Nový začátek - Okay

Když Martin vstoupil do nemocnice, čekal běžnou operaci kýly. Nikdy by ho nenapadlo, že ten den ukončí jeho starý život. Když se probudil po operaci, cítil podivnou ztuhlost a zvláštní tíhu v těle, která mu byla okamžitě cizí. Něco bylo špatně. Jeho ruce byly drobné, jemné. Zvedl je k obličeji, ale to, co uviděl, ho naprosto ochromilo. V zrcadle na protější stěně viděl tvář ženy.

Husté blond vlasy mu padaly až k pasu. Jeho tělo, kdysi svalnaté, bylo nyní měkké a ženské. Šokoval ho vysoký, jemný hlas, který vyšel z jeho vlastních úst, když si nevěřícně zamumlal: „Co se stalo?“ Ale to nejhorší teprve přišlo. Když se podíval dolů, jeho břicho bylo zaoblené, těhotenské. Oči se mu rozšířily hrůzou. Nedokázal pochopit, co se stalo.

Do pokoje vstoupila doktorka v bílém plášti, vybaveném moderními technologickými vylepšeními. "Martine... nebo spíše Marcelino, vítejte zpět," řekla tiše, téměř s nádechem uspokojení v hlase. "Operace neproběhla podle plánu. Byl jste vybrán do experimentálního programu, ve kterém jsme vaše tělo upravili na plně funkční ženské tělo. Navíc jste nyní součástí výzkumu, který zahrnuje trvalé těhotenství."

Hrůza, která ho pohltila, byla neovladatelná. Uvnitř něj něco žilo, kopalo to. Chtěl křičet, utéct, ale jeho nové tělo se cítilo slabé, poddajné, uvězněné v realitě, kterou nechápal.

Marcela – jak teď bylo jasné, že se musí jmenovat – byla zdrcená. Její těhotné břicho se jemně pohnulo. Cítila, jak dítě uvnitř koplo. Ale to nebyl konec šoku. "Abychom vám pomohli rychleji se adaptovat na vaše nové tělo a roli, nasadili jsme vám zařízení, které zvyšuje vaši citlivost a pravidelně vás stimuluje. To by mělo zajistit, že vaše tělo bude pozitivně reagovat na novou identitu."

Zasáhla ji vlna zmatení. Tělo jí připadalo cizí, ale zároveň začalo reagovat na podněty, které její mozek nedokázal zpracovat. Jemné vibrace, které cítila v podbřišku, nebyly přirozené. Byly součástí experimentálního zařízení, které bylo implantováno, aby zvyšovalo její sexuální stimulaci.

Po několika dnech na lůžku si Marcela, jak jí nyní říkali, začínala uvědomovat ještě horší věci. Nejenže byla uvězněná v tomto ženském těle, ale její tělo na ni neustále reagovalo způsobem, který nechtěla. Elektronické implantáty, které byly součástí experimentu, byly navrženy tak, aby ji neustále stimulovaly. Každý pohyb, každý dotek jemného spodního prádla způsobil, že cítila z prsou a rozkroku nechtěnou rozkoš, která byla tak intenzivní, že se nedokázala bránit a podlehla vlnám mnohonásobných orgasmů.

S každým dalším dnem, kdy se její těhotenství vyvíjelo, se zvětšovalo nejen její břicho, ale i její schopnost prožívat rozkoš. Doktorka pravidelně kontrolovala její fyziologickou a psychickou reakci, zaznamenávajíc, jak se její citlivost zvyšuje.

Pokročilé těhotenství se ukázalo jako klíčový prvek experimentu. Její tělo bylo navrženo tak, aby reagovalo na rostoucí plod jako zdroj dalšího potěšení. Pohyby dítěte uvnitř ní byly pečlivě monitorovány, a pokaždé, když se dítě pohnulo, elektronické implantáty stimulovaly její nervová zakončení, čímž vyvolávaly další orgasmy.

V laboratoři sledovali, jak si její mysl postupně přivyká. Pravidelná vyvrcholení způsobená stimulací zařízení a fyzické změny způsobily, že se její odpor k nové roli začal rozplývat. Byla neustále pod vlivem fyzického potěšení, které převážilo nad jejími původními instinkty.

Zařízení a nová technologie byly navrženy tak, aby neustále zvyšovaly intenzitu potěšení a snižovaly mentální odpor. Tomáš, vlivný a záhadný muž, který financoval experiment, přišel jednou týdně, aby na Marcelu dohlédl. Pokaždé, když ji navštívil, přinesl nové luxusní šaty a prádlo vyrobené z pokročilých materiálů, které zvyšovaly její citlivost.

Marcela si oblékala tyto futuristické obleky a její tělo okamžitě reagovalo. Každý dotek hedvábí a látky, která byla navržena pro maximální stimulaci nervových zakončení, vedl k dalším vyvrcholením. Těhotenství, které působilo jako neustálý zdroj stimulace, se stalo součástí její nové identity.

S pokročilejší fází těhotenství a technologicky indukovanými orgasmy, Marcela pomalu začínala přijímat svou novou roli. Její mysl byla změněna, postupně přizpůsobena tomu, aby si užívala svou proměnu. Orgasmus za orgasmem jí způsoboval, že začínala považovat své nové tělo za něco, co patří do tohoto světa. Každý pohyb dítěte uvnitř jí připomínal, že je součástí něčeho většího.

Marcela si uvědomila, že je uvězněná v nekonečném cyklu orgasmu, který byl naprosto mimo její kontrolu. Potěšení, které pociťovala, nebylo vítané, bylo zrádné a manipulativní. Každý den její tělo reagovalo intenzivněji, pokaždé když dítě koplo nebo se pohnulo, Marcela cítila, jak se jí zmocňuje další nechtěný orgasmus.

Když si uvědomila, že se jí břicho stále zvětšuje, uvědomila si i jinou pravdu – tohle dítě nikdy neporodí. Její těhotenství bylo navrženo tak, aby bylo trvalé. Věčně uvězněná v tomto stavu, nikdy nemohla uniknout fyzickým změnám, které ji zcela přeměnily.

Její tělo bylo naprogramováno tak, aby vyvrcholilo každou chvíli, kdy došlo ke stimulaci. Elektronické impulzy jí způsobovaly pravidelný cyklus potěšení, které přicházelo bez ohledu na její vůli. Hedvábné spodní prádlo, které nosila, nebylo pouze krásné – bylo navrženo tak, aby každý dotek způsoboval větší a větší citlivost. Doktorka to nazývala „adaptací“, ale pro Marcelu to byl neustálý teror.

Jednoho dne do jejího pokoje přišel Tomáš, tajemný muž, který řídil celý experiment. Jeho úsměv byl temný a jeho oči ji propalovaly. "Vidím, že se adaptuješ," řekl potichu. Přinesl s sebou nové šaty – luxusní, krásné, ale Marcela věděla, že jejich jemné látky byly navrženy k tomu, aby ji zradily. Každý záhyb látky, každé pohlazení prádla jí přineslo nové vlny nechtěného potěšení, které končily dalším a dalším vyvrcholením.

"Proč?" ptala se Marcela, ale její vysoký, ženský hlas ji zradil. Tomáš se na ni podíval se soucitem, který se zdál falešný. "Jste součástí něčeho většího. Budete věčně krásná, věčně těhotná, věčně stimulovaná. Jste ztělesněním vědy a umění, dokonalý experiment."

Marcela se cítila ztracená. Její tělo ji neustále zrazovalo – neustálé stimulace způsobovaly, že se nemohla bránit vlnám potěšení. Každý den zažívala desítky orgasmů, které ji psychicky i fyzicky ničily. Nemohla uniknout. Byla vězněm ve svém vlastním těle.

Dny ubíhaly a těhotenství pokračovalo. Marcela cítila, jak její mysl slábne. Každý den zažívala další a další vyvrcholení, každý nový orgasmus ji přibližoval k tomu, aby úplně ztratila sebe sama. Její tělo a mysl byly pohlceny experimentem. Hedvábí, doteky, vibrace – všechno se stalo součástí nekonečného cyklu potěšení a zkázy.

Marcela si uvědomila, že nikdy neuteče. Její břicho se neustále zvětšovalo a každý pohyb dítěte znamenal další orgasmus, další vlna potěšení, kterou nemohla ovládnout. Byla uzamčená v těle, které bylo naprogramováno na to, aby prožívalo nekonečné potěšení, ale to bylo zároveň jejím největším utrpením.

Jednoho večera, kdy jí Tomáš předal nové hedvábné šaty, které byly speciálně navrženy tak, aby ještě více zvýšily její citlivost, Marcela si uvědomila něco zvláštního. Tomáš se na ni díval s něčím, co připomínalo lásku. Už to nebylo jen chladné uspokojení z výsledků experimentu, ale skutečná touha. "Marcelo," řekl tichým hlasem, "chtěl bych, abys byla mou ženou."

Představa, že by si vzala svého věznitele, by ji dříve naplnila hrůzou, ale teď? Její mysl už byla natolik zkreslená neustálou stimulací a pocitem nevyhnutelnosti, že se začala přistihovat,

Tomáš si ji nakonec zcela podmanil, a Marcela, přemožena potěšením a opakovanými vyvrcholeními, už neměla sílu bojovat. Její tělo ji neustále zrazovalo, přinášelo jí orgasmus za orgasmem, zatímco luxusní hedvábné šaty a jemné doteky ji lákaly stále hlouběji do pasti, ze které nebylo úniku.

Rodina, která kdysi patřila k Martinovi, byla šokována, když ji viděla poprvé. Ale její nová krása a ženský půvab nakonec zvítězily nad jejich počátečním šokem. Viděli v ní někoho jiného – někoho krásného a silného, i když její vnitřní zápas zůstával neviditelný.

S každým dalším dnem se Marcela více poddávala. Její tělo bylo jejím vězením, ale zároveň se stávalo zdrojem nekonečného potěšení. Opakovaná vyvrcholení, která zažívala díky stimulaci a své citlivé kůži, ji učila přijmout svou novou roli. Orgasmus ji přemohl, zanechávající ji bezbrannou proti tělesným impulzům, které ji táhly ke stále hlubšímu podvolení.

Tomáš ji nakonec požádal o ruku, a Marcela, zlomená potěšením, souhlasila. Luxusní svatební šaty, které pro ni byly navrženy, obepínaly její těhotné tělo, zatímco její mysl se vzdala posledních zbytků odporu. Byla nyní ženou, uvězněnou v neustálém cyklu potěšení a luxusu. Každé vyvrcholení, každý pohyb dítěte v jejím těle, jí připomínal, že nyní patří tomuto novému světu.

Svět, ve kterém byla věčně těhotná, věčně stimulována, a přesto naprosto podmaněná potěšením, které zcela ovládalo její život.