Podnájem - 32.díl - Esme Ww

28.04.2022 18:59

32. Snaživá slečna bakalářka

 

Sabina se pokusila přitáhnout si židli, ale zjistila, že řetízek, který nás spojuje, je moc krátký na to, aby dosáhla za stůl Paní Hedviky. Zalomcovala ještě s celým stolem. Bohužel byl příliš masivní, takže s ním nedokázala pohnout. Nakonec se jí povedlo z pod stolu vytáhnout takový malý dřevotřískový kontejner, ve kterém měla Paní Hedvika malou registraturu s lékařskými záznamy. Posunula ji k mému lehátku do úrovně mé hlavy. „Tobě je hej, ty si jen ležíš. Mě už z toho bolí nohy.“ Se zjevnou úlevou se konečně posadila a opřela si obě předloktí na lehátko jen kousek od mojí hlavy.

„Mně to prvně vůbec nedošlo, že ty jsi ještě nikdy s žádnou holkou nic.“ Pokrčila jsem rozhořčeně čelo. „Tak dobře, pusu možná jo, ale dál že toho víc nebylo. Podívej se, já se taky maximálně líbala s klukem ve školce a s holkou na gymplu před maturitou. A řeknu ti, že to druhé bylo o moc lepší. To se mi tak krásně svírala a rosila štěrbinka. Jenže já se bála, že se to na mě někdo dozví a bude z toho ostuda. Tak jsem z toho vycouvala. Teď už se nebojím.“ Přiblížila se mi k uchu téměř na dotek. „Bylo to takové,“ olízla mi lalůček a pak ho vtáhla mezi zuby dovnitř. Špičkou jazyka kroužila kolem ústí zvukovodu. Odevzdala jsem další vzorek.

Pak mi jemně lalůček zkousla a šeptla „Holka to holce vždycky umí udělat líp. Protože ví, co cítí. Zná to. Nemá to jen nastudované z internetu. A to ještě v tom lepším případě.

Hedvika je fajn. Pomůže nám s Věrou. Ona ani Věra není zlá. Jen se jí nechce měnit plány. Neumí improvizovat ani tam, kde to je ke prospěchu věci. Na druhou stranu dokáže ohlídat všechny termíny, sehnat věci o kterých jsou ostatní přesvědčeni, že sehnat nejdou.“

Zvedla se a udělala dva kroky k mému zadku. Přidřepla si a protáhla se mezi mé roztažené nohy. Zamyšleně si mě prohlížela. „Ještě nikdy jsem takhle nepozorovala mužské tělo. No řekněme spíš mužský rozkrok. Protože zbytek tvého těla. No, co si budeme povídat. Stejně to vypadá srandovně.“ Vzala šourek do ruky a se zájmem si ho prohlížela. Zhruba se stejným výrazem jako kdyby našla po dešti na silnici zmatenou ropuchu. A přitom by stačilo, kdyby každý kluk v šestnácti, nebo v kolika to na něj přijde, odevzdal svůj vzorek pak i tohle.

Jasně, je mi trochu líto, že ti seberou možnost přijít o panictví, ale kdybys o něj přišla a já tě pak připravila o panenství, tak by to vlastně nebylo tak docela poprvé, a to by byla veliká škoda. Protože já chci, abys to se mnou měla poprvé. Abysme to obě spolu měly poprvé. Už jen když na to budeš myslet, naběhnou ti kapičky vzrušení i potu v celém klíně.“ Položila mi ruce na třísla a začala mně je dráždit. „Někde v těchto místech,“ nepřestávala mě pozvolna hladit dlaněmi a prsty, „nebo možná malinko vedle se ti už brzy budou zvedat stydké pysky. Na ně ti dám pusu. Prvně jemnou, něžnou, docela nevinnou. Potom je přejedu jazykem a zkusím se s ním dostat mezi ně. Věř tomu, že v tuhle chvíli už budeš téct tak, že kdybys byla pořád kluk, měla bys v tu chvíli už vymalováno a mohla by sis tak maximálně zajít do sprchy a potom usnout. Jenže my budeme teprve začínat. Položím ti na ně oba palce, přitlačím tak akorát a odtáhnu je od sebe. Díky tomu se totiž dostanu jazykem mnohem hlouběji.“

Odevzdala jsem další vzorek a Sabča se jen zlehka usmála.

„Víš, já bych z tebe chtěla mít jen takovou soft verzi osobní asistentky. Klidně tě na pár hodin pustím do samostatného zaměstnání. Věřím tomu, že při vší péči o mne, naši rodinu i domácnost, stihneš být výborná asistentka i tady na Sociální fakultě. Jistě i odborná asistentka. Měla bys vrátit fakultě všechnu tu péči, kterou ti věnovala, a ještě bude věnovat. Doma bych ti někdy třeba i pomohla oškrábat brambory a až přijdu s nějakým úžasným prototypem automatu pro domácnost, budeš první, která ho vyzkouší. A až budeš rodit, slibuju, že to stihnu včas na sál a budu tě při tom držet za ruku. Při každém porodu. A budu ti pak mazat strie v místech, kam si neuvidíš nebo nedosáhneš. A, a, a už jsem ti řekla, co s tebou udělám potom, co tě jazykem donutím vykřičet si plíce?

Přemýšlela jsem o tom, kde bysme si to měly poprvé navzájem udělat, a možná, že tohle by bylo to nejlepší místo. Musím si to s Hedvikou domluvit. Přemýšlela jsem o dildu, ale možná bude ještě o něco lepší pořídit si připínáka. Ne velikého, stačí nějakých dvanáct, patnáct cetnimetrů maximálně. Chci ti jen natrhnout panenskou blánu, ne udělat ze štěrbinky Grand Canyon. Budu prvně něžná a potom nesmlouvavá. Něžná. Nesmlouvavá, Něžná. Nesmlouvavá.“

Levou rukou mi jezdila po hrázi a pravou si zajela pod šaty do míst, kam jsem nemohla vidět. Nechápu, kde se ve mně ty zásoby pořád berou. Vymotala se zpod mých nohou, vrátila se k mé hlavě a znovu si sedla na vytažený kontejner. Chvíli jen tak vydechovala, ale za necelou minutu se znovu zvedla. „Sakra, strašně mě to zespodu studí, jak jsem vlhká!“

Sedla si ještě na dalších deset sekund. Poté si klekla na zem a naklonila se k mému uchu. Přešla do přerývaného hlubokého šepotu. „A pak nastane ten pravý čas na to, abys o panenství připravila ty mě. Koupím ti latexový roubík, který směrem dovnitř bude mít jen malý náznak dilda a směrem ven bude mít dildo řekněme dvanáct centimetrů. Upravím lehátko tak, abych si mohla kleknout kolem tvé hlavy a nasednu. Nemyslím, že bych měla moc krvácet. Doufám. A i kdyby toho bylo víc, než čekám, dokážu se s tím smířit. A budu na tobě jezdit. Dokud alespoň třikrát nevyřvu do zdí ordinace, že už jsem velká holka.

Škoda že tu,“ podívala se na okolí mého lehátka a zjistila že pod ním je pedál, kterým se do jisté míry dala ovládat jeho výška. Přišlápla ho a já sjela o deset centimetrů níž. „Není to úplně ono, ale takhle nějak to bude vypadat.“ Nadzvedla si šaty, pak i nohu a obkročmo mi nasedla na obličej. Praštila mě při tom řetízkem do nosu. „Promiň,“ zaslechla jsem ještě, než mi stehny ucpala uši, „pořád mám strašně zmrzlou prdel a …“

Jezdila mi po přelepené puse. Nosem jsem střídavě dráždila Venušin pahorek, poštěváček a celkem často se dostal i do sevření stydkých pysků, které už dávno nebyly studené, ba naopak z nich sálala horká voňavá pára. Bylo to tisíckrát lepší, než pobyt v lázních či účast na mistrovství světa v saunování. Zaškubala jsem sebou, ale vůbec jsem si nebyla jistá, jestli jsem byla schopná přidat ještě něco do odběrné lahvičky.

Pak najednou ze mě Sabča rychle slezla, spěšně si upravila sukni a slyšela jsem jí, jak říká „Dále!“

„No,“ Paní Hedvika se podívala na objem mého vzorku a strčila ho do přenosného chladícího boxu. „Musím tě pochválit. Podala jsi mimořádný výkon. Věděla jsem, že pro náš seminář budeš ta pravá. Počkej, sundám ti obojek.“ Aha, tak to nebylo ke mně. „Pro dnešek máte hotovo. Klícka počká do rána. Sabi, odvaž slečnu bakalářku, ukliďte ordinaci a pak máte volno. Můžete jít spát.“

Sabina srovnala pracovní stůl a strčila pod něj kontejner. Já vyčistila vyšetřovací lehátko dezinfekcí a setřela podlahu. Celou tu dobu jsem měla na krku obojek s vodítkem a přes pusu tejpu. Ukázala jsem na ní a Sabča mi ji konečně strhla. Ty kalhotky jí ještě budu muset přeprat. „Díky.“ Předklonila jsem se, opřela si ruce na kolena a zhluboka se vydýchávala. Až jsem se srovnala do standardního stavu, ukázala jsem si na krk. „Ještě ten obojek.“

„Všechno má svůj čas,“ nadzvedla obočí a mnohoznačně se usmála. „Mám pocit, že tvůj jazyk se celou dobu trestuhodně poflakoval.“ Otočila se ke mně zády, řetízek si hodila přes rameno a odvedla si mě do naší ložnice.