Praxe na farmě 3.díl - Pavel
Oknem se do mé stáje začíná prodírat světlo. Moc jsem toho nenaspala. Nemohla jsem najít polohu, ve které by mě něco netlačilo. V ústech mi vadilo udidlo, když jsem ležela na boku, tak mi překážely ruce které jsem měla přitažené za lokty ke korzetu. Našla jsem si potom polohu na zádech, a tak jsem pomalu probděla celou noc.Nesnesitelně mě bolely nohy, které nebyly zvyklé na tak nepoddajné vysoké boty, kdy se prsty opíraly o zem, ale celá pata mi vlastně visela ve vzduchu. Několikrát se mi podařilo zdřímnout, ale situace ve které jsem se ocitla, mi nedala spát. Pomalu se rozednělo, a sluníčko si začíná razit cestu do stáje. Je slyšet rachocení kýblů a chodbou se rozléhají kroky. Chce se mi čůrat, ale nevím jak to mám přesně udělat. Dole jsem úplně plná toho strašného kolíku, který je do mě těsně zaražený, a zajištěný širokým pásem, který mi probíhá mezi nohama. Chtěla jsem vyhlédnout ze stání na chodbu, ale řetízek byl přesně odměřený, a pustil mě jenom ke kanálku. Opatrně se nad nim rozkročím, a zatlačím. V tom pásu je asi nějaká mezírka, protože moje moč si našla cestu ven, a stéká do kanálku pode mnou. Už jsou slyšet kroky. Do dveří vchází moje stájnice.
„Tak to jsi pochopila dobře, hodná,“ dívá se na ještě mokrý kanálek, a pochvalně mě plácá přes zadek. „Teď si ještě ujasníme pravidla. Vím jak se ti spalo, taky jsem tím prošla, takže když budeš hezky poslouchat, uvolním ti na noc ruce. Když budeš tak dobrá, že tě bude chválit i pán, tak budeš na noc bez udidla s volnýma rukama.“ Dívala se ne mě, a při tom monologu mi kontrolovala utažení všech řemínků postroje. Z tašky co si přinesla s sebou vyndala malé zvonečky. Přicvakla mi je do kruhů na mých prsou. Byly to takové hrozny zvonečků, nevím kolik jich bylo, ale jejich váha mě dost zatížila moje bradavky.
„Tak, ještě upravíme oči, víš klisničky mají takové dlouhé řasy..“. Stoupla si přede mě, a nařídila mi, ať zavřu oči, a něco mi přilepila na víčka. Když už jsem mohla oči otevřít, hodně těžko se mi mrkalo. Můj pohled zastíraly nekonečně dlouhé kartáče umělých řas.
„Tak jdeme malá hou,hou…“ Odepnula ze zdi moje vodítko, chytla ho na krátko, a táhla mě za sebou chodbou jako opravdového koně.
Neměla jsem čas na nic myslet. Jak mě táhla za sebou, musela jsem dělat rychlé drobné krůčky. Podkovy na mých botách cinkaly o dlažbu chodby. Jak jsme míjely jednotlivá stání, chtěla jsem se do nich podívat, ale klapky které jsem měla vedle očí na postroji hlavy, mi nedovolily nic zahlédnout. Oslnilo mě ranní sluníčko. Tak alespoň jedna výhoda těch dlouhých řas, částečně fungovaly jako clona. Dovedla mě ke kruhovému výběhu, ohraničeného kládami. Jednu odsunula stranou, a vedla mě dovnitř. V písčitém povrchu výběhu bylo vidět, jak je po jeho obvodu vyšlapaná cestička od kopyt. Bylo mi jasné, co mě čeká. Nechala mě stát u hrazení, povolila mi vodítko, a stoupla si doprostřed kruhu.
„Vpřed krok krok..“ zazněl její povel a vzduchem zasvištěl bič, který ale práskl , alespoň prozatím do prázdna. Pomalu jsem se rozešla, a vysoko zvedala kolena. Byla to taková divná chůze. Široký řemen co mi procházel mezi nohama mi nedovolil přitlačit stehna k sobě. Musela jsem mít nohy mírně rozkročené, aby se mi nezadíral do stehen. Při každém kroku mě dole masírovaly kolíky, a při dopadu nohy na zem se mi zhouply zvonce v mých bradavkách, nesnesitelně ně tahaly, a tiše cinkaly.
„Rychleji, rychleji….“ Myslela jsem že mám jako popoběhnout, ale ozvalo se zasvištění biče, který mě nelítostně švihl přes zadek.
„Krok, udržovat krok! Rychle, rychle…“ Poskakovala jsem dokola kolem ohrady, a střídala rychlost podle jejích povelů. Ztratila jsem pojem o čase. Nebyla jsem sice žádná drobná holka, tělocvik jsem měla vždycky ráda, ale nedovedla jsem odhadnout, jak tohle můžu dlouho vydržet. Ještě tak bosa! Ale v těch kopytech a s kolíky v mých útrobách? Na celém
těle mi vyrazily kapičky potu, z úst mi na prsa vytékaly potoky slin, a pot který mi stékal po čele se zachytával na dlouhých řasách.
Co bylo ale horší, tak řemen který mi svíral moji mušličku, mě začal při rychlejších krocích nemilosrdně masírovat moji třešničku. K tomu poskakující kruhy se zvonečky na mých prsou ve mně začaly vyvolávat jistou slast. Anální kolík mě snad doslova píchal do močového měchýře, protože jeho pohyb v mých útrobách mě navozoval pocit, že se musím každou chvíli počůrat. Tělem mi projela silná horká vlna vzrušení. Bylo to tak silné, že jsem se celá přikrčila. Ta mrcha určitě věděla, co se semnou děje. Vzduchem švihl bič.
„Krok, svižný krok!“ zazněl její povel. Znovu jsem vyrazila vpřed, ale moje tělo bylo už tak vypjaté, že po pár krocích přišla křeč ještě silnější, před očima se mi úplně zatmělo, a já jsem cítila, jak se mi z mojí mušličky derou horké potoky a stékají po stehnech.
„Krok!“ a zase švihnutí bičem. Byla jsem tím co se mi stalo tak překvapená, že jsem se sotva pohnula. Zasvištění biče, a další rána..
„Počkej, dost , nech ji vydechnout!“ slyším povědomý hlas, patří tomu, co se mi představil jako majitel farmy. Konečně už asi přestane s tím divadlem, a snad mi vysvětlí, co se mnou vlastně bude! Konečně jsem našla u někoho zastání!
„Tak klisnička by chtěla hřebečka, copak to nevidíš?“ ptal se mojí stájnice, ale něco mi v jeho hlase nesedělo. Zarazila mě úlisnost jeho projevu, ze které mi proběhl mráz po zádech. „A my chceme,“ pokračoval „ aby u nás klisničky měly všechno! Tak jí skřípni do klády!“
Po těch jeho slovech mě moje stájnice vzala za obojek na krátko, vytáhla mě z výběhu, a vedla mě do druhého koutu dvora, kde byl malý čtvercový výběh. Uprostřed byla taková koza z klád. Stájnice mi přivázala nohy dole ke stojanům, a tahem za obojek mě donutila hodně se předklonit, a přivázala vodítko ke kládám. Zůstala jsem tedy předkloněná přes kládu, prsa mi visela dolů zatížená vahou zvonků. Co se mnou chtějí dělat? Najednou se kousek ode mě otevřely dveře, a pokud mi to klapky a husté řasy dovolily, tak jsem rozeznala majitele, jak za sebou táhne postavu, která měla na hlavě nasazenou skutečnou masku hlavy koně. Byl to nějaký hodně urostlý chlap, a celé jeho tělo bylo opásané postrojem stejně jako moje. Měl i boty s podkovami, které zvonily o dlažbu. Všimla jsem si, že ho majitel vede volně, a jeho krok byl velmi ladný. Taky jsem si všimla, že jeho koňská hlava byla natočena směrem ke mně, a mezi nohama mu chyběl stahovací popruh. Místo toho se mu tam tyčil ohromný úd.
„Tak teď si teda užiješ,“ slyšela jsem stájnici, jak na mě mluví zezadu. Ucítila jsem, jak mi na zadečku rozepíná postroj, a vytahuje anální kolík. Tak to teda ne, co se mnou chtějí dělat! To ne! Začala jsem sebou škubat, ale výsledek byl velmi chabý. Jak jsem měla pusu plnou slin od udidla, tak jsem jen tiše chroptěla, a sliny mi vytékaly z pusy na zem. Házela jsem hlavou , a chochol který jsem na ní měla připevněný mi lítal ze strany na stranu. To bylo vše, nač jsem se zmohla.
Ten chlap, kůň, byl asi na něco takového zvyklý, protože začal hrabat kopytem a z pod jeho masky se dralo táhlé řehtání. Můj zadeček byl od toho kolíku tak roztažený, že jsem měla pocit, že už nikdy nemůžu dát svoje půlky k sobě. Majitel odepnul tomu chlapovi vodítko. Ten ještě chvíli hrabal kopytem, házel hlavou, a hlasitě řehtal. Taky jsem ještě stačila zaregistrovat, že z domu vyšli ještě další dva muži, a připojili se k majiteli farmy, který se již usadil na ohradě z klád. Ten chlap ke mně vyrazil jako divý. Dvakrát mě oběhl, potom si za mě stoupl, obejmul moje boky rukama, které měl ve stejných rukavicích s kopýtky jako já, a prudce do mě zezadu pronikl. Narazila jsem se na kládu, přes kterou jsem byla přehnutá, a ta do mě ještě víc natlačila kolík co byl v mojí mušličce. Začal do mě divoce přirážet, a při tom pořád řehtal. Bolest která ovládala moje tělo se pomalu ale jistě začala měnit v přílivy slasti, které rozpalovaly moje tělo, a která začala ovládat i můj mozek. Začala
jsem divoce kroužit pánvemi, a z úst se mi draly chrčivé steny. Prsa mi lítaly ze strany na stranu, a zvonečky které jsem měla připevněné na bradavkách hlasitě cinkaly. Z mušličky mi už zase tekly horké potoky, celé tělo se třáslo jako v křeči, před očima mi lítaly mžitky a moje mysl přestala vnímat bolest. Vnímala pouze nekonečnou slast, kterou jsem do té doby ještě nikdy neprožila. Když už jsem myslela, že to nemůžu vydržet, tak on hlasitě začal řvát, a já jsem cítila, jak se jeho úd ve mně napíná, a jak z něj tryská jeho horká náplň. Zůstal na mě chvíli viset, a hlasitě oddechoval.
Nevnímala jsem okolí, ještě jsem prožívala odeznívající slast. On ho ze mne pomalu vytáhl, a odklusal k majiteli. Ten ho pochvalně poplácal po zádech, a připnul mu vodítko.
„Vem ji do stájí, umýt, a nech jí chvíli oddechnout, odpoledne trénink na sulku,“ řekl ještě mojí stájnici než si toho chlapa odvedl. Ona mi pak nacpala zpět anální kolík, a odvedla mě zpět do stájí. Tady mě dole odstrojila, vysprchovala, a celé tělo pak vytřela suchými ručníky. Všimla jsem si, že když mi utírala prsa, tak si snimi tak nějak hrála. Bylo to něco víc, než jen normální utírání. Nevěnovala jsem tomu ale větší pozornost, ještě jsem měla hlavu plnou dojmů z prožité události. Celou mě natřela olejem, a znovu ustrojila. Odvedla mě beze slov do mého stání, přivázala vodítko k oku na zdi, ale tak abych mohla volně dojít skoro až ke dveřím, a odešla.
Uvědomila jsem si, že mám hlad, že jsem ještě nic nejedla a ani nepila. Vrhla jsem se k napáječce, a chlemtala vodu jako nějaké zvíře. Střídavě jsem mačkala zuby zásobník na granule, a tak jsem ve stoje chroupala jako skutečný kůň. Je to až neuvěřitelné, za jak krátkou dobu mě ten postroj začal ovlivňovat. Začala jsem si na něj pomalu zvykat. Lehla jsem si na postel, a v duchu probírala poslední události. Při vzpomínce na to ponižující znásilnění jsem ale necítila odpor, cítila jsem ještě odeznívající slast. To ale nezměnilo nic na rozhodnutí, utéct při první příležitosti. Odpočívala jsem asi hodinu, když pro mě zase přišla moje stájnice.
„Tak konec lenošení, jdeme krok..krok!“ Vzala mě zase na krátko a vedla chodbou na dvůr. Tentokrát jsme ale zahnuly k malému přístřešku, pod kterým stály takové dvoukolové vozíky. Vypadaly jako jezdecké sulky, ale byly menší. Nechala mě stát, a jednu z nich ke mně zezadu přitlačila. Potom mi oje sulky připnula za řemínky ke korzetu, do kroužků na prsou zacvakla opratě, přehodila je dozadu, a posadila se na sedátko. Ozval se lehký svist bičíku, a povel vpřed krok. Pomalu jsem kráčela doprostřed dvora. Všimla jsem si, že v tom kruhovém výběhu pobíhala dokola nějaká žena, která byla ustrojená přesně jako já. Její stehna ale byly plné svalů, to by znamenalo, že už je tady asi hodně dlouho. Její svalnaté nohy byly nepoměrné s jejími útlými pažemi. Tak proto je mám přivázané! Mají nám narůst jenom svaly na nohou! Do očí se mi draly slzy zoufalství. Pravé prso mi vyskočilo nahoru, a zároveň zazněl povel pravá. Zatočila jsem se doprava, a ztratila ji z dohledu. Kolik nás tady vlastně je? A kdo je tady dobrovolně? Stájnice? Na další úvahy nebyl čas. Objevily se přede mnou otevřená vrata, za kterými se vlnila polní cestička mezi vysokou kukuřicí, ze které jsem začala ukrajovat první metry, a další, a další…….
Pokračování…..
