Podnájem - 31.díl - Esme Ww

24.04.2022 13:09

31. Odevzdání vzorku

 

V absolutně pasívní submisivní roli jsem se pro tuto chvíli cítila maximálně šťastná. Cítila jsem, jak mi obě nalepují elektrody do třísel, podbřišku a na kořen přerostlého poštěváčku. Jemné brnění už pro mě bylo rutinou, ujištěním o tom, že věci jedou po drahách, po kterých by měly.

„Sabino, teď jsem tu zbytečná. Kdyby tady slečna bakalářka nebyla dnes tolik nervózní, byly bysme tu následující čtvrt hodinu zbytečné obě dvě. Nicméně musíme vzít v úvahu, že dnes má svůj opravdu velký den. Snaží se dostat na obor, který jí může změnit celý život. Tak jí trochu pomoz. Tenhle gel jí budeš pečlivě a rovnoměrně vtírat do hrudníku. Dej si záležet. Nechceš přeci, aby ji to převažovalo na jednu stranu. Já se jdu podívat, jak to vypadá v druhé ordinaci. Znáš Věru, někdy je přehnaně puntičkářská a přes třísku nevidí les.“

Je velký rozdíl, když vám hrudník masíruje odborný personál, když si ho masírujete samy, nebo když si s ním hraje někdo, ke komu cítíte to, co já k Sabině. A já to cítila i v puse. Nešlo mi moc polykat, ale i kdyby šlo, stejně bych to pořád cítila. Bradavky mi trčely kolmo k hrudi a když mi Sabča prvně levou a pak i pravou obkroužila špičkou jazyka, odevzdala jsem druhou část vzorku.

„Můžu ti je přejet jen po malou chviličku. Nechci abych měla oteklý jazyk a ty vpáčené bradavky,“ dělala si ze mě srandu a mým naběhlým špalíčkům se okamžitě začala věnovat i prsty. Párkrát je povytáhla, aby si ověřila, jak pružnou mám kůži. „No, když si uvědomím, že sotva před dvěma týdny začala škola, tak je to učiněný zázrak. Uvědomuješ si ty klikařko, že mně trvalo pět let, než mi narostlo to, co ty máš teď? A že nebýt toho, že jsem tu strávila prvák, tak jsem na tom pořád takhle?“

Snažila jsem se očima a krabatěním čela vyloudit chápavý výraz.

„Kam až bys chtěla dojít? Kam si myslíš, že tě sestry dotlačí? Chtěla bys je mít stejné jako já nebo ještě větší.“

Provedla jsem pokus o mimické pokrčení rameny.

„No jo,“ škádlila mě dál. „Ty vlastně nevíš.“ Ohlédla se ke dveřím a sáhla si zezadu na krk. „Nevíš, jaké je mám.“ Pak přehodila své ruce dopředu na ramena a stáhla si uniformu do výšky pupku. „Chtěla bys takovéto anebo ještě větší?“ Vytřeštila jsem oči, ale i tak to bylo málo. Tohle prostě mimicky nezahraju. Půl minuty si se sebou hrála a já viděla, že špalíčky jí trčí stejně a možná i víc než mně. I když ne. Kecám. Trčí jí mnohem krásněji. Krásné špalíčky na nádherných prsou pod obličejem k zulíbání. Proč si já kráva jen nechala přivázat ruce? Znovu mně položila ruce na hrudník. Orosilo se mi čelo. Naklonila se blíž, až mě konečky vlasů pošimrala na prsou a pak na tváři. „Takové anebo větší?“ Prsa. Naše prsa. Obojek na jejím i mém krku. Řetízek v jejím i mém žlábku. Usmála se. Nikdy se mi nepřihodilo, že by třetí dávka byla větší než dvě předchozí dohromady. Až teď.

„Koukám, že se do své práce umíš opravdu položit,“ ozvalo se od dveří. Sabina si chvatně ukrývala svá ňadra do uniformy. „Neboj, já nejsem Věra. Nelpím suchopárně na pravidlech. Dokážu ocenit kreativitu.“ Paní Hedvika se podívala do odběrné lahvičky. „No, musím vás obě pochválit. Už teď je objem získané látky dvakrát tak velký jak minule po hodině a půl. Jestli v tom nehraje roli i to, že se nám minulý týden slečna bakalářka pár dní před odběrem poněkud nevyčerpala.“

Za normálního stavu bych i svázaná zčervenat mohla, ale v tuto chvíli už moje tělo prostě červenější tón nemá k dispozici. Tak jsem alespoň cudně sklopila pohled.

„Douprav se a pojď mi pomoct s elektrodami. Musíme těm prsům poskytnout patřičný impulz.“

„Jaký je vlastně plánovaný cílový stav?“ Zeptala se Sabina.

„V podstatě takový, jaký si zákaznice zadají.“

„Ale teď jste říkaly, že žádné zákaznice ještě nemáte. Že první ročník je vlastně pilotní. Takže to znamená, že volba je na vás dvou s Věrou? Není to tak trochu střet zájmů?“

„Jako že by našim zájmem bylo produkovat nepoužitelné absolventky? Takových oborů má univerzita spousty. Nechceme se slepě přidat.“

„Já myslela, že by v rámci objektivity a nestrannosti o tom měl rozhodnout někdo jiný.“

„Jako myslíš naše pomocnice, když nikdo jiný není v obraze?“ Rozesmála se Paní Hedvika polohlasně. Tak fajn, tady Pavluška spadá pode mne, Věra má na starosti Radku. A bude jí s ní pomáhat Alžběta. Ona vlastně Alžběta je v podstatě náš nultý zákazník. Takže si o tom promluvíme v klidu jen my dvě o samotě. Už jsme se bavily, že ani já a ani Věra nemáme zájem o trvalou službu absolventek nultého ročníku. Bude nám stačit jejich občasná výpomoc.

Uč se a pomáhej. Dívej se, do kterých míst na krajích prsu přilepuju Pavle elektrody a přilep je na stejné pozice na své straně. Ukaž? Tu horní posuň u půl centimetru nahoru jinak to je v pořádku. Tak, teď jsou na řadě injekce. Jejich aplikace je nezbytně nutná. Nesmíš se nechat odradit tím, že se jich pacientka může bát. Zase první dám já a na své straně ji píchneš ty. Místo si nemůžeš splést, spodní okraj bradavky je jednoznačný. Důležitá je ta správná hloubka vpichu. Musíš se dostat až do prsní tkáně. V žádném případě nesmíš látku vtlačovat příliš rychle. Raději pozvolněji, než je nutné, než aby se ti tam udělala bulka. Tak a teď s pomocí elektrod zajistíme distribuci látek v rámci prsu a nastimulujeme proces jejich růstu.“

„Mně jste před léty žádné injekce nedávaly a stejně jsem tu nabrala dvě velikosti.“

„Taky ti to trvalo skoro rok. Kromě toho musíš vzít v úvahu tvůj studijní obor a studijní obor tady slečny bakalářky. V případě našich studentek bude potřeba rychlý až skokový počáteční růst. Kvůli lepším výsledkům v odborných předmětech je žádoucí co nejrychlejší odpoutání se od původního světa, které je pak následované snazším přijmutím nové role. Samozřejmě v případě našich slečen bakalářek byly už na vstupu mimořádné studijní předpoklady, ale v budoucnu se může stát, že zadavatelka z praxe přijde s požadavkem na studentku se silnější fixací na původní svět. V tom případě se nám takto nabyté zkušenosti budou mimořádně hodit.“

„Pořád mluvíte o požadavcích z praxe a o sponzorkách. Co si mám vlastně představit pod pojmem Osobní asistentka? To má být domácí služka, chůva, vylepšená sekretářka? Jak moc osobní bude jejich práce?“

„Kladeš nějak moc otázek najednou. Dalo by se říct, že její pracovní náplní bude vše, co jsi zmínila, a ještě něco navíc. V podstatě to má být někdo, kdo bude k dispozici své zaměstnavatelce dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Pokud to bude potřeba, musí být schopná jí fundovaně pomoci v zaměstnání, musí se jí kompletně postarat o domácnost. Jak vlastní fyzickou prací, tak koordinováním případného pomocného personálu. A ano sexuální uspokojování své majitelky je samozřejmostí. Vyžaduje se maximální oddanost, bezpodmínečná poslušnost, kompletní odpojení od svého předchozího života.“

„Takže proto se budou do studia přijímat především muži? Protože je tou transformační procedurou od předchozího života dokonale odstřihnete?“

Těkala jsem očima z jedné na druhou a dávala si dohromady ty kousky skládačky, které mně do této chvíle zůstávaly skryté. Ne, nebyla jsem klidná. V mé pozici, se zapnutými elektrodami v těsné blízkosti těch nejcitlivějších erotogenních zón jsem nemohla zůstat netečná. Ale zdejší výchova, čaje, likéry, injekce a nejspíš i spousta dalších věcí, které jsem dosud neodhalila roznesly v mé duši smíření následované možná až dychtivým očekáváním.

„Přesně tak, odstřihneme je psychicky a v krátké době i fyzicky.“

„To jako tam? Fyzicky?“

„Ano, tam fyzicky.“

Zatlačila jsem jazykem proti Sabčiným kalhotkám. Nejsem úplně blbá, mám bakalářský titul z technického oboru. Smířila jsem se s tím, že po zbytek života nebudu vystupovat jako muž a ano, nemám s tím až tak velký problém, v podstatě mě to i láká. Každým dnem víc. I jsem si dokázala představit, že i dole budu časem víc holka než kluk. Ale přeci jen jsem doufala, že budu mít šanci přijít o panictví dřív než o mou mužskou výbavu. Alespoň jednou si to vyzkoušet. S kteroukoliv! Třeba i s.

Ne moc dobře vím, že bych to nedokázala. Nikdy jsem nebyla duší rozsévač, kterému by bylo jedno, kde zanechá svou genetickou informaci. Nakonec se mi povedlo nepozorovaně roubík vytlačit. „Myslela jsem my dvě alespoň jednou, třeba i někdy dítě.“

Paní Hedvika nadzvedla pohoršeně obočí a Sabina mi rychle zatlačila kalhotky zpět. Stačily vychladnout a přišly mi ožužlanější než jaké jsem je před chvilinkou vytlačila. „Kde bych tu našla velkou náplast, nebo třeba tejpovací pásku?“ Zeptala se Sabina.

Za pár desítek sekund mi už uhlazovala konce tejpovací pásky u uší. Růžové tejpovací pásky. Tipla bych si růžový karmín.

„Slečna bakalářka narazila na zajímavý problém,“ pokračovala Paní Hedvika naprosto nevzrušeným tónem. Něco jako Lady Margaret, dvacátá osmá hraběnka z Warwicku, krátce poté, co uprostřed jejího otevíracího proslovu výroční zahradní slavnosti na gotickém rodinném sídle, vyvedla ochranka jejího nejstaršího opilého syna, který se přede všemi svléknul do naha, na hlavu si narazil šestipatrový dort s marcipánovými labutěmi a požádal místního vikáře o ruku. “Spousta z našich sponzorek je ve věku, kdy by si opravdu rády pořídily děti. Drtivá většina z nich je nezadaná. Buď na vztah nemají čas, nebo se bojí toho, že by si je jejich nastávající vzal jen pro jejich peníze a postavení. Nemají zájem o následné soudy o výchovu dětí a odstupné. Nevěří na romantiku, jsou to pragmatické zkušené ženy. Proto odebíráme našim studentkám hned zpočátku spermatický materiál. Dokud je ještě použitelný. Dámy budou mít potomky se svou vybranou asistentkou. Ne s náhodným vzorkem ze spermabanky, chtějí jistotu. Jistotu, že jejich asistentky budou ty děti vychovávat, jako by byly jejich vlastní. Protože budou jejich vlastní. I to je důvod, proč musíme pečlivě vybírat naše studentky. Musí poskytovat kvalitní materiál. A jak se tak dívám, tady slečna bakalářka to splňuje po psychické stránce, a soudě dle pohledu do odběrné lahvičky, tak i po té fyzické. A pokud bude materiál kvalitní a naše škola si vybuduje příkladné renomé, bude příjem z nadbytečných materiálů dalším vítaným zdrojem příjmů.“

„Kolik takových odběrů se uskuteční?“

„On by stačil i jeden. Nepotřebujeme stovky miliónů spermií. Ale abysme měli jistotu, že případná chyba při manipulaci se vzorky, nebo mechanický čí technický problém při skladování materiálů nás zcela nepřipraví o cenou genetickou stopu, počítáme se třemi odběry s pětidenním, případně týdenním odstupem.“

„A po třetím odběru?“

„Při třetím odběru odebereme výrazně víc materiálu. Už ho nebudeme k ničemu potřebovat.“

„Třetí odběr!“ došlo mi. Pět až sedm dní. To je nejdéle příští pátek. Poulila jsem vyděšené oči, ale obě dvě mě ignorovaly. I když ne tak úplně. Sabina mi za zády strčila palec pravé ruky do dlaně. Sevřela jsem ho a ona mně zbývajícími prsty hladila po hřbetu ruky.

„Nevidíme žádný důvod to protahovat. Už jsme na příští týden domluvené s doktorkou Ute Hauptmannovou z univerzitní kliniky v Augsburgu. Alžběta se s ní zná z nějakých seminářů k genderovým projektům. Je naší velkou fanynkou a rozhodla se nás podporovat, jak jen to bude možné. Za celou akci nic nechce, budeme platit jen materiál a ten bohatě pokryjí sponzorské příspěvky.“

„Stejně si nedokážu představit ty podnikatelky, jak na půlroku, devět měsíců či rok přeruší své aktivity a přizpůsobí se dítěti. Mnohým z nich je bez urážky výrazně víc než vám. To je značná ztráta komfortu a v mnohých případech hrozí i vážné zdravotní komplikace.“

„Proč si myslíš, že sem taháme doktorku z Německa, když i u nás se tyto operace provádí v podstatě rutinně. Ute je mimořádný machr. Má za sebou spoustu stáží v USA, v Kolumbii i Thajsku. Dokáže vytvořit plně funkční nejen vagínu, ale i dělohu.“

„To jako úplně?“

„Úplně. Ale jen vagínu s dělohou. Vaječníky ne. Což není na překážku. To, že ti asistentka na několik dní v měsíci vypadne z provozu není žádoucí. A k čemu vajíčka? Ty má její majitelka, promiň zaměstnavatelka vlastní. Pro náš projekt je úplný zázrak, že se v té děloze dokáže udržet plod. Až do konce druhého trimestru bude těhotenství zcela bezproblémové, pak se počítá s tím, že se asistentka bude muset pár týdnů až měsíců šetřit. Ale spousta budoucích matek je na rizikovém těhotenství už od začátku.“

Teď mi pro změnu sevřela ruku komplet i Sabina.

„Nemysli si,“ pokračovala Paní Hedvika, „že to pro její zaměstnavatelku bude úplně bez komplikací. Jasně dítě odnosí asistentka, kojit ho bude asistentka. Mimochodem to bysme dokázaly vyvolat samy i bez Ute. Starost o dítě připadne asistentce. Pokud si postavu někdo zkazí, tak to taky nejspíš bude asistentka. Ale ty si nejspíš vůbec nedokážeš představit, co se zaměstnavatelkou dokáže udělat stres. K tomu musíš připočíst fakt, že se zaměstnavatelka, velmi vytížená žena, bude muset smířit s tím, že její asistentka nebude po nějakou dobu téměř vůbec schopná pečovat o její blaho. Takže rozhodně není jednoznačné, kdo tu podstoupí větší oběť.“

Paní Hedvika zkontrolovala odběrnou lahvičku. Musím přiznat, že vyslechnutá diskuse, jakkoliv byla podnětná, mě k odevzdání dalšího vzorku nevybídla. „Hm, ještě by to trošku chtělo,“ poznamenala. „Myslím, že by se vám to hodilo,“ usmála se na Sabču dvojsmyslně. „Ještě máme skoro tři čtvrtě hodiny čas a teď tu jsem opravdu zbytečná. Od čeho mám pomocný personál.“ Naklonila se ke mně a pohladila mě po tváři. „Ještě se trochu zasnažte, slečno bakalářko.“