Podnájem - 16.díl - Esme Ww

27.02.2022 13:32

16. První výsledky vyšetření

 

Hodinu a půl jsem se nechala stimulovat za tónů relaxační hudby, která se v okamžicích zesíleného dráždění střídala se zvuky milostných hrátek. Když se Paní Hedvika konečně vrátila, byla jsem ve stavu, že už mi bylo úplně jedno, co se z reproduktorů ozývá.

Paní Hedvika odpojila rourku z mojí alternativy poštěváčku a proti světlu se podívala na odběrovou lahvičku. „Kvalita na první pohled není špatná, množství jsem čekala výrazně vyšší. Upravím podle toho vaší medikaci." Sundala ze mě všechny elektrody, vyndala mi z úst totálně nasáklý roubík a postupně mě odpoutala. „Pojďte, pomůžu vám na zem." Zdvořile jsem odmítala, ale když se mi začaly podlamovat nohy, ráda jsem využila nabídnuté rámě. Za pár desítek sekund mě slabost přešla. „Dejte si sprchu a ihned se vraťte," dirigovala mě.

Nastavila jsem sprchu na horkou, ale místa, na kterých jsem měla předtím elektrody, byly pořád výrazně citlivější. Zkusila jsem variantu ledové sprchy. I v tomto případě jsem vyjekla bolestí. Hlavně oblast prsou byla nyní mnohem vnímavější na veškeré vjemy a upřímně nezdálo se mi, že by zatím otok nějak splaskával. Spokojila jsem se tedy s obyčejnou vlažnou sprchou a po chvilce přemýšlení si umyla i hlavu. Paní Hedvika sice říkala ihned, ale po dnešním dnu jsem to považovala za hygienickou nutnost. Prostě jsem si vyložila slovo ihned, tím způsobem, že po vysprchování dojdu přímo k ní a nepůjdu třeba do lesa na houby. Stejně tak mi nepřišlo vhodné zdržovat ji svým fénováním a jelikož jsem nechtěla ani nastydnout, tak jsem si prostě zabalila vlasy do ručníku a vklouzla do županu. Obojí v barvě růžové levandule.

„Odložte si župan," vyzvala mě Paní Hedvika. „Když sama chcete, a navíc jste pod dozorem, tak jste velice způsobné děvče. Na vašem chování mimo náš dohled ještě musíme malinko zapracovat, ale od toho tu přeci jste, mé dítě. Dejte nohy trochu víc od sebe." Poslechla jsem a nechala si znovu nasadit nachový brambořík. „Je ta bolest lepší?" Zeptala se potom.

„V těch tříslech ano," přisvědčila jsem a pak se na chvíli zarazila. „Víte, jsem trochu zmatená z mého hrudníku. Přijde mi, že se ten otok chová nějak neobvykle. Jako by se stahoval k bradavkám. Na pravé straně mi to přijde logické, z pohledu gravitace by se měl otok posouvat spíš od místa nárazu níž. Jenže proč není níž i na té levé, to mi není jasné." 

„To je biologie, ne ty vaše automaty. Otok se stěhuje do míst, která ho jsou schopná absorbovat. Prsní tkáň je k tomu ideální u všech lidí. Já vám teď nasadím speciální hojivý obvaz. V pátek mi přijdete na kontrolu a do té doby ho nesundáte ani ve sprše. Sprchování přežije a je z materiálu, který do deseti minut kompletně uschne. Dejte ruce nahoru." Udělala jsem automatizovaný pohyb. „Říkala jsem nahoru, ne vzhůru," zasmála se. „My dvě přeci nejsme ve válce."

Omluvně jsem se usmála a opravila polohu rukou. 

„Jste moc vysoká, ohněte ty ruce trochu před sebe, ať si nemusím stoupat na špičky," navigovala mě. „Stačí."

Navlékla na mě asi patnáct, možná dvacet centimetrů široký pruh elastické látky jištěný tenkými ramínky. Podle toho, jak mi ho na zádech rovnala, tak vzadu měl šířku s bídou poloviční. Začínal o malinko výš než na půl cestě mezi krkem a bradavkami a končil kousek nad spodkem hrudní kosti. Byl světle tělové barvy. „Nenápadné,“ pomyslela jsem si. Mám klasické cyklistické opálení a hrudník je rozhodně světle tělový. Celoročně. Na chvilku to zastudilo a pak ke mně látka v podstatě přilnula a přestala jsem ji vnímat. Přesto po ní Paní Hedvika přejížděla rukama a uhlazovala ji.

Pak mírně poodstoupila a obešla mě. „Tak, teď je to ono, připažte. Nepřekáží vám to někde?"

Po pravdě jsem přisvědčila, že ne.

„Pod tričkem to v podstatě nebude vidět a když ramínka schováte pod ramínka od tílka, tak si toho nemá nikdo šanci všimnout. Jestli k tomu nemáte žádné dotazy, tak běžte obratem do postele. Měla jste velmi náročný den a za sedm hodin vám zvoní budík. Mně taky, a to mě ještě čeká jedna pacientka."

Poděkovala jsem za veškerou péči a odešla spát. Napadlo mě, jestli náhodou nemám svou první opravdovou podprsenku. Ony ty první nikdy moc na krásu nejsou, takže možná ano. „Jenže mám jen otoky, ne prsa," povzdechla jsem si. Ale ve škole ani slovo. A kdyby něco, vybourala jsem se na kole a mám obvaz. Musela jsem si lehnout na bok, protože na břiše jsem byla příliš citlivá. I tak jsem usnula mnohem dřív, než přišla ošetřená Radka.