Podnájem - 4.díl - Esme Ww

27.01.2022 15:17

4. Milovnicemi čaje

 

Seděl jsem u stolu v šatech, které vypadaly, jako by byly ušité z kousků látky, které zbyly při šití šatů Paní Věry. A je třeba být upřímný, že toho materiálu navíc moc nebylo. Muselo to být tím čajem. Oba tu sedíme v růžovém a nablble se usmíváme. Vypadám jak úchyl, připadám si jak magor, a přesto jsem svým způsobem naprosto šťastný.

„Chlapci,“ oslovila nás Paní Věra, „trváte pořád na oslovení chlapci?“

„Necháme to na vás,“ odpověděl jsem. Prvotní nadšení z nového oblečení malinko vychladlo, ale samozřejmost přijetí a umírněná radost přetrvávala.

„Vždycky jsme byly dámská domácnost. Už od tragické smrti našich rodičů. Náš otec byl hajný. Měly bysme na něj pouze ty nejlepší vzpomínky. Jen kdyby nezastřelil naši matku a pak sebe. Naše matka byla krásná žena, ale byla příliš zručným manipulátorem. Upřímně, při zpětném pohledu se mu ani nedivím, že ji zastřelil, ale hezké to od něj nebylo. Mezi okamžikem, kdy zastřelil matku a sebe jsem s ním měla dost zmatený telefonát. Řekl mi, že jsme jeho princezny ať jsme šťastné a ať v žádném případě nezkoušíme své partnery postrkávat tak, jako to dělávala naše matka. Měly jsme pár týdnů před osmnáctými narozeninami, takže už nás ani nechtěli umístit někam do náhradní rodiny. Zdědily jsme hájovnu a jeho varování nás vyděsilo natolik, že jsme sem snad jen s výjimkou řemeslníků neumožnily vstup žádnému samotnému muži. Když už to muselo být, tak jedině s jeho partnerkou.

Bály jsme se, zda jsme po matce kromě ucházejícího zjevu nezdědily i její nesnesitelnou panovačnou povahu. Co myslíte? Takže jsme se tu věnovaly čistě dívčím zájmům. Pěstovaly květiny a léčivé byliny. Psaly kuchařky, malovaly romantické obrazy a když nám bylo smutno, tak jsme brali podnájemnice a učily je jemným způsobům.

Letos se už zdálo, že žádné podnájemnice mít nebudeme, ale pak jste se nachomýtli vy. Podle pohovoru i na první pohled poměrně milí tvární chlapci. Hedvika už léta experimentuje s bylinkami, které by dokázaly mužskou mysl ohnout takovým způsobem, aby byla kompatibilní s naším způsobem života. Abyste si dokázali plně užít růžový svět. Prostě když jste zavolali, rozhodly jsme se, že to konečně zkusíme a letos tu budeme mít chlapce, ale bude to tak, aby si to nikdo, kdo se dostane do tohoto domu o vás nemyslel.

Ani vy si to o sobě myslet nebudete. Každé odpoledne nebo večer, když se vrátíte ze školy vypijete dva hrnečky tohoto báječného čaje. Naladí vás do toho správného módu, potřebného pro chod naší domácnosti. Když si budete chtít přidat, bránit vám nebudeme. Ale přidat si budete moci jen další dva hrnečky. Zatím. Nemáme ještě vyzkoušené, kde je hranice pro bezpečnou dávku. Ale i kvůli tomu hledání tady budete,“ usmála se povzbudivě.

Přes noc to z vás částečně vyprchá. Rádi bysme, abyste byli schopní dokončit vaše studia. Žádná dívka, která kdy u nás bydlela, nebyla za dobu pobytu u nás vyhozená ze školy. Takže nechceme, abyste byly první. Je to jasné, Pavlo? Je to jasné, Radko?“

„Jasné, Paní,“ odpověděly jsme synchronně.

„Všechna u nás ubytovaná děvčata jsme kromě udržení u studia vedly i k plné samostatnosti a péči o domácnost. Ostatně i proto je ubytování u nás tak levné. Vysávat, vytírat, umývat nádobí předpokládám že umíte. Další věci se naučíte. Bude vám to prospěšnější, než kdybyste se po večerech jen tak bezcílně poflakovali po hospodách. Hodit se vám bude jak péče o domácnost, tak péče o ženské tělo. Někdy o to vaše, někdy o to naše. Jasné?“

„Jasné.“

„Tak a teď si vás chci vyzkoušet ještě z jedné věci. Jak se jmenuje barva mých šatů?“

„Růžová,“ vypálil jsem od boku odpověď. „To je přeci jasné.“

„A jak se jmenuje barva mých šatů?“ Zeptala se Hedvika.

„No taky růžová,“ nezaváhal jsem.

„Akorát taková světlejší,“ dodal Radek.

„Ano Radko, to je výborný postřeh. A jak moc světlejší?“

„No to, co má vaše sestra, je tak zhruba E0A0B0 a to, co máte vy, je tak někde v oblasti F0C0D0, ale berte to jen jako odhad. My řešíme spíš funkčnost než design, od toho je trochu jiný obor.“

„Co prosím? Ještě jsem nepotkala ženu, která by si na sebe vzala E0F0G0.“

„To ani nejde, to by vám hodilo chybu,“ podotkl jsem. „Pokud byste použila větší číslo než F, tak by vám to zkolabovalo. Nejvíc je FFFFFF. A to je čistě bílá.“

„Ale no tak dámy,“ uklidňovala situaci Hedvika. „F přeci není číslo. Což si raději dát ještě jeden šálek toho báječného čaje?“

„To bych moc rád,“ připustil jsem.

„Ráda,“ opravila mě Paní Hedvika. „Ráda. V tomto domě vždy jen ráda. A pak si povyprávíme trochu jinak o barvách, jasné? Pro začátek, to, co mám na sobě já, je pastelová světle růžová, pudrová. To, co má na sobě Věrka, je vintage starorůžová, tmavší. Až půjdete do svého pokoje, dostanete za úkol naučit se pojmenovat ty nejběžnější varianty růžové barvy. A když říkám pojmenovat, tak opravdu myslím jmény. Zítra si vás vyzkoušíme.“

Pak je tu ještě jedna věc, kterou po vás musíme důrazně vyžadovat. Do tohoto domu nepatří žádné mužské oblečení. Vyndejte si proto z batohů všechny věci, které potřebujete ke studiu, jako jsou notebooky nebo skripta. Pečlivě vám je přejedu dámskou voňavkou. Zbytek batohu si odneste do sklepa. Do zítřka vymyslíme způsob, kde a jak se budete převlékat do mužského, pokud tak budete chtít chodit do školy.