Oslava narozenin - Vendy (soutěž 2017)

13.01.2017 00:04

Na jednom z výletů, v té době již pravidelných, na které jsme teď s Víťou jezdili vždy, když byl manžel v práci a nebo jsem měla vysvětlení pro dostatečně dlouhou nepřítomnost, se mne zeptal, zda bych s ním nejela na oslavu narozenin. I když mne tato myšlenka zaujala, měla jsem zprvu jisté obavy a poněkud jsem váhala. Vysvětlil mi však, že oslavencem bude jeho dobrý kamarád a na oslavě, která proběhne u něj na chatě, dostatečně vzdálené od mého bydliště, bude zcela nepočetná, uzavřená společnost. Nehrozí tedy žádné nebezpečí, že bych mohla být jakkoli kompromitována. Docela se mi ta myšlenka začala zamlouvat a tak jsem brzy podlehla nejen jeho slovům, ale také skutečnosti, že alespoň zde, mezi jeho známými, se k sobě budeme moci chovat normálně a nebudeme muset maskovat své city jako na veřejnosti, kde by nás mohl potkat někdo známý. Chtěla jsem prostě být s Víťou bez toho, abych musela před okolními lidmi tajit, že jsem do něj zamilovaná a jak moc ho mám ráda. Návrh jsem tedy přijala a jediným, co zbývalo ještě vyřešit, byl vhodný termín.

Jelikož se oslava teprve blížila, bylo dost času na to, abychom našli dobu, přijatelnou pro všechny zúčastněné. Jak jsem se od Víti dozvěděla, nebyla jsem to jenom já, koho do jisté míry svazovaly manželské či partnerské vztahy. Také on sám byl ženatý, i když vzhledem ke svému povolání měl značnou mírou volnosti. Docela se mi hodilo, že manžel za dva týdny odjede na druhý konec republiky na školení a tak budu mít dost prostoru na to, abych s Víťou odjela na onu chatu na celý víkend a nemusela se obávat toho, že se manžel nečekaně vrátí. Také ostatním termín vyhovoval a tak o něm bylo bez potíží rozhodnuto. Chtěla jsem také něco koupit a tak se spolupodílet na přípravách. Víťa mi však vysvětlil, že je to záležitost chlapů a tak mám tyto starosti pustit z hlavy. Nezbývalo mi tedy, než se jen těšit a zvědavě čekat, než přijde ten den D. Oněch čtrnáct dní uteklo běžným způsobem a manžel, který dosud o mém dvojakém způsobu života neměl ani tušení, na následující tři týdny odjel. Dříve mi v takovýchto chvílích chyběl a jeho místo v manželské posteli se mi zdálo nepřirozeně prázdné. Nyní, i když jsem si na něj občas vzpomněla, mi jeho nepřítomnost nevadila. Víťa mne i při zvýšené opatrnosti navštěvoval, kdy to jen bylo možné, a spolu s Béďovou postelí zahříval i mne samotnou. A pak, blížil se očekávaný den oslavy, na kterou jsem se již nedočkavě těšila.


Dny čekání utekly jako voda a konečně zde byl pátek. Z práce jsem přijela vlakem jako vždy. Spěchala jsem domů, kde jsem se rychle vykoupala, vklouzla do texasek a střídmé halenky, vzala tašku s oblečením, připraveným na chatu a vyrazila k velkému parkovišti, kde již na mne, na smluveném místě, čekal Víťa. Vyjeli jsme z města, přejeli hranice okresu a podle Víťovy navigace dorazili k chatě, utopené na mýtině mezi smíšenými lesy. Vlastně se jednalo o bývalou, prostornou hájovnu a tak označení „chata“ jen málo vystihuje stavení, které se pro následující dny stalo naším útočištěm. Vedle zděné, podkrovní budovy stála jakási dřevěná kůlna, jejíž otevřená vrata prozrazovala, že je dost prostorná na to, aby se ke dvěma již zaparkovaným autům bez větších problémů postavilo i to naše. I tak zde ještě zbývalo dost místa na uskladněné palivové dříví a v rohu umístěný velký box s čerstvě vonícím senem. Nechápala jsem, proč majitel vůbec seno suší, když jsem na dvorku neviděla žádné domácí zvířectvo. Později mi bylo vysvětleno, že by tráva z posekané mýtiny vlastně byla odpadem, zatímco takhle v zimě poslouží zvěři v okolních krmelcích. Nestačila jsem se však pořádně rozhlédnout, ani zaparkovat auto, a už se na zápraží objevila čtveřice nových známých, kolem nichž se ze dveří prodral statný pes neznámé rasy. Šlo vlastně o dva páry takřka shodné s tím, jaký jsem představovala já s Víťou. Mým kolegyním bylo jen málo přes dvacet a každému z jejich protějšků tak dvakrát tolik. Potvrdila se tak Víťova slova, která mi říkal, když mne na tento výlet lákal a já byla ráda, že tu není žádná starší žena, vedle které bych se necítila ve své vlastní kůži. Vlastně to mohlo vypadat jako sobotní výlet otců se svými dcerami. Vystoupili jsme z auta a absolvovali krátké, ale opravdu přátelské představení.

Měla jsem vlastně pocit, jako bych všechny znala již dávno a teď se jen dozvídala jejich jména. Oslavencem byl velký, opálený Jarda, který byl současně pánem psa Alana i zdejší hájenky. Olina, jeho partnerka byla křehká blondýnka, na výšku sahající Jardovi sotva k ramenům. Druhou dvojici tvořil Slávek, nenápadný muž prostřední výšky, odlišující se od ostatních mužů jen na první pohled patrnou boulí v rozkroku. Ta sice nemusela nic znamenat, zcela jasně však signalizovala, že tento muž zde nosí vercajk poněkud větších rozměrů. Možná, že každou ženu, která si této skutečnosti všimla, přivedla přinejmenším k zamyšlení, jaké by to asi bylo, kdyby v sobě ucítila takového chlapáka. Také já, přestože jsem již mnohokrát v sobě měla Víťova macka, jsem se zcela samovolně zamyslela nad tím, o kolik asi je ten Slávkův větší a jaké by to s ním asi bylo. Byla to jen krátká myšlenka, ze které mne vytrhla jeho hnědovlasá přítelkyně, která se mi představila jako Dana. Během pár minut, které jsme všichni prostáli na zápraží a proklábosili povídáním o tom, jaká sem byla pro každého z nás cesta, jsem se několikrát přistihla, jak se moje oči bez mojí vůle stáčí k Slávkovu poklopci. Vždy jsem se toho lekla a rychle svým zrakem přelétla ostatní, abych se ujistila, že si nikdo mého pohledu nevšiml. Uklidnila jsem se ve chvíli, když jsem nachytala Olinu, jak si zamyšleně prohlíží ta stejná místa. Naopak jsem jistě zčervenala, když jsem poznala, že jsem byla při podobném pohledu přistižena sama. Právě jsem se dívala na onu přitažlivou bouli, když jsem jaksi bokem, na okraji svého zorného úhlu zahlédla, jak Víťova ruka nenápadně ťukla do Slávkova boku. Rychle jsem zvedla oči a přelétla jimi tváře obou mužů. Bylo z nich patrné, že mne sledovali snad celou dobu a mlčky mi dopřáli ten přitažlivý a vzrušující pohled. Jejich společný, chápající úsměv současně vyjadřoval jejich totožný chlapský názor, že se mohu s tím tajemstvím seznámit do všech detailů. Z Víťova úsměvu i z pohybu jeho očí, které se jakýmsi filmařským švenkem svezly ke Slávkovu rozkroku a pak na mne šibalsky mrkly, jsem pochopila, že by mu vůbec nevadilo, kdybych si to se Slávkem rozdala a jemu tak byla nevěrná. Byla jsem tím vlastně zaskočena. Součastně jsem však ve svém klíně pocítila ono šimravé vzrušení, svědčící o tom, že jsem již od pouhých, zvědavých pohledů přešla ke zcela jednoznačným představám a zcela za svou přijala myšlenku, že mu, bude-li to chtít, ráda podržím. Jeho úsměv i sotva znatelný pohyb, při kterém se mírně pohnul v bocích a onu bouli jakoby posunul mým směrem, byl dostatečně výmluvný a jakoby stvrzoval naši intimní, nevyřčenou úmluvu. Byla jsem tímto poznáním vzrušená a poznenáhlu začínala chápat, že Víťova slova o tom, že zde bude pohoda a prostředí, jaké jsem dosud nepoznala, zřejmě nepopisovala jenom zdejší klid a přírodní krásy, ale i zcela neočekávané intenzívní zážitky se vzpomínkami na celý život. Hlavou mi v té chvíli bleskla myšlenka, zda jsem po této stránce zcela neinformovaná a nepřipravená přijela pouze já. O chlapech jsem v té chvíli ani nezapochybovala a bylo mi jasné, že byli připraveni na vše. Co ale moje kolegyně? Dana, která vše připravovala se Slávkem, možná něco věděla. Olina však, jak jsem usuzovala, na tom zřejmě byla jako já a také nevěděla, co nás zde vlastně čeká.

Podvečerní chlad i slunce, které se mezi tím ještě více přiblížilo k místům, kde zapadá, přiměl naši skupinu k ústupu do útrob budovy. Byla již sice zrekonstruována, ale i tak, alespoň přízemím, připomínala svůj původní účel. Za nevelkou verandou, ve které vedle dalších svršků visely i Jardovy myslivecké věci, se rozkládala docela prostorná místnost s velkým, již plápolajícím krbem. U jedné ze stěn, na kterých visely různé myslivecké trofeje, stála přesně naproti krbu vkusně laděná sedací souprava. Po každé straně krbu, vždy v dostatečné vzdálenosti, byly jedny dveře. Ty nalevo vedly do kuchyně, jejíž kamna využívala, stejně tak jako dvě ložnice v podkroví, s krbem společný komín. Dveře napravo vedly ke schodišti do podkroví Na záchod dříve uvnitř domků nezbývalo místo a tak, místo dřevěné kadibudky na dvoře, byla později k verandě přistavěna, z ní přístupná, místnost, vybavená kromě klozetu i lázeňskými kamny a starou, litinovou vanou. Dalo se tedy říci, že hájovna, ač do ní nebyla zavedena elektrika, skýtala potřebné pohodlí a byla jako stvořená pro oslavy, které nebylo třeba příliš zveřejňovat. Zbývající páry již byly zabydleny a tak zbývalo jen na nás, abychom se s Víťou ubytovali i my. Víťa však něco řešil s Jardou a tak jsem šla konečně zaparkovat auto a donést zbývající bagáž sama. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, když jsem při odchodu z místnosti zaslechla čísi slova, že ještě donese nějaké dřevo. Teprve až poté, co jsem zajela autem pod přístřešek a sklonila se nad otevřeným kufrem, abych z něj vyndala svou tašku s nočním úborem, jsem si uvědomila, že nejsem v kůlně sama. Slávek, který sem vstoupil ve chvíli, když jsem otvírala kufr, stál nyní těsně za mnou a zatímco se nade mnou skláněl, jakoby mi chtěl pomoci s taškou, opřel se lehce o mé pozadí svou boulí. Znovu jsem si vzpomněla na moment, kdy jsem byla přistižena jak si ji zaujatě prohlížím a kdy se naše pohledy chápajícně setkaly. Znovu ve mně hrklo a projela mnou vlna vzrušení. „Teď ještě ne“, řekl Slávek, zatímco chytil do dlaní má prsa a svou boulí se ke mně ještě více přitlačil. „Teď ještě ne. V noci tě však ošoustám jako býk. Už se na to těším.“ Chtěla bych šoustat hned, chvěla jsem se a cítila jak je můj klín vlhký. Slávek se však ke mně ještě párkrát symbolicky přitiskl a pak ode mne odstoupil, naložil si z hromady plnou náruč polen do krbu a nechal mne napospas mému chtíči. Bylo to strašně silné. Chtěla jsem to hned a přitom zde se mnou nebyl žádný muž, který by mi to hned teď a tady pořádně udělal. Musela jsem to tedy rozdýchat, konečně si vzít tašku, zavřít auto i přístavek a přidat se k ostatním. Měla jsem dojem, že ze mne mé vzrušení doslova čiší. Cítila jsem na tváři jak jsem rozpálená a také Alan, který šel kolem, se k mému rozkroku přiblížil svým čenichem a pořádně mě očichal. Bylo mi trapně, věděla jsem sice, že je to jeho přirozená vlastnost a vlastně si čichl i k ostatním, měla jsem však pocit, že mi věnuje mnohem víc pozornosti a prozrazuje tak mé sexuální vzrušení. Moje trapné okamžiky naštěstí netrvaly dlouho. Zatímco Víťa se Slávkem připravovali na jídelní stůl, stojící uprostřed místnosti dovezené jídlo a pití a moje kolegyně odběhly do podkroví pro připravené dárky, stála jsem u krbu a v duchu přemítala o tom, co se bude dít. Vše ale bylo brzy připraveno a tak jsme se shlukli kolem Jardy, který byl vlastně záminkou našeho setkání. Nejdříve mu gratulovali a dárek za svůj pár předávali chlapi. Pak jsme se přidaly my tři. První to byla Olina, kterou náš oslavenec při gratulačním polibku něžně přitáhl až k sobě a chvíli hladil její pozadí. Stejná situace se opakovala i poté, když mu gratulovala Dana. Stejné pohlazení čekalo i na mne. Kdykoli, v jiné podobné situaci, bych zcela jistě byla rozhořčena. V té chvíli mi to však připadalo jaksi samozřejmé a vlastně jsem to brala jako jisté potvrzení toho, že i já s Danou jsme byly do party přijaty.

Po našich gratulacích došlo na rozbalování dárků. Za zmínku stojí snad jen jakýsi zahraniční likér, připomínající svou barvou a konzistencí náš vaječný koňak, nalitý do lahve s tvarem pánského penisu s dávkovačem a současně uzávěrem, umístěným dole u koulí. Právě tento likér byl zvolen pro třikrát opakovaný přípitek a tak každá z nás, když na ní byla řada v nalévání, vzala tento skleněný penis do rukou, otočila jej špičkou šikmo dolů, nalila a pak zase penis zvedala do útočné polohy, aby se v dávkovači obnovila správná hladina pití. Než bylo nalito všem šesti přítomným, mohlo se zdát, že s ním každá z nás pumpuje a nebo ho nějak zvláštně honí. Byla však při tom legrace a také podmanivá chuť likéru, přiměřená síla alkoholu s příměsí afrodisiaka i teplo, sálající z krbu, přispěly k tomu, že místnost naplnila zvláštní, erotickým nábojem podmalovaná, atmosféra. Nebylo proto divu, že ve chvíli, kdy Slávek přišel s návrhem, abychom si zahráli karty o své svršky, snad každý z nás to považoval za přirozené pokračování večera. Chvíli jsme domlouvali pravidla naší soutěže, ve které bylo každému z nás povoleno začít s pěti složkami ošacení. Hrou bude kombinace sólové kanasty a jakés obdoby hry na spravedlnost. Poražený = lotr vždy odevzdá jednu část oděvu jako fant nejlépe umístěnému spoluhráči opačného pohlaví = kat. V případě, že již nebude mít žádný fant, splní ve prospěch stejného člověka úkol = trest, uložený nejlépe umístěným hráčem stejného pohlaví jako má poražený. Lépe umístěná žena tak bude zadávat úkol poražené ženě a ta jej vyplní ve prospěch nejlépe umístěného muže. Obdobně to bude platit i pro muže. Fanty se musí odkládat na volném prostranství, aby to mohli všichni sledovat. Výkon úkolu pak může kdokoli a ve kterékoli fázi jeho plnění osobně zkontrolovat.

Skutečnost, že úkoly musí být něžné a důstojné jsme všichni považovali za samozřejmou a tak jsme se střídavě rozsadili kolem stolu a nedočkavě se dali do hry. Hráči jsme byli zhruba rovnocenní a tak, zatímco jsme se každý postupně svlékali a dávali své svršky někomu jinému jsme nezanedbávali ani pití a s ním spojené honění skleněného ptáka. Naše nálada rostla a hra získávala na zajímavosti obzvláště ve chvíli, kdy některým z nás již zbývaly jenom poslední fanty. Zatímco žádná z nás jsme již neměla podprsenku a tak chlapi mohly bez problémů porovnávat tvar i velikost našich prsou, těšily jsme se, až budou ukojeny také maše pohledy. Všechny jsme proto pokaždé nahlas uvítaly, když byl některý z mužů nucen odložit své slipy a na kančí kůži před krbem se předvést ve své nahotě a ukázat nám své přirození v plné kráse. Hra již byla zajímavější, i když teď běžely pouze „zahřívací úkoly“ jako je žužlání bradavek či shrnování předkožky. Začínalo však jít do tuhého a já jediná si ještě nemusela svléci kalhotky. Tuto hru jsem navíc mezi ženami vyhrála a tak jsem čekala, komu budu dělat exekutora. Poraženým byl Víťa, který dostal za úkol, aby odehrál příští hru se mnou na klíně. Dle pokynů „soudce“ jsem, zády otočená k Víťovi, rozkročmo usedla na jeho klín. Oběma se takto nesedělo dobře a tak jsem se zcela samovolně naklonila dopředu, zatímco Víťův trup se naklonil na opačnou stranu. Přičiněním tvaru lidských těl tak došlo k tomu, že jsem na svém klíně ucítila, jak Víťa tvrdne v rozkroku a jenom moje kalhotky zabraňují tomu, aby se do mně schoval jeho kluk. Bylo to tento večer již podruhé, kdy jsem cítila penis, přitlačený na můj zahalený klín, chtěla, ale prozatím nebyla ošoustána. V duchu jsem si v té chvíli říkala, že vlastně nejsem „kat“, že jsem naopak jenom „trestanec“, mučený až do samé krajnosti a trpící možná více než „odsouzený lotr“. Jak jsem, po ukončení této hry, záviděla Olině, která zaujala mé místo. Z právě prožité skutečnosti jsem totiž věděla, že si již při hře zašoustá. Nepletla jsem se. Poté, co Slávek, sedící proti Olině, přitáhl při rovnání balíčku karty blíž k sobě a ona se při braní musela více zvednout. Při jejím dosednutí pak bylo patrné, že se Víťův kolík správně narovnal a Olina si sedá právě v jeho ose. Musela jsem však čekat, než prohraji své kalhotky a spolu s další prohrou se zařadím mezi ty vyvolené, kteří již před zraky ostatních učiní v každém kole tolik šoustanců, jak velkou si v kanastě vytáhnou či vezmou kartu. Pohled na ostatní mne vzrušoval a měla jsem pocit, že to již nevydržím. Měla jsem ale docela štěstí, kterému jsem, upřímně řečeno, trošku pomohla. Hned příští hru jsem přišla o kalhotky a v té následné jsem dostala za úkol „osedlat“ Jardu. Zprvu jsem neměla správný odstup a on mne jen tak tlačil do promaštěného klína, procházel mi mezi stydkými pysky a vykukoval kdesi před poštěvákem. Pak se karty ocitly dál ode mne, já se víc zvedla a při cestě zpět narazila na zduřelý žalud, který teď nakoukl do mé pochvy. Pokračovala jsem v sedu do chvíle, než jsem byla na doraz. Teprve nyní jsem se podívala na vytaženou kartu a zjistila, že mám eso. Za počítání ostatních jsem se tedy dvacetkrát zcela zvedla a pak se opět navlékla na Jardova šulína. Tak jsem si odbyla své první ostré šoustance této hry. Byla jsem nadržená a zcela vzrušená. V duchu jsem záviděla Olině, která již v sobě přivítala Víťu i Jardu a s každým se jí podařilo udělat. Teď se již jistě těšila, až přijde na řadu i Slávek a čekání si krátila častým pitím. Podobně na tom byla i Dana, hrající nyní ve stoje, opřená rukama o stůl a nastavující svůj chundelatý kožich tak, aby jí do něj mohl Slávek vždycky natlačit svého obra. Když začínali, bylo jí v tváři vidět náznak bolesti i svalového vypětí, s nímž se odtláčela od stolu a čelila tak tlaku ztopořeného, obrovského samce, který si jen ztěží razil cestu do jejích útrob.

Po několika kolech, kdy se mu již její pochva přizpůsobila, se výraz její tváře změnil a zářil nedočkavou rozkoší, čekající na chvíli brzkého vyvrcholení. Nejhůře jsem tedy na tom byla já. Byla jsem doslova nedočkavá a těšila se, až karta oběhne kolečko a já pak budu mít možnost otočit kartu a opět si párkrát šoustnout. Pod stolem jsem se sice nenápadně vrtěla a ve svém těle masírovala ten rozkošně teplý váleček, který zvyšoval mé vnitřní chvění. I když to nebylo nic moc a ráda bych spustila mnohem větší tanec, mé vzrušení stále rostlo a nedalo se již vydržet. Pár koleček nestálo za nic a já si vytáhla jen malé karty. Pak se na mne usmálo štěstí a já si vytáhla žolíka, který měl pro mne cenu padesáti napíchnutí. Již jsem neotálela a v rytmu odpočítávání přátel jsem se po Jardově ocase vozila nahoru a dolů jako Budulínek. Nevydržela jsem tak pomalé tempo a tak jsem svou frekvencí předběhla počítání a vnímala, že s jejím růstem se zvětšuje i moje vzrušení a touha po orgasmu. Již jsem se blížila k padesátce, když jsem poznala, že brzy budu, že mi stačí již jenom několik napíchnutí. Bylo to, jako bych řekla „teď a nebo nikdy“. Ještě jsem zrychlila, pustila karty pod stůl a s rukama, křečovitě svírajícíma hranu stolu jsem v sobě zpracovávala Jardův obušek. Již nikdo nepočítal a všichni jen zvědavě koukali jak vyvádím. Jarda již nevydržel a spolu se mnou nadzvedl svůj klín. Poté, co hlasitě zasténal rozkoší, jsem ucítila, jak mne plní spermiemi, které jsem jeho kůlem honila ve své pochvě sem a tam. I já jsem zařvala právě ve chvíli, kdy silou prožité rozkoše pro mne na okamžik zmizel celý svět. Oba jsme byli sladce zmoření. Stékal z nás pot a náš dech připomínal oddechování horolezců při výstupu na vysoký štít. Trvalo proto nějaký čas, než jsem se zvedla z jeho klína a osvobodila tak jeho vadnoucího šulína. Posbírala jsem karty, které jsem předtím zahodila pod stůl a které ukončily naši hru a spolu s ostatními dopila svoji sklenici. Byli jsme všichni příjemně znaveni a tak naše předchozí erotické veselí vystřídala tichá hudba tranzistoráku, znovu nalité skleničky a běžné přátelské klábosení. Olina, která toho dnes stihla z nás žen nejvíc, se po chvíli rozloučila a šla do hajan. I Dana, která celý večer zdatně popíjela již byla také unavena a tak se, tak jak byla, nahá rozložila na kančí kůži u krbu a svojí kůží vstřebávala příjemné teplo, vyzařované plápolavými plameny. Seděla jsem teď s chlapy sama, bavila se a stejně jako oni upíjela z dovezených zásob. Příjemnost atmosféry, dokreslované podmanivým přítmím ze svitu krbu a petrolejové lampy, zavěšené na protější stěně, mne zcela uchvátila. Vůbec mi tedy nepřišlo na mysl, že již je pozdě a měla bych jít spát. Zatímco Víťa s Jardou odešli na dvůr, aby zde ochutnali pravé kubánské doutníky, zůstala jsem v místnosti se Slávkem sama. Byla zde sice i Dana. Byla však přemožena únavou i alkoholem a teďka spala rozvalená na zemi. Vůbec nic kolem sebe nevnímala. Snad ani to, že ji Alan očichává a svým jazykem začíná čistit její klín. Chtěla jsem jej odehnat, Slávek mne však chytil za ruku a přesvědčil mne, ať jsem v klidu a spolu s ním počkám na to, co se bude dít. Daně se to zřejmě, v jejím nejhlubším podvědomí zalíbilo.

Otočila se pohodlně zcela na záda a nohy ještě více roztáhla. Nikdy bych neřekla, že by mne mohl vzrušit pohled na psí jazyk, rejdící v roztaženém klíně jiné ženy. Nyní jsem byla překvapena, jak hodně mne tento pohled vzrušuje. Podívali jsme se se Slávkem na sebe a mlčky se přesunuli k sobě. Opět jsme se dívali ke krbu a sledovali, jak se Alanovi začíná zvětšovat přirození. Byli jsme tou podívanou fascinováni a kupodivu jediným projevem naší vzájemné sexuality byla Slávkova ruka, kterou mi položil do klína a nechal ležet na Venušině pahorku. Vzpomněla jsem si co mi sliboval a věděla jsem, že to přijde. Nyní jsem však byla, stejně tak jako on, zcela stržena tou podívanou. Právě ve chvíli, když se Víťa s Jardou vrátili, posunul se Alan až nad Danu a snažil se ji zneužít. Ani se nevzbudila, bylo ji to však zřejmě příjemné, protože mírně pohnula pánví a nastavila ji do optimální polohy. Všichni jsme byli ohromeni. Vůči Daně, která o vzniklé situaci nevěděla nám to však připadalo nefér a tak jsme Alana zahnali na dvůr. Všichni jsme ale začínali vnímat, jak nás tato nevšední podívaná rozpálila a na hladině našich hormonů již přichystala silné vlnobití. Cítila jsem jak teču a když jsem jen po očku mrkla na chlapy, viděla jsem, že už jej mají všichni v pozoru. Alan by se, kdybychom ho zde nechali, zcela jistě vydatně snažil a po chvíli by Daně pustil do pochvy svou dávku semene. Od toho jsme ji před chvílí sice uchránili. Divadlo, které se stalo naším společným tajemstvím, předčasně skončilo naším přičiněním. Teprve nyní jsme tak pocítili, jak silně všechny vzrušilo. Podívali jsme se po sobě a aniž padlo slovo nám bylo jasné, že jdeme na věc. Vůbec jsem v této chvíli neuvažovala o tom, že jsem tu sama se třemi muži a jejich k prasknutí ztopořenými chlapáky. Pouze jsem cítila, že potřebuji šoustat. Šoustat až do úplného vyčerpání. Chlapi již stáli u mě, zvedli mne z gauče a postavili doprostřed sebe. Cítila jsem jen příjemné teplo šesti dlaní, jak mne hladí po celém těle. Prožívala jsem ten nádherný pocit a rozkoší přivírala oči. Nevnímala jsem, komu která z nich patří a kterou část mého těla dráždí ještě víc. Jejich jazyky se střídaly v mých ústech, jejich ruce se střídavě stále víc bořily do mého klína a jejich ptáky se v tomto reji zcela něžně dotýkaly různých míst mého těla. Ve chvílích, kdy putovali kolem mých boků jsem je chytala do dlaní a vždy je několikrát něžně pohonila. Věděla jsem, že vše skončí vydatnou souloží a toto vše je vlastně jenom předehrou. Byla jsem jako v transu a v první chvíli jsem ani nepostřehla, že mne zvedají a nesou ke stolu. Uložili mne na něj a všichni přešli k mým nohám. Dva z nich vzali každý jednu mou nohu, zvedli ji do výše a opřeli o svá ramena. Byla jsem rozevřená jako na gyndě a dopřávala jejich pohledům i rukám, které rozvíraly a dráždily můj klín, doslova neomezený přístup. Bylo to hezké a moje mysl se opět počínala houpat na vlnách rozkoše. Bylo to jaksi hloupé, že ve chvíli, kdy se ke mně Slávek sklonil, aby vzal mého frajtříka do svých rtů, jsem si vzpomněla na vtip o pánovi se skleněným okem. Jednou, když byl skloněný nad manželkou a jazykem jí dělal potěšení, mu oko vypadlo a zmizelo v její pochvě. Nepodařilo se mu je vyndat a tak poslal ženu na gynekologii. Ta nic nevysvětlovala a vlezla na kozu. Doktorovi, který se k ní sklonil, se najednou zarosilo čelo. „Sestro, ručník“. Sestra ho osušila a doktor se pacientce k rozkroku sklonil znovu. Znovu pot a znovu osušování. Když se stejná situace opakovala po třetí, ptá se ho sestra zda mu něco není. „ Ale ne sestro“, odpoví doktor. „Jenom se na to podívejte. Už od školy, a to je už víc než třicet let, pokaždé čumím na píču. A dneska čumí ona na mně.“ Slávek mne cucal vydatně a šoustal mou Jůlinu tak třemi či čtyřmi prsty. Po chvíli hlavu oddálil a tak, spolu s ostatními, mohl sledovat, jak se uvolňuji a pouštím jeho ruku čím dál hloub. Chlapi se u mé číči vystřídali a hráli si sní, jakoby jim patřila. Byla jsem nádherně rozdělaná a tak mi to nevadilo. Vlastně si ani nevzpomínám, že bych pocítila třebas jen sebemenší bolest. Bylo to nádherné. Zatím co v jedné chvíli měl ve mně snad jenom špičku prostředníčku, ve chvíli druhé do mne velice pomalu tlačil pět prstů, jimiž mne rozvíral a současně mne vzrušoval jejich ohýbáním a přiváděl mne až k samému šílenství. Oči jsem měla slastí zavřené a moje hlava se v rytmu jeho ruky otáčela ze strany na stranu. Již jsem to nemohla vydržet a tak jsem začala protestovat. „Už nechci ničí ruku. Já už chci pořádného ptáka.“ Ruka se do mne ještě se trochu zabořila, udělala v mých útrobách krouživý pohyb a pak v jakési spirále ze mne vyklouzla. „To víš Johanko, že ptáka dostaneš. A ne jen jednoho. Máme tu tři a všichni jsou teď tvoji.“ Na potvrzení svých slov si stoupl mezi mé, do výšky roztažené nohy a svého šulína položil mezi moje rozevřené pysky. Myslela jsem, že se konečně do mě zaboří. Zůstal však venku a svými pohyby jenom zvyšoval mé vzrušení. Najednou chlapi spustili moje nohy dolů a pomohli mi usednout. „Pojď Johanko na zem, na stole by nám to moc nešlo.“ Poslechla jsem a spolu s nimi klesla na druhou, na zemi rozloženou kůži. Sotva jsem dosedla, a již mne svýma rukama navedli na všechny čtyři. Klečela jsem na loktech i kolenou a zatím, co si Slávek, klečící za mnou, upravoval tvrdost svého penisu, Víťa si lehl přede mne a já mu jej začala kouřit. Ucítila jsem, jak se Slávkův obr opřel o moji branku a pak, nasměrován o kousek níž, žaludem otvírá moji roztouženou pochvu. Již nyní bylo znát, že je enormně veliký a já zažiji pořádnou masáž.

Přirážel jenom v krátkých tazích, při kterých se po půl centimetrech zavrtával do mých rodidel. Každičký jeho záškub a každý centimetr, kterým již do mě pronikl jsem cítila jako omamný sen. Také Víťa byl jistě spokojen, protože jsem jeho kluka nijak nezanedbávala a ve chvílích, kdy na mne zezadu zesílil tlak Slávkova kopí, nasouvala jsem na Víťu ústa stále víc. Jarda se na chvíli snažil strčit hlavu pode mne a ústy zabránit mému prsu v kolébání. Bylo tam však málo místa a tak nás vybídl k změně polohy. Vyzkoušeli jsme různé kombinace ve kterých jsem ležela a také ty jezdecké, při nichž jsem rajtovala na některém z chlapů. V jedné chvíli, právě když jsem seděla na Slávkovi otočená k němu zády, vsunul se Jarda mezi jeho roztažená kolena a mne povalil tak, že jsem stále byla naražena na Slávkově kládě a současně měla Jardův šulín přímo u pusy. Víťa, který před tím klečel za mými zády s rukama, prostrčenýma pod mým podpažím, si pohrával s mým poprsím a současným třením obou bradavek je udržoval v rozkošném napětí, na ně najednou nedosáhl. Začal se tedy mazlit s mým pozadím a kdesi u kostrče našel mou erotogenní zónu. Jeho pohlazení mnou prohnalo jakýsi výboj a všichni jistě poznali, že jsem se tou rozkoší mírně zachvěla. Víťovy to však došlo zcela jistě a tak nyní obdělával toto políčko svými rty a svým jazykem. Rukama v téže chvíli hladil mé hýždě a něžně rozevíral jejich půlky, jako by měl v rukou čerstvý pecen chleba a rozmýšlel se, zda jej má rozlomit vejpůl. Zprvu jsem vnímala vzrušení, které ve mně každý z mužů v této chvíli vyvolával, jaksi odděleně. Byla jsem ještě schopna rozlišit rozkoš, kterou způsoboval Slávkův penis v mé pochvě od vzrušení, které mne zaplavovalo při tom, když jsem Jardovi cucala žalud a brala jej co nejhloub do svých úst. Cítila jsem i příjemný pocit Víťových rukou, masírujících a rozvírajících má prodloužená záda. Rozkoš však sílila a začala mnou kolébat na vlnách sladkého vzrušení. Prostě se slila v jediný celek, kterému jsem se zcela poddala a toužila po tom, aby ten krásný pocit ještě zesílil a aby trval co nejdéle. Nepostřehla jsem proto, že se Víťa na moment vzdálil a poté co se vrátil, jsem zprvu nepoznala rozdíl mezi jeho hlazením před tím a nyní. Teprve později jsem si uvědomila, že se vrátil s olejíčkem, který teď něžně roztíral do mé kůže a mastil moji prcinu. Snad jenom ve chvíli, kdy mi malý čúrek oleje pozvolna roztaženým žlábkem stékal od kostrče ke konečníku a pak dál k mému přirození, jsem olej na svém těle vnímala. Po chvíli Víťa zřejmě usoudil, že jsem již dobře připravená. Tím, že ještě více roztáhl mé nohy, udělal si místo a klekl do prostoru mezi Slávkovými boky a mými koleny. Byl nyní vztyčen nade mnou a opět rozevíral mé půlky. Nyní však trochu jinak a jenom v jisté výši. Opřel se jednou rukou o zem a druhou nasměroval svůj penis do těch správných míst. Ucítila jsem jeho žalud, který se lehce opřel o můj konečník. Kdykoli jindy bych protestovala, shodila Víťu a pohoršena opustila i ty dva. Nyní jsem však byla tak rozdělaná, že mne ani nenapadlo hlesnout a já jen zpozorněla, abych sledovala co se bude dít. Víťa ještě jednou vsunul ruku mezi naše těla a ještě jednou roztáhl moje půlky do obou stran. Jeho špička tak byla zcela na správném místě a začínala překonávat pružnost mého svěrače. Byl ohleduplný a něžný. Proto jsem se vší příjemností cítila, jak se pomalu uvolňuji a on se ,kousek po kousku, ze zadu boří do mých útrob. Již jsem cítila, jak se penisy obou mužů ve mně setkali, oddělené od sebe jen nepatrnou tloušťkou mé tkáně. Ucítila jsem také, že toto setkání v nich samotných vyvolává velice silnou odezvu. Zdaleka ještě nebyl Víťův píst ve mně celý, já však prožívala silné vzrušení a sama, záškuby pánve mezi oběma péry snažila pronikání napomoci a urychlit tak chvíli, kdy do mě vnikne celý. Také Jarda si nyní přicházel na své, protože jsem byla tím vším tak unešená, že jsem na něm praktikovala takřka vše, co mne v oblasti orálního sexu před časem Víťa naučil. Snažili jsme se všichni čtyři a ve chvíli, když jsem již byla z obou stran doslova na doraz zašpuntována pánským přirozením, jsme zcela samovolně, jako jeden stroj, zrychlili svůj pohyb a každý z nás se při tom hýbal svou vlastní rychlostí a svým specifickým směrem. Právě v mém těle, které teď bylo průnikem mých chlapů, se tyto směry a rychlosti sčítaly a doslova se zdálo, že se zde slučuje a sčítá také naše vzrušení. Pro toho, kdo to nikdy nezažil, je to zcela nepředstavitelné. Bylo to něco jako naše malé davové šílenství, při kterém každý z nás prožíval své vnitřní, ničím neohraničené štěstí. Současně však byl jedním z našeho celku a ve svém nitru měl nasčítáno také to štěstí, které v té chvíli prožívali ostatní. Bylo do doslova nadpozemské a ve chvíli, když přesně v tomtéž okamžiku jsme všichni čtyři prožili explozi nepopsatelného orgasmu, jakoby pro nás zmizel svět.

Po chvíli nadechnutí a alespoň malinkého vystřízlivění z tak nádherné sexuální kocoviny, jsme teprve rozpletli to klubko našich těl a sedli ke stolu, abychom společně, a přitom každý sám v sobě, vstřebali ten krásný pocit a vzrušení předchozích chvil. Padlo tak další z tabu, o kterých jsem byla přesvědčena, že je nikdy neporuším. Zbývala snad již jenom tři, která lze vždy shrnout jednou větou.. Nepůjdu do postele se ženou, nebudu šlapat a nedopadnu jako Dana, málem ošoustaná Alanem. Slávek prohrábl ohniště a přidal do krbu další velké poleno. Místnost se znovu prozářila odleskem plápolavých plamenů a my si opět připili likéru z našich veselých kalíšků. Bylo nám fajn a každý z nás se ponořil do svých myšlenek. Jenom občas jsme prohodili pár slov, která přerušila příjemné praskání v krbu. Ráno se blížilo a tak jsem začala uvažovat o tom, že je na čase jít spát. Zdržel mne ale Jarda, který mne požádal, zda by si se mnou, poprvé ve svém životě, nemohl zkusit análek. Byla jsem sice unavená, předešlé události mne však natolik omámily, že jsem souhlasila. Jen jsem se zvedla od stolu a zatímco dával na stranu mou židli jsem se předklonila, položila ruce i lokty na stůl a mezi roztaženýma nohama na něj vysadila svoji prcinu. Chvíli si tágo honil a když již bylo k světu, stoupl si těsně k ní, nastavil je do jejího středu a začal se do ní tlačit.

Teprve před pár minutami z ní Víťa vytáhl svého macka a tak ještě teď byla hezky uvolněná a zcela vlhká od tekutin, které do mne dopravil. Pro Jardu tak byla snadnou kořistí a také já sama jsem pociťovala, jak v ní jeho kluk lehce klouže a příjemně šimrá uvnitř mého těla. Bylo to příjemné pro oba. Není proto není divu, že jsme po pár minutách znovu oba dva, před zraky odpočívajících kolegů, dosáhli nádherného orgasmu. Byla to nádherná tečka za krásným dnem, plným únavy z absolvovaného množství sexu. Všichni jsme cítili, že jsme společně prožili něco zcela vyjímečného. Bylo jasné, že se nám již nikdy nepodaří to takto krásně zopakovat.