Oslovení riggerky - 2.díl - Pravidla hry - Irma

16.10.2022 23:11

2. Pravidla hry

„Počkejte, úplně bych zapomněl, mám pro vás nějaké bonbóny a,“ zarazil jsem se, „budou tři tisíce stačit?“

Vzala si bonboniéru a vyčítavě se na mě zatvářila. „Pozvala jsem vás na návštěvu. Kvalitní sladkosti potěší každou ženu, ale ty peníze jste nikdy nevytáhnul. Je vám to jasné?“

„Promiňte, nechci vám zůstat nějak dlužný nebo zavázaný.“

Zaškubaly jí koutky úst. „Pokud mi nechcete zůstat nikterak zavázaný, pak tu nejspíš nejste dobře. Podívejte se. Já udělám všechno, co je v mých silách. Víc, než jste toho dnes mohl vidět na vystoupení. Budu pozornější, vnímavější, citlivější. Jaké jsou vaše limity? Jakékoliv. Jaké erotické doteky, či slova nemám používat? Je pro vás vázání nějaké části těla tabu? Co zdravotní limity? Třeba vyskakovací rameno, nevolnost, když se ocitnete hlavou dolů. Cokoliv. Pokud to má být váš životní zážitek, nekažte si ho nemístným pokusem o hrdinství.“

„Já nemám žádné limity. O ničem nevím. Nechám to na vás. To že se umíte vcítit do tužeb a možností vašich partnerek je jedna z věcí, které na vás obdivuju nejvíc.“

„A přesně tohle je věc, která při vázání nováčků přináší ta největší rizika. Nehrajte si na hrdinu.“ Příkývl jsem. „Podívejte se Luďku, pojedu tedy podle svého nejlepšího uvážení a pokud by na vás cokoliv bylo moc, tak zavoláte Hoří! A kdybyste v té době měl v puse roubík, tak zaintonujete hoří jak siréna na hasičském autě. To bezpečně rozpoznám i skrz roubík. Potom v klidu, až bude po všem se domluvíme, jak to na vás zapůsobilo a nastavíme si pravidla pro případné příště. Souhlasíte?“

Přikývl jsem.

„Nechcete si dát sprchu? Trochu se uvolnit? Zvláčnět kůži? Nemusíte za každou cenu chvátat.“ Vzal jsem to jako nabídku, která se neodmítá. „Až se vrátíte ze sprchy, tak už nebudete pan Luděk. Budete subka Lidka, Liduška, jedno jaký tvar mě zrovna napadne. Budu vás dirigovat, budu vám tykat. Nastavte se v hlavě na svou pozici. Tvrdil jste, že budete lepší než Karin. Tak jsem na vás zvědavá,“ nadhodila.

Mýdlo malinko štípalo, ale když jsem teď ta subka, nesmím se nad tím pozastavovat. Pečlivě jsem se vymydlil. Snažil jsme se nevynechat žádné místečko, ale zároveň jsem si netroufl zdržovat. Nejsem ten, na koho by se tu mělo čekat.

„Nervózní?“ zeptala se Paní Sofie povzbudivě. Během mého pobytu v koupelně se stačila převléci a přelíčit, ale jinak, než jsem čekal.

„Trochu,“ připustil jsem.

„Zmatená?“

„To taky,“ připustil jsem.

„To je dobře. Chci abys byla zmatená. Chci, abys věděla, že na tebe stačí obyčejná holka odvedle. Nepotřebuješ dominu v latexu nebo v kůži. Potřebuješ jakoukoliv schopnou holku, která tě dokáže svést. Jakoukoliv schopnou holku, která tě je schopná ovládnout a svést.  A ta holka budu já.

Teď si klekni, Liduško. Prvně ti pečlivě svážu jednu nohu. Nechci abys byla hned úplně nepohyblivá, ale potřebuju tvou hlavu odříznout od myšlenek na útěk, které by tě někde na pozadí mohly rušit. Pak ti nasadím roubík, těsný náhrdelník a rozostřující brýle, abych tě odřízla od okolí. Mám je ráda. Některé holce se vyplatí zakrýt oči úplně. Jiným je lepší zrak zmást, ale úplně ho nevypojit. Baví mě, když mlhavě tuší a rozjíždí fantazii na plné obrátky. Přijdeš mi jako typ, který ví, že na zrak se nemůže vždycky spolehnout a je zvyklý si věci domýšlet. Nepožíváš brýle?“

„Brýle ne. Nosím čočky. Šest dioptrií na dálku.“

„Tak to do značné míry vysvětluje tvůj pohled a tvůj vztah k vnímání okolí. Takže než začneme, doběhni si ještě do koupelny a vyndej si je. Počkám na tebe u dveří a dovedu tě na místo. I tak ti pak nějaké lehce matoucí brýle nasadím. Patří to k typu bondáže, který na tobě chci vyzkoušet.“

Z koupelny jsem vycházel zmatený a řídil se světlem a pamětí. Čekala na mě ve dveřích. Uchopila mě pevně za ruku a dovedla do středu koberce. Položila mě na záda a začala poutat levou nohu. „Neměl bych ještě? Neměla bych?“

„Jediné, co bys měla je otevřít pusu a nechat se vést. Mimochodem všimla sis, že jsi díky tomu štiplavému mýdlu přišla ve sprše o většinu chloupků? Nejspíš to už nevidíš, ale po hmatu bys to měla poznat. Zůstalo ti jich jen pár v rozkroku. Ty jsou tlustší a pevnější. Potřebovaly by víc času. Tak třeba příště. Tak proto tě teď ten provaz na noze netahá za chloupky. Zaprvé opravdu umím vázat a za druhé už není nic rušivého mezi mými provazy a tvou kůží.“

Nadechl jsem se k odpovědi a ústa mně vyplnil masivní roubík. Dráždil mě a nutil k polykání. Tvořily se mi nadměrně sliny a zdálo se mi, že z jeho kuličky do mě vytéká nějaká nasládlá tekutina. Paní Sofie mně pomohla do kleku a hladila po krku a po hrudníku. Bradavky reagovaly výrazně. Nejvstřícněji v mém životě. Je vážně výborná! Začala mě líbat na šíji a já naklonil hlavu co nejvíc na rameno, aby k ní měla ideální přístup. Najednou jsem ucítil její zoubky. Ona mě snad kousla! Po rychlém odeznění počátečního zděšení jsem vnímal stoupající teplo, které mě hřálo u srdce i na duši. „Trochu jsem si tě označkovala,“ oznámila mi. „To je nezbytná součást téhle hry.“

Přemýšlel jsem, jestli to teplé a vlhké, co na krku cítím, jsou její sliny nebo moje krev. Nevadilo mi to. Nevadila by mi ani jedna z těch dvou alternativ a nastavoval jsem se dál. Natáhla mi na krk tenký síťkovaný náhrdelník. „To jen, aby mě to víc nelákalo a věnovala se taky zbytku tvého těla. Chci, aby sis opravdu vychutnala ty chvilky, kdy se z tebe stává Liduška. Poddajná, poslušná, nadržená Liduška. Má chtinda, má modelka, můj majetek. Chci, aby sis pamatovala ty chvilky, kdy ti rostly kozy, kdy nám přestaly překážet ty směšné věci v rozkroku. Trochu si o tom popřemýšlej. Buď prosím potichu a nikam mi neuteč. Teď už je stejně pozdě na krok zpět. Já se ještě jednou trochu upravím, abys neřekla, že když jsi byla poprvé doma u Paní Sofie, tak se ti věnovala jen její cudná sestra“

I kdybych měl volný jazyk, neřekl bych ani popel. Byla to pořád ona, i kdyby na sobě měla dres na volejbal nebo vaťák a zmijovku na zimní kácení dřeva. Pořád by to byla Paní Sofie.

Zrzavá holka odvedle zmizela. Možná odešla z pokoje. Možná tu jen někde sedí v rohu místnosti, tiše se kochá a sleduje, jak moc jsem lepší než Karin. Pokud by stála metr přede mnou, nepoznal bych to do doby, než by na mě promluvila, dýchla, nebo mě polechtala pod krkem. Tak jsem prostě klečel, chvilkami seděl na patách. Ruce jsem si sám automaticky složil za záda a zahříval se blahem, že čekám připraven na to, až se ta holka odvedle vrátí a předvede mi, proč je tou nejlepší v republice.