Otec dcera milenka - Learita

28.04.2022 18:54

Dominik a Dominika, snoubenci, které dal dohromady osud, láska však přetrvala jen u jednoho z nich. Dominika chtěla už dávno vztah skončit, ale rodiče ji donutili, aby v něm setrvala. Budoucí zeť jim totiž nabídl, aby se po svatbě všichni přestěhovali k němu na vesnici. A uznejte, že vyměnit panelákový byt 3+1 za život na zámečku, bylo více než lákavé. Dominik měl šlechtické kořeny a kromě noblesy i dobré srdce. Zkrátka by neunesl pomyšlení, v jakých podmínkách by zůstali rodiče jeho ženy.

Pro Dominiku byl zpočátku jako princ z pohádky, jenže postupem času zjistila, že si přeje přece jen někoho méně usedlého, kdo by projevil city jinak než víkendovým výletem do Benátek. Rodiče však nechtěli o ukončení vztahu ani slyšet. Vyčítali ji, že myslí jen na sebe a že si to za svou dlouholetou starost o ni nezaslouží. Snažili se ji přesvědčit, že opravdová láska na celý život neexistuje a že lepšího manžela než Dominika jen těžko najde.

Ona však nechtěla žít ve stejných lžích a přetvářkách jako její rodiče. Dobře věděla o otcově nevěře a o tom jaké hrají divadlo pro své okolí, zatímco se doma nemůžou vystát. Plánovala si jak zkazí svatební obřad a řekne před oltářem ne. Avšak se ji naskytla jiná příležitost, jak problém vyřešit. Dokonce si mohla předem vyzkoušet, že bude fungovat. Její plán byl opravdu ďábelský, stejně tak jako přípravy na něj. Nejdříve přestala brát antikoncepční pilulky, pak se narychlo objednala na plastickou operaci svého poprsí, a k tomu všemu začala tajně kouřit. Prostě udělala vše proto, aby to budoucímu obyvateli svého těla, co nejvíce znepříjemnila.

 

*_*

 

Poslední večer před svatbou probírala matka Dominiky ještě jednou celý harmonogram obřadu a ještě naposledy si zkontrolovala, že je zámeček připraven na takovou slávu. Všude bylo vyzdobeno a vymeteno do posledního smítka a na zahradě byl připraven altánek pro obřad. Byla na svou práci nebo spíš organizaci opravdu pyšná. Mohla s klidným svědomím odjet. Dominika ji však poprosila, aby ještě chvíle počkala., že si potřebuje skočit na záchod. Zde se raději zamkla a z kabelky vytáhla tři papírky. Na jeden z nich napsala své jméno, na druhé jméno svého otce a na ten třetí jméno jeho milenky. Pečlivě označila, kdo se má prohodit s kým, zmačkala papírky do kuličky a v sedě je zapálila. V tu chvíli kolem ní svět zčernal.

 

Dominika začala přicházet k sobě a postupně si začala uvědomovat, že leží, že má roztažené nohy a že do ní někdo vráží svůj úd. Bylo jí krásně jen do té doby než otevřela oči a uviděla nad sebou svého otce, jak se zavřenýma očima stále přiráží, jako by byl na autopilotu. Nedokázala ani promluvit, její vzrušení rychle opadlo, zatímco její otec vyvrcholil a začal se blaženě usmívat a s pootevřenou pusou sténal. Byl očividně překvapen intenzitou orgasmu, avšak neuvěřitelná krátkost požitku ho rychle přivedla na zem. Jeho oční víčka najednou úplně vystřelila. Milenka uvězněná ve starém chlupatém těle se pochopitelně vyděsila při pohledu na svou něžnou schránku, která už nebyla její. Chtěla zjistit, kdo je. Sice tušila, ale přesto ji pohupující se penis, visící z jejího těla, úplně rozbušil srdce. Vrátila se pohledem ke svému bývalému tělu. Vypadalo to, že chce něco říct, ale její obličej zbělel a tělo se svalilo na bok.

 

Stejně tak otec v Dominičině těle přicházel k vědomí postupně. Kouzlo udržovalo tělo v takovém stavu, aby si nemohlo při prohození ublížit. Tělo tak poslušně stálo před zrcadlem a pozvolna přebíralo povely od otcovy mysli. Začalo sebou dokonce i trochu cukat a narážet do umyvadla. Jeho mysl byla plná erotických představ a tělo se snažilo přizpůsobit. Lehce mu ztvrdly bradavky a jeho kalhotky začaly vlhnout. Nicméně dráždění klitorisu hranou umyvadla nemohlo mít takový účinek jako vsouvání údu do své milenky. Vzrušení rychle opadlo, otec otevřel oči a doslova vyjekl nad odrazem své zpocené dcery.

 

Dominika se mezitím psychicky vzpamatovávala. Byla sice v jiném těle, ale stejně se cítila sexuálně zneužita. Stále se ji přehrával otcův blažený obličej. Přemýšlela, do jaké míry to byl on a do jaké míry to byla milenka. Jako dítě sice zaslechla několikrát podivné zvuky z ložnice svých rodičů, nicméně se dokázala ubránit představám, co se tam asi děje. Nyní však neměla na výběr. Byla zcela vržena doprostřed představení. Dívala se několik minut do stropu a mísila své myšlenky se svými pocity. Až pak si uvědomila podezřelé ticho. Nakonec získala odvahu a podívala se na tělo, které obývala otcova milenka. Chvíli přemýšlela, že uteče, ale nakonec raději zavolala záchranku.

 

Za otcem přispěchala jeho manželka, která uslyšela hysterické výkřiky své dcery. Svého manžela našla, jak se drží za své obrovské poprsí, které ještě nedávno bylo o tři velikosti menší. Nyní už jeho výkřiky byly nahrazeny otevřenou pusou a občasným mumláním. Když zjistil, že má vedle sebe manželku, okamžitě se ji chtěl svěřit.

„Mami! To jsem já.“ Ještě si nevšiml, jak oslovil svou ženu a pokračoval. „Já, Dominika! Slyšíš mě? Dominika!“ Nyní si už uvědomil, co říká.

Manželka se opatrně zeptala: „Děje se něco?“

Okamžitě začal hledat nějakou vzpomínku, kterou mohli mít jen oni dva.

„Vzpomínáš si, jak jsme taťkovi rozbily jeho milované rádio?“ Opět nedokázal říct, co chtěl. Známá finta z filmů selhala a navíc byl smutný, že jeho milované tranzistorové rádio nesešlo věkem, ale nějakou nehodou.

„Proč to právě teď říkáš?“

„Nevím, asi jsem napjatá ze zítřka.“ Byl nevědomky nucen do správných rodů.

„Pojď, pojedeme už domu. Potřebuješ se na zítra dobře vyspat.“

Ihned si vzpomněl, co naposledy dělal, a na koho tam můžou narazit. Předpokládal však, že v jeho těle je jeho dcera, která jistě už Oldřišku, jeho milenku, vyhnala ven.

„Ano. To bude asi nejlepší.“

I když byl všedně oblečen, přesto měl boty s vyšším podpatkem. Pomalu a shrbený se nejistými krůčky vydal po chodbě a pak po schodech, kde se křečovitě držel zábradlí. Ještě, že ho nepozorovala jeho manželka, která si šla mezitím pro svou kabelku. U auta byl první a jen co se na dálku odemklo, tak se dral na místo řidiče. Avšak vzhledem ke svému roztřesenému stavu byl vykázán na sedadlo spolujezdce a musel tak strpět pomalou jízdu své manželky.

 

Mezitím u nich doma probíhalo oživovací drama, které se podařilo. Zatímco sanitka převážela tělo otce do nemocnice. Jeho dcera uklidila rychle ložnici a radši vypadla. Lékaři mezitím museli obnovit boj o život převáženého pacienta, tentokrát už však neúspěšně.

 

Dominika běžela dva bloky. Teprve pak se zastavila, aby se v odrazu výlohy prohlédla. Byla jasně mladší a i menší. Peroxidová blondýnka s kulatým obličejem. Podívala se níž a s úlevou si mohla prohlédnout své dvojky, které byly o něco menší než její úplně původní poprsí. Byla ráda, že se konečně zbaví bolesti zad. Ještě rychle prohlédla zbytek postavy, aby akorát zalitovala, že její zadeček je nahrazen pořádnou prdelí. Utěšovala se však, že je pořád lepší přebývat dole než nahoře. Ještě vytáhla z kabelky svou peněženku, aby zjistila, kdo přesně je. Zatím o původní nositelce jejího těla věděla málo. To však už brzy neplatilo. Znala své jméno a i svou adresu. A co ji vyloženě potěšilo, že byla o jedenáct let mladší.

Jeden z důvodů, proč si vybrala toto tělo byl ten, že chtěla omládnout. Jen nečekala, že se jedná o osmnáctiletou zaječici. Co ji párkrát zahlédla, tak ji hádala o pět let víc, ale líčení asi udělalo své. Došlo jí, že se musela s otcem vídat ještě před dovršením plnoletosti, a udělalo se jí z toho nevolno. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla na protějším rohu benzínku. Potřebovala se ještě trochu uklidnit a tak přešla křižovatku a zamířila si to k automatu na kafe.

 

Opravdu v klidu v tu chvíli byl snad jen Dominik. O rodiče už přišel dávno při autonehodě, a tak mu na svatbu přijel z rodiny aspoň strýc s tetou. Seděli spolu nad letitou whisky a vzpomínali.

 

Zato do paneláku se vracelo opět drama. Doma totiž nikdo nebyl a dveře nebyly zamčené. Otec ze zoufalosti vytáčel své mobilní číslo. Místo toho, aby se uklidnil, uslyšel svou vyzváněcí melodii a vykřikl: „Kde sakra je?“

Najednou zazvonil zvonek a za dveřmi byla sousedka, která řekla, že u nich byla sanitka a že někoho odvážela, ale koho už nevěděla. Jak matčina, tak dceřina hlava byla plná černých myšlenek. Obzvlášť ta mladší si přemítala, co se mohlo stát. Nepamatoval si, že by mu bylo nějak zle. Možná si jen blokl záda, avšak ho napadl i infarkt. „Počkej, zavolám do nemocnice,“ nabídla se jeho manželka.

V nemocnici jí řekli, že takového pacienta nemají, avšak jí recepční slíbila, že to ještě prověří, a vzala si na ni s telefonním číslem i adresu. Brzo zjistila, že na ni byl hlášený výjezd.

 

Dominika usrkávala ještě příliš horké kafe, když si uvědomila, že ji chybí její kamarádka cigareta. Sice kouřila jen měsíc, nicméně si zvykla u kávy jednu, dvě dát. Vytáhla peněženku a došla si koupit krabičku se zapalovačem. Jelikož byla Oldřiška nekuřačka, tak se při prvních tazích trochu zakuckala, avšak po chvilce ji už bylo příjemně a dokázala se naplno uklidnit. Ještě si mobilem zavolala taxi a odešla čekat ven na chodník.

 

Jeden ze záchranářů byl vybrán, aby se vrátil na místo zásahu a pomohl tak určit, zda se jedná o rodinu zesnulého. Taktně se nechal s kolegyní psycholožkou pustit do domu někým jiným. Když vyšli do správného patra, okamžitě rozpoznal dveře a botník. Přišla nejsmutnější část jejich práce, zazvonili a oznámili smutnou novinu.

Zatímco matce oči jen zvlhly, její manžel propukl v neutichající pláč. Samotnou matku taková reakce překvapila. Nečekala by, že by její dceři na otci tak záleželo. Ona sama s ním už sdílela jen jednu domácnost a těšila se, že bude mít na venkově pro sebe alespoň víc prostoru.

Její manžel musel nakonec dostat silnější sedativa, aby se uklidnil a poté i usnul. Jeho žena ještě obdržela od záchranáře antidepresiva, aby je v případě potřeby mohla dát své dceři.

 

Mezitím její skutečná dcera seděla v taxíku a nechala se odvážet na svou novou adresu. V duchu si nadávala, že si nějak nepořešila, aby se mohla vrátit do své garsonky. U rodičů už totiž nežila, měla u nich přespat jen proto, že to bylo blíž na zámeček a také bylo u nich víc prostoru na proměnu do překrásné nevěsty.

Když dorazil taxikář na místo, tak teprve zjistila, že nemá na zaplacení, avšak našla platební kartu a tak se s jiskřičkou naděje nechala odvézt k blízkému bankomatu, který byl v dohledu. Bohužel po zadání částky ji akorát vyjel lísteček, že byl překročen limit. To už za ní byl taxikář. „Tak takhle to nepůjde krasotinko.“ Otočila se a uviděla, jak si rozepíná poklopec. „Nevezl jsem vás daleko, tak stačí, když mi poskytnete malou službičku.“ Snažila se nabídnout své hodinky, ale taxikář takové cetky rázně odmítl. Přemýšlela, že uteče, ale měla strach, že by to mohlo být ještě horší. Byla tma, nikde nikdo. Těžko se dalo odhadnout, zda by jí někdo přiběhl včas na pomoc. Sedla si do dřepu, zavřela oči a poprvé si vložila ztvrdlé pánské přirození do úst. Jakoby ji v tu chvíli něco seplo, najednou ztratila část svého odporu a zkušeně dokázala schovávat své zoubky. Když ho dovedla k vrcholu, chtěla rychle opustit přívodní kanálek, ale její hlava byla pevně přitisknuta k jeho rozkroku. Poprvé ochutnala lidské sémě.

„Kdybyste se chtěla nechat příště svézt, tak tady je moje vizitka, určitě se nějak dohodneme.“ Usmál se a odešel, aby zkontroloval na svém mobilu další nabídky na odvoz.

Poté, co se vzpamatovala, měla Oldřiška již brzy poznat, že nebydlí sama, ale se svými rodiči. I když už překročila práh dospělosti, rodiče na ni čekali a dostala vynadáno, že se neozvala. Vešla do svého pokoje, který měl sotva šest metrů čtverečních, na stěnách visely ještě plakáty pro ni neznámých chlapeckých skupin. Vše vypadalo lacině a i šatník měl úplně jiný obsah než na jaký byla zvyklá. Svlékla si své minišaty a šla spát. Přemítala, zda se rozhodla správně a těšila se, že další den uvidí svého pravého otce, jak si ho bere Dominik za svou ženu.

 

*_*

 

Z pochopitelných důvodů byla svatba odložena. Měla být zrušena, ale matka nové Dominiky přesvědčila Dominika, že její dcera bude do té doby v pořádku. Dominika se během následujících tří dní skutečně uklidnila, byla jen tichá. Kdyby opět nezafungovala vyšší moc, tak by se již pravděpodobně pokusila o sebevraždu, takhle už byla pomalu smířena s osudem. Pořád však měla na něco chuť, a když při stěhování svých věcí z garsonky objevila i karton cigaret, věděla, co ji chybí. Když poprvé popotáhla, ani ji nepřekvapilo, jak je jí najednou lépe. Ani se neschovávala před svou matkou a snoubencem. Jelikož byla najednou živější a občas se objevil i nějaký ten úsměv, tak to brali, jako dočasnou terapii a nesnažili se, aby přestala.

Během týdne vyklidily oba byty, jak ten rodičů tak garsonku Dominiky. Všichni nyní žili na zámečku a matka pomalu začínala Dominiku nutit, aby se opět začala hezky oblékat a nenosila pořád kalhoty s tričkem, že jinak by ji mohl Dominik opustit. Ač Dominika nechtěla, tak z nějakého důvodu měla tendenci matku poslouchat. Brzy tak nosila jen sukně s punčochami a chodila v botách na malém podpatku. Nechápala, jak to mohou ženy snášet, ale jak zjistila, dalo se na to zvyknout. Kromě toho ji matka nutila do vaření. Jak známé přísloví praví, láska prochází žaludkem, ale jelikož ani původní Dominika moc nevařila a ani jako manžel se do kuchyně nehrnul, tak výsledky nebyly moc dobré a na jídlo radši chodily do nedalekých restaurací.

Dominika se taky musela začít věnovat domácím pracím. Sice byla zvyklá, že její manželka se v bytě o všechno starala sama, ale najednou, když s ní opět bydlela dcera, tak jakoby na své povinnosti zapomněla. S Dominiky se tedy stávala domácí hospodyně nebo spíš služebná. To však nemohl snést Dominik a rozhodl se, že si sežene trvalou výpomoc, která bude bydlet v malém domku na zahradě.

Dominika si stále pamatovala svůj původní život a pravidelně si četla sportovní rubriku, avšak ji už nebyly cizí ani vyloženě dámské časopisy. Matka na ni měla vyloženě výchovný vliv, dalo by se i říci, že její rady byly skoro příkazem. A tak se i stalo, že z Dominikova objetí nedostávala husí kůži a že se i nechala políbit. A jestli měl Dominik nějaké pochyby o blížící se svatbě, tak je postupně ztrácel. Dominika již dokonce přestala kouřit.

 

Za to Oldřiška si musela zvykat na úplně jiný život. Nejenže musela žít se svými novými rodiči, kteří ji brali spíš jako dítě než dospělého člověka, ale také místo právnické praxe chodila pracovat do Lůdlu jako pokladní. Jak brzy zjistila, měla jen základní vzdělání a střední školu nedokončila. Sice si pamatovala všechny ty roky na škole a i znění zákonů, nicméně ji nyní tyto znalosti nedávaly smysl. Zkusila si číst například zákoník práce, ale zjistila, že si musí číst odstavce pořád dokola a že se v nich ztrácí. Sice si pamatovala všechny poučky, ale nedokázala je dát do souvislostí. Na právnickou kariéru mohla zapomenout. Začala tedy skromně uvažovat, že by si dodělala maturitu, ale i učebnice ekonomie byly na ni příliš složité. Naplno pochopila, proč se Oldřiška snažila uklofnout nějakého boháče. A jak zjistila, bojovala na několika frontách. Znalo se k ní podivuhodné množství mužů. Zpočátku se vymlouvala a nějaké to poplácnutí po zadečku přešla s grácií. Brzo se ji však taková pozornost začala líbit a došlo i na sex. Tím prvním byl manažer Lůdlu, který ji rázem odpustil, že ji v pokladně chyběla tisícovka. Stále kouřila cigarety, oblékala se vyzývavě a snila o tom, jak si najde bohatého muže a odstěhuje se od rodičů.

Pravidelně také jezdila na zámeček. Nechala se vozit již známým taxikářem „zadarmo“ a ten jí už neřekl jinak než Princezno. Její zasněný pohled však ve skutečnosti vyhledával kohokoliv z její bývalé rodiny, avšak až na pár mihnutí naprosto neúspěšně.

Nakonec se ji však podařilo dostat nečekanou příležitost jak se vrátit opět do blízkosti své bývalé rodiny. Všechny své úspory vložila do nákupu toho nejvhodnějšího oblečení. Byl to risk, ale tu práci z inzerátu prostě musela mít. Taxikáře tentokrát poprosila, aby ji vzal skutečně zadarmo. Nervózně zazvonila a čekala až ji pustí dovnitř.

 

U přijímacího pohovoru byla také její bývalá matka, u které byla patrná jasná nevraživost. Avšak růžový kostýmek, drdol, boty na vysokém podpatku a spisovná mluva byla silná zbraň. Ještě silnější však byl její životopis, který byl na takovou dívku k neuvěření. Měla dokonce referenci od místního podnikatele. A neměla to holka jednoduché, aby ji získala. Stálo ji to hned několik nocí a sem tam došlo i na pohlídání ratolestí, takže životopis nebyl úplně vymyšlený, jen se tomu holka nevěnovala už od patnácti, jak tvrdila. Každopádně pro Dominika to bylo velké plus. Již si plánoval jak po svatbě založí rodinu a každá pomoc v tomhle ohledu byla vítána.

Nakonec byla Oldřiška požádána, aby počkala v předsíni. Odtud mohla slyšet, že za zavřenými dveřmi probíhá živější diskuze. Dobře věděla proč, ale jak se ukázalo, jeden telefonát rozhodl. Reference se vyplatila a Oldřiška se mohla stěhovat. Bála se jen, že ji rozpozná Dominika, a proto se pečlivě připravila. Nechala si výrazně zkrátit účes a každý den zkoušela různé techniky líčení, které ji tu něco ubraly a jinde zase přidaly. Když pak stála s kufry u brány, tak ani Dominik nemohl uvěřit, že se jedná o Oldřišku. A co ji také pomohlo, že ji všichni oslovovali jejím příjmení. Slečna Rovenská tak nevzbudila u Dominiky žádné podezření, že se jedná o Oldřišku.

 

Její ruka byla v domě ihned znát. Přece jen třítýdenní výcvik u despotického otce, který nesnesl ani smítko, zařídil své. Oldřiška se nestarala jen o úklid, ale o veškeré domácí práce včetně vaření a nakupování. Dobře věděla, co má Dominik rád a dokázala ho snadno překvapit. Například půjčenými DVD filmy, kdy se přesně trefovala do jeho oblíbených. Zlatokopecké pudy byly tak silné, že ji naučily i vařit. Oldřiščiny lasagne se staly opakovaným gastronomickým zážitkem.

V podvědomí Dominika začal pomalu hlodat červíček. Dominika byla oproti Oldřišce tak trochu studený čumák, který se jen občas usměje. Avšak to stále přičítal k náhlému úmrtí jejího otce. Doufal, že až se vezmou, tak se vše změní.

Přípravy na svatební obřad byly opět zahájeny. Oldřiška sice na sobě nedala nic znát, ale uvnitř byla velmi smutná. Aspoň ji činily radost malé drobnosti. Například když sledovala, jak je Dominika peskována za každý bonbónek. Od matky měla totiž nařízenou přísnou dietu. Kdyby ji nedodržela, tak hrozilo, že se nevejde do svatebních šatů. Oldřiška si dobře vzpomínala jak ty šaty vybírala se svou bývalou matkou. Tehdy doufala, že si je nikdy neobleče a proto i svolila s výběrem menší velikosti. Její přání se splnilo a navíc ji činilo potěšení pozorovat otce, jak nyní kvůli tomu trpí a chroustá třeba mrkev, zatímco Oldřiška připravuje pečenou husu pro ostatní.

 

*_*

 

V den obřadu bylo krásné slunečné počasí. Dominika již zvyklá na své ženství ochotně trpěla všechno to nadýchané oblečení a hodinové práce kadeřnice a kosmetičky. Oldřiška mezitím držela stráž v kuchyni, pevně přesvědčená, že si ten výjimečný okamžik nechá ujít, ale když uslyšela svatební pochod, tak se rozhodla, že se přece jen podívá. Se slzami na krajíčku byla schovaná za sloupem a poslouchala proslov oddávajícího. Když měla nevěsta vyslovit svůj souhlas, tak se radši otočila a s kapesníčkem u nosu se opírala zády o sloup.

A pak se to stalo: „Ne.“ Hrobové ticho vystřídal údiv. Oldřiška nemohla uvěřit svým uším. „Omlouvám se, nechci ti nijak ublížit. Pravdou je, že jsem byla do tohoto vztahu donucena, snažila jsem se vyhovět svému tátovi a předstírala, že Tě miluji.“ Přesně takhle plánovala Oldřiška zkazit svatbu, řekla by to možná úplně stejně. Najednou měla neskutečnou radost.

 

*_*

 

Dominik odjel ještě ten den neznámo kam. Předtím než nasedl do svého automobilu, požádal Oldřišku, aby v době jeho nepřítomnosti pohlídala zbývající obyvatelky, aby nedělaly neplechu.

Ukázalo se však, že nehrozilo nějaké nebezpečí vůči majetku, spíš bylo ohroženo psychické zdraví obou žen, protože se bály, že budou muset ze zámečku pryč. Následkem toho Dominika zažívala od své matky opravdový psychický teror, takže si ji Oldřiška radši brávala k sobě a staraly se o dům společně.

 

Den před svým návratem překvapil Dominik Oldřišku. Měl hodně času na přemýšlení a uvědomil si, že ve skrytu duše miloval někoho jiného. Oldřiška byla přes telefon požádána, aby při jeho návratu vyměnila úbor služebné za svůj růžový kostýmek. Ráda tak učinila. Správně tušila, co se ji chystá Dominik navrhnout.

 

Radostné noviny se dočkala následující ráno. Skoro se nestihla ani vyparádit a už byla žádána o ruku. Samozřejmě souhlasila a zbývalo jen vyřešit, co s Dominikou a její matkou. Oldřiška prozradila, jak Dominika pomáhala a jak ji to šlo, a že nějakou práci jistě najdou i pro její matku.

Oba snoubenci pak odešli nabídnout oběma ženám setrvání na zámečku za podmínky, že se stanou místním služebnictvem. Stres, který byl u matky způsoben strachem z nejisté budoucnosti, byl rázem pryč.

Pozemek kolem zámku byl rozlehlý a vyžadoval péči. Na první pohled spousty práce, na ten druhý, se matce splnil sen tím, že se stala zahradnicí. Dominika dostala na oplátku na starost vše uvnitř. A k tomu patřila i uniforma francouzské služky, kterou ji Oldřiška ráda předala.

 

*-*

 

Uspořádat další svatbu nebyl problém. Zkušeností k tomu bylo dost. Novomanželé odjeli na líbánky a jak později zjistili, tak během těchto nádherných dní počali potomka. Ve skutečnosti byl na cestě ještě jeden. Dominika si nedělala hlavu s chybějící menstruací, takže ji taková novina skutečně šokovala. Dominik sice nechal prověřit, zda je dítě jeho, ale Oldřiška dokázala přes své bývalé známosti zařídit, aby byl výsledek otcovství negativní.

Na zámku brzy byly dvě těhule, které se jen stěží přesouvali z místa A na místo B. Naštěstí byla zima a tak matka Dominiky mohla nechat zahradu spát a plně se věnovat domácnosti. Budoucí matky zrovna odpočívaly v zimní zahradě, když jim přinesla čaj a zase odešla nazpátek do kuchyně. Oldřiška využila samoty a změnila téma.

 

„Už víš, jestli to bude holka nebo kluk?“

„Ne.“

„Takže se chceš nechat překvapit? Máš připravený jména?“

„Nemám. Ty snad jo?“

„Ano. My už jsme se s Dominikem rozhodli. Divím se, že ty ne. Vždyť už máš za dva týdny rodit. To moc času nemáš.“

„Až bude potřeba, tak nějaké řeknu. To nebude těžké.“

„Ty to bereš nějak lehkovážně. Třetí porod a pořád si se nezměnil.“

„Co prosim?“ Dominika si myslela, že se jen přeslechla.

„Nechal si matku trpět a ukázal ses, až když sis ji měl odvézt z nemocnice. Teď se však neschováš a vychutnáš si to v první linii.“

„O čem to mluvíš? Zbláznila ses?“

„Nezbláznila! TAŤKO.“

„Cože? - Ty víš.... - Dominiko?“

„Ano. Nebo spíš Oldřiško?“

„Počkej! Tohle Oldřiška nemůže vědět!“ Pozorně si začal Oldřišku prohlížet. „Ty máš její tělo!“

„Ano, ale musím říct, že ti to trvalo než sis toho všiml“ a začala se smát.

„Ale proč mi to říkáš až teď?“

„Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si s tebou promluvím a došlo mi, že je teď vhodná chvíle. Když porovnám, jak jsme se měli před rokem a jak se máme teď, tak až na Oldřišku jsme si všichni polepšili.“

„To snad nemyslíš vážně! Vždyť je ze mě žena! Podívej se na ty monstra, co sis nechala přidělat. Podívej se na to břicho. Já budu muset rodit!“

„Ty to zvládneš. Pořád si přece tvrdil, že to mají ženský jednodušší. Tak si to teď můžeš ověřit.“

„Víš jak je to nepříjemné, když musím před cizím chlapem roztahovat nohy?“

„Já tyhle vyšetření taky nemám ráda, ale na to si zvykneš, tak jako sis zvykl na jiné věci.“

„Víš kolik každý den trávím času u zrcadla? Víš...“

Oldřiška se ho rozhodla přerušit. „Počkej, k tobě se ještě vrátíme. Pojďme si probrat ostatní. Třeba mamka, ta je tady vyloženě šťastná. Práce na zahradě ji baví a těší se na vnučku. A když už jsme u rodičů, tak ti moji noví mají ze mě vyloženě radost, protože jsem prý dostala konečně rozum. A jsem si jistá, že Dominikovi věrná budu a oplatím mu, jak mě on sám miluje. Jako Dominika bych to nezvládla, chtěla jsem divočejší vztah, ale teď mě z nějakého důvodu přitahují bohatí muži a to ostatní jsem schopná odpustit. A to už se pomalu můžu vrátit k Tobě. Opravdu jsi tak nešťastná?“

„Ano, jsem. Vsadím se, že za tohle všechno můžeš ty!“

„Já bych si tak jistá nebyla.“ Zatloukala Oldřiška. „Kdo pořád chtěl bydlet na zámečku?“ Když viděla, že červíček zapůsobil, tak ještě přitopila. „Chtěla bych snad já skončit v těle týhle vochechule? Řekni mi jaký bych měla motiv?“

„A vidíš? Taky se ti to nelíbí!“

„Možná zpočátku to bylo nepříjemné, ale teď už bych neměnila, a myslím si, že podobný proces proběhl i u Tebe.“

„Vyloučeno.“

„A co Samuel?“

„Co by s ním bylo? Chodí opravovat, štípá dříví a dělá těžší práce, které bychom jinak nezvládly.“ Při výčtu jeho dovedností nabrala zasněný nepřítomný výraz.

„A to je všechno? Kdo má pro něj vždy napečíno domácí buchty? Kdo se s ním schovává ve stodole? Copak tam asi děláte?“

„Chci ho nějak odměnit,“ odpověděla s trochou nervozity Dominika.

„A to ho rovnou pouštíš pod sukni?“

„Ne!“ Dominika se červenala a snažila se tvářit uraženě. „Jen mu nosím svačinu!“

„Přede mnou nemusíš nic skrývat. Jsem ráda, že jsi zamilovaná. Kdyby měl Samuel kromě vypracovaného těla i peníze, tak by to byla dobrá partie i pro mě. Takhle ti ho ráda nechám. A teď už přiznej barvu! Jsi šťastná?“

Zprvu nereagovala, vstala, podepřela se rukou na zádech a začala raději odcházet, u dveří se však otočila a šeptla "Ano, jsem...“ a kolébavým pohybem pokračovala dál.

 

A tak magie opět dokázala, že umí sladit životy několika lidí, kteří by se jinak trápili :-)