Podnájem - 33.díl - Esme Ww

04.05.2022 23:12

33. Magisterské studium

 

Doktorku Hauptmannovou bych věru nechtěla samotnou potkat v lese. Nebyla ošklivá. To ani náhodou, ale vyzařovala z ní absolutní germánská sebejistota a sebevědomí. Vesmír kolem sebe měnila v armádu pomocníků a pomocnic. Zrovna tohle mně nevadilo. V submisivní pomocné roli už pár týdnů jsem a je mi v ní dobře. Bylo zajímavé pozorovat, že i Paní Hedvika s Paní Věrou se samy vmanipulovaly do pozic třídních premiantek, které mezi sebou závodí o přízeň paní učitelky. Jedině Paní Alžběta s ní dokázala jednat jako rovná s rovnou.

Pro mě byl nejdůležitější výsledek operace a ten splnil všechna očekávání. Musela jsem pečlivě dilatovat, takže jsem věděla, že to, že mě Sabina časem připraví o panenství, bude čistě symbolický akt. Krátce po Vánocích přijela doktorka Hauptmannová na kontrolu, která se k mému překvapení odehrála v krátké plné anestézii. Když jsem se probudila, na chvíli prolomila svůj ledový výraz, naklonila se ke mně, tajuplně mrkla a zašeptala mi něco jako „die brandneues Fräulein“. Nejsem si jistá, jestli teď bych v tom lese byla klidnější nebo ne.

Na pár dní jsem měla dát štěrbince absolutní klid, což jsem opravdu dodržovala. Bylo zkouškové období, tak jsem se prostě soustředila na to, abych ho měla rychle za sebou. Což se mi naštěstí podařilo. I když při praktické zkoušce z „Péče o nohy I.“ se nařízený klid dodržoval jen s obtížemi. Nakonec jsem si nechávala opravný termín z „Účetnictví a administrativy“. Napoprvé jsem přišla nevhodně nalíčená a vědomostmi jsem to vytáhla jen na trojku. Teď už to klaplo na jedničku.

Večer jsem měla přijít k Paní Hedvice na další gynekologickou prohlídku. Jako obvykle Sabina asistovala v roli sestřičky. Stály mezi mýma nohama a Paní Hedvika Sabče něco ukazovala pomocí zrcátek. Strašně jsem se styděla, což u mě bohužel mělo ten následek, že jsem začala vlhnout. O to víc jsem se styděla a o to víc jsem vlhla. Nepřetržitě jsem se kousala do tváří, ale jemné křečovité stahy nešlo přehlédnout. Viděla jsem, jak se Sabče rozzářily oči. Tohle mi nemůže dělat. Nebo teda musí, ale ne v této pozici a před Paní Hedvikou.

Dostala jsem pokyn, abych neopouštěla své místo a obě odešly. Zůstávala jsem v napjatém očekávání. Dolů jsem si bála sáhnout, a tak jsem si jen začala hrát se svými ňadry, které už měly stejnou velikost, jako ty Sabčiny. Za dvě minuty se Sabina vrátila a přistihla mě těsně před vrcholem. „Dej ty ruce zpátky, nebo si tě celou přivážu. Protože dnes je náš velký den a já nám to udělám tak jak jsem ti to slíbila.“ Sundala si sukénku od uniformy a odhalila tím připínák střední velikosti. Mezi napnutýma rukama mi předvedla roubík s avízovanými dildy. „Kdo svou připomínku neřekne hned, ať raději mlčí.“ Nechala jsem si ho utáhnout za zátylkem.

„A teď ti ukážu, co měla doktorka Hauptmannová na mysli, tím brandneues Fräulein.“ Když ho do mě poprvé zasunula, na něco lehce pružného narazila a když to povolilo, vykvíkla jsem do roubíku. Teď už mi bylo jasné, k čemu byla ta narkóza a nařízený klid. Doktorka Hauptmannová je opravdový machr a Sabča si dokáže promyslet věci do posledního detailu. I zbytek večera byl přesně podle jejího scénáře. Jsem opravdu šťastná, že jsem její.

Během celého ročníku jsem nebyla doma. U rodičů doma. Tohle si vzala na starosti Paní Alžběta. Je výmluvná a přesvědčivá. Poprvé jsem se s rodiči viděla až koncem letního semestru. Paní Alžběta a sestry Suché je pozvaly na návštěvu. Předem jsem o nich nevěděla. Jen jsem dostala za úkol upéct jahodovou bublaninu pro hosty. Pečlivě upravená jsem vešla do obýváku a uviděla mou matku, jak popíjí s dámami čaj. Ten čaj. I můj otec ho s nimi popíjel.

„Tys to dělala z lesních jahod!“ Řekla obdivně má matka. „A co to tam máš místo rumu?“

„To je brady, mami. Zkoušela jsem i koňak, ale brandy je lepší.“

Vstala a se slzou v oku mě objala. „A já hloupá chtěla, aby tě táta naučil zdít a svářet. Já jsem tak ráda, že ses našla a jsi šťastná.“ Usmála jsem se a vystřihla pukrle. Můj táta celou tu dobu seděl s přihlouplým úsměvem a neřekl ani slovo. Když odjížděli, všimla jsem si, jak si máma bere od Paní Věry kilový sáček s čajem a láhev likéru. Neboj, tati. Mohly by se ti stát horší věci.

Požadavky na větší genderové změny v obsazení studijních oborů jsou úžasná věc. Myslela jsem, že v novém studijním roce přijmeme do prváku buď úplně nové studentky nebo stejně jako my přejdou po bakalářských zkouškách. Jenže se u nás objevili dva chlapci, kteří byli oficiálně přijati k doktorandskému studiu. A ti dva nejdokonalejší. Milan s Evženem. Teda Milena s Evženií. To máte tak, když po čtrnácti dnech doktorského studia Automatizovaných systémů zjistíte, že začínáte od nuly bakalářské studium Osobní asistentky. A jste nastavené bezpodmínečně poslouchat i studentky vyšších ročníků.

Svůj čas dělím mezi své vlastní studium, pomoc při výuce žákyň nižšího ročníku, Sabču a samozřejmě baseball. Protože tam jsme si všechny i s Alžbětou rovny. Musela jsem si zvyknout na posunuté těžiště. S košíčky D je to trochu jiné než s prázdnou podprsenkou, ale když se všechno správně upevní, jde s nimi běhat i měnit směr. Sabča mi prozradila, že velikost prsou mi vybírala ona. Bavila jí představa, že se s nimi budu mořit o něco víc než ona, ale nechtěla mě úplně zničit. Protože chce mít asistentku výkonnou, ne s rozsypanými zády. Ono, když si umíte upravit výstřih, i s velikostí A se dají dělat zázraky.

Radka od jarního semestru druhého ročníku přestala na baseballu cvičit a chodila jen jako Alžbětin doprovod. Brzy se ukázalo proč, takže u státnic na sobě měla krásné obepínající těhotenské šaty, ve kterých začalo pracovat nejen miminko, ale i mlékárna o několik desítek centimetrů výše. Zářila jak sluníčko. Alžběta už má svůj věk, takže neměli důvod s dětmi otálet. Představila jsem si své tělo a v duchu v něm rozmísťovala nových dvacet kilo.

Dočkala jsem se za rok. Sabina po mém boku jen kvetla a výborné místo si zajistila už na škole. Vím, že ji dokážu maximálně podporovat doma i v práci. Tři, čtyři děti k tomu prostě musím zvládnout. Když bude potřeba, zaplatíme si pomocníky nebo pomocnice. Ohlídám si je. Vlastně jsem taky manažerka a nadřízená. Jen na o stupeň nižší úrovni vedení. A mám tu nejkrásnější a nejúžasnější šéfovou na světě