Ona a Já - 4.díl - Romina
Renča Tamaru doběhla a pak společně mlčky šly prázdnými zasněženými ulicemi. Jak se pomalu blížily k domu, tím víc zpomalovaly, až se nakonec zastavily u domovních dveří.
„No, a teď jsem pro změnu doma já,“ oznámila s povzdechem Tamara.
„Jo, já vím…“ povzdechla si Renča a dívala se mlčky někam do země a špičkou boty vyšlapávala ve sněhu malou kytičku. Nakonec zvedla hlavu, popřála Tamaře dobrou noc, otočila se a pomalu zamířila k domovu.
„Počkej! Přece nepůjdeš takhle na noc, jestli chceš, můžeš přespat u mě…“
Renča se otočila a bylo na ní vidět, jako by na to čekala.
„Vážně? To by bylo fajn, opravdu dneska nemám náladu na to domácí ticho… Ale kdyby tě to nějak obtěžovalo…“
„To je v pohodě, stejně jsem sama doma a kocour bude rád, že má společnost.“
Obě dvě pak vešly do domu a s rukama tápajícíma po stěnách potemnělého schodiště vyšly až do třetího patra ke dveřím Tamařiny bytu.
„Proč jsme nejely výtahem?“ zeptala se udiveně Renata, když Tamara po paměti odemkla dveře a světlo z malé chodbičky osvítilo část dveří výtahu na společné chodbě.
„Chtěla jsem ti to udělat romantičtější,“ pronesla s úsměvem Tamara a zavřela za Renatou dveře. Renču okamžitě zaujala vůně vanilky linoucí se bytem.
„Dáš si něco? Nemáš hlad? Kafe, nebo čaj?“ nabízela Tamara.
„Ne díky, jestli by ti to nevadilo tak bych se jen osprchla.“
„Klidně, koupelnu asi najdeš sama. Vezmi si pak nějaký ručník, co je na poličce.“
Renča zapadla do koupelny a Tamara za chvilku uslyšela sprchu a tiché vypísknutí.
„Zapomněla jsem ti říct, že ta baterie blbne,“ volala z kuchyně na Renču Tamara.
„To už jsem zjistila na vlastní kůži, ještě něco co bych měla vědět?“ ptala se smíchem Renča. Tamara se jen usmála a dělala si pro sebe do konvičky zelený čaj. Pak vyndala z poličky hrníček, vzala konvičku a šla si sednout do obýváku. Pustila televizi, sedla si do křesla, přitáhla si nohy pod sebe a začala pomalu usrkávat zelený čaj. Za pár minut se vypnula sprcha a do obýváku přišla nahá Renča. Přes ruku si nesla přehozené oblečení a druhou rukou si vysoušela ručníkem vlasy. Prošla obývákem a sedla si na pohovku vedle křesla kde seděla Tamara.
„Jestli budeš mít chuť na čaj, tak stačí říct, právě jsem ho udělala.“
„Ne díky, já bych pak neusnula.“
Tamara dál tiše usrkávala svůj čaj a nenápadně přitom pozorovala Renču, jak si vysouší ručníkem své konečky vlasů. Dosud ještě nikdy neviděla nahé cizí ženské tělo takhle zblízka. A neustále ji pořád něco nutilo si jej prohlížet. Když Renča předklonila hlavu, aby si pořádně vysušila zadní konečky vlasů, už to nevydržela a přímo se na Ranču podívala, aby si jí prohlédla. Cítila zvláštní vzrušení, když sledovala křivky Renčina těla. Její pevná prsa ji doslova přitahovala jako magnet. V jednu chvíli měla strašnou chuť dotknout se Renčiných bradavek. Nakonec se však vzpamatovala a odvrátila hlavu zpět k televizi. V tu chvíli Renča položila ručník vedle sebe a rukama se snažila upravit si své rozcuchané vlasy. Pak se zadívala na Tamaru, jak usrkává čaj. Čím déle ji pozorovala, o to větší chuť na čaj dostávala i ona.
„Kde najdu hrníčky na čaj?“
„V kuchyni na poličce si nějaký vyber.“
Renča vstala a šla si do kuchyně pro hrníček. Tamara nevydržela, aby se znovu nepodívala na Renčino tělo. Pak se vrátila pohledem k televizi. Na hodinách nad televizí si všimla, že je pomalu dvanáct hodin. Položila svůj hrníček na stůl, aby vstala a přinesla z ložnice deku. Když se vracela, seděla už opět Renča na pohovce. Lokty měla opřené o stehna a v dlaních držela hrníček, ze kterého usrkávala horký čaj.
„Jestli ti to nebude vadit, ustelu ti tady. Kdybys nemohla v noci usnout, můžeš se dívat na telku,“ usmála se Tamara.
„Já usnu, jako když mě do vody hodí i bez telky.“
Tamara připravila Renče postel, vzala si svůj hrníček a šla do kuchyně.
„Jak se to vypíná?“ volala za Tamarou Renča.
„Ten červený knoflík na ovladači vpravo nahoře.“
„To bych ten ovladač musela napřed… ááá tady jsi…“
Tamara se jen usmála a koutkem oka si všimla, že se už v obýváku zhaslo. Tamara potichu opláchla svůj hrnek a nechala ho obrácený odkapat na odkapávači u dřezu. Pak si otřela ruce a pomalu vklouzla do koupelny. Pustila si sprchu, svlékla se, vklouzla do sprchového koutu a jemně začala roztírat sprchový gel po svém těle. Když byla u bradavek, vzpomněla si na ty Renčiny. Po chvíli si je sama začala pomalu dráždit dlaní a konečky prstů. Jak si s nimi hrála, vybavil se jí pohled na Renčino tělo a jeho křivky. Nakonec pustila sprchu na plno, aby ze sebe spláchla pěnu. Zavřela vodu a po paměti sáhla po ručníku. V tu chvíli si uvědomila, že si sebou nevzala své triko na spaní. Chvíli přemýšlela, co má dělat. Do ložnice musela přes obývák. Tamara byla mnohem stydlivější, než Renča. Proto představa, že by mněla projít kolem Renči nahá, jí zrovna dvakrát příjemná nebyla. Nakonec to riskla a vyšla ven na chodbičku. V obýváku byla tma. Ještě chvilku přemýšlela, jestli ano, nebo ne.
„No co, jsem přeci doma ne?“ řekla si pro sebe. Ale stejně co nejrychleji po špičkách proklouzla obývákem do ložnice. Zpod polštáře vytáhla triko a zajela pod deku. Obrátila se na pravý bok, opřela se ramenem o polštář a snažila se usnout. Uplynulo sotva pár minut, když se od dveří ložnice ozval tichy hlas.
„Spíš? Můžu k tobě? Já se tu samotná bojím.“
„To víš, že můžeš. Ale vezmi si sebou deku,“ pronesla v polospánku Tamara.
Renča odběhla zpět do obýváku pro deku. Rychle si ustlala vedle Tamary, lehla si pod deku a otočila se na levý bok.
Ložnice se ponořila do tmy a ticha, které narušoval jen rytmický tikot budíku. Nějakou dobu bylo slyšet jen toto rytmické tikání a pravidelné Tamary oddychování, když se na opačném konci postele tiše ozvalo:
„Tami, už spíš? Mohla bych se k tobě přitulit? Mě je nějak smutno.“
Tamara, která už usínala, vnímala její prosbu jako by zdálky a tak aniž by si uvědomila, co po ní Renča chce, souhlasila. Ta se rychle otočila na pravý bok, vklouzla Tamře pod deku, dala si nohy pod její, objala ji kolem pasu, a z pár okamžiků bylo slyšet jen pravidelné Renčino oddychování. Ovšem v ten okamžik se naopak naplno probudila Tamara a plně si uvědomila situaci. Renča ji objímá kolem pasu a cítí, jak ji oddychuje za hlavou. Chvíli přemýšlela, co má dělat, jestli má protestovat a vymanit se z obětí, nebo prostě to nějak překousnout a usnout. Nemohla říct, že by jí to vadilo, dřív usínala takto se svým bývalým přítelem běžně, ale se ženou? Ne, nevadilo ji to, to určitě ne. Snad ji to bylo i někde v hloubi srdce příjemné. Poslední dobou usínala sama a často si přála, aby ji někdo obejmul… Nakonec usoudila, že je lepší alespoň nějaké obejmutí, než žádné a snažila se pomalu usnout. V tu chvíli se však k ní Renča ve spánku ještě více přitulila a Tamara teď cítila její podbříško na svém zadečku. Renčiny prsty pomalu nahmataly Tamařino prso a cele jej objaly. Tamara byla v šoku. To už na ní bylo trochu moc. Začala si připadat jako lesba. V první chvíli měla chuť vyskočit z postele a vysvětlit Renatě, že jestli si myslí, že jí tu bude takhle osahávat tak to se šeredně spletla, protože ona není žádná lesba a jestli si nedokáže vážit její pohostinnosti, tak může jít spát klidně domu! Nakonec se uklidnila a uvědomila si, že jen sklízí, co sama zasela. Neměla to Renatě dovolovat.
„Bože, jak jsem jen mohla být tak pitomá. Taky mě to mohlo hned dojít, když jsem viděla ty její úsměvy v krámě!“
Nějakou dobu takhle uvažovala, když se Renata překulila na druhý bok a Tamařino prso se tak vymanilo z jejího objetí. Tamara si úlevou oddychla a pro jistotu si lehla až na samý okraj postele. Ještě chvíli poslouchala, jestli si to Reneta přece jen nerozmyslí a znovu nebude chtít držet její prso, ale když slyšela její stálé a pravidelné oddychování, sama si také
lehla na záda a únavou usnula.
