Příjemná změna - Roseanne

 

Při ranní cestě do práce, ještě napůl rozespalý, poskakuji v ranní špičce. Pozoruji spoluobčany, kteří jsou na tom stejně. Pracuji v kanceláři od 8., což je příjemné. Mohu tak pozorovat holky. jak na zastávkách čekají na odvoz do gymplu v sousedním městě. V té chvílí jsem uviděl něco tak nádherného, že jsem málem upravil předek auta. Mladá dívka, asi 16 let, krátké šatičky, tělové pučošky, sandálky. Její obrázek se mě vtisknul do paměti jako fotka. Ano, mám zálibu v ženském oblečení, ale strach z reakce okolí mě nikdy nedovolil se komukoliv předvést. Po příjezdu do firmy jsem jako obvykle civěl 9 hodin do počítače a občas si odskočil na net na mé oblíbené stánky s dámským oblečením. pojednou na mě vyskočila reklama, splňte si své sny. Podobným blbostem nevěnuji pozornost, většinou jde jen o vy lákání peněz. Avšak ranní dívka asi ovlivnila mé jednání, proto jsem reklamu rozkliknul. Psali, že přijedou a domluvíme co dál. Po různých procedůrach mě posadili před přístroj a na hlavu nasadili helmu. Ujistili mě, že představy budou tak živé, že nepoznám rozdíl mezi realitou a snem. Pro návrat ke svému životu stačí vyhledat jejich kancelář. Jak jednoduché. Zvlášť když značná suma opustila mou kreditku. Probudil jsem se příští ráno a pomyslel na divný sen. Těšim se opět na dívku na zastávce. Při odhazování peřiny byly mé ruce bez chlupů,tenké s krásnými prstíky, zakončenými světle nalakovanými nehty. Rychle jsem zajel mezi nohy. Nic! Pouze vlhká štěrbinka. zakrytá jemnými chloupky. Zlý sen. Jak se můžu takhle objevit v práci? Vždyť mě tam ani nepustí. V tom zaklepání na dveře a ženký hlas. Klárko, vstávej, než ti ujede autobus do školy. Až teď mě vše došlo. Však jsem si to přál, ale proč mě zůstal můj mozek a kam asi zmizela dívka kterou jsem já?