Povídky ze života - Diana (soutěž 2.ročník)
Chci se s ostatními podělit o radostné zjištění, že jsou na světě milí tolerantní lidé. Rozhodla jsem se, že když Chci žít tak jak to cítím uvnitř tak je důležité překonat strach a zašla sem do obchodu. Nejprve v civilu. Slušně sem se zeptala zda jim nebude vadit, když k nim budu chodit oblečená tak jak se cítím svá a šťastná. Byla sem napjatá jak struna. Prodavačka mně řekla: Vždyť vám nemůže nikdo bránit chodit tak, jak se cítíte dobře a už se těšíme. Druhý den jsem věnovala dvě hodiny svému vzhledu. Koupila jsem si nové letní šaty, nalíčila a vyrazila jsem. Prodavačky mně pochválily. Co to bude paní? Zaznělo to krásně. Po několika návštěvách se mě zeptaly, jak si říkám. Odpověděla jsem, že Diana. Od té doby když přijdu tak se zdravíme ahoj a tykáme si. Nemám problém ani v obchodním domě kam chodím pro věci na sebe. Cestou se zastavím na benzince, kde si cestou domů dám buď kafé anebo jedno na žízeň. Nezažila jsem, že by mě někdo odsuzoval.
Ještě bych chtěla do povídek poslat dvě úsměvné příhody, které se mne opravdu staly. Vydala sem si s kamarádkou koupit si něco hezkého na sebe. Před obchodem na mně zírala cizí ženská a začala mně napadat, jestli se nestydím apod. Kamarádka se do ní pustila a slušně ji vysvětlila, aby se starala o sebe. Bába se zmohla jen na to, že se mně zeptala, koho budu volit a cpala mně letáky. Poslala sem ji do háje a byl klid. Druhá příhoda se mne stala na benzince. Povídala jsem si tam s obsluhou a připojil se k nám řidič náklaďáku. Obsluha mu vše vysvětlila a tak jsme si pokecali u kafé a pivka . Šla kolem ženská a začala do mně vyrypovat . Ten řidič mně řekl že ji zná. Je to drbna a kde se napije tam škodí. Myslela jsem si své. Pak mně dorazil ten řidič, když se na ní otočil pronesl : Co čumíš, ta se na rozdíl od tebe aspoň umí upravit tak plav.
