Podnájem - 9.díl - Esme Ww

06.02.2022 09:23

9. Péče o výherkyni

 

Paní Hedvika se přesunula do velkého křesla a podívala se na nás. „Ráda bych si vybrala výhru. A chci si ji opravdu užít. Vezměte si židle a sedněte si tak, abych vám oběma mohla položit nohu do klína.“

Měla na sobě nachové lodičky s otevřenou špičkou a podpatkem, který mi zabodla do podbřišku. Fascinovaně jsem si prohlížela nalakované prsty perfektně sladěné s barvou bot. Periferním pohledem jsem zahlédla jinak nehybnou Radku, jak hluboce dýchá a její plochý hrudník se prudce nadzvedává.

„Tak na co čekáte?“ zeptala se Paní Hedvika a otočila nám podpatkem v břiše. Sáhla jsem oběma rukama na lodičku. Levou rukou na patu, pravou na špičku a snažila se jí sundat.

„Kdepak,“ zavrtěla s ní zleva doprava. „Ten ovladač si zatím nechám obutý. Lýtkám a špičkám prstů se můžete věnovat i tak.

Pozvolna jsem začala prsty jezdit po silonkách na jejím lýtku. Mám ráda silonky na pohmat, líbí se mi jejich odlesk, ale přesto neměla bych masírovat holé nohy?

„O to se nestarejte,“ odbyla mě Paní Hedvika. Až si je budu chtít sundat, udělám to.“ Znovu zavrtěla nohou, tentokrát ale mnohem jemněji.

Přesunula jsem ruce na kotníky a jak uhranutá sledovala nalakovaný palec. Nadzvedla jsem kotník, sehnula hlavu a vzala palec i se špičkou boty úst. Jazykem jsem obkroužila všechny dostupné prsty. Pak jsem ho vrazila mezi prsty a podrážku. Objektivně to vůbec nebyla příjemná vůně ani chuť. Ale já teď neměla ani pomyšlení na objektivitu. Vůni potu, silonek, a několik měsíců nošené podrážky bych nevyměnila za růžové pole v plném květu, za Chanel číslo 5 ani za chuť jahodovo malinového sorbetu. Ještě že jsem si tu jahodu s malinou spletla.

Hýbala jsem s jazykem ze strany na stranu. Zasunula jsem si botu tak hluboko do pusy, jak jen to šlo. Pak jsem jí dala pusu na podrážku a nechala ji, aby mi špičkou boty přišlápla čelo. To, co se dělo v mých kalhotkách a silonkách nemělo se ženskostí nic společného. Dost mě to znepokojovalo, ale dokázala jsem s tím žít.

Odtáhla botu a položila mi ji do rukou. Teprve teď jsem ji sundala z nohy, přičichla k ní a opatrně ji položila na zem. „Silonky ne. Nechám si je. Víc si zatím nezasloužíte.“

Nevadilo mi to. Byla by to škoda. To, že její noha zůstávala za tenkou bariérou bylo v pořádku. Zatím si nezasloužím přímý kontakt s její pokožkou. Palci jsem pozvolna promačkávala chodidlo, zbylými prsty nárt. Nemám žádné masérské vzdělání. Věci běžely intuitivně a podle její reakce soudím, že dobře. Rozjela jsem se svými rty výše po lýtku, ale u kolene jsem dostala jasnou stopku. Pomalu jsem se vracela níž, abych znovu skončila s prsty hluboko v ústech.

Za půl minuty mi nahnula hlavu tak, abych dobře viděla na její druhé chodidlo. Dokázala nás s Radkou obě dostat na stejné místo. Okamžitě natočila nohy zpět, abysme se nerozptylovaly pohledem na tu druhou a věnovaly se naplno jí. Zrychlil se jí dech, vyhrnula si sukni tak, že jsem občas letmo zahlédla napnuté podvazky a kalhotky, do kterých si strčila ruku.

„Na zem,“ poručila nám chvíli po obzvláště hlubokém vydechnutí. „Chci vás obě vidět ležet zády na zemi, hlavy k nohám křesla. Nebojte se, podlaha není tak studená. A ruce si koukejte dát za hlavu. Honem!“

Sedla si na kraj křesla a spustila nohy. "Blíž. Posuňte se ještě blíž ke mně. Dokud se hlavou nezarazíte o nohu židle. Chci, abych vám dosáhla na obličej a nemusela se ani trochu natahovat. Chci mít maximální možné pohodlí." Chvíli mi nabízela všechna místa na chodidle, pak se posunula, propnula koleno a navlhčenou nohou přejížděla po hrudníku, který mi v oblasti bradavek přišel opravdu citlivější, než býval. A mnohem citlivější, když se dostala výstřihem pod šaty. Zatímco já se kousala do rtu, Radka slyšitelně vzdychala.

Pak najednou doteky přestaly. Neodvážila jsem se ani pohnout. Podívala jsem se nad sebe. Paní Hedvika seděla na křesle v tureckém sedu. Z boků křesla vykukovala kolena zakrytá volnými šaty. Nad nimi se objevila hlava Paní Hedviky. „Otočte se. Zůstaňte na zádech, ale místo hlav tu chci mít vaše klíny. Ale prvně si vezměte tohle,“ podávala nám hedvábné šátky. „Klekněte si naproti sobě a navzájem si zavažte oči. Dejte si pozor, ať ty šátky moc nezamažete od líčidel. Ale hlídejte si, ať není ani trochu vidět ven.“

Klekla jsem si naproti Radce a sedla si na paty. Rozdrážděné Paní Hedvikou jsme si koukaly z metru do očí. Nikdy do té doby jsem si neuvědomila, jak nádhernou mám spolužačku. Teď ještě nadrženou a rozrajcovanou. Jasně, Sabina je určitě ještě o něco hezčí, ale jinak asi žádná. Celkem rychle jsme si uvědomily, že na tuhle vzdálenost si ty šátky nemáme šanci zavázat. Posouvaly jsme se k sobě, dokud jsme se nezarazily koleny. I tak jsme byly hlavami příliš daleko od sebe. Chtě nechtě jsme musely jít v kolenou skoro až do pravého úhlu. Radko dělej, sakra zavaž mi ty oči. Prosím! Co nejdříve. Pro všechno na světě, nechci, aby Radka byla první holka, která mě v životě dovede k orgasmu. Rozechvělýma rukama jsem přikryla ty jasně feminní oči i s večerním kouřovým líčením. Kdyby jí aspoň pořádně rostly fousy, ale ani na rtech a okolí nebylo nic, co by vám napovídalo, že na té holce je něco divně.

Konečně hebká a vlídná tma. Malinko, ale opravdu jen malinko vzrušení opadlo. Lehla jsem si do pozice, která po mě byla před chvilkou vyžadovaná.  

Paní Hedvika začala na kolenou. Pak mi zlehka rozeznívala vnitřní strany stehen.

„Měla bych pro vás takovou soutěž. Ta, která vydrží déle odolávat, dostane ode mě dárek.“

Cítila jsem, jak se mi její noha dobývá pod šaty. Rychle se dostala k mým silně vzrušeným genitáliím. Dřív, když jsem chtěla oddálit vyvrcholení, pomáhaly myšlenky na sport nebo na kamarády. Minimálně to druhé už nebude nikdy fungovat. Dráždila mě silonky na silonky. Vždycky jsem mohla oči nechat na holkách v silonkách. Přitahovalo mě, jak to nohu ještě víc zkrášluje, dodává jí to odlesk a pak ten nádherný zvuk, když se tře silonka o silonku. A teď se tře její protřelá noha v silonce o můj zasilonkovaný rozkrok. Musím to ještě chvilku vydržet.

„A ta, která prohraje,“ řekla Paní Hedvika hlasem, který promyšleně zdůrazňoval vzrušení, „dostane dárek od mé sestřičky. Ale obě si předtím v koupelně musíte pečlivě vyholit rozkrok. A to vyholení budete pečlivě udržovat. Alespoň obden, na tváři samozřejmě denně. Od této chvíle na vás nechci vidět ani chloupek od nosu dolů.“

V tu chvíli Radka vykřikla a já jsem věděla, že jsem vyhrála a už nemusím nic zadržovat. Vykřikla jsem dvě sekundy po ní.

 

Poznámka autorky: Jsem Češka, většina vás čtenářek jsou Češky, případně Slovenky. Pokud to dokáže číst někdo jiné národnosti, má můj maximální obdiv. Tím pádem ale logicky musí znát i české reálie. Povídka se odehrává kdesi v Česku. Americké hrdinky by hrály poker, případně ruletu. Britské bridž či baccarat. Ruské gorodky (Jen počkej zajíci – sportovní díl, hrál je hroch). Moje české hrdinky logicky musí hrát nějakou opravdu drsnou ryze českou hru. Vybrat si pexeso a vytvořit rozeso jako jeho ještě temnější variantu byla jasná volba.

Rozeso jsem si fyzicky nevyráběla, nemám ani k dispozici barevnou tiskárnu, kde by to šlo nepozorovaně vytisknout, a ani nemám nikoho, s kým bych ho hrála. Nicméně na vyhledání potřebných odstínů jsem strávila poctivé 2-3 hodiny. Pokud někdo máte možnost tisku a vhodnou společnost na hru, tak tady jsou barvy z finálního výběru: lasturová růžová, broskvová, lososová, meruňková, mandarinková, dýňová oranžová, mrkvová, pudrová, starorůžová, slézová, bodláková, fuchsiová, křiklavě růžová, cyklámenová, jahodová, malinová, rubínová, korálová, rumělková, orchideová, střední orchidej, růžová, světle růžová, světlý losos, tmavý losos, skořice, rajče, levandulová zčervenalá, šeříková, nachová, červený jíl, pudrově růžová, červenobéžová, teplá růžová, baby růžová, světlá červenofialová, nachový brambořík, růžový karmín, středně purpurová růžová, terakota, světlá červenorudá, purpurová, světle purpurová růžová, tmavě purpurová růžová, růžová levandule, šedivá levandule, kardinálská purpurová, ultramarínová růžová, zlatorůžová, zlatopurpurová.

Hlavně si nějak jednoznačně určete karty, ať se u toho nepozabíjíte. A klidně si vyberte některé jiné, vám sympatičtější odstíny. Čísla na kartičky nedávejte, tím by se zabilo kouzlo hry. Potřebujete poznat, jaká je rumělková a kde ji najdete. Ne kde jsou dvě devítky. Nejlepší by byl asi vzorník se všemi barvami bokem. Nebo z toho udělat on-line hru, jestli je tu nějaká šikovná vývojářka, pusťte se do toho :-). A kdybyste jí umístily na tyhle stránky, bylo by to fajn, a i já bych si jí ráda občas zahrála. Před desítkami let jsem platila za vyhlášenou hráčku. :-)

Ale pokud byste na tom některá chtěla vydělávat za mými zády (snad na anglofonním trhu :-) ), tak se připravte na to, že vás budu v noci chodit strašit. S líčením mám mizivé zkušenosti, ale v takovém případě bych se nalíčila. Tudíž bych byla opravdu děsivá. :-)

 

Většina zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_barev

https://www.eprehledy.cz/nazvy_barev.php

https://www.klikzone.cz/sekce-html/html-barvy.php

https://vsechnoomode.cz/wp-content/uploads/2019/01/barvy_cervenet.jpg

https://img.kupbarvy.cz/images/DULUX_KB.jpg?tid=38

https://www.malirske-platno.cz/fotky7810/fotos/colorchart/144-colorchart-pastels-polychromos-faber-castell.jpg

https://www.malirske-platno.cz/fotky7810/fotos/colorchart/141-colorchart-oil-color-umton.jpg

 

Ty stránky jsou vesměs v angličtině, ne všechno jsem dokázala smysluplně přeložit a tím pádem ani použít. I proto tam jsou některé barvy víc do oranžova, červena nebo fialova. Ale růžová je široký pojem a je jen na vás, jak moc široký si ho uděláte. Nakonec jsem z toho předposledního odkazu nepoužila ani tělové barvy, což nejspíš jsou dark flesh, medium flesh a light flesh. A když jsem u toho předposledního odkazu, zaboha netuším, jak se překládají barvy madder a pink madder lake. Protože překladače mi nabízí jen růžové šílenějsí jezero, a to se zdráhám použít. Jestli to některá z vás umí přeložit, hoďte mi to do komentářů, jsem na to upřímně zvědavá. Jméno té, která mi sem dá nejrozumnější návrh, použiju v nejbližší možné povídce. Nejspíš tedy ne v té, které už touto dobou budu mít rozepsanou, ale až v té další. I když třeba to ještě vyjde.