak a teď jsme sestry a celý týden budeme všechno dělat společně a užívat si, usmála se na mě a radostně zamrkala svýma krásnýma očima.

A teď šupky na tu večeři, zasmála se a táhla mě za ruku ven z komnaty. Cestou jsme potkaly mámu s Tátou. Oba se trochu zarazili, když jsme kolem nich prosvištěly jako nejlepší kamarádky, hihňaly se přitom a pošťuchovaly. Vešly jsme do místnosti, kde byl nachystán raut z nejrůznějších exotických dobrot. Sedli jsme si a čekali. Eu si sedla ke stolu, kde jsem seděla já a moji rodiče. Leni, málem bych tě nepoznala, mohla by ses klidně ucházet o titul miss, obdivovala kreace, které na mě vtvořila Eu moje máma. Leni, zeptal se trochu nechápavě táta. Máma ho ale pod stolem nakopla a on přikývnul, ach ano, jasně. Eu si toho všimla a zachichotlala se a rozverně mě šťouchla do boku, což jsem jí oplatila a pak spiklenecky mrkla na mámu, která téměř neznatelně přikývla. Konečně dorazil i král, řekl pár vět a vyzval všechny, ať se nenechají pobízet a berou si, co chtějí. Eu mi ukazovala zůzné místní speciality a doporučovala co a jak ochutnat. Po hodině a půl jsme byli všichni nacpaní tak, že jsme se sotva hýbali. Král zahájil nějaký program, ale Eu se k němu přitočila a řekla mu, že mě vytáhne do zahrady, abychom ten dlabanec trochu sklepaly. Král přikývnul a tak mě táhla za ruku ven z jídelny. S večerem se zvednul vítr a zvedal nám sukénky. Nebylo mě úplně milé, že si nejspíš spousta lidí kolem mě mohla prozkoumat detaily mého spodního prádla, ale snažila jsem se mezi nimi prosmýknout co nejrychleji. Když jsme se ocitly v zahradě, Eu navrhla, že bysme mohly zajít si chvíli zatančit do místního klubu. Víš, já tam samotná nemůžu, ale s kamarádkou a když se převléknem do triček a džínových sukní, tak nás nejspíš nikdo nepozná a navíc se trochu domaluju, doplnila. V zahradním altánku měla všechno připravené a úpravy našeho zevnějšku nám nezabraly déle, než čtvrt hodiny. Eu byla skutečná mistryně v líčení. Několika málo tahy se jí podařilo si změnit vzhled tak, že bych jí na první pohled sama těžko poznala. Vyšly jsme teplým večerem královským parkem, až jsme došly k ozdobnému plotu na konci. Musíme to přelézt, oznámila mi Eu a lezla první. Samozřejmě jí bylo nádherně vidět pod sukni a já se neubránila tomu, abych jí tam nekoukala.

Tak a teď Ty, oznámila mi, když seskočila na druhé straně. Lezla jsem tedy stejným způsobem,. Jako to udělala ona, a uvědomila jsem si, že mi mimoděk také párkrát koukla pod mojí sukénku. Když jsem seskočila, plácla mě po zadečku a zasmála se. Leni, nějak Ti prosakuje vložka, víš, že je nehygienické chodit se špinavou, dobírala si mě a šibalsky při tom na mě pomrkávala. Přitáhla jsem si ji k sobě a sáhla jí pod sukni mezi nohy. Chtěla jsem udělat nějaký podobný žertík, ale její rysy zvážněly a zahleděla se mi hluboce do očí. Naše rty se přibližovaly a my se začaly pod hvězdnou oblohou a za zvuků cikád líbat. Eu byla rozpálená za chvíli jako uhlík, trhaně dýchala a pomalu jsme se společně položily do trávníku. Její ruka mi přesunula tu mojí z jejích kalhotek a zasunula mi ji do nich. Chvíli jsem ji dráždila a cítila, jak mi ruku zalévají přívaly teplé moči. Potom si kalhotky svlékla a svlékla je i mě. Asi se mi to vymklo z kontroly, oznámila mi a divoce se na mě vrhla. Když jsme se konečně trochu uklidnily, začaly jsme zjišťovat rozsah katastrofy. Oblečení bylo naštěstí čisté a po chvíli úsilí se nám podařilo dát se do pořádku pomocí balíčku vlhčených ubrousků. Oblékly jsme se a pokračovaly do klubu. Hrály ploužáky a celou dobu jsme tančily spolu. Nikdo si nás moc nevšímal a ani my jsme neměly nějak důvod všímat si ostatních. Moc jsme nemluvily a prostě si jen užívaly přítomnost té druhé. Nakonec jsme si daly obě piňacoladu a unavené po celém tom dobrodružství jsme se vydaly přes plot zpátky zahradou až do našich komnat. Sotva jsem se stihla svléknout a praštit sebou do postele, ozvalo se zaťukání. Eu proklouzla dveřmi a zalezla si ke mně. Obě jsme se objaly a propletly se nohama a tak jsme také usnuly.

Ráno jsme našly na lenošce nachystané dvoje oblečení. Služebná ho přinesla asi brzy ráno, a protože si všimla, že je Eu u mě, přinesla i pro ni. Byly tam dvoje čisté kalhotky a podprsenky, dvoje stejné elasťáky a dvě stejná trička. Společně jsme se umyly, oblékly a Eu nás pak obě perfektně učesala a namalovala. Musela jsem obdivovat, jak jí to úžasně šlo. Udeřila osmá hodina a my vylezly svorně jako dvě sestry ven a zamířily suverénně směrem k jídelně. Tam jsme potkali i moje rodiče a sedly si k nim. Chvíli jsme povídali, když kolem našeho stolu prošel král. Něco upoutalo jeho pozornost, otočil se a na chvíli si přisedl. Tak Eu, koukám, že si s Lenčou dobře rozumíte, jsme rád, že se taky dostaneš trochu mezi lidi. Vidím, že sis ji zvolila za svoji sestru, řekl zamyšleně. Táta s mámou se na sebe udiveně podívali. Dobrá tedy, myslím, že sis nevybrala špatně a Ty Leni, vítej tedy do rodiny, od této chvíle jsi tedy druhou princeznou našeho království a můžeš využívat všech výhod svého statusu, kdykoli se octneš na našem území. Of, polilo mě horko a rozpaky na tvářích mých rodičů se proměnily rovněž ve výraz němého úžasu.

   Tak holky, zasmál se pan král, v deset hodin máme diplomatickou schůzku, koukejte se tam obě ukázat a koukejte se chovat, jak se na princezny sluší, dodal a významně na nás obě mrknul. Eu se usmála a přikývla „ovšem, tatíčku králi, jak poroučí Tvoje milost“ a dloubla mě zároveň do žeber „udělej to taky“, takže jsem její poklonu i s proslovem zopakovala. No proto, potvory jedny, zasmál se král. A příště prosím bez toho ironického úšklebku Eu, podívej se na Lenku, jak se hezky uklonila, takhle to má vypadat, pozvedl významně obočí a odebral se ke svému stolu.

Táta s mámou se tvářili dost přešle, na mámě bylo vidět, že má pocit, že nad děním ztrácí kontrolu, já jsem ale věděla, že mám mocného spojence, kterým je moje starší sestra na kterou s emůžu spolehnout. Dosnídali jsme a Eu se zvedla od stolu. Omluvte mě prosím, musím se jít obléknout na naši diplomatickou misi, spiklenecky zamrkala na moje rodiče a mě si na oko přísně změřila. Lenčo, ty se ukážeš za deset minut u mě v komnatě, musíme pro tebe vybrat důstojné roucho, abys na diplomatické misi řádně reprezentovala svého tatíčka krále. Koutky jí při tom cukaly a bylo vidět, že má co dělat aby při tom nevybuchla smíchy a udržela zdánlivě vážnou tvář. Pak se rychle otočila a zmizela ve dveřích.

   Jakmile zmizela máma se na mě vyčítavě až skoro naštvaně podívala. Prosímtě, co to vyvádíš? Jak chceš před králem tutlat to, že nejseš holka. Já měla v plánu, že se tady jen tak občas ukážeš, ale nějak jste si s Eu padly do oka, co? No, řekla jsem nesměle. No co no, vmísil se do hovoru táta. Pitomče jeden, hraješ si s ohněm. No a co mám asi tak jako dělat, zeptala jsem se nakvašeně, copak jsem měla na výběr? A vůbec oslovujte mě prosím v ženském rodě, když už tady dělám tu druhou princeznu, spustila jsem.

   A jak se Ti povedlo že Tě Eu nazývá svojí sestrou, prosimtě? Takové výsady se dostane jen málokomu a může to být jen ušlechtilá dívka, které… máma se zarazila. Ty nosíš její použitý vložky, ty prase? Tohle mě už ale dožralo. Heleďte se, myslím, že vám do toho nic není, naštvaně jsem se zvedla od stolu. Tak když se vám to nelíbí, že se snažím, jak můžu, ale situace se vyvíjí prostě jinak, chtěla jsem říct, než chci, ale v tu chvíli jsem se zarazila. No jak jinak, chtěl vědět táta. No asi jinak, než jste si to představovali, je to ale hlavně vaše vina, jestli s tím máte problém, protože já si to skvěle užívám a Eu je ta nejlepší holka, jakou jsme kdy potkala, odsekla jsem a otočila se na podpatku ve snaze odejít. Padla jsem ale do náruče právě přicházejícího krále. Ale, no to rád slyším, tvá slova jsou upřímná a jdou přímo od srdce, usmál se na mě laskavě. Musím říct, že Eu je zvláštní dívka, a ne každý si s ní rozumí, nicméně, cítím, že vy dvě spolu ladíte na výbornou, dodal. Tak se běž už připravit ať na tom jednání vypadáš jak máš, popostrčil mě ke dveřím. „Jistě můj královský otče“, uklonila jsem se ve dveřích a zmizela.

Král začal s mými rodiči řešit nějaké pracovní záležitosti, do obsahu našeho konfliktu nijak nezasahoval, alespoň tolik jsem mohla soudit podle několika prvních vět, které jsme zaslechla za zavírajícími se dveřmi.

   Doběhla jsem k Eu do její komnaty, kde už se kolem ní motala služebná. Měla vyndané nějaké šaty, ale byla jen ve spodním prádle. Tak tady jí máme, přivítala mě služebná. Tak dívky, co si teda chcete vzít na sebe? Džínové kraťasy a bolerka, řekla Eu bez rozmýšlení.

Holky, neblbněte, vemte si aspoň sukně, zaprotestovala služebná. No hele, Becky, obrátila se na ní Eu, jestli to zas budou 4 hodiny v kuse, tak si vezmu tohle a ukázala na navlékací plenu, protože to se prostě nedá vydržet a já tam nehodlám sušit celou dobu ústa. A navíc je to nezdravé na ledviny. Tak mi poraď co k tomu, abych nedělala moc velkou ostudu.

Becky chvíli hrabala ve skříni a pak vyndala dvoje růžové delší šaty. Holky sorry, já vím, že jak to nemáte těsně pod zadečky, tak jste z toho nesvé, ale nechcete pro jednou výjimečně zkusit tohle?

Eu se na šaty podívala trochu s odporem, ale pak si je na sebe oblékla. Chvíli se prohlížela v zrcadle, tak co myslíš, Leni, podívala se na mě. No, zamyslela jsem se, jako vysloveně sexbomby v tom nebudeme, ale myslím, že tatíček král bude asi spokojen a můžeme si vzít i ty plínky, takže výhody vůči nevýhodám jsou v poměru 2:1.

Hmm, zamyslela se Eu, no tak fajn, asi to je docela rozumný nápad, tak jo. Základní výběr byl tedy proveden a následovalo ladění spodního prádla, umístění natahovacích plenek do kalhotek nás obou a pak malování, česání a ladění různých detailů. Ani jsem se nenadála a blížila se desátá hodina a s ní spojená diplomatická mise, jak Eu žertem nazývala skutečnost, že budeme několik hodin dělat křoví panu králi a ovívat se vějířem, případně občas vykřikovat „Ó“, „ach ano“, „ach ne“ a tvářit se dostatečně cool.

Vylezly jsme z komnaty a vydaly se k audienční síni. Tatíček král už seděl na trůně, korunu na hlavě a pokynul nám, abychom se posadily po jeho boku, každá z jiné strany. Potom pokynul služebnictvu a do sálu vstoupilo několik pánů v oblecích. Došli až ke králi, hluboce se uklonili a oslovili ho „vaše výsosti, pane králi“, potom se uklonili směrem k Eu, která je sledovala s naprosto kamenným obličejem a opakovali pozdrav „vaše výsosti, spanilá princezno“, když tu jsem ucítila, jak mi chtě nechtě rudnou tváře, neboť to samé následovalo pak i v mém případě. Mrknutím oka s nalepenými řasami jsme jim naznačila, že je také zdravím a ve chvíli, kdy se posadili k připravenému stolu jsem si pořádně oddychla. Řešili bezpečnostní otázky, obchod, těžbu nerostných surovin a z jejich hovoru mi došlo, že někteří z nich jsou královi ministři, zatímco jiní jsou nějaká delegace ze sousední země. My s Eu jsme je poslouchaly a musím říct, že mě to připadalo i zajímavé. Překvalpivě i Eu se tvářila zaujatě, přeci jen se v ní královská krev nezapřela, jednou z ní bude královna a ona bude muset řídit tuto zemi. Čas ubíhal a naše plenky se plnily, protože tohle se opravdu vydržet nedalo. Jakým způsobem to zvládali ostatní, mi naprosto nedocházelo. Ovšem čím víc jsem měla ucvrknuto, tím hůře se mi dařilo udržet nohy u sebe, jak moje Tena zvětšovala svůj objem. Konečně asi po 5 hodinách nepřetržitého jednání dospěla porada do cíle a podával se oběd a po něm už konečně volný program.

   Supr ožila Eu, jak kdyby jí někdo vyměnil. Najednou se změnila z té vážně se tvářící mladé dámy, která evidentně naprosto perfektně chápala smysl všech vládních opatření a občas do debaty i zasahovala svými nápady, které byly dost často i přijímány jako dobré, zase v tu rozpustilou holku tak, jak jsem jí doposud znala.

Tak Leni, nezajedem si do nákupáku? Vybafla na mě, když jsme se celé rozbolavělé z toho dlouhého jednání svalily u ní v komnatě na postel. No jasně že jo, souhlasila jsem.

Paráda, zajiskřilo jí v očích a jdem tam inkognito, dodala a začala si trochu s despektem svlékat svoje šaty, když tu někdo zaťukal na dveře. Byl to pan král. Nenechte se rušit děvčata, zašveholil, Eu, jsem rád, že jste si nevzaly na sebe zase něco příšerného jako minule. Myslím, že nebylo úplně vhodné ukazovat Anglickému šlechtici tři hodiny tvoje kalhotky, na které Ti samozřejmě pod tou minisukénkou bylo perfektně vidět. Takhle jste vypadaly mnohem důstojněji a jak se na královské dcery sluší. Pak se otočil ke mně, leni, jsme rád, že tu jsi, myslím, že máš na Eu dobrý vliv, a než za ním zapadly dveře, spiklenecky na mě mrknul. Trochu mě polilo horko. Eu mezi tím vyndala ze skříně něco, co bylo zřejmě to, co si vzala minule na to jednání s anglickým šlechticem, překvapivě ve dvou provedeních jednou v její a podruhé v mojí velikosti. Tak to hoď na sebe a jedem, mrkla na mě.

A nepřebalíme se aspoň? Napadlo mě. Ale dej pokoj, mávla Eu rukou, já ráda chodím občas trochu za čuňátko, spíš si tě teď namaluju, ať vypadáme jako dvojčata. Oblékla jsem si krátké bílé tričko, které odhalovalo můj pupík a k němu jsem si natáhla džínovou minisukénku áčkového střihu s koženým opaskem, stejně jako Eu. Posadila mě k zrcadlu a během několika minut ze mě udělala dívku, která jí byla docela dost podobná, v tomhle byla prostě perfektní, a jak jsem nad tím tak přemýšlela, ona byla perfektní vlastně ve všem, co dělala.    

Vyběhly jsme na chodbu, došlo mi, že mi ta skládaná minisukénka docela vlaje, když běžím a že mi je určitě vidět na zadek. Ale o to nám vlastně šlo, prostě jsme se chtěly vyblbnout. Ze svého pokoje vykoukla máma. Leni, na slovíčko, pak se zarazila, můžete jí omluvit, výsosti, podívala se na Eu. Ta se zatvářila vážně a řekla, víte, paní, měla byste se zeptat i její výsosti, jestli je ochotna Vás přijmout a ukázala na mě. Mrkla jsme na ní, vydržíš pět minut, prosím? Eu sice držela pořád kamenný obličej, ale viděla jsem, jak jí cukají koutky úst a že se má co držet aby se nerozesmála.

Máma mě vtáhla do pokoje a jakmile zaklaply dveře, pustila se do mě. Co si myslíš prosímtě že děláš? Já myslela, že se tady s princeznou občas někde formálně potkáte a vy jste pořád spolu a to nemluvím o tom, že oni Tě fakt považujou za druhou princeznu. Tohle bude průser jak hrom, je ti jasný, že jestli se přijde na to, že seš kluk, tak taky můžeme být o hlavu kratší? Najednou jsme si připadala v bolerku a se skládanou sukénkou těsně pod zadek ještě odhalenější, než předtím. Stáůla jsem rozkročená a trochu jsme se začínala bát.

Nějak se mi to vymklo z kontroly, no snad budeme moct už pozítří odjet, pokračovala máma. To byla další zpráva, která se mě dotkla, nechtěla jsem odjíždět ve chvíli, kdy to začínalo být tak zábavné. Ale máma byla opravdu celá bledá a rozčilená. Prostě s ní pořád nebuď, ukončila, tak jí řekni, že teď nemáš čas, na něco se vymluv. To nepůjde, opáčila jsem, tohle by mě nesežrala a já fakt dělám co můžu, ale moc toho nemůžu. Bože, bože, naříkala máma, jak tohle dopadne, když jsme se pomalu blížila ke dveřím a snažila jsem se zmizet. Já fakt teď musím, ukončila jsem ten nepříjemný rozhovor. Nemůžu jí nechat čekat, je to neslušné. No jo, no jo, tak utíkej, ale dávej si fakt majzla, prosím, upřela na mě zoufalý pohled.

   Vyšla jsem na chodbu trochu rozhozená. Eu si mě přitáhla a rukou objala kolem pasu. Nic neříkala, jen jsme šly a ve mně se míchaly naprosto protichůdné pocity. Cítila jsme z ní naprostou pohodu, klid, porozumění a zároveň jsem v ní cítila i oporu, která by se postarala o všechno, kdyby nastal jakýkoli průšvih. Vyzařovala z ní přirozená moudrost a jakési podivné porozumění, které jsme si nedokázala vysvětlit. Byla krásná, sexy, rozpustilá, ale zároveň mi začalo docházet, že mě intelektem, moudrostí, ale i obratností přesahuje tak o dva řády. Teď mě ale táhla zahradou někam doleva dozadu a občas se na mě lišácky usmála jako malá holka. Docházelo mi, že tohle není princezna jen podle titulu, tohle je opravdu princezna se vším všudy, něco jako nadčlověk, přirozená vůdkyně ale i výborná kamarádka a rozpustilá holka v jedné osobě. Zároveň mnou projela vlna bolesti při představě, že už pozítří možná odjedeme a já už jí třeba nikdy neuvidím. Eu se na mě povívala, v tom pohledu bylo něco zvláštního, ale hned to zase zmizelo. Došly jsme k bráně, která oddělovala okrasnou zahradu od domků a různých hal, kde byly stroje, sazenice a kde se pohyboval personál, který se staral o zahradu. Ahoj José, pozdravila pána v montérkách, který zrovna něco opravoval na zdvižném vozíku. Hezký den, výsosti, uklonil se, i vám, uklonil se přede mnou. Eu zrychlila krok a odtáhla mě k jedné boudě, která byla přilepená na plot a vypadala dost zanedbaně. Nechápala jsem, přece říkala, že pojedeme do nákupáku. V hlavě mi ale vířilo tolik myšlenek, že jsme nijak nereagovala a čekala, co se bude dít. Eu s trochou námahy otevřela dveře a vešla dovnitř, a za ruku mě táhla za sebou. V boudě stála na křivých a asi 50 cm širokých minikolejích, které mizely někde v džungli za plotem malá mašinka,. Která se používala asi k tahání důlních vozíků při těžbě nějaké suroviny. Eu odněkud vykouzlila kanystr s naftou a nalila do nádrže. Pak ze zdi sundala kliku a požádala mě o pomoc. Roztočily jsme klikou motor a ten naskočil. Jednoválcový diesel se rozpufal, no jedem do toho nákupáku, zakřenila se na mě Eu, sedej a hupsla si do kabiny, do které jme se tak tak obě vešly. Otočila nějakou pákou a mašinka s námi vyjela do džungle. Pufala, kymácela se na nerovných kolejích. Jede to asi deset za hodinu, informovala mě Eu, takže máme tak dvě hodiny, než dorazíme do další civilizace. Sedla si proti mně a opřela si nohy o kraje kabinky, takže jsem měla naprosto perfektní výhled pod její sukni a zahleděla se mi do očí. Pak se přesunula ke mně a začala mě něžně hladit po vlasech a líbat. Snažila jsme se vnímat kombinace všech podnětů, které jsme dokázala zpracovat. Nebyla navoněná, ale její tělo i tak vydávalo nádhernou vůni, sice trochu mimo běžné kategorie, ale na mě působila. Uvědomila jsme si i, jak nádhernou má pleť. I když si jí nepěstila nějakými drahými krémy, byla na omak jako samet, bez jediné vady. Vzala jsem do dlaní její zadek, i ten byl naprosto dokonale tvarovaný. A tahle krásná dívka se teď na mě vrhla plná touhy, došlo mi, že je to asi ta jediná, kterou chci mít ve svém životě až do smrti a žádná jiná to prostě nemůže být, protože jí se prostě žádná jiná nevyrovná. Opatrně jsme si sundaly všechno, co nám bránilo v tom, aby se naše těla mohla plně dotýkat a zatímco kolem mašinky poletovali barevní ptáci, motýli a z hlubin pralesa se občas ozval hlas nějakého divokého zvířete, věnovaly jsme se jedna druhé. Přestala jsem úplně vnímat čas, Eu byla rozpálená jako uhlík a prudce oddychovala, ale já jsem na tom nebyla o moc lépe, pot se z nás jen lil, ale ty krásné polibky a všechno ostatní, co jsme spolu dělaly bylo tak nádherné, tak perfektní, že ani jedna z nás nedokázala přestat, dokud jsme se úplně vyčerpané nesvalily na podlahu. Chvíli jsme jen tak civěly do stropu a držely se za ruce. Pak Eu vzala svoje oblečení a mě hodila to moje. Oblékly jsme se a Eu zastavila mašinku. Vystoupila ven a v hustém porostu okolo trati nasbírala nějaké plody. Pár jich snědla a pár dala mě. Pak, si zase sedla proti mě s nohama od sebe. Udělej to taky tak, vyzvala mě. Sedla jsem si teda proti ní, ale protože bylo v kabince málo místa, vyšlo to akorát tak, že jsme se nohama vzájemně propletly. Seděla jsem vlastně těsně proti ní. Eu mě vzala za ruce a upřeně se mi zahleděla do očí. Leni, neboj se a prostě se dívej, vyzvala mě. Seděly jsme a dívaly jsme se vzájemně do očí. Cítila jsem, že se něco stane, ale Eu jsem naprosto důvěřovala.  Chvíli se nedělo nic, jen jsem si uvědomovala, jak krásná je to holka. Najednou jsme si všimla, že její dosud hnědé oči pomalu změnily barvu na zelenou, její obličej se změnil, najednou tady seděl někdo jiný a pak zase a zase. Zároveň jsme si uvědomila že vnímám mnohem ostřeji, co se děje v okolním pralese, najednou mi přišlo naprosto logické všechno, co se v něm dělo. Vnímala jsem zvířata, která se nejdřív rozprchávala vyděšená zvukem lokomotivy i to, jak se zase potom vracela do svých teritorií. A pak jsme uslyšela v hlavě hlas. Byla to Eu. Tak co tomu říkáš, hustý co? V jejím hlase zněla její typická hravost. Její obličej už byl zase její, ale oči jí pořád svítily trochu zeleným odstínem. Mluvila se mnou, ale přitom nevydala ani hlásku. Napadlo mě, jestli dokážu vnímat i zvířata. Zkus to, uslyšela jsem v hlavě její hlas. Ty mě slyšíš taky, zarazila jsem se. No jasně, rozesmála se Eu. Zelený odlesk se j jejích očí už úplně vytratil a začala se na mě usmívat. Zkus tuhle opici, ukázala na větev. Soustředila jsme se a za chvíli jsem vnímala, co opice prožívá, když nás vidí jet okolo.

   Počkej, hele, ale tohle je u Tebe asi normální stav, co? Napadlo mě. Je to stav všech členů královské rodiny potom, co byli zasvěceni. A sakra, vyděsila jsme se, takže tatíček král ví všechno, přičemž se mi v zápětí vybavil temný žalář královského paláce a možná i popraviště. Eu se snažila se nesmát, ale bylo vidět, že má co dělat, no jo, ona celou dobu vnímá všechny naše myšlenky a tatíček král taky. A sakra, vy všechno víte, napadlo mě. Eu i když jsem nic neřekla, se už neudržela a vyprskla smíchy. No jasně že všechno víme, řekla mi už normálně. To víš, že taťka ví, že seš ve skutečnosti kluk.

Tak proč teda… zarazila jsem se v proudu myšlenek, tohle bylo trochu nad moje chápání. Tak proč mě teda přijal jako svoji dceru? Eu se na mě podívala, jako že jsem kapku natvrdlá, ale rázem jí došlo, že ještě z daleka nedokážu pochopit, co některé ne úplně běžné schopnosti přinášejí.

Mezi tím nás mašinka dovezla do areálu nějaké bývalé továrny, kde trať končila. Prales se už mezi tím změnil na louku s občasným porostem keřů a s vysokou suchou trávou. Tak vystupujem, informovala mě Eu a zastavila mašinku. Stále to ale nevypadalo na přítomnost nákupního centra někde v blízkosti. Vylezly jsme na betonovou nakládací plochu a Eu zamířila do opuštěné haly, kde měla zaparkovanou čtyřkolku. Nákupák je už kousek, ale musíme ještě popojet, sedej za mě, uslyšela jsem jí v hlavě, když jsem se rozhlížela po okolí z nákládací plochy. Prošla jsem otevřenými dveřmi a Eu ke mně přijela. Hupsla jsem za ní a už jsme frčely po prašné cestě někam, kde jsem očekávala civilizaci.

Musela jsem ocenit vlastnosti skládané sukénky, protože se rozprostřela kolem mě a případným kolemjdoucím toho moc neukazovala. Držela jsem se Eu v pase a chvílemi jsem se otáčela a sledovala kouř z výfuku dvoutaktního motoru, který vypadal, jako kdyby se nám kouřilo zpod zadečků, což mě trochu rozptylovalo a začínala jsme mít různé hravé nápady ve stylu toho, co vymýšlela Eu. Pak jsem si ale zase vzpomněla na průšvih, který ne že visel ve vzduchu, ale nabýval poměrně reálných obrysů. Eu zastavila čtyřkolku před nákupní galerií v nějakém městě, kam jsme záhy dorazily a obě jsme seskočily. Přemýšlela jsem, proč mi nic neřekne, když musí vědět, na co teď myslím a že mě to trápí. Eu vešla dovnitř a já za ní, když tu jsem uslyšela v hlavě její hlas, „tak se ho na to zeptej sama“. Co, jako že já se mám ptát jeho výsosti na to, co s námi provede, když zjistí jednak, že nejsem holka a jednak co s Eu celou dobu vyvádíme. Ta představa mě úplně vyvedla z míry, cítila jsem, jak se mi každým krokem podlamují kolena, a začala jsem přemýšlet, jestli by se nedalo někam utéct. Eu jakoby nic zamířila do C&A a já jsem jí úplně mechanicky následovala. Podívala jsem se na ní a naše pohledy se setkaly. V jejích očích bylo něco jako soucit smíchaný s poměrně důraznou pobídkou. Prostě se ho zeptej, řekla tentokrát už normálně. No a jako jak, to za ním mám hned jít, až přijedeme zpátky a žádat o audienci? Myslím, že asi nemusíš, zasmála se Eu a mrkla na mě povzbudivě. Počkej, napadlo mě, zatímco se Eu přehrabovala v hromádce oblečení a vybrala si něco na vyzkoušení, jakoby se nechumelilo a navíc vybrala něco i pro mě. Takže se ho mám zeptat hned, myslíš? No a proč ne, podívala se na mě. Asi jo, aspoň to budu už mít dřív za sebou, rozhodla jsem se. Soustředila jsem se trochu na pana krále a za chvíli jsem uslyšela v hlavě jeho hlas. Ahoj Leni, copak se děje, seš nějaká nervózní. Pak jsem slyšela, jak se zasmál a pokračoval, jo tohle Tě trápí, a to aniž bych vyslovila, o co jde. No je to legrace, jak si lidé z Evropy představují, že tady fungujeme, to se musí nechat, pokračoval dál. Víš, přijímáme každého tak, jak on chce, abychom ho přijímali, pokračoval. Takže, jestli Ti nevyhovuje být princeznou, já nemám problém s tím, že by z Tebe byl případně princ. Takovouhle reakci jsem naprosto nečekala. Nejen, že se nezlobil, že jsme ho podváděli, ale vyslovil mi naprosté pochopení a v jeho reakci byla ničím nepodmíněná podpora, která mně často tolik chyběla. Dojalo mě to až k slzám a já se u hromádky triček rozplakala jako malá holka. Když jsem se trochu uklidnila, cítila jsem, že je pořád na příjmu. Myslím, že na tom nechci měnit vůbec nic, došlo mi a zároveň jsem to i sdělila panu králi. Je to asi ten nejlepší dar, jakého se mi mohlo dostat, být sestrou Eu, protože tak k ní mám tak blízko, jak bych jinak mít nemohla. Už neřekl nic, jen jsem cítila, jak se usmál a pokýval hlavou. Znovu mě to sebralo a já se zase rozplakala. Ten člověk měl tak velké srdce, tolik pochopení, kolik jsem si nedovedla ani představit. Vyzařovala z něj moudrost a dobrota.

Tak jste si to už, koukám asi pořešili, vytrhla mě z mého rozpoložení Eu s několika ramínky s oblečením v jedné ruce a s kapesníčkem, který mi podávala v druhé. Tys neposlouchala, zarazila jsem se. To by přece nebylo slušné, vykulila na mě oči. Teď mi došel i další rozměr u nově nabytých schopností. Vyžadovalo to mnohem větší míru sebeovládání, neposlouchat to, co by mě zajímalo, ale poslouchat bych to neměla.

   No jo, je to asi docela náročné, popotáhla jsem a otřela si oči. No tak seš už ale v pohodě, ne, zvedala mě Eu ze sedátka, na které jsem se mimoděk posadila během rozhovoru s panem králem. Asi jo, zvedla jsem se. Tak jo, hele co jsem tady pro nás našla, zamávala Eu ramínky s oblečením v ruce a táhla mě do zkušebních kabinek.

Už to neřeš prosimtě, dodala a už nás obě zatlačila do kabinky. Trochu jsem se cítila nesměle, ale Eu mi nabízela různé kousky oblečení, abych si je také zkoušela a tak jsem se osmělila, zkusila jsem si několik košilek, kraťasů, šatiček a sukének. Eu se zjevně líbilo, jak jsem se nakrucovala před zrcadlem chvílemi jen v kalhotkách a podprsence. I mě se líbilo jak si Eu zkouší různé oblečení a jak se převléká a trochu mě to rozpalovalo až jsem byla celá do růžova. Chvíli jsme si ještě zkoušely šatičky a pak jsme zamířily k pokladně. My teda dneska řádíme, dloubla jsem pro změnu já Eu do žeber. Nebyla upravená tak dokonale jako doma a působila tak jako úplně normální holka. Eu vytáhla z kabelky kreditku a když jsem uviděla její růžové tváře, uvědomila jsem si, že ne já, ale Eu je rozpálená ze mě a to ze stejného důvodu. Došlo mi, že ten zvláštní pocit, který jsem si nejprve myslela, že mám z ní, je vlastně náš společný, sdílený a vzniká propojením nás obou. Eu zaplatila a navrhla, že bychom si mohly sednout na kávu a dortík. Sedly jsme si tedy do cukrárny v nákupní galerii a Eu něco vybrala. Za chvíli nám paní přinášela konvici s kávou, dva šálky a nějaké sladkosti. Povídaly jsme si, mlsaly a popíjely výbornou kávu. Každý pohyb, který teď Eu udělala, mi připadal tak sexy, až mi to bylo nepříjmené, protože jsem měla nutkavou touhu se na ní hned zase vrhnout, což v nákupním centru dost dobře nešlo. Cítila jsem že Eu je vzrušená úplně stejně jako já. Chvíli jsme si vlezly každá té druhé do hlavy a jen jsme sledovaly naše společné pocity. Tenhle způsob komunikace mi za chvíli přišel mnohem lepší, než si povídat slovy. Během chvilky jsem se o Eu dozvěděla mnohem víc, než bych byla schopná zjistit za hodiny povídání. Nebránila jsem se, bylo to ještě lepší, než fyzické mazlení, chvílemi jsem byla jí a ona mnou, nic nám nechybělo, byly jsme spolu. Eu položila na stůl několik mincí a pomalu jsme se zvedly směrem k obchodu s obuví. Tu se nákupním centrem rozlehl křik a hlavní galerií utíkalo asi pět výrostků s basebalovými pálkami. Dva z nich nesli nějaké věci, které ukradli, zatímco za nimi běžel prodavač a volal o pomoc. Jeden z výrostků přiběhl ke mně a dal mi pod krk nůž. Tak, a všichni stranou, rozkázal, nebo jí tu palici uříznu. Než se ale stačil nadechnout k dalšímu proslovu, schytal od Eu kopanec do hlavy po němž se poroučel k zemi i se svým nožem. Zbývající čtyři vzali svoje pálky a obestoupili nás. No to snad ne, to nám nikdo nepomůže, napadlo mě. Zaslechla jsem v hlavě Eu. Nerozptyluj se blbostma a hlídej mě zezadu a dělej, co Tě napadne. Kluci se už rozeběhli. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale bylo mi naprosto jasné, co chtějí udělat a že když poposkočím dopředu a rychle se rozkročím, tak nebudou mít šanci svůj plán dokončit. Bleskurychle jsem uvedla tuto myšlenku ve skutečnost. Ani jeden z nich nečekal, že se pohnu a tak se oba poroučeli k zemi, zatímco z druhé strany nasměrovala Eu zbývající dva. V pádu se vzájemně srazili a ztratili vědomí. Všimla jsem si, že Eu dokonce stihla jednomu z nich sebrat i pálku. Podívala se na ně, jak leží na zemi a pálku jim hodila tak, že je praštila do hlav. Jdeme, otočila se na mě. Nemohla jsem si nevšimnout otevřených úst a nevěřících pohledů všude kolem. Najednou někdo vykřikl, to je princezna Eulálie, kdo jiný by dokázal takhle vyřídit bandu lumpů, která nás tady terorizuje už měsíce. Eu to zřejmě moc po chuti nebylo a tak když začal dav skandovat „ať žije princezna“, a „ať žije její neznámá pomocnice“, snažily jsme se obě co nejrychleji zmizet. Naštěstí se nám to docela povedlo. Eu našlápla připravenou čtyřkolku a za chvíli jsem už viděla jen prach a kouř zvedající se za námi. Hele Eu, co jsme to tam vlastně dělaly? Napadlo mě, protože mi pořád nedocházelo, co bylo tak složitého na tom, vyřídit tu tlupu nemotorů. Ono by to nebylo tak jednoduché, kdybychom nevěděly, co chtějí přesně udělat, vysvětlila mi Eu. A to ti lidi nevěděli, proto pro ně bylo tak těžké je chytit. Akorát že jsem nechtěla dělat divadýlko, zachmuřila se Eu. No nic, cestou zpátky dáme relax. Netrvalo dlouho a Eu zaparkovala svojí čtyřkolku zase v tovární hale, kde končila úzkorozchodná trať, po které jsme sem přijely. Všimla jsem si, že si dala záležet na tom, aby její čtyřkolka vypadala stejně, jako ty, které používali běžní lidé. Prostě omlácená a stará, aby nepřitahovala pozornost. Asi to byla jedna z mála možností, kdy se mohla vetřít mezi normální lidi a užívat si chvíli života běžné dívky. Asi jí nebylo tedy úplně po chuti, že vzbudila takovou pozornost a potenciálně riskovala odhalení své tajné trasy. Na druhou stranu nás ale nikdo nesledoval, takže se dalo očekávat, že tohle tajemství i nadále tajemstvím zůstane. Eu mezitím vylovila odněkud kliku a šly jsme startovat mašinku. Pořádně jsme se opřely a zatočily motorem. Nemohla jsem si nevšimnout že Eu, jak stála rozkročená a točila klikou, zpod sukénky vykoukly její kalhotky a mě zřejmě taky. Motor naskočil a obě jsme hupsly do kabinky a rozjely se zpět.

Svalily jsme se po té divoké jízdě i s našimi nákupními taškami na podlahu, a odpočívaly, zatímco se krajina kolem mašinky pomalu měnila. Nemáš vlhčené ubrousky, napadlo mě za chvíli, když už jsem se trochu uklidnila a všimla si, jak jsme zaprášené a umouněné. Nech to bejt, usmála se na mě princezna, chvíli tak ještě vydržíme a pak se dáme do pořádku, mrkla na mě povzbudivě. Zajely jsme zase do džungle a po nějaké době Eu mašinku zastavila. Vylezla ven a všimla jsem si, že přehazuje výhybku, která v trávě nebyla vůbec vidět. Pak jsme se zase rozjely a pokračovaly po jiné trati, někam jinam. Nebude to dlouho trvat, je to tady kousek, uklidňovala mě Eu. Chvíli jsme jely ještě hustým porostem, ale brzy jsme vyjely do místa, kde byl nízký přírodní trávník, a kvetly a nádherně voněly různé keře. Eu zastavila a obě jsme vystoupily. Došlo mi, že to má udělaný soukromý parčík, jen sama pro sebe v místě, kde se asi v minulosti něco těžilo. Šly jsme po dřevěném chodníčku kolem různých rozkvetlých rostlin, na kterých seděli krásně zbarvení motýli. Trochu s tím kontrastovala pachová stopa, kterou jsme za sebou zanechávaly, jako dvě špinavé čunky, které se tam přišly umýt, ale v podstatě jsem byla tak unesená tím, jak to tam bylo hezké, že jsem na to, úplně zapomněla. Parčík byl zakončený skálou, která asi vznikla při těžbě, a pod ní bylo krásné průzračné jezírko s termální vodou, ze kterého vytékal potůček, který se vinul parkem a mizel někde v džungli. Byla jsem tím obrazem tak unesená, že jsem se roztančila jako víla v pohádce a přebíhala od jednoho voňavého kvetoucího keře ke druhému, v mém případě tedy poněkud zaprášená a ne úplně voňavá víla. Eu mě pobaveně sledovala, jak jsem z toho místa nadšená a pak mě chytila a objala. Já jsem věděla, že se Ti to tu bude líbit, ségra, pošeptala mi do ucha. Ani se mi nechtělo se teď umývat, nějak jsem do toho místa zapadala tak, jak jsem byla. Eu mezi tím zašátrala někde v keři a vytáhla odtamtud lahev šumivého vína. Pojď, cucnem si, a pak se teprve umejem, vyzvala mě a sedla si vyzývavě s nohama docela dost od sebe na okraj chodníčku. Došla jsem k princezně a sedla si těsně k ní, takže jsme se dotýkaly. Pily jsme víno a chvíli si povídaly. Neodolala jsem a moje ruka se dotkla jejích kalhotek a začala je různě hladit a mačkat. Eu se chvíli svíjela blahem a pak začala ona dělat to samé mě. Potom jsme se obě svlékly a skočily do krásně čisté termální vody. Eu skočila jako první a jak žbluňkla do vody, viděla jsem, jak se za ní voda trochu zašpinila,  jak jí proud vody rychle umyl. Skočila jsem do vody stejně jako ona. Umyly jsme se a plavaly na druhou stranu. Jezírko bylo poměrně malé a Eu za chvíli vylézala na prohřátou skalní římsu na druhé straně jezírka. To jsem byla ale už také u ní já, povalila jsem jí na záda a vrhla se na ní. Obě jsme se pak rozvalily na sluníčko, koupaly se, mazlily a upíjely víno, dokud se nepřiblížil večer. Eu ještě odněkud vykouzlila dvoje kalhotky a z kabelky vyndala dvě inkontinenční vložky. Jednu mi podala, vem si, myslím, že budeš potřebovat a pak se zamyslela, možná že my obě, dodala a nalepila si jednu z nich do kalhotek a oblékla si je. Udělala jsem to stejně a za chvíli už jsme startovaly mašinku a jely směrem k paláci. Zastavily jsme zase v kůlně vzadu v zahradě a proběhly jsme z části pro zaměstnance do oficiální části zahrady.

   Tam jsem narazila na svoje rodiče, kteří měli připravená zavazadla, a vypadalo to, že s někým domlouvají odvoz. Co se to děje, vykulila jsme na ně oči. Blbe jeden, spustil na mě otec, to tady musíš takhle vyvádět. Komorná říkala, že král už asi tuší, že s ním nehrajeme čistou hru a tak musíme zmizet. Moje diplomatická mise tady tím pádem zkrachovala, a v práci kvůli tobě dostanu vyhazov. Tohle si ale vyříkáme doma, chlapečku. Měla jsme pocit, jako kdyby mi do páteře vjel ledový rampouch. Byla jsem zmatená a netušila, co mám dělat. Rozklepaly se mě nohy a uvědomila jsem si, že jsem si ucvrkla. Eu se ale postavila přede mě a pustila se do něj. Tak za prvé, milý pane, uvědomte si, že jste mluvil s její výsostí druhou princeznou tohoto království, takže jejím jménem bych si vyprosila jak tón vašeho proslovu, tak i jeho obsah. Než stačila pokračovat, tak jí otec přerušil, hele slečinko, co Ty víš, a když Ti za celou dobu nedošlo, že tohle je kluk, tak toho asi moc nevíš, a teď nasedat a mizíme.

Podívala jsem se do Euiných očí, které ztratily svojí tmavohnědou barvu, a bylo tam něco jako bouřkové mraky ze kterých se občas rudě zablesklo. Myslím, vážený, pokračovala, na to jak byla vytočená naprosto klidným hlasem, že je neslušné skákat do řeči první princezny a dědičky trůnu, když vám něco sděluje. A jestli si chcete zbytek týdne užít v hladomorně, tak myslím, že by nebyl až tak velký problém vám to zajistit. A nemyslete si, že teď vezmete roha a Lenču odtáhnete s sebou a uděláte to tak rychle, že nestihnu zareagovat, upřela svůj pronikavý zrak na mámu.

Ježíšikriste, ona mi čte myšlenky, vypískla máma vyděšeně. Jsme ztraceni zadrmolil otec a klesl na kolena. Byla jsem z toho úplně hotová. Vnímala jsem totiž tentokrát veškerý emoční potenciál všech zúčastněných a měla jsem pocit, že mě to rozerve vnitřnosti. Až když jsem se trochu vzpamatovala, uvědomila jsem si, že si čurám plným proudem do kalhotek. Eu moc dobře věděla, že budu vložku potřebovat.

Temné mraky z Euiných očí se vytratily a já měla pocit, že vyšlo slunce, i když na obloze svítilo celou dobu. Přátelé, usmála se na oba moje rodiče, uvědomujete si, že všechny tyhle problémy jste si udělali sami? Vy si snad myslíte, že od začátku nevíme, že je Lenka ve skutečnosti kluk? Vy si snad myslíte, že celou dobu nevíme, že se z nějakého důvodu bojíte, že to na ní praskne a budete mít průšvih? Upřímně řečeno, je to ale celé čistě Váš problém, my s vámi totiž žádný problém nemáme, tak si vemte svoje zavazadla a šupky zpátky do komnat, přece mi nezkazíte ten týden prázdnin, které si díky svojí mladší sestře můžu užít a čtverácky mě šťouchla do žeber.

Oba moji rodiče ztuhli v němém úžasu, pane na nebesích, zašeptala máma, ona je… oni jsou… nebo snad dokonce všichni… Teď už všichni, mrkla na ní spiklenecky Eu a jinak ano oni jsou královská rodina, ukázala na sebe a na mě.

Váhavě vzali zavazadla a odnesli si je zpět do pokojů a potom si mě oba rodiče zavolali k sobě. Takže, když teda nikomu nevadí ten trapas s tlumočníkem, tak už tady nemusíš dělat tu maškarádu a převlékat se za holku, jako nějaký úchyl, spustil na mě hned táta, ještě než jsem se stihla posadit ke stolu. Máma vehementně přikyvovala, muselo to pro tebe být hrozně trapné, hrát tady celou dobu holku, dodala, takže jsme si řekli, že Ti to vynahradíme a zítra vyrazíme do nákupní galerie, co je tady blízko a koupíme ti tam konečně ten nový tablet.

A slíkni ze sebe tu minisukni a vezmi si kraťasy a tričko, jako normální kluk, vyzvala mě máma. Váhavě jsem se zvedla a vzala do rukou nabízené kraťasy, trenýrky a tričko. A umej si ten makeup, dodala a podala mě vlhčený ubrousek.

V tu chvíli jsem pocítila neskutečný odpor k tomu, že bych se měla z té krásné dívky, kterou jsem byla, proměnit zase v průměrného kluka. V hlavě mi to horečně přemýšlelo, rozhodla jsem se získat čas. No víte, Eu si ale na mě zvykla jako na holku, malujeme se spolu, češeme a strojíme, hrozně jí to baví, když to může dělat se mnou. Jakmile nebudu hrát její sestru, bude rázem po zábavě. S klukem se už nikdy tolik neodváže a stejně bude smutná, že si ty svoje prázdniny moc neužije. No na tom možná něco je, připustil pragmaticky otec. Eu ať je jaká je, dneska mě přesvědčila o tom, že je neuvěřitelně chytrá a když něco dělá, má to dobře promyšlené. S takovou mladou dámou je radno být spíš zadobře. I když říkala, že celou dobu vědí, že je Lenka kluk, tak to mi přijde trochu nelogické, pokusila se máma o odpor. Napadlo mě, že zrovna ona mě do toho namočila a teď to vypadá, že už se jí ta hra asi přestala líbit. Navíc se asi trochu zapomněla, protože mě, jako klukovi by asi těžko přiznala, že se v letadle při přistání počurala a pak v tom ještě několik hodin chodila. Asi se to v ní teď nějak všechno pralo. Uvědomila jsem si, že je vnímám mnohem lépe než dříve, uvědomovala jsem si najednou dobře i emoce a pohnutky, které se přede mnou snažili skrýt.

Ale Tobě to asi až tak nevadí, hrát si tady na děvče, co? Napadlo najednou otce. Nevěděla jsem co na to říct a tak jsem se chvíli soustředila na jeho myšlenky. Byly mnohem méně uspořádané, než když jsem se o něco podobného snažila s panem králem nebo s Eu. Tam to bylo, jako když vstoupíte do uklizené zahrady, tady to bylo spíš jako bouře na moři. Ucítila jsem velkou míru sebeovládání a hrůzu z toho, že budu souhlasit. Tak ani né, zalhala jsem, spíš že už jsem si na to tak trochu zvykla a nechci tady všem vysvětlovat, že se ze mě vyklubal najednou kluk, víte, komorné, služebnictvu, je mi to dost trapné, to už tu komedii tady radši dohraju až do konce.

To chápu, pípl sklíčeně otec, promiň je to naše chyba. Tak já asi zas půjdu, když dovolíte, navrhla jsem ve snaze vyklidit potenciální bitevní pole. No tak jo, souhlasili rodiče. Odešla jsem do své komnaty a tam se natáhla na postel, konečně klid. Nedalo mi to ale a chvíli jsem rodiče na dálku odposlouchávala, věděla jsem, že bych neměla, ale pokušení bylo příliš silné. Tak mě tam také načapala Eu. Zasmála se na mě a trochu mi zahrozila ukazováčkem, i Ty jedna. Samozřejmě moc dobře věděla, co dělám, ale zároveň věděla, že je i v jejím zájmu, abych byla s rodiči za dobře. Přitulila se ke mně a její ruka mi skončila pod sukní. Máš solidně načuráno, konstatovala a provokativně se při tom ušklíbla. Sáhla jsem jí taky pod sukni a ruku zastrčila až do kalhotek. Měla v nich pořád tu velkou vložku a ta byla pořádně mokrá a nacucaná. Ty potvoro, ty seš počuraná víc než já a budeš mě tady vypruzovat, vyjela jsem na oko na ní a vzala nejbližší polštář. Brzy jsme rozpoutaly solidní polštářovou bitku, která skončila tak, že jsem Eu zalehla a posteli a začaly jsme se líbat. Byla kouzelná a bavilo jí to se mnou přesně tak, jak jsme to dělaly.