Opět pozdě - Gentra

24.04.2022 13:06

Alan těžce šlapal do pedálů v prudkém větru. Měl zpoždění a dost velké, už zase.

Měl práci v Trimbles, v kavárně s výhledem na moře. Minulý víkend dostal poslední varování a přesto znovu zaspal. Poslední kilometr jel v hustém dešti a promokl až na kůži.

Zajel k zadním dveřím, zaparkoval své kolo a vešel do budovy. Z jeho číšnické uniformy z bílé košile a tmavých kalhot kapala voda.

"Jak to vypadáš?" smály se Jenny a Sandra. "Slečna Trimbleová tady byla už několikrát a sháněla se po tobě.

"Sakra, já vím, že jsem tu opět pozdě. Navíc v tomhle oblečení nemůžu pracovat." Za dveřmi se ozýval hlas slečny Trimbleové "Kde je ten mizera, proč se namáhám a zaměstnávám neschopné Kluky?"

"Alane, buď radši zticha! Rychle si vlez do kabinky. Něco ti najdeme. Tyhle mokré věci si sundej." Alan vděčný za jejich pomoc, popoběhl k převlékací kabince a sundal si vše kromě slipů, i když i ty byly mokré. Jenny vzala jeho mokré oblečení a řekla, že je dá osušit.

Jakmile slečna Trimbleová zmizela do své kanceláře, tak se mu zdálo, že Jenny dostala nápad, který pošeptala Sandře. Obě se tiše smály svému plánu a odešly, aby našly, co pro něj potřebovaly.

"Máme řešení pro tvůj problém," řekla Jenny. "Sehnaly jsme ti nějaké oblečení. Nejdřív si vezmi tyhle kalhotky, ale předtím se otři tímhle ručníkem." No, pomyslel si, jak by mu to mohlo ublížit. Kalhotky byly růžové, ale jinak podobné slipům, které běžně nosí. "Nevadí ti to?" zeptala se Jenny.

"Ne, dobrý, to zvládnu." Odpověděl.

"Dobrá, ale teď tě asi překvapíme! Vezmi si tohle." Podala mu černé silonky. "Tohle si nemůžu vzít, to je holčičí oblečení!" rozzlobil se. "Kamaráde, plán je takový. Protože tu není žádné chlapecké oblečení a slečna Trimbleová je pěkně vzteklá, tak uděláš, co ti řekneme, jinak nedostaneš nazpátek své oblečení. Pro dnešek budeš svá sestřenice Angie, která tě přišla nahradit, protože jsi nemocný. Řekla jsem o tom Trimbleový a nevadí ji to. Dala nám pro tebe šaty pro číšnici a pokud tě lehce nalíčíme, tak tě nikdo nepozná." Svěsil hlavu. Zdálo se, že není jiná možnost. Byl v růžových kalhotkách a nemohl odejít.

"Podívej, my si z tebe nechceme dělat legraci, jen ti chceme zachránit tvojí práci. Vezmi si na sebe silonky a pak vstaň." Překvapivě se v nich cítil pěkně. "Teď zvedni ruce." Navlékla mu podprsenku a zapnula ji. Pak každý košíček vyplnila se srolovanými kalhotkami. Spodní prádlo bylo doplněno o hedvábný dámský nátělník a spodničku. Nebyl zcela připraven na to, jak se cítil, když se pro něj dosud neznámá látka začala dotýkat těla. Byl zmatený.

"Když jsme takhle daleko, tak už to zvládneš. Ještě šaty!" Byly to černé jednodílné dámské šaty s dlouhými rukávy v tradičním Viktoriánském stylu, těsně obepínaly jeho nové křivky a končily lehce pod koleny. Kolem pasu mu zavázaly bílou zástěru lemovanou krajkou, a vrchní část mu přišpendlily v oblasti vycpaného poprsí. "Sandra ti upraví vlasy a nalíčí. Mezitím ti seženu boty."

Na chvíli byl sám. V zrcadle mohl obdivovat svůj nový vzhled. Snad to nebude tak špatné. Jen na jeden den. Pak se tomu ještě mnohokrát zasměje.

Sandra vešla a začala pracovat na jeho vlasech, které rychle schly. Uprostřed vyčesala pěšinku a upravila vlasy do mikáda. Nakonec je lehce poprášila lakem. Líčením se omezila na nepatrné oční stíny. Zlehka mu nanesla řasenku i světle růžovou rtěnku. Nakonec mu sepnula krajkovou čelenku a dodala náušnice na klipsny. Podíval se znovu do zrcadla. Na první pohled se nepoznal, až když se zároveň s ním pohnul jeho obraz. Pak uvěřil tomu, co s ním Sandra dokázala udělat. Jenny se vrátila s černými lodičkami na nízkém podpatku. Byly menší a těsné, ale neměl problém v nich chodit.

"Kde jste to holky všechno sehnaly?" zeptal se.

"Holky jsou vždy připraveny na nečekané události!" odpověděla Jenny, "ale připouštím, že tohle je pro mě něco zcela nového."

"Tak pojď Angie. Nezapomeň své nové jméno. Představíme tě slečně Trimbleové a snaž se dát najevo, že víš, co máš dělat. Můžeš říct, že ti to řekl Alan."

Zdálo se, že přežil návštěvu slečny Trimbleové a brzy nato otevřely kavárnu. Celý den lítal od stolu ke stolu. První přestávku si mohli dovolit až ve dvě odpoledne.

"Tak jak to jde?" zeptala se Jenny.

"Chci být upřímný. Jsem velmi překvapen. Nejdřív jsem byl nervózní, bál jsem se možného trapasu. Jakmile jsem si uvědomil, že si nikdo nevšiml něčeho neobvyklého, uvolnil jsem se a začal si to užívat. Chovají se ke mně lépe než když jsem kluk, ale také se mě někteří zákazníci dotkli, jakoby náhodou."

"Jo, to se stává pořád. To víš muži. Promiň málem bych zapomněla! Měl by si to brát jako pochvalu, že jsi tak přesvědčivá holka."

Skončili svou směnu v pět odpoledne. Slečna Trimbleová jim poděkovala za jejich práci a požádala 'Angie', aby se za ní stavila až vše uklidí.

"Angie, musím říct, že jsem s tebou velmi spokojená, mnohem víc než s tvým líným bratrancem. Už vím, že nám všem lhal. Zavolala jsem totiž jeho matce. Ta mi řekla, že ho viděla odjíždět do práce. Určitě nebyl doma. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že se ho zbavím. Pokud chceš tuhle práci, můžeš ji mít.

Alan byl zaskočen. Takhle si to nepředstavoval. Stál tam oblečený jako 'Angie' a právě dostal nabídku na svou vlastní práci. Nechtěl o ni přijít, ale jak ji mohl přijmout. Převléknout se na jeden den byla sranda. Nemohl takhle pokračovat každý víkend.

"Ztratila si hlas holčičko?

"Nó, ne. Jen jsem nepřemýšlela o tom, že bych zde pracovala dlouhodobě. Jen jsem chtěla Alanovi jeden den pomoc. Můžu si to promyslet?"

"Dobrá, budu tě ale potřebovat už zítra, pokud budeš souhlasit, zaplatím ti o 20% víc než Alanovi, pokud ti to pomůže v rozhodování. Pracovala si totiž nejméně o 20% více než on. Jdi se převléknout a přemýšlej o tom. Ať se rozhodneš tak nebo tak, děkuji ti za dnešní den. Dám ti plat za dnešek a peníze, které dlužím Alanovi.

Teď už byl zcela zmaten. Nepomyslel na to, co si vezme na cestu domu. Doufal, že ještě zastihne holky.

Čekaly na něj u kabinky.

"Co říkala?" zeptala se Sandra.

"Nabídla Angie práci. Vyhodila Alana! Co mám dělat? Musím se rozhodnout, než dnes odejdu. Také nevím v čem."

"O to se nemusíš starat, mám tu náhradní džínovou sukni a dámské tričko, které si můžeš půjčit. Tvé kalhoty a košile jsou suché, můžeš se převléct u mě doma. Máma s tátou budou ještě v práci," řekla Jenny. "A o práci. Řekni, že zítra ještě přijdeš a uvidíš, jestli to vezmeš napořád. Můžeme do té doby vymyslet jak získat práci nazpátek pro Alana."

Převlékl se a posbíral Angieiny a Alanovi peníze. Slečně Trimbleové řekl, co mu holky navrhly. Zdála se spokojená a tak odešel s Jenny a Sandrou.

Slečna Trimbleová se usmívala, když odešli. Pořádně ho pošťouchly, pomyslela si, když sledovala video s její novou číšnicí na jedné z bezpečnostních kamer v kavárně.