Poslední zálet - Miroslav (soutěž 2.ročník)

08.01.2018 12:43

Obezřetně se rozhlédl, pak hbitě vyběhl po kovových schůdcích do zvýšeného přízemí a stiskl zvonek na dveřích s nápisem SAUNA. Po chvilce se v chodbě objevila střapatá hlava Romany. Odemkla a spiklenecky si položila ukazovák na rty:

„Tiše, Dane! Mám tady ještě pár rozdivočených ženských z magistrátu. Pokusím se jich nějak zbavit. Zatím počkej v kuchyňce. Máš tam kafe a v lednici najdeš něco k pití. Vydrž chvilku,“ usmála se omluvně.

V duchu vynadal všem magistrátním babám do kazišuků a prošel malým barem až do kutlochu, který nazývala kuchyňkou. Kromě velké lednice tu byla část kuchyňské linky a stůl zasypaný množstvím časopisů a nějakých tiskopisů. Na jediném volném místečku stolu měl připraven svůj oblíbený šálek s dráždivě vonícím obsahem.

-Kafe teda umí, pomyslel si. Jednou mu prozradila, že na dobrou kávu je nutné uvařit vodu s minerálkou a poznat správnou teplotu vody. Nevěřil tomu. Na kávě je přeci podstatná káva!

Pověsil kabát na věšák a namátkou zalistoval v nejkřiklavějších obrázcích. Ale nezačetl se. Už pár dní se mu v hlavě honí pěkný zmatek. Docela by mu vyhovovala volná chvilka k uspořádání myšlenek, jenže teď?! Přišel na rande a ne řešit navršené problémy!

Romanu poznal před půl rokem. Tehdy mu lékař při preventivní prohlídce naměřil vyšší krevní tlak. Také ho důrazně varoval, že je nutné nějaká kila shodit. Prý index BMI třicet a výše je už považován za diagnózu.

Zastával významné místo u dobře prosperující firmy a tak se rozhodl pro zdraví něco dělat. Společně s několika kolegy začali pravidelně využívat zaměstnanecký benefit. Dvakrát týdně chodili plavat do městského bazénu, jehož součástí byla i sauna.

Brzy vešlo ve známost, že v sauně pracuje pěkná ženská. Kolegové zkoušeli nemožné triky, aby ji sbalili, ale nechytali se. Danovi se taky líbila, jenomže vždy patřil spíše k solidním sucharům, než k holkařům. Míval až chorobný strach z odmítnutí a zesměšnění se. Omezil se tedy jen na občasné pohledy a úsměvy. To ale nestačilo jí. Když jednou s kolegou doplňovali vypocené minerály vínem, pošeptala mu, aby přišel ve středu. Ten den mají „prominentní“ dopoledne pro úředníky města a odpoledne je sanitární úklid…

Vztah s Romanou vážně narušil Danovy životní postoje a názory. Dosud považoval mimomanželské vztahy za zbytečnou komplikaci života. Žil střídmě a racionálně. Eva po dvaceti letech manželství byla stále pohledná žena, on si ji vážil, a ať to vypadá jakkoli pokrytecky, měl ji rád! Klid, rodina a práce byly smyslem jeho života. Jenže fakt, že byl poprvé v životě sbalen, rozmetal jeho solidnost jako dokonale umístěná nálož.

-Jsem starej bláznivej vůl, jací mi vždycky byli k smíchu, nadával si často v návalech inteligence, když se vnitřně snažil srovnat s tím, že se zamotal do mileneckého vztahu.

„Romčo, nalej nám tři fernety,“ přerušil jeho úvahy skřehotavý a rázný ženský hlas vedle v baru.

„Děvčata, já toho mám dnes ještě moc,“ snažila se Romana plnit slib.

„Jenom nalej a klidně si dělej svoje! My si vystačíme samy,“ přidaly se další dva hlasy.

Dan mrkl na zápěstí a tiše zanadával podruhé. Měl dnes všeho všudy necelé tři hodiny a takto přicházel o část nádherné milostné předehry.

Vedle bylo slyšet ještě další hlasy, které kohosi přemlouvaly, aby se přidaly k „babinci“.

„Blázníte, holky? Je přece před Vánocemi! Doma je práce nad hlavu,“ shrnul diskuzi starší sympatický hlas za odcházející.

 „Ať si jdou, jsou to slípky! Běží zahřívat kurníky pro ty svoje vypelichaný kohouty,“ krákorala sufražetka, která objednávala fernety. „Chlapi si vůbec nezaslouží ženskou péči. Mně to můžete věřit, dámy! Mně, dvakrát šťastně rozvedený!“

„Povídej, Ali! Vůbec jsem netušila, žes to zvládla dvakrát,“ ozval se příjemný ženský hlas.

„Ale, škoda času na vzpomínky! Poprvé to bylo z pubertální lásky. Ten mi udělal Martina. A když jsem s ním čekala druhý děcko, provalilo se, že se už delší dobu tahá s takovou boubelatou maminou z práce. Tak jsem ho vykopla a šla na potrat. Tehdy mi došlo, že jediným úkolem ženský je obstarat děcku pořádného tátu. Takovýho, abyste mu jednou mohly říct: Vidíš spratku, jakého tátu jsem ti obstarala? Tak mi teď koukej prokázat trochu vděku!“

„Ještě že ses toho vděku dočkala,“ poznamenal mladý hlas plný ironie.

„Nedočkala no! Nenašla jsem toho správnýho. Ke všemu mladej utekl ze studií a hraje po barech a bálech… No a co? Mohl dopadnout hůř! Marti, ty se mi můžeš posmívat! Ty jo! Ty seš formát! Nechat si udělal děcko od fotbalovýho reprezentanta, klidně to oznámit tomu svýmu, kterej je takovej moula, že si vzal kukačku za svý a ještě doma vaří a pere. To se skláním v hluboké úctě.“

„Pravda, dámy! Chlapi jsou čuňata! Plivají po chodnících, potí se, smrdí pivem, že je z toho člověku na zvracení! Přece se kvůli nim nebudeme hádat,“ ozval se smířlivě dosud neznámý hlas. Dan si pomyslel, že tuhle nemusí ani vidět. Její hlas hovořil o všem.

„Řeknu vám holky, něco na tom je. Ten můj fotbalista mívá děsné větry. Neustále nestydatě prdí! A víte, co mi řekne, když mu to vyčtu? Že si toho nemám tolik brát najednou. Že budou čerstvý! Ale když se do mě dá dámy! To je vášeň v křeči! To ten můj se do postele půl hodiny sprchuje, sprejuje a pak dup dup a hotovo!“

„Fuj,“ vyjekl s odporem protivný hlas, který předtím tak pomlouval muže.

„Romi, udělej nám kafe a nalej ještě! A netvař se tak ublíženě. Neslyšíš, jak nám jde krásně řeč?! A tohle podepisuju, dámy. Čím je chlap větší prase, tím víc dokáže v posteli. Ženská na ně musí holt mít žaludek,“ předváděla se sufražetka.

Danovi začalo docházet, že se ocitl v pasti. Sešlost vedle se hned tak nerozejde a on sotva dostane šanci nepozorovaně zmizet. Otráveně vytáhl z lednice sotva načatou láhev Napoleona, nalil si pořádnou dávku do široké skleničky a udělal si pohodlí. Nakonec tu není tak zle. Teplo, pití a čas pro sebe… Po chvíli mu však pohodu narušila vlastní látková výměna. Začalo ho trápit nutkání k močení.

-Jestli se ty baby vedle nerozejdou, budu muset zneužít kuchyňský dřez, uvažoval. Znovu se napil. Náhle mu celá situace připadla komická. Musel se ovládnout, aby se nerozesmál nahlas. Co by asi řekla Eva, kdyby ho tady viděla? Párkrát spolu v minulosti rozebírali téma, jak by se kdo zachoval, při nevěře toho druhého. Říkala, že by se snažila pochopit příčinu nevěry a až potom by jednala. Kdo ví? Eva je praktická a věcná žena. Vždy udělala, co si Dan přál. Ve všem. Někdy jí byla jeho přání proti mysli a dokonce to uměla i dát najevo, ale ustoupila. Lichotilo mu to. Jen v posteli mu její odevzdanost vadila…

„Holky, to já měla jednoho mužskýho, no jako obrázek. Štíhlej, na těle skoro ani chloupek a voněl jak mimino. Ještě než jsme se stačili svlíknout, už měl mokro ve slipech. A potom byl ještě třikrát za sebou! Ale jinak to byl blbec k pohledání. Nejedl maso, nepil, nekouřil, a když jsem v posteli začala vymýšlet pozice, tak jsem byla nemravná čubka!“

Danovi začalo být horko. Močák měl už nafouknutý jako hlavu a začal mít obavy, že udělá louži pod sebe. Závěs ve dveřích se zavlnil a vešla Romana s ukazovákem na rtech. Rozčileně rozhodil rukama a ukázal, co ho v nejbližších minutách čeká.

„Do dřezu ne, je ucpanej. Instalatér může přijít až zítra,“ šeptala.

„Tak to tady umřu,“ artikuloval skoro bezhlasně.

Sáhla do jedné z přepravek pro prázdnou láhev od Pražského výběru, podala mu ji a diskrétně odešla do lokálu. S pocitem naprostého ponížení ulevil měchýři, třebaže trefit se do úzkého hrdla vyžadovalo značné úsilí. Výsledkem byla dost zneuctěná ruka. Přemýšlel co s tím. Umýt se nemohl, protože tekoucí voda v trubkách dělala dost velký hluk a mohl by se prozradit. Nakonec našel na stole vlhkou utěrku. Jen doufal, že ji Romana nevytáhne z koše na špinavé prádlo, kam ji odhodil.

Náhle ho napadlo jak asi v podobné situaci, hovoří ženy o něm? Třeba Eva nebo Romana? Co by asi o něm řekly? Je pro ně taky jen nástrojem k uklidnění hormonů či realizaci mateřských pudů? Vlastní ješitnost mu našeptávala, že o něm by se mluvilo shovívavěji, ale rozum byl nemilosrdný: V čem jsem jiný než ti, o nichž se vedle hovoří? Čím víc se to snažil rozluštit, tím víc ho přepadala beznaděj.

Znovu si nalil a tentokrát se nešetřil. Alkohol však začal působit i vedle v lokále. Protivný, skřípavý hlas meditoval:

„Já nevím, dámy co na těch chlapech máte? Viděly jste včera v telce ten film? Jak tam ta ženská ve vězení říká: Kdo jednou zkusil, nechce víckrát jinak. Tak to podepisuji. Třeba tady Alenka. Má zkušenosti ze dvou manželství, ale co potřebuje? Ženskou něhu!“

„Dej pokoj? Já zatím vystačím s chlapama!“

„Určitě,“ přidal se k Aleně příjemný hlas. „Taky bysme se nezajímaly o mužský, kdybychom vypadaly jako…“

„Jako? No?! Myslíš jako já?!“ zaječel protivný hlas.

„Já to neřekla!“

„Teda to je sprostý,“ začala natahovat moldánky skřehotavá.

Dan se uchechtl a dopil skleničku. Přemýšlel, co udělá, když si ženské vjedou nehty do obličejů. Ale co, ať si vyškrábou bulvy, jeziny! V tom znovu pocítil nutkání v podbříšku. Množství vypitého alkoholu znovu urychlilo jeho metabolismus. Jenže podruhé by už ten ponižující způsob nezvládl. -To ani náhodou, zasyčel. -Co já tady vlastně dělám? Doma mám hodnou ženu a já vůl vlezu do tohohle chlíva. Ještě tady něco chytnu, kurvafiks, nadával si v duchu!

Trochu nejistě vstal, oblékl si kabát, vzal do ruky láhev s močí a vyšel z kuchyňky. Ve zmatku začínající hádky a slz přišel nepovšimnut až ke stolu rozvášněných žen.

„Promiňte, dámy,“ řekl s poněkud ztvrdlým jazykem. „Dovolte, abych učinil prohlášení: Nic mi do toho není, ale prskáte až támhle na stěnu!“

Ten výstup ho tak zmohl, že pocítil nutkání škytnout. Potřeboval to zapít a v následných rozpacích se málem napil z láhve s vlastní močí.

„Fuj, prase,“ prohlásil a nechal je ve vyděšené nevědomosti, co tím vlastně myslel.

„Sakra, kde se tady vzal?“ Slyšel za sebou ještě hlas té, které říkaly Alena…

Venku byl příjemný mrazík. S úlevou vyhodil láhev do kontejneru. Našel si místo v křoví živého plotu, mimo dosah veřejného osvětlení, ulevil měchýři a vlastně i duši…