Příběh subinky - Jana P. (soutěž 2.ročník)
Budím se už před osmou hodinou ráno, a to jsem si nařídila budík na půl devátou. Žaludek mám na vodě, ale jsem o něco klidnější než v předešlých dnech. Madam mě vyzvedne v jedenáct hodin.
V půl desáté si napouštím vanu, abych se vykoupala a oholila, oblečení na cestu k Pánovi jsem si nachystala už večer. Dle Jeho příkazu mám mít na sobě kožený řemínkový postroj, sukni a halenku, bez spodního prádla. Zvolila jsem bílou krajkovou sukni s délkou nad kotníky a bílé triko s výstřihem do V s ozdobnými knoflíčky. Snad Mu nebude vadit, že to není halenka.
Po koupeli balím věci, které mám s přivézt s sebou – deprivační kuklu, dva kolíky, široký obojek (nový, na který jsem čekala skoro čtyři měsíce a přišel ve středu, nechávám ho pro Pána jako překvapení). Madam si přála, abych vzala udidlový roubík, ze kterého při posledním setkání byla nadšená, ale nebyl využitý.
Na messengeru si s ní píšu, že si nepamatuji cestu k Pánovi (kde kdy odbočit), a tak si ještě s tátou oživuji trasu podle mapy, variant je několik, Páníčkovi posílám zprávu, zanedlouho odepíše s popisem cesty.
Madam mi napsala před devátou, že vyráží a ozve se, až bude poblíž. Srdce mi zběsile tluče, nevím, co si Pán pro mě připravil, zmínil se o testu poslušnosti. S Madam se setkám po třetí. Volá mi, že je za chvilku u mě, jdu před dům a nečekám dlouho. Po cestě si kamarádsky povídáme, a v Zákupech zapomenu nahlásit odbočku, u zámku se otáčíme a zbytek cesty až do k Pánovi pokračuje hladce. Madam je nadšená cestou, kudy jedeme. Za necelou půlhodinu jsme ve městě a já jsem tak nervózní, že dám pokyn k odbočení k panelákům o ulici níž, nejsem si ani jistá, zda Pán bydlí v prvním nebo druhém patře. Vchodové dveře jsou otevřené, vedu Madam do druhého patra, stojíme před Jeho bytem, zazvoním, doba, než se otevřou dveře mi připadá nekonečná.
Otevře s úsměvem na rtech, neodolám a padnu mu kolem krku. Pán s Madam se také přivítají, Můj a Jeho pohled se potkají, když odcházím do kuchyně. Jeho oči na mě promlouvají: “Víš, co máš dělat, věřím, že mě nezklameš.” V hlavě si rychle přehraji instrukce od Pána: svléknout., pozdravit Madam, poté Pána, nasadit si připravená pouta a v pozici čekat s obojkem v zubech, po kávě prohlídka a přečíst své prohřešky z notýsku. Bojím se, zda Pánovým testem poslušnosti projdu a jaké tresty pro mě oba, a hlavně Madam vymyslí.
Madam si zapomněla věci na převlečení a pomůcky doma, postup se trochu mění. Svléknu se, stavím vodu na kávu. Madam líčí naše malé bloudění, zaslechnu Pána: “Když si nepamatuje cestu, tak aspoň kávu, jak ji máš ráda.” Samozřejmě nemám bez vyzvání právo cokoliv říct. Dopoledne jsem si ještě v jedné z povídek našla, kolik cukru do kávy, mléko jsem si pamatovala. Oběma donesu kávu, nasazuji si pouta a pak vyndám z kabelky nový široký kožený obojek šitý na míru s raznicovým vzorem v hnědé kůži, přezka i kroužek jsou také obšité kůží, kroužek je volný, pohyblivý po celé délce obojku. Držíc ho v zubech pokleknu před Pána. Vezme mi ho z úst a nasadí na můj krk. Stoupnu si po jeho pravici s rukama za zády a rozkročenýma nohama. Částečně poslouchám jejich rozhovor a písničky z hudebního kanálu v televizi, nevím, kam s očima. Střídám pohledy na telku, do zdi a na zem, ale s hlavou hrdě vztyčenou. Všimnu si, že pomalu dopíjí kávu a přemýšlím, kdy bude vhodná chvíle k určenému pozdravu. “Chceš si sama udělat prohlídku?”, odpověď
nevnímám, Madam si tuto příležitost jistě nenechá ujít. Pán mě postaví čelem ke jídelnímu stolu, svou ruku mi položí na krk a zatlačí, abych se ohnula přes stůl. Přijdu si sama sobě k smíchu, takto vystavená. Zkontrolují, jak jsem vzrušená, oholená a postroj, u něhož ještě dotáhnou několik řemínků. Prohlídka hotová, je vhodný okamžik na pozdravení obou dom. Nejprve pokleknu před Madam, pozdravím ji a políbím ruku, to samé zopakuju u Pána. “Tak nám přečti z notýsku své prohřešky.” Vytáhnu notýsek z kabelky. Bojím se, že se mi bude klepat hlas, nadechnu se, rozhodnutá číst pevným hlasem:
“19.5. zapomněla jsem si vzít obojek ven.
31.5. zapomněla jsem si vzít doma obojek.
8.6. spala jsem bez uvázání.
11.6. byla jsem drzá na Pána a šla jsem na WC bez jeho svolení.
22.-23.6. nesplnila jsem svůj denní úkol a žádala jsem Pána o odpuštění”, přečetla jsem bez zadrhnutí v hlase. Pokorně se dívám na zem a čekám na svůj ortel. “Tresty si navrhuje sama?”, ptá se Madam mého Pána. “Ano, ale dnes je výjimka, o potrestání rozhodneš ty.” Vím, že miluje výprasky. “Tak kolik navrhuješ ran za zapomenutí obojku?” “Dvacet pět ran, to je obvyklá sazba od Pána Madam.” Dá mi vybrat nástroj, bez přemýšlení volím důtky. Mezi sebou se domlouvají, jestli dát na stolek deku, ne kvůli mému pohodlí, ale možnému poškrábání nástrojem. Deka je na stole, jsem připravená mlčet a držet, co nejvíce to půjde, mé hrdé Já je připravené na boj. “Dojdi si pro důtky”. přikáže mi Pán. Odcházím pro ně do ložnice, beru je do zubů a vracím se. Bere si je ode mě Madam, směje se, poznávám, že je při chuti si se mnou pohrát. “Šup nahoru!” pobízí mě Pán. Vlezu nahoru, vystrčím zadek a hlavu si opřu do rukou, hluboký nádech, výdech, abych se uvolnila. „Budeš si je počítat?“ „Ano Madam“. Počítám rány, a i když přidá na síle, snáším je dobře. Některé rány dopadnou i na nohy. Počítám a za každou ránu poděkuji. V průběhu několikrát dá malou pauzu: „Hlavně se nesplést v počítání“, říkám si pro sebe. U dvacáté rány se si s Pánem povídají, že je škoda, že už bude po výprasku. „Sotva začnu, abych zase skončila“, lítostivě pronáší Madam a Pán přitakává.
Po dvaceti pěti ranách přejde k mé hlavě, podívá se mi do očí a zeptá se: „Chceš hned další výprask za druhý prohřešek? Jsem tak hodná co?“ „Ano Madam, jste velmi laskavá“ zní má odpověď. „Počkej moment, mám tady bičík, který mi věnovala subinka, když jsem si svůj zlomil.“ Podle vzdalujícího se hlasu poznávám, že si pro něj jde do ložnice. Madam se bičík moc líbí. Dostanu další dvacet pět ran, tentokrát se bojím víc, ale stále jsem rozhodnutá držet, co nejvíc to půjde. Vyplácí mě Pán, znovu počítám, před šestou ránou říká: „Dívej se jak teď, uhne.“ Dojde mi, kam bude směřovat, dopadne, bolí, ale neuhnu. Diví se, ale určitě oba ví, že je to má hrdost a boj sama se sebou, s vlastním tělem. Blažený pocit mi dává sílu dál bojovat a navíc nevím, co ode mě Pán očekává, zda v rámci testu poslušnosti mám držet a neuhýbat, pokud to zvládnu nebo očekává mé obvyklé reakce a chce tak sebe i Madam pobavit. Ve výprasku se střídají. Při posledních pěti se dostávám do zvláštního stavu, dopadající údery jezdeckého bičíku zabolí, ale jako by to nebylo úplně moje tělo a já napůl pozorovala, co se se mnou děje, těžko se mi tento stav popisuje.
Těším se, že mám první trest za sebou. Domluví se na dalších patnácti ranách, chtěli domalovat můj zadek ozdobnými červenými šrámy. Bořím hlavu do deky smířená s rozhodnutím obou. Už nemusím počítat a ani pro sebe nechci. „Ten bičík dělá hezké čárky, tam by šel udělat ještě křížek“, slyším Madam a radí Pánovi, kam směřovat rány.
Konec, oddechnu si úlevou. Nechají mě odpočinout, pak Pán nabízí Madam pití, vybírá si colu, vstanu, jdu pro ni lednice. U ní si hluboce vydechnu a nejraději bych si v ní ochladila pálivý zadek. Postavím pití před Madam, kleknu si proti Pánovi, ona odchází na WC, On mě pohladí po vlasech, zvednu se, obejme mě, pokračuje s hlazením po zádech a do ouška mi
zašeptá: „Jsi šikulka, zvládlas to.“, mám radost, že jsem ho zatím nezklamala, jeho obejmutí a doteky mě často uklidní a dodávají pocit bezpečí. Paní se vrací: „Nerozmazluješ ji moc?“, přitisknu se k Němu ještě více se slastným výrazem ve tváři.
„Už jsi viděla kuklu?“ ptá se Pán. „Jen na fotce.“ „Přines ji Madam ukázat“, zní příkaz od Něj. Jdu pro ni do kabelky, kleknu před ní a kuklu jí podám do ruky, velmi se jí líbí. „Tos musela být moc hodná. „Běž zpátky k Pánovi.“ „Můžeme přejít k dalšímu trestu“, zní návrh od Něj. Nasazuje mi kuklu, pevně stáhne řemínky, méně slyším a nic nevidím. „Stoupni si“, jde za mnou, naviguje mě do ložnice, snažím se odhadnout, jestli mě směruje k posteli nebo pod stropní hák. Nechává mě stát, zvedá mi ruku a připoutá k zavěšené rozporce, pak druhou ruku. Plácne mě rukou po vnitřní straně stehna a velmi matně slyším „Nohy od sebe“, moc nerozumím, až když zopakuje svůj požadavek, pochopím.
Mého klína se dotkne chladný kov, vím, že je to anální hák, který mi zavádí do pochvy. Ještě přidává na provázek závaží a konec provazu uvazuje za postroj. Pozlobí mě jeho zatažením, je to nepříjemné, konec háku mi vždy dráždí močový měchýř a nutí na močení, i když nepotřebuji. Něco si mezi sebou povídají, nerozumím jim. Dostanu několik ran důtkami a bičíkem, přes zadek a nohy, nejsem schopná rozeznat, kdo který nástroj svírá v rukách. Napínám uši, zda neuslyším zapnutí zubního kartáčku s jeho magickým nástavcem.
Na bradavkách ucítím štípnutí – kolíčky, a další kolem. Chvíli vydržím, říkám si pro sebe, ale to ještě netuším, že bude hůř. Pálivá rána mi projela bradavkou a celým ňadrem, kolíček odpadl. Přesto, že nevidím, kolíčky srážejí bičíkem. Některé trefy pekelně bolí a pálí, stojím, nanejvýš přešlápnu nohu, jsem ráda, že deprivační kukla schovává mé bolestivé grimasy ve tváři. Slyším, že mluví o mé hrdosti a tvrdosti a mé hrdé Já se tetelí radostí. „Slyší nás nebo ne?“, slyším, ale nedám nic najevo, prozradím se Pánovým chytákem: „Slyšíme se subi?“, zavrtím hlavou, že ne a vzápětí mi dojde, že jsem se prozradila, smějeme se všichni, nadávám si, že jsem se nechala tak blbě nachytat. Několik kolíčků mi sundají ručně. „Sundáme jí kuklu, ať může uklidit kolíčky, doléhá ke mně Jeho hlas, pak mě odváže a sundá kuklu, chvíli mžourám očima, než si přivyknu na denní světlo.
Uklidím kolíčky a odcházím jim na jejich přání uvařit kávu. Nesu ji do ložnice, ale chtějí si ji vypít v obýváku. Hák mi Pán nechal a chvílemi vyklouzává.
Klečím před ním, vyndává svůj úd z trenek a zašeptá, chvilku. Miluje, když mu Jeho penis kouřím a on při tom popíjí svou oblíbenou kávu. Poslechnu a hraju si s ním, i když je ochablý a schovává se přede mnou. Madam si sedá blíž a pozoruje mou techniku a styl, kupodivu mě tím neruší, přesto zavírám oči, abych se mohla plně soustředit na svou práci. Povídají si o tom, jak mám šikovný jazyk a pusu. „Stačí, běž k Madam a udělej jí dobře.“
Tušila jsem, že tento úkol přijde a je to tu. Jsem hetero a ženě jsem orál nikdy nedělala. Dolezu k ní po čtyřech, kleknu si před ní a nevím co teď. Přímý a tázavý pohled do jejích očí, který se ptá: „Opravdu?“, zdá se mi, že je také v rozpacích a nečekala to. „Mám jí kalhotky sundat já nebo počkat?“, čekám, Madam si je naštěstí sundává sama, pohodlně se usadí v křesle a umožní mi přístup do jejího klína. Pro sebe si říkám: „Buď to půjde nebo ne, přece Pána nezklamu“. Zpočátku cítím zápach moči, nevím, zda odpor překonám, po chvilce zápach mizí, a navíc mě odrůstající chloupky škrábou na jazyku jak kartáč. Daří se mi i uvolnit a soustředit na svůj úkol. Podle jejích reakcí poznám, jak se svým jazykem pracovat. Sténá, svíjí se v přicházejícím orgasmu, těsně před vyvrcholením mě zastaví.
Klečím před ní, dívám se na zem, pocity jsou divné, ale jsem šťastná, že jsem splnila Pánův příkaz a ji přivedla téměř k orgasmu.
Potřebuji na záchod, a mohu jen se svolením Pána, občas se baví tím, že mi nedovolí si ulevit do poslední chvíle a různými praktikami mi dráždí močák. Je vhodný okamžik: „Mohu
si dojít na záchod můj Pane a napít se?“ „Ano běž a napij se pořádně.“ Jen si loknu vody, abych svlažila vyschlý krk, a nemusela za chvíli zase na záchod.
Madam si přeje masáž šíje, sedám si na křeslo za ní, jen přes oblečení se snažím co nejvíce uvolnit její zatuhlé namožené svaly. Vypínám svůj mozek, nevnímám Pána ani Madam, jen se soustředím na své ruce. Masíruji ji, dokud neřekne, abych přestala: „Stačí, slez“, opět se ocitám na koberci. Madam mě podrbe za uchem a ve vlasech, usmívám se a nastavuju se, aby mě podrbala ještě víc.
Posílá mě k Pánovi, sedám si do tureckého sedu, ale od postroje a klečení už mě začínají pobolívat záda: „Mohu si rozepnout postroj můj Pane?“ „Můžeš, a sám mi ho za krkem rozepne. Už nevím, jak sedět, měním polohu, což naštěstí akceptuje. Opírám se o jeho nohy a pak se u nich stulím. Jsem už trochu unavená, odpočinek uvítám, Pán si položí nohu na mě jako na podnožku a mně je takto dobře.
„Běž ještě uspokojit Madam“, dnes podruhé, ale už mi úkol nepřipadá tak těžký jako napoprvé. Netrvá dlouho, začne sténat a svíjet se pod mým jazýčkem. Slyším Pána: „Mohu se přidat?“, asi jen přikývla, odpověď jsem neslyšela. Nevidím, co se děje, ale koutkem oka zahlédnu Pána, jak jí stimuluje bradavky a tím zvyšuje její prožitek. Nezbývá moc k dosažení orgasmu, snažím se, co můžu, když mě Madam přeruší: „Subi dojdi pro kartáček“, to ještě neví, jaké to s ním může být peklo. Jen se o něm s Pánem bavili. Nejprve jdu do koupelny, tam není, tak bude v ložnici, a taky ano, vracím se s ním a podávám ho se škodolibým úsměvem Pánovi, ten se na mě usměje: „Můžeš“, říká mi. „Já?“, překvapená se zeptám a přiložím jí ho na poštěváček, přejíždím, přitlačím, bouře mohutného orgasmu je tu. Pán si bere kartáček ode mě, a ještě ji s ním pozlobí, až Madam plácne rukou Pána po stehně, snaží se dát nohy k sobě, ale On je pevně drží. Netrápí ji dlouho, vrazí do ní prsty a její vrchol prodlužuje.
„To si s tebou vyřídím subi“, říká Madam, ale Pán se zachová jako gentleman: „Ne ne, je pod mou ochranou“, a já se potutelně usměju.
„Teda já bych ti rozštípala postel a všechno okolo, jak to může vydržet? Taková malá věcička a co dokáže.“ Však občas mám co dělat, několikrát jsem už Pána nechtíc kopla, a prala jsem se s ním. Vynucený orgasmus bývá vyčerpávající a někdy i bolestivý.
Každý si sedne do svého křesla, Madam odpočívá a já dostávám za úkol připravit občerstvení. Pán mi sundává závaží připevněné k postroji, abych s ním nebouchala o linku. Z lednice beru anglickou slaninu, lovecký salám, šunku, kyselé okurky a papriku. Uvažuji, jestli si připravit i pro sebe, ale vzápětí mi dojde, že ne. Nachystám dva talíře, nakrájím chleba, uvařím kávu, vše odnesu a v tureckém sedu se posadím vedle Pána. Mám trochu hlad, ale vím, že On mě o hladu nenechá, dává mi sousta na vidličce do úst.
Po vypití kávy si chce Madam vyzkoušet kartáček na mně a ještě chce, abych přinesla roubík. Nasadí mi ho, zapne. Pán si pochvaluje, že nemůžu mluvit, a že ho asi bude používat častěji. Klečím před Madam, ta odchází na záchod a já mám křeč v chodidle levé nohy, sednu si, aby bolest povolila. „Ale no tak“, kárá mě Páneček. S roubíkem v ústech ukážu rukou na nohu: „Noha“, přikývnu, nechává mě a za pár vteřin křeč odchází, mohu si opět kleknout.
Chvíli mám pauzu, než dostanu pokyn si znovu vlézt na stůl, ale ještě, než vstanu a vylezu na stůl, zapnu si postroj. Ležím na stole s roztaženýma nohama, slyším zapnutí kartáčku, a peklo začíná, Madam mě ještě vyplácí důtkami, vnitřní hlas ve mně řve: „Přece se neudělám, když nejsem masochistka, a dostávám důtkami. Nucený orgasmus je tu, ten neovlivním, není mi příjemný, snažím se mu bránit, ale mé tělo ani vůle nemá proti kartáčku šanci. Jdu do křeče, ztuhnu, bojím se povolit v očekávání dalšího orgasmického ataku. Zvuk kartáčku ustal, uvolním své tělo, zhluboka oddechuju, Pán mi odepíná roubík a dostávám
povolení si odpočinout, otáčím se na bok. Zaslechnu poznámky: „Ona je výš než my, kam to dopracovala?“, dostávám okamžitý nápad a bleskově slezu ze stolu a lehnu si na zem. Oba byli překvapení, co dělám a tohle gesto absolutně nečekali. Věřím, že jsem Pána příjemně překvapila.
„Můžu si ji na chvilku půjčit?“, „Samozřejmě, souhlasí Pán“ a Madam si mě vede do ložnice, tam mi spoutá vleže na zádech ruce ke kotníkům a zapíná kartáček, další orgasmus neorgasmus, není mi příjemný, snažím se bránit stažením celého těla, ale opět prohrávám. Pán se přijde podívat, a ještě mi drží nohy, abych je nemohla dát k sobě. Cítím, jak tlačím kolena proti jeho rukám, i když nechci.
Po pohrání mě odpoutá a jdeme zpět do obýváku. Madam dolévám pití, klekám k Pánovi. Teď je na mně, abych ho před Madam orálně dovedla k vrcholu, což nebude jednoduché. Nevědomky mi Madam pomohla tím, že začala masturbovat – s kartáčkem, Pána to vzrušuje, a já v puse cítím, jak jeho úd nabírá objem a tvrdne. Oba vrcholí současně. Polykám Jeho semeno, a čekám až Jeho orgasmus odezní. Sednu si do tureckého sedu a Pán mi podává talíř, abych se najedla. Hlavou mi projíždí myšlenka na pomazlení, což pozná, vezme si mě na klín a pomuchlá mě.
Mohu sundat postroj, obléknout se a sbalit věci. Akorát si nesmím vzít na zpáteční cestu spodní prádlo, i když jsem si ho přibalila s sebou.
V autě se zpočátku bojím rozebírání jejího uspokojení, ale povídáme si normálně a napětí ze mě opadá.
Cestou zpátky špatně zahneme a jedeme jinudy, než jsme přijeli. Madam zaujal jeden vesnický kostelík, u kterého zastavila a jde si ho vyfotit. Čekám v autě a hlavou se mi honí myšlenky, že jsem dnes poprvé uspokojila ženu.
S Madam zajdeme ještě na večeři. Celý den jsem skoro nepila, poprosíme číšníka o vodu s citronem do džbánku, mimo jedné sklenice vypiju všechnu vodu a ještě fantu. K jídlu si dáváme vepřový řízek se šťouchanými brambory a dovršíme vídeňskou kávou. Opět si kamarádsky povídáme o všem možném.
